Přemýšleli jste někdy o tom, proč jsou příběhy o Geraltovi z Rivie tak oblíbené?
O Sapkowskiho díle toho bylo napsáno více než dost. Možná až příliš moc. Fancluby Yennefer rostou jako houby po dešti, na chatech běžně potkáte lidi s přezdívkami typu Invincible Geralt nebo Ciri.
V konferencích věnovaným tomuto dílu se běžně řeší problémy jako barva zaklínačových očí, počet strun Marigoldovy loutny, chronologické seřazení povídek a jim podobné, někdy i ještě nesmyslnější otázky. Této úvaze jsem na internetu věnoval několik hodin a snažil jsem se nalézt nějakou negativní zmínku. Jakoukoliv kritiku, která by onu ságu ztrhala nebo jí alespoň vytkla některé věci. Nenašel jsem však nic, co by stálo za zmínku ( pouze pár neškodných recenzí, ve kterých lehce kritizovali Jezerní paní, ale všechno jen malé záležitosti).
Jak se asi shodneme, tak žádná kniha se nemůže líbit všem a to platí i pro svět fantasy. Někdo má rád rytíře v plátovém brnění, který se postaví tlupě loupežníků, jiný zas raději příběhy o mrštném zloději, který chytrostí vyzraje nad nepřítelem. Je tedy možné, aby Sapkowski stvořil postavu, která splňuje kritéria, která činí hrdinu oblíbeným u všech typů čtenářů fantasy? V tomto malém “rozboru” Geralta jako literární postavy, bych vám rád ukázal jak chytrý je pan Sapkowski. Dle mého názoru by měl dostat čestný doktorát z psychologie, to však předbíhám.
Položme si otázku: Jaké vlastnosti musí hrdina mít, aby byl oblíben u všech ( nebo alespoň drtivé většiny) čtenářů fantasy? Jak se říká, sto lidí, sto chutí, a proto stvořit osobnost, kterou mají rádi všichni, je těžké. Co taková postava musí mít? Musí mít ty základní vlastnosti všech postav, které v dnešní fantasy vystupují. Pochopte, ne všichni lidi mají rádi rytíře, který vtrhne do strážnice a porube celou posádku. Na druhou stranu hodně lidí nerada zloděje plížícího se ve stínu. Aby Sapkowski všem různým typům čtenářů učinil zadost, stvořil Geralta. Stvořil průměr.
Geralt coby literární postava
Aby dosáhl kýženého efektu, stvořil hrdinu, který má určité charakteristické rysy. Rysy, které tvoří z normálních lidi hrdiny z našich oblíbených knih. Připadá mi, jakoby vzal od mých nejoblíbenějších fantasy hrdinů tu vlastnost, která si mi na tom, či onom nejvíce líbí a z nich vytvořil Geralta.
Geralt Geralt
Už to jméno. Geralt. Vyslovené nahlas na mne vůbec nepůsobí nijak extra silným dojmem. Nemá onen zvuk jako třeba Sixkiller a nepůsobí ani vysloveně slabě, chytře nebo dětsky jako kupříkladu Carlin. Někdo nemá rád silná a tvrdá jména jako Lancelot, Cahir, Valhalla, ale někdo zase nevystojí v knize pojmenování jako Pepík, Rob, Katherine. Ideálním řešením je potom ( logicky) “něco mezi.” Něco mezi, u drtivé většiny z nás, znamená Geralt. Jeho přídomek – z Rivie, který ostatně používá jen sporadicky, je určen pro ty hrdinštěji založené. Pokud se mnou nesouhlasíte, je to možná proto, že jste všichni příběhy zaklínače četli a máte o něm jasný obrázek. Za tímto účelem jsem se ptal lidí, jež nebyli “postiženi” četbou fantasy a dal jsem jim na výběr několik povolání. Jejich úkolem bylo přiřadit toto jméno správnému povolání. Divili byste se, ale téměř polovina tipovala Geralta na “nějakého kupce.” Jak na nás tedy toto jméno působí? Je docela obyčejné, ani šlechtické, ani vesnické, mohl bych říci průměrné. A průměr je to, o co panu Sapkowskimu jde. Čtěte dále.
