Historie moderní fantasy #15: 1998

Pohádkový fantasy příběh si pro své čtenáře připravil Neil Gaiman pod názvem Stardust (1998, č. Hvězdný prach/Polaris 1999). Dosud klidný život chlapce Tristrana rozčeří jeho zoufale neopětovaná láska k chladné Viktorii. Jako důkaz hlubokého citu jí slíbí přinést na zem spadlou hvězdu. Opouští tedy ospalé venkovské městečko Zeď, které svůj název nosí podle hranice s pohádkovou říší. A tam se také chlapec vydává za vytouženým romantickým snem. Jeho cílem je hvězda a nejde si pro ni sám. Naopak, získat hvězdu je přáním mnohých, ať už si od ní slibují obnovu čarovných sil, věčné mládí a krásu či královskou moc. Navíc, taková z nebe spadlá hvězda na sebe může vzít skutečně překvapivou podobu. To, aby to Tristran neměl příliš jednoduché. Gaiman je autorem s bohatou představivostí a schopností upoutat čtenáře neobvyklou atmosférou svých prací. Hvězdný prach se sice nevyhnul několika drobným klopýtnutím, ale i tak zůstává pozoruhodným dílem a v autorově skvělé bibliografii se neztrácí.

J. Gregory Keyes nechal v tetralogii Věk nerozumu: Newton’s Cannon (1998, č. Newtonovo dělo/Triton 2003), A Calculus of Angels (1999, č. Andělské počty/Triton 2004), Empire of Unreason (2000, č. Říše nerozumu/přip. Triton) a The Shadows of God (2001, č. Stíny boha/přip. Triton) stanovit skvělého Isaaka Newtona základní pravidla alchymie a příbuzných okultních věd nahrazujících fyziku a tím vytvářejících alternativní svět báječných i zkázonosných objevů a vynálezů. Jedním z hrdinů tohoto eposu je mladý Benjamin Franklin, kterému osud připravil rozsáhlé panorama, na němž může sledovat Evropu řítící se do záhuby spolu s všudypřítomnou válkou, do níž jsou zatáhnuty snad všechny významné mocenské strany té doby, od zpustošené Anglie až po rozpínající se Rusko. Série je tématicky mimořádně zajímavá, přesto má její kvalita mírně sestupnou tendenci. Za odměnu se však podíváte i do historické Prahy, což je v případě anglo-americké fantastiky jev téměř nevídaný.

Značný zájem vzbudil debutový román The High House (1998) od Jamese Stoddarda. Není divu, vždyť patří k vzácně se vyskytujícímu druhu fantasy, které žánr obohacují narozdíl od neustálé záplavy ostatních knih. Ústředním motivem je dům na rozhraní světů, zvláštní a tajemné místo kouzel a tajných chodeb s přístupem do bezpočtu říší. Je to místo obdařené vlastním životem a vůlí, podle níž je vybrán i samotný vládce – Mistr s úlohou ochránit nejen Dům, ale i celý svět. O to větší nebezpečí hrozí pokud se kontrola nad Domem a tím i nad rovnováhou vesmíru dostane do nepovolaných rukou. Podobně inspirativní dílo je přirozeně vhodným kandidátem k pokračování, dočkalo se ho pod titulem The False House (2000), bohužel Stoddard se od té doby ve své tvorbě odmlčel.

Ve vrcholné formě píšící Patricia A. McKillip publikovala román Song for the Basilisk (1998), další ze svých vysoce nadprůměrných prací. Hrdina románu se jako dítě stal svědkem vyvraždění rodiny a jisté smrti unikl jen ve skrytu popela rodinného sídla. Poté byl svým zachráncem poslán do hudební školy bardů, kde se o řadu let později stává váženým učitelem. Nyní ho však k návratu domů donutí okolnosti závažné natolik, aby nemohly být déle ignorovány. Musí se postavit do čela revoluce a svrhnout nenáviděného tyrana. Jeho cesta za pomstou se nakonec stane přímou inspirací královské opery. Renesanční svět je v podání McKillipové přirozeně oživen rovněž přítomností magie, která tu má úzkou návaznost k hudbě. Je až s podivem, že se u nás této plodné a kvalitní autorce ještě žádný vydavatel nepokusil věnovat.

