Fenomén Sapkowski Součástí jakékoliv historie není jen dávná minulost, ale taktéž minulost, která ještě včera byla žhavou současností. Žhavou současností fantasy, ale zároveň už i její minulostí (i když……
Fenomén Sapkowski
Součástí jakékoliv historie není jen dávná minulost, ale taktéž minulost, která ještě včera byla žhavou současností. Žhavou současností fantasy, ale zároveň už i její minulostí (i když ještě teplou) je dílo polského autora Andrzeje Sapkowského.
Fantasy má a na věky věků bude mít své základní pilíře a sloupy. Za všechny jmenujme Tolkiena a legendu o králi Artušovi. Česká fantasy scéna a český konzument tohoto žánru měli to štěstí, že než se pořádně stačili po listopadu rozkoukat po záplavě západní fantasy, dostala se jim do rukou neskutečně propracovaná, oduševnělá, ale taktéž patřičně akční a dobrodružná, typicky slovanská fantasy v podání z ničeho nic se objevivšího polského Tolkiena Andrzeje Sapkowského, v současné době bezesporu dalšího významného pilíře soudobé fantasy.
Každý, kdo si přečetl cokoliv od tohoto prvního muže středo a východoevropské fantasy, musel být doslova uchvácen a unesen. Uchvácen dějem, psychologickou propracovaností postav, poetikou a reáliemi jeho vymyšleného světa budoucnosti (nebo dávné minulosti?) a unesen neskutečnou velebností a kultivovaností jeho jazyka a lidskosti číšící z každého napsaného a vysloveného slova. Svou tvorbou Sapkowski podnítil mnoho čtenářů, mnohdy militantních odpůrců fantasy, k přehodnocení svého názoru na tento žánr a k jejímu znovuobjevování.
Fantasy není pro Sapkowského cílem, ale prostředkem. Není to heroická fantasy typu sword & sorcery, není to také typicky epická dark fantasy. Mezi Sapkowského fantasy a západní dark fantasy conanovského typu ční mohutné věže a hradby Mordoru odlišnosti dělící od sebe dva naprosto různé světy. Lidé vystupující v Sapkowského příbězích jsou lidé z masa a kostí. Jednají a chovají se stejně jako my, milují jako my, a stejně jako my nenávidí všechno to, k čemu i my máme odpor – k věcem a bytostem, které jsou byť jen nepatrně jiné než my sami.
Kreace hlavního Sapkowského hrdiny, zaklínače Geralta, byla opravdu mistrovským tahem hodným velkého tvůrce. Existence likvidátora zla, opravdového profesionála – odborníka, který veškeré své konání odvíjí od dvou základních premis : smyslu pro dobro a od řečnické otázky za kolik? je natolik lidská a nezničitelná, že její autor má prakticky nadosmrti vystaráno. Ruku na srdce : právě absence podobných odborníků-profesionálů v našem běžném životě, kteří jsou nejenom ochotni pravdu vyslovit, ale za její realizaci se i poprat, místo kterých se setkáváme a utkáváme s armádami tupohlavých úředníků a vykladačů zákonů coby novodobých strig a upírů, činí ze Sapkowského Geralta nejenom opravdového hrdinu, ale i Spasitele. Rovněž Sapkowského oprašování pohádkových archetypů nebylo jen samolibým obchodním tahem bývalého obchodníka nutným pro úspěšný vstup do žánru, ale zcela vážným pokusem pro potvrzení hypotetického předpokladu, že každá pohádka může mít reálný základ. A tak Sapkowski začal psát své pseudorealistické “pohádky” o lidech a světě, který by mohl existovat nejen v pohádce, ale i ve skutečnosti.
Západní fantasy se stala pojmem sama o sobě, archetypem, od kterého se vše odvíjí a je jím podmíněno. Andrzej Sapkowski nejenom jako autor fantasy, ale také jako její velký znalec a teoretik zcela otevřeně tvrdí, že uhelným kamenem západní fantasy se stala legenda o králi Artušovi (Šwiat króla Artura, 1995). Sapkowski to nejenom tvrdí, ale také se pokouší spojovat své vlastní archetypy praslovanské mytologie s anglosaskou archetypální mytologií Artušovsko-Tolkienova typu; v povídce Něco končí, něco začíná jen nesměle, ve svém fantasy cyklu Krev elfů, stále více zřetelněji a odvážněji. Konec konců, závěrečný díl jeho ságy o zaklínači Geraltovi Paní jezera (Pani jeziora, 1999) je toho více než pádným důkazem.
Sapkowski je již dnes ve fantasy více než pojmem. A to i navzdory tomu, že jeho fantasy nevznikla a nevzniká na západ od Stonehenge.