Geralt v zrcadle
Další, na první pohled poutající prvek je jeho odlišnost. Co dělá hrdinu hrdinou? Právě ona odlišnost od ostatních. Z dálky rozpoznatelný podle svých vlasů, v blízkosti vás upoutají jeho oči. Je střední postavy, a neoplývá žádným nadměrným svalovým potenciálem. Svalovci jdou pomalu z módy a na jejich místo se tlačí šlachovití, ohební chlapi. Není žádný hezoun, ale je na něm cosi tajuplného, ba přímo uhrančivého, což nám podtrženo a sečteno dá muže, který je do postele zván poměrně často. Vzhled proto hodnotím také průměrným.
Geralt atlet
S tímto souvisí tělesné schopnosti. Riv není žádnou ” namakanou bednou” a la brabar Conan, ale po silové stránce taky leckohos přemůže. Mrštný jako kočka, odrážející šípy mečem, nepřátele zastihuje nepřipravené a svými mlýnky a divokými piruetami je posílá do věčných lovišť. Na druhou stranu nespadne ze třetího patra tak, aby se mu nic nestalo a nevyskočí na deset metrů vysokou zeď. Aby spisovatel jeho možnosti ještě více okleštil ( a tím ho více přiblížil běžnému čtenáři), tak onoho nebožáka zranil. Nyní mluvím o jeho bolavém kolenu, které se většinou ozve v tu nejméně vhodnou chvíli a poskytne tak jeho protivníkovi určitou výhodu. Výsledkem je průměrná pohyblivost, jež ho také omezuje v soubojích, kde nemůže uplatnit své mistrovství takovým způsobem, jakým by si přál.
Geralt čaroděj
Magie, ve fantasy literatuře tak podstatná věc. Není žádným mistrem černokněžníkem a nezná tolik učených knih, avšak umí sesílat znamení, což znamená určité telekinetické, uklidňující, obranné, zabezpečovací, či útočné možnosti. Dokáže též částečně odklonit některá mágova kouzla. Aby ještě více zeslabil svůj čarodějnický handicap, tak je ověšen různými amulety, které mu propůjčují další zajímavé schopnosti. Výsledek: Bez větších obav se postaví libovolnému kouzelníkovi a jeho znamení mu dávají jistou výhodu nad ostatními, nemagickými protivníky. Řečeno jinak, průměr ve světě magie.
Geralt milovník
Jaká by to byla fantasy bez maličké romantické zápletky, či menší ….jak to nazvat …. milostné zkušenosti.
Nestydím se napsat, že v knihách nemám rád postavy věrné až za hrob svému partnerovi. Spousta milenek, v každém přístavu jedna – tak má vypadat hrdina dle mého gusta a ne chránit hranice země jako bludný rytíř, aby dámě dokázal svou oddanost.Toto je samozřejmě pouze mé oblíbené schéma milostného života. Kdyby Geralt takový byl, tak by se určitě okradl o velkou část čtenářů ženského pokolení. Proto mu byla do cesty postavena mocná čarodějka Yennefer. Žena, jež ho nadevše miluje ( on lásku opětuje) a která je mu souzena. Je pravdou, že v sáze jsou obšírně popisovány jejich časté hádky, ale ty nakonec vedly pouze k většímu stmelení jejich vztahu.
Výsledek: Máme zde muže, který miluje jednu ženu a mají s spolu velice krásný vztah. To mu však nebrání, aby tu a tam podléhal ( to doslova) četným milenkám, které se mu připletou do cesty ( např. Triss, Renfri). Řečeno jinak – efektivní skloubení obou oblíbených charakterových rysů.
Co říci na konec?
Jak si jistě všimnete, Geralt je zcela unikátním průměrným hrdinou. Sapkowski ví, co čtenáři chtějí, proto stvořil Geralta a ne někoho jiného. Právě v tom v dnešní době tkví umění psát fantasy, v umění stvořit průměrného hrdinu. Hrdinu vám co nejvíce vzdáleného a přitom blízkého.
