Guillermo del Toro – z pohádky do pohádky

V pokoji, jehož stěny zdobí komiksoví hrdinové a plákaty filmových hororů v čele s Romerovou Nocí oživlých mrtvol,  neustále vyzvání telefon. Z velké černobílé fotky tomu přihlíží malý plešatý tlouštík v černém kvádru, který stojí před zakrváceným sprchovým koutem a v ruce třímá klapku.
„Zdravím, momentálně jsem bohužel na pracovní cestě, veškeré vzkazy zanechejte na záznamníku. Díky“, ozývá se po chvílí mužský hlas.

„Ahoj, Guillermo, to jsem já, Dave. Právě mi volali od Warnerů, jestli bys prý nechtěl režírovat třetího Pottera. Myslí si, že bys do příběhu mohl přinést konečně trochu dospělosti a ponurosti. No není to paráda? Chápu, že máš plnou hlavu Playboye nebo Hellboye, ale zkus o tom, prosím tě, alespoň přemýšlet. Jde tu přece o režii HARRYHO POTTERA! Tak zatím ahoj. A až budeš doma, okamžitě se ozvi!“

Telefon utichá a v místnosti opět nastává hrobové ticho. Jen ta zombie z plakátu se tak divně šklebí. Jakoby věděla, že Guillermo třetího Pottera rozhodně nenatočí…   

***

Frankensteina na dobrou noc

Stejně jako ta zombie, i my všichni moc dobře víme, jak to s telefonátem nakonec dopadlo. Guillermo si záznamník poslechl, ale nabídku nepřijal. Producentům doporučil svého kamaráda Alfonse Cuaróna a sám se šel věnovat rudému pekelníkovi s upilovanými rohy. To už bychom ale dost předbíhali, takže se hezky vrátíme na samotný počátek, kdy byl Guillermo ještě prcek, a Potter s Hellboyem nestrašili v knihách ani v kině…

9.8.1964 není další tajemný název nejnovějšího bijáku z produkční dílny J.J.Abramse, je to datum, kdy malý Guillermo poprvé v životě spatřil doktora. Nebo kteréhokoli člověka. Stalo se to za nijak dramatických okolností v Guadalajara v mexickém státě Jalisco. Do péče ho dostala babička, načež se nedobrovolně stal obětí tvrdé katolické výchovy. Od mala rád slýchával pohádky, které také později začal sbírat, jeho druhou láskou se stal film. I když zpočátku pochopitelně tíhnul k víkendovým animákům, již v devíti letech si přečetl klasiku jménem Frankenstein, což se pro něho stalo zlomovým okamžikem. Od té doby se totiž vrhl střemhlav do hororu. Zamiloval si klasické fláky studia Universal či Hammer, kochal se obřími monstry z Japonska a ve chvíli, kdy v kině zhlédl Texaský masakr motorovou pilou, stal se z něho na pár měsíců dokonce vegetarián. Přes velkou zálibu v režírování (od osmi natáčel s kamarády nejrůznější kraťasy) ovšem nakonec na delší dobu skončil u zvláštních efektů, které ho na filmu fascinovali možná více než samotné snímky. Po dokončení chlapecké jezuitské školy a následném studiu umění se Guillermo odstěhoval do USA, kde začal navštěvovat kurz pro filmové maskéry, jehož vedoucím byl sám Dick Smith (mj. Vymítače ďábla).

Krátce po návratu do Mexika pak zkušenější a sebevědomější del Toro bez váhání založil vlastní maskérskou a trikovou společnost Necropia, jejíž prostřednictvím se podílel na řadě mexických filmů a seriálů. Vedle toho se vrhl na přednášení o filmu na Guadalajarské univerzitě, nelenil ani coby filmový žurnalista a spisovatel (monografie Alfreda Hitchcocka). Přes veškerou práci a zapálení se ovšem věčný workoholik a „mexický Peter Jackson“ stále nevzdával snu o natočení prvního nefalšovaného celovečeráku, kterým se měl stát horor o tajemném stroji, který svému pokušiteli sice daruje věčný život, ale zároveň z něho učiní cosi jako upíra.

Guillermo goes to Hollywood

Námět k realizaci upírského hororu Cronos (u nás pod „geniálním“ názvem Stroj času) nosil del Toro v hlavě již od školních let, převést jej na stříbrné plátno se mu však podařilo až roku 1992. Nízkorozpočtová story si vybojovala promítání na festivalu v Cannes, kde sklidila několikaminutový aplaus a dokonce si odtud odvezla Cenu kritiků. Guillermo uspěl, začaly mu chodit nabídky z vysněného Hollywoodu a už už to vypadalo, že si po letech tvrdé práce skočí do hromady vavřínů. To by ovšem nebyl pravý Guillermo del Toro, aby jen tak odpočíval. Relaxaci pro něho představovala poklidná četba komiksů, hodování ve vyhlášené mexické kuchyni a… natáčení. No a tak přišel Mimic. Sci-fi horor studia Miramax, v němž zmutovaní švábi sídlící v zákoutích metra ohrožují obyvatele New Yorku, a skupinka vědců v čele s Mirou Sorvinovou jim má zatnout tipec.