Elizabeth A. Lynnová se řadu let potýkala s vážným autorským blokem, ten jí však snad konečně nadobro opustil a ona se vrátila k psaní fantastiky s obnovenou silou v románové dvojici Dragon’s Winter (1998) a Dragon’s Treasure (2003). Jde o příběh královských dvojčat z prastarého rodu. Jen jeden z chlapců má však schopnost transformovat se v draka. Mladší a na svůj vkus příliš opomíjený bratr se v předvečer bratrovy proměny rozhodne ukrást talisman nutný k slavnostnímu obřadu. Poté zmizí do odlehlé ledové oblasti, kde se z něho stane obávaný a mocný čaroděj, jenž je rozhodnut zbavit svého bratra trůnu a získat ho pro sebe. Jak už tomu u Lynnové bývá, její knihy vzbuzují někdy značně rozporuplné reakce a ani tato dvojice není výjimkou, zbývá jen zjistit, ke kterému z čtenářských táborů vlastně patříte.

I u nás známý kanadský autor Dave Duncan vytvořil své patrně nejlepší dílo, v dnes již šestidílné sérii A Tale of the King’s Blades: The Gilded Chain (1999), Lord of the Fire Lands (1999), Sky of Swords (2000), Paragon Lost (2002), Impossible Odds (2003) a The Jaguar Knights (2004) se věnuje elitní královské jednotce bojovníků vázaných nezrušitelnou magickou přísahou věrnosti. Je to výsledek magického procesu, v němž se z vybraných chlapců stávají svalnatí, nebojácní a zbraně mistrně ovládající šermíři. Jejich úkolem je chránit své pány a plnit ta nejzávažnější poslání i za cenu vlastní smrti. Duncan tuto premisu zpracoval v na sebe jen velmi volně navazujících příbězích, což mu do budoucna otevřelo cestu k neustávajícímu rozšiřování úspěšného cyklu .

Zajímavým dílem je rovněž dvoudílný projekt Sarantine Mosaic: Sailing to Sarantium (1998) a Lord of Emperors (2000) od Guye Gavriela Kaye, podle mnohých dosud nejlepší dílo tohoto uznávaného kanadského mistra. Zručný umělec Crispin je povolán v zastoupení svého proslulého starého mistra do služeb krutého císaře Valeria II. Ten po něm požaduje vytvoření nezapomenutelné mozaiky pro byzantský chrám, jenž má oslavovat císařovu vládu. Po ztrátě rodiny je Crispin unaven životem a tak příliš dlouho neváhá a příjme od královny vzkaz, jehož doručení císaři ho může stát život. Jak je tomu u Kaye zvykem, zápletka románu ustupuje do pozadí před výbornou charakterizací a vzájemnou interakcí jednotlivých postav. Oba romány se navíc často odvolávají na motivy použité v tvorbě známého irského básníka Williama Butlera Yeatse. Společné vydání obou svazků tvoří kniha The Sarantine Mosaic (2000).

Do třetice po sobě kanadský autor, Sean Stewart, spojil v románu Mockingbird (1998) prvky fantasy a magického realismu v příběhu dvojice sester, jejíž matka používala magii jako naprosto přirozenou součást života. Za vše se však platí a její tělo bylo posednuto jedním z nižších božstev. Po smrti matky se sestry domnívají, že magie konečně zcela zmizí z jejich životů. Matka však po sobě zanechala dar, jenž nelze odmítnout. A jedna ze sester s hrůzou zjišťuje, že byla proti své vůli obdařena opovrhovaným uměním magie. U Kanaďanů zůstaneme i na závěr, k těm nejslavnějším patří Charles de Lint, autor románu Someplace to Be Flying (1998). Jednu z hlavních rolí zde zaujímá Newford – městečko, obydlené nejen lidmi, ale také mýtickým „zvířecím“ lidem z prastarých indiánských legend. Mohou na sebe vzít podobu člověka a začlenit se zcela nepozorovaně do naší společnosti. A stejně jako lidé nejsou jednotní a mohou mít mezi sebou četné spory. Do jednoho z nich se zapletou i hrdinové tohoto příběhu. A opět je vše popsáno unikátním stylem, jenž klade mimo jiné důraz i na úlohu vypravěčství v lidském společenství.

Ročník 1998 přál spíše epické formě fantasy, i přes všechnu spisovatelskou originalitu tak působí náš dnešní přehled trochu chudě, jen doufám, že to nezpůsobil můj osobní výběr jednotlivých titulů. Přesto se i mezi nimi dají nalézt knihy určené i pro náročnějšího čtenáře, není důležité téma, ale jeho zpracování a autorský um, jenž hvězdám anglo-americké fantasy zpravidla nechybí.