Dodatek
Samozřejmě jsi zapomněl napsat, že tento průměr je jen jedním z několika důvodů oblíbenosti Sapkowskiho. Má velice zajímavý styl psaní a i další skutečnosti si zaslouží pozornost. Jinak vcelku souhlasím, něco na tom bude.
Hm
Ano, to je samozřejmé, zapomněl jsem to připsat. Není to jediný důvod oblíbenosti ságy ( i povídek), ale svůj podíl na ni má velký.
Škatulky
Běžný čtenář, průměrný hrdina … každý si neseme na čele vypálený cejch 🙂 Svět je tak báječně jednoduchý, každý jde někam zařadit, do nějakého malinkatého chlívečku a pak stačí jen v příslušné literatuře vystopovat jak s ním vlastně jednat a úspěch je zaručen.
A když se každý spisovatel bude pokoušet stvořit ideálního průměrného hrdinu, budeme všichni muset číst průměrné s …látaniny. Jak se to koneckonců děje.
Howg!
Zajimavy clanek, opravdu
velmi pekne si to napsal, mily wotane. akorat me zarazila ta formulace po vcerejsim dokumentu o hitlerovi, jemuz prezdivaji genius prumernosti 🙂
Pripominka
Trochu ti ujela veta: : Bez větších obav se postaví libovolnému kouzelníkovi. Kdejaky carodej by se Geraltovi vysmal. Tezko by se Geralt mohl vyrovnat kouzelnikovi, kdyz by stali na velky louce dvacet metru od sebe. To ze Vilgefortz chtel zamachrovat a zabojovat si holi byla jeho chyba. Kdyby do nej napral par kouzel, tak to Geralt nerozdejcha. Tot muj nazor.
Re: Pripominka
A nepostavil se snad Vilgefortzovi bez větších obav? Obava je zde slovo chápáno poněkud inak – každý správný bojovník by neměl nikoho podceňovat. To znamená, že se obává v jednom kuse. Takových věcí je v té úvaze napadnutelných víc. Jde jen o to, že má slibnější předpoklady pro boj s kouzelníkem než ostatní.
Pár připomínek
Rád bych se zapojil do diskuse ohledně oblíbenosti Sapkowskiho ságy Zaklínač. Autor úvahy Wotan Blade se zabývá rozborem Geraltových osobnostních rysů. Dochází k závěru, že Geralt je zosobněním „průměrných“ vlastností (jeho) oblíbených hrdinů. Nemám ten pocit. Kdyby Sapkowski skutečně učinil výše zmíněné, sestrojil by nic menšího než pustý kýč, čili nerealistického a tím i nepřitažlivého hrdinu, který by se hodil ještě tak možná do pohádek pro malé (a velké)děti.
Sapkowski pochopitelně použil některé osvědčené rysy, které činí z Geralta na první pohled atraktivní postavu. Zároveň užívá několik dalších netypických ingrediencí činící z něho svérázného, osobitého, oroginálního člověka, ze kterého vyzařuje zvláštní aura. Nenajdeme u něj jen ty všeobecně proklamované „průměrné“ vlastnosti, s nimiž se setkáváme v průměrných fantasy dílech; Geraltova přitažlivost je způsobena nejen umným a citlivým do těch nejmenších detailů vykresleným charakterem, ale i přidáním těch atributů, které hrdinovi zajišťují plnou logičnost a návaznost jednání na jeho pouti světem. Jednání, které nemůže být jednoduše předpovězeno, jak by se mohlo dít u „běžného“ hrdiny; jednání, které je díky geniálnímu Sapkowskiho uchopení výslednicí jednotlivých (i těch „nekonformních“) pohnutek Geraltovy osobnosti.