Béčko s velkým bé, pro del Tora jak vyšité. Proto také el Mexicano nikterak neváhal a do natáčení se pustil se stejnou vervou jako tehdy do vytouženého Cronosu. A tvrdě narazil do dua vyhlášených troublemakerů – bratrů Weinsteinových ze studia Miramax. Jak říká jedno prastaré pořekadlo – tam, kde je Weinstein, tam je problém! Za vše ostatně vypovídají slova samotného režiséra:
„Mimic je v podstatě jen z části můj film. Ta druhá část patří Miramaxu. Celé natáčení pro mě někdy bylo naprosté peklo. Neustále mě někdo peskoval, poučoval a rušil připravené scény. Vyškrtli mi spousty nápadů a učinili z Mimicu obyčejný béčkový horor pro mladé,“ vykládá del Toro o své hořké zkušenosti. Nicméně dodává, že na filmu si alespoň osvojil práci s hollywoodským studiem, herci a náročnými digitálními efekty. Nic z toho rozhodně není k zahození, přesto se však rozhodl na nějaký čas od hollywoodské mašinérie distancovat a vrátit se zpět do rodné vlasti.

S jako svoboda, N jako nezávislost

Jen si to vezměte. Jste úspěšný filmový debutant z Mexika a dostanete nabídku točit v Hollywoodu. Snímek vám docela sedne, ale samotné natáčení je hrůza. Najednou je pryč vaše domovská nezávislost, najednou je fuč vaše filmařská svoboda. Když vám zatrhnou tak bizarní scénu, jakou je ta, v níž pár pářících se brouků loví hlavního hrdinu, musíte prostě držet hubu a krok, a nějak to celé přetrpět do konce. Tímhle vším si del Toro prošel a není divu, že se ihned po premiéře Mimicu tak nadšeně vydal zpátky domů. V hlavě měl totiž další projekt, do kterého mu v Mexiku nikdo nebude kecat.

Po zkušenostech z USA zakládá svou vlastní produkční společnost Tequila Gang, jenž mu v budoucnu má zajistit absolutní kontrolu nad každým jeho domácím počinem. Pod křídly „tequilského gangu“ se také pouští do svého dalšího španělsky mluveného a zároveň nejosobnějšího snímku, hororově válečného dramatu Princ bez království (známější pod anglickým názvem Devil´s Backbone). Působivý atmosférický příběh malého chlapce, který na pozadí španělské občanské války zápolí v sirotčinci s tajemným přízrakem, oslnil nejen diváky, ale stejně jako v případě del Torova debutu i kritiky, jež snímek prohlásili za jeden z nejlepších španělsky mluvených filmů vůbec.

Na Guillerma se za dobu, co hrál Mexičanům na city, překvapivě nezapomnělo ani v Americe. Lidožravý hmyz z Mimicu sice díru do světa neprokousal, přesto del Torovi přišla lukrativní nabídka na režii druhého dílu rozjeté komiksové série s černošským upírobijcem v hlavní roli.
Blade 2 je srovnatelný s Vetřelci Jamese Camerona, který tenkrát převzal rozjetou sérii po Ridleym Scottovi. Brutálnější, rychlejší, zajímavější, no zkrátka lepší. Guillermo si vzal z povedené jedničky Stephena Norringtona (chlápek, co o pár let později natočil roztomile béčkovou adaptaci geniální Ligy výjimečných, ale nikdo mu to nesežral) jen to nejlepší a to pak ve svém pokračování přivedl téměř k dokonalosti. Zběsilý střih, od dob Matrixu snad nejlépe využitý bullet-time, ponurá Praha, nezvykle odporní záporáci a hlavně strhující tempo, při němž leckomu v kině tuhla krev v žilách. Díky Bladeovi se del Toro definitivně zapsal do mysli všech hollywoodských „vyhledávačů“ a navíc se při něm seznámil se svým oblíbeným komiksovým autorem Mikem Mignolou. Tomu během natáčení Bladea svěřil do péče výtvarnou stránku a začal s ním probírat filmovou adaptaci Hellboye.

Rudá je dobrá, už je to tak

Mike Mignola se k  filmovému Hellboyovi stavěl zády, až zapálený del Toro ho přesvědčil obrátit se k myšlence čelem.
„Musel jsem mu dát svolení. Vždyť mě prosil jako malý kluk, jako opravdový fanda té postavy. Navíc kvůli tomu odmítl režii Harryho Pottera. Bože, tomuhle se teprve říká fanouškovská oddanost“, směje se Mignola nad tím, jak ho del Toro v podstatě donutil souhlasit s natočením Hellboye. Guillermo tak hodil ostatní projekty za hlavu (ať už Pottera či třetího Bladea) a s radostí se pustil do ďábelského roháče, jemuž v prvním filmovém dobrodružství postavil do cesty vzkříšeného mnicha Rasputina (tj. Karla Rodena). Při rozpočtu 60. mil. dolarů si na sebe Hellboy v USA vydělal coby dup, celosvětově jeho kamenná ruka vytřískala z diváků 100 milionů, načež se kápové z produkce usnesli na tom, že si ten malý tlusťoch z Mexika klidně může natočit pokračování. Jenomže to by nebyl Guillermo, kdyby nabídku přijal. Raději se vrátil do Mexika a věnoval úsilí o třídu ambicióznějšímu kousku.