Tím jsem se letmo dotknul samotného zpracování, o kterém snad nejsou žádné pochyby, proto o něm mluvit nebudu. Jde mi o to, že Sapkowski se ani tak nepokouší o nějaký kalkul, kdy by přemýšlel, co by měl Geralt učinit, aby se jeho jednání zalíbilo co nejvíce lidem. Hrdinova magičnost nevyplývá ani tak z průměrného konání, resp. vhodného střídání těch kterých „vypočítavých“ vzorců chování, ale z Geraltovy autentičnosti v daném situačním kontextu, košatém zachycení mnoha jeho motivů. Pomysleme jen na množství různých úvah jedné osoby, kterými nás v jednom momentě Sapkowski zasypává. Geralt je toho vrcholným příkladem. Jeho rozjímání a pestrost činů je pak odrazem mnohosti jeho samotného. A nemusí jít vždy o obecně proklamované („vhodné“) jednání, Geralt jedná často pro nás nepříliš rozumně, podivně. Sapkowski se tu nechce nijak stylizovat, chce naopak podat hodnověrnou výpověď nejen o jednom člověku. Co lze spisovateli možná vytknout, kde se mu nepovedlo dostatečně „vyhranit“ a odlišit charaktery, jsou vesměs čarodějky, které si jsou v mnoha ohledech podobné – mám na mysli vždy přehnaně inteligentní, vnímavé, nezávislé, chladně uvažující ženy (pochopitelně jsou vyjímky – Triss, Yennefer…); naštěstí jejich jednání je odvozeno často z rozdílných zájmů.
Pokud jde o jméno (Geralt), nechci se pouštět do polemiky; dokazovat podobnost asociací, které se nám vybaví po vyslovení nějakého jména mi přijde poněkud neprůkazné. Geraltův vzhled je možná podobný průměru více; tedy nikoli vzhled běžného chasníka, který přes den pracuje na poli a tráví večery v krčmě u pivka, to spíš typickému hrdinovi, který má náš svět ochránit před zlem. Jedinečný s mečem, mrštný jako lasička, inteligentní, dlouhé vlasy (poněkud vybočující šedavou barvou), uhrančivé oči, přitažlivé tělo, jen minimum čarodějek je mu schopno odolat… i přesto díky Sapkowskimu nepůsobí Geralt ve svém prostředí nijak násilně a nevyváženě (viz výše).
Nu a závěrem? Geralt je unikátním NEprůměrným hrdinou. Souhlasím, že pokud spisovatel stvoří typického hrdinu, je to cesta jak vejít do širokého čtenářského povědomí a zalíbit se velkému počtu, ne však širokému spektru, čtenářů. Takový spisovatel píše, jak říká Sapkowski, pro „nadšence“, kteří průměrné hrdiny vyžadují. Chtějí efektivní souboje, draky, kouzla, typické hrdiny, kteří se typicky vyrovnávají s svými obtížemi. Nebál bych se to nazvat kýčem. Naopak to, co produkuje Sapkowski, který rozehrává na pozadí fantasy seriózní román, si plně zaslouží naši pozornost. V neposlední řadě pak mění náhled veřejnosti (třeba můj) na tento žánr.
Geraltova obliba
Úvaha 1)
Původní Wotanův článek se mi zdál jako dobrý pokus o charakteristiku, ale zejména po přečtení reakce přede mnou (Mika) zcela souhlasim s názorem, že právě nejde o průměrné zastoupení všech lákavých atributů, ale oblíbenost je dána skutečně, jak jsem už psal jinde a zcela v souhlasu s Mikou(?), naprosto věrohodnou propracovaností motivů, detailním a REALISTICKÝM, tedy často iracionálním a nikoliv nejlepším možným, popisem chování a jednání; zdá se mi, že Sapkowski nepoužil svojí znalost či intuici pro psychologi pro stvoření “nejlepšího průměrného a tedy vhodného jedince,” ale pro geniální vystižení kladů i záporů hodně zvláštně vytvořeného, neprůměrného jedince. Teoretický důkaz: Obliba Sapkowského, kterou Blade argumentuje, nezahrnuje fakt, že zdaleka NE všichni mají jednoznačně a nejraději Geralta; jsou tací, kteří jej vnímají cize a neidentifikují se s ním.
Úvaha 2):
Kdybych chtěl zkusit vysvětlit přeci jen hodně širokou Geraltovu oblíbenost, asi bych zkusil zapřemýšlet, jaké jeho vlastnosti (prožívání, osudy, pochody) CO vyvolávají v jaké cílové skupině – podle mě jde ve stručnosti o fakt, že identifikovat se s atributy Conana nebo jiné, v některé stránce silně romanticky vykreslené postavě, přeci jen nemůže u jedinců s normálním smyslem pro realitu vyvolat osobní identifikaci v takové míře, v jaké podle mě může postava Geralta: odvrhnutého, pronásledovaného, s vleklým osobním traumatem a přesto jaksi obdivovaného…to jsou věci, které můžou velice citlivě reagovat se zkušeností mnoha čtenářů a dávat jim jakési naděje identifikací s takovou postavou, která i přes své handicapy je vlastně oblíbená a morální; stálo by i zato, vysloveně udělat sociologický průzkum, jaká vrstva osobnostních charakteristik se vyskytuje mezi Sapkowského čtenář; nějakou terosii mám, nicméně nechci tu rozvíjet diskusi, která sem možná nepatří, ale pokud by měl někdo zájem, rád to detailně proberu. Zdravím.
AD poslední dva komentáře
Nepochopili jste to, šeredně jste to nepochopili. Asi jsem to špatně napsal.
Ale nenapsal
Jen nektere primery jsou mozna zvlastni a tak si to nekteri ctenari mozna spatne vylozili, i kdyz tebou vyse popsane vlastne potvrdili. Vzdyt prave ta prumernost je tak pritazliva na to, aby se ctenar ztotoznil s hrdinou. Prave jeho vlastnosti, tak podobne normalnimu cloveku, jsou mi blizsi, nez treba vlastnosti nekolikrat zmineneho Conana. Jak Mika pise v zaveru sveho komentare o prumernem HRDINOVI, tak Sapek, dle meho soukromeho nazoru, stvoril prumerneho CLOVEKA. Jen s nekolika vlastnostmi hrdiny.
Co myslite?
Re: Ale nenapsal
A o čem asi byla tahle úvaha? Trefils hřebík na hlavičku…( alespoň dle mého)
Průměr
Jasně, “Sápek” stvořil člověka, který neexceluje žádnými monstr-schopnostmi (nadměrná síla či magické schopnosti, nesmrtelnost..a pod.), ale na první pohled zaujme svou obyčejností. Pokud Irwing (nemyslím toho spisovatele) píše o “pruměrnosti”, má zrejmě na mysli vyváženost hrdinových schopností ve vztahu ke světu, kde se nachází. Souhlasím. Pořád si ale nemyslím, že jeho osobnostní rysy zavánějí pruměrností. Průměr je vykalkukovaná, nepřitažlivá a nelogická směska, šeď, která nemůže zmást člověka, který dočte celou ságu a uvědomí si Geraltovu postavu v celém kontextu knihy. S průměrem uspějete v pohádce (kde dělá z lídí hrdiny jedna či dvě cnosti)- nikoli v něčem podobném, jako je sága Zaklínač. Rád se s Geraltem ztotožním. S průměrem těžko. Samozřejmě je důležité vědět, jak vlastně Zaklínače čteme. Určitě se najde někdo takový, komu vyhovuje se ztotožnit s Geraltovými průměrnými charakteristikami (a že takové jsou!) a ostatní opomenout. Proč ne? Pak se sice blížíme k pohádkám, ale.. proč ne?
Noo možno je to trochu aj tak.
Podla mna nejde ani tak o jeho priemernosť ako o jeho realistické ponatie hrdinu ako takého. Geralt je proste Geralt a chova sa reálne nepodfarbení nejakým povahovím risom:Dobrí zlí.
Sapkowski stvoril Geralta v poviedkach. Myslite, ze uz vtedy myslel na oblubenost? Je pravda, ze Geralt sa pocas sagy meni a pridalo sa dost detilov, ale zaklad ostal nezmeneni. Teda az na koniec. Myslim, ze citatelov puta hlavne ta zmena. A nie typicka fantasy zmena, ale konecne nieco originalne a dobre.