Právě takovým filmem se stal Faunův labyrint, hororová fantasy pohádka, již režisér označuje za „velmi volné pokračování Prince bez království“. Děj se točí okolo malé dívky Ofélie, jež v době druhé světové války nalezne za svým dočasným domovem labyrint, jemuž vévodí tajemný faun. Ten dívku přesvědčí, že je ve skutečnosti princeznou z říše lesních víl a pokud se chce vrátit zpět do svého království, musí v útrobách labyrintu splnit tři náročné úkoly.

Pohádková fantazie kořeněná hororovými motivy se zde mísí s krutou realitou války. Guillermo namíchal děsivý koktejl s velkou bravurou, Labyrintem oslnil celý svět včetně diváků a kritiků na festivalu v Cannes, kde se snímek dočkal několikaminutového potlesku. Pozadu ovšem nezůstal ani v očích Akademie na letošních Oscarech, odkud si tato „pohádka pro dospělé“ odnesla tři naháče (masky, výprava a kamera) z šesti nominací (cizojazyčný film, hudba a scénář).

Leckdo by si po fenomenálním tažení Faunova labyrintu pomyslel, že Guillermo navždy opustí Hollywood, aby mohl pracovat v domácím prostředí. Jenže Hellboy. V současné době pracuje na druhém dílu s pracovním názvem Hellboy 2: The Golden Army, a do budoucna chystá řadu dalších sci-fi a hororových projektů. Zkrátka a jednoduše to vypadá, že první Oscar za režii je stále v nedohlednu. Ale to by nebyl Guillermo, že?

***

Hrobové ticho v místnosti znovu ruší vyzvánění telefonu: „Zdravím, momentálně jsem pracovně v Budapešti, vzkazy zanechte na záznamníku. Díky.“

„Ahoj, Guillermo, tady Dave. Snažil jsem se ti dovolat na mobil, ale nejde to. Volali od Warnerů, jestli nemáš zájem točit jejich novou komiksárnu. Chtějí, abys pro ně režíroval crossover Batman vs. Superman. Scénář napsal Andrew Kevin Walker, co dělal na Ospalé díře nebo na Sedm. Je to dost pochmurné, chtějí tam mít naturalistické scény a prý to celé končí smrtí obou postav. Zkus nad tím přemýšlet, přečetl jsem pár prvních stran a…“    

Zajímavosti

Evropský projekt s pracovním názvem 3993 by měl míchat sci-fi s fantasy a opět se lehce dotýkat tématu španělské občanské války. Již několik let také pracuje na adaptaci své oblíbené hororové knihy V horách šílenství od H. P. Lovecrafta.

„Když už jsem to nemohl odstartovat, rád bych to alespoň ukončil“, odpověděl Guillermo na otázku, zda by rád natočil třetího Bladea. Spolu se scénáristou jedničky a dvojky Davidem S. Goyerem navíc studiu New Line Cinema odevzdali údajně „neskutečně ujetý“ námět. Měl se odehrávat v blízké budoucnosti, kdy upíři definitivně ovládli svět a přeživší smrtelníky zavírají do jakýchsi koncentračních táborů. Námět se prý překvapivě ujal, ale jak už všichni víme, del Torovi vstoupil do cesty Hellboy, takže vše zůstalo na Goyerovi. A zrodila se bezzubá taškařice s názvem Blade: Trinity.

Už od natáčení Cronosu je jeho blízkým přítelem herec Ron Perlman, jemuž svěřil menší roli v druhém Bladeovi a nakonec ho obsadil i do hlavní role Hellboye.

Napsal předmluvu k americkému vydání komiksu Hellboy: Pravá ruka zkázy a Mike Mignola se na oplátku svým osobitým stylem kresby podílel na tvorbě prvních plakátů k Hellboyovi a Faunově labyrintu.

Při natáčení Bladea 2 se poprvé potýkal s náročnými akčními scénami, kterými chtěl překonat předešlý díl. „Je to přece dvojka, všechno musí být větší nářez. A já chci ukázat, že na to mám,“ nechal se slyšet del Toro, který si pro jistotu k několika scénám přizval coby konzultanta svého dalšího kámoše – Jamese Camerona.
                                                                                                                                   
Filmografie

Hellboy 2: The Golden Army (2008)
Faunův labyrint (2006)
Hellboy (2004)
Blade 2 (2002)
Princ bez království (2000)
Mimic (1997)
Cronos (1992)