První ročník publicistické soutěže o Gandalfovo brko už zná svého vítěze. Stal se jím publicista a spisovatel Míla Linc za svůj seriál Hrdinové třicetileté války, který byl publikován na stránkách časopisu o fantastice Pevnost. Cena tak zároveň patří i časopisu Pevnost, protože vítězem je nejenom autor, ale i to periodikum, které jeho texty tiskne. Cena je totiž důkazem nejenom o kvalitách autora, ale i média, v němž se jeho texty objevují.
Cenu Mílovi Lincovi na akci Coniáš pořádané Městskou knihovnou Praha předali organizátoři soutěže Boris Hokr s Leošem Kyšou a také člen poroty, která z nejužších nominací vítěze vybrala, spisovatel Jiří Walker Procházka.
Z pětice nejužších nominací vybrala komise ve složení Františka Vrbenská, Antonín K. Kudláč a Jiří Walker Procházka poměrně rychle, i když z počátku to vypadalo na tuhý boj s dalším z postupujících kandidátů. Lincovy texty však nakonec vyhrály proto, že jejich autor dle mínění poroty dokázal lehce spojit čtivost, zábavnost textu, ale i jejich velmi kvalitní obsah.
Zároveň byla předána i temná podoba Gandalfova brku, a to Sauronovo péro. Anticena, kterou si organizátoři soutěže vymysleli pro texty prznící fantastiku, pro články tak hloupé a omezené, že si prostě nezaslouží nic jiného než být navždy spojeny se Sauronovým pérem. Letošním vítěze se bezkonkurenčně stal spisovatel Ludvík Vaculík a s ním i Lidové noviny, kde jeho článek vloni čtrnáctého září vyšel. Vaculíkovo tradiční Poslední slovo se tu věnovalo tématu komiksu.
„… Dalším novým jevem na této scéně jsou komiksy (Novým!? Poznámka Bratrstva Gandalfova brku a Sauronova péra). Odebíral jsem kdysi Mladého hlasatele, četl „Rychlé šípy“, líbilo se mi to. Ale účinkovalo to vlastně jako reklama na čtení knih. Teď mi to připadá infantilní až ubohé. Stránku se Zeleným Raoulem v Reflexu obracím s pocitem ošklivosti. Jako bych v televizi vypínal Simpsonovy.
Jeden přítel mne teď upozornil na komiks hodný pozoru. A přinesl mi ho. Napsal, lépe řečeno udělal ho Art Spiegelman, jmenuje se „Maus“. Kniha se na záložce chlubí, že ji jako umělecký výkon ocenil časopis New York Times Book Review: pro ten příběh. Začal jsem to číst; příběh se dal krásně napsat normálně, jako slovesné dílo. Toto je co: příběh se děje formou dialogů a cokoli se tam děje mimo řeč, je napsáno takto: Peng… fíít! Ou och oj… Nejde tedy o slovesné dílo. A výtvarná stránka? Ještě horší! Postavy jsou myši a kočky: autor by neuměl nakreslit ani ruku, ucho. Jsou to jen jakési čumáčky s nějakýma očima. On neumí nic. Jsou to znaky postav, schémata. Komiks je ideální žánr pro toho, kdo neumí psát ani kreslit. Ale snad je omyl počítat to do literatury, vždyť jinak může člověk dělat, bavit sebe i jiné lidi, jak chce a umí.
Jistě: na veletrhu také knihy hledají své čtenáře. Úplně to člověk někdy cítí. Ať si je i komiks najde. Já jsem tu jenom chtěl říct, co si o něm myslím v oboru písemnictví. Jináč: já se rád dívám na obrázky. Teď jsem dočetl Těsnohlídkovu knihu „Poseidon“, bohatě ilustrovanou; kniha má mít obrázky! Kdyby tento „Maus“ byl můj a já ho nemusel vracet, vzal bych ho – a třísk!“
„Bez ohledu na vážnost, které se u nás Ludvík Vaculík těší, tímto textem nepředvedl nic jiného než dokonalou omezenost smíšenou s absolutní arogancí. Zajímavé je, že pan Vaculík měl nakonec v jedné věci pravdu – komiks nepatří do literatury. Ovšem skutečnost, že se někdo k takovémuto objevnému prohlášení dopracuje v roce 2010 (sic!), je tím posledním důkazem, že autorovi neujel jenom jeden vlak…“ dodal na Coniáši k udělení Sauronova péra Boris Hokr.
Užší nominace publicistů z Bratrstva Gandalfova brka™, z nichž byl nakonec vybrán vítěz:
František Novotný – Ryhopský les osiřel (Magazín Fantasy & Science Fiction )
Ján Ščigulinský alias „Max“ – Retrospektivní článek o hrách roku 2009 (Mfantasy.cz)
Petr Acidburn Bouda – Neuromancer – Gibson William (FantasyPlanet.cz)
Jiří Halama – Cyklus Počátky Zlatého věku (Sarden.cz)
Míla Linc – Hrdinové třicetileté války (I. – IX.), Pevnost 04–12/2010
Až neuvěřitelné, co všechno se může dostat do novin.
Navíc lidové noviny považuji za velmi kvalitní.
2 Sicco:
Je neuvěřitelné, co může uznávaný spisovatel vypustit z pera. 😀
Trocha sebereflexe
Vaculíkův text mne rozesmál i rozesmutnil, ale pak jsem jen pokrčil rameny. Pětaosmdesátiletý pán má asi už trochu právo mít své myšky. A ne každý z argumentů je úplně hloupý. Problém ale vidím v následujících bodech:
a) Komiks neznamená automaticky fantastický žánr. Ne, že by Rychlé šípy nebyly jistou formou “městské fantasy” (;-)), ale Maus, jenž je podstatou Vaculíkova textu, bohužel pro lidstvo, fantastikou není. Je-li Sauronovo pero anticenou za “prznění fantastického žánru či fantastické publicistiky”, je vůbec možné Vaculíka ohodnotit? Nemícháme sami dojmy s pojmy a neprokazujeme tak spíše vlastní (až absurdní) malost potrefených hus?
b) Text vyšel v rubrice “Poslední slovo”, což je rubrika fejetonistická, rubrika podčárníků. Někdy i záměrně hrocená ad absurdum. Lze takovou přiznaně a prvoplánovaně subjektivní rubriku vůbec dávat na stejnou hromadu s “odbornými” texty? Nebo opět jen dokazujeme, že my sami nedokážeme rozlišit kontext v němž je text publikován a opět jen kvičíme jako každá subkultura uzavřená v ghettu, když se o ní byť jen otře kdokoliv z venčí? A zde navíc ještě s tím, zda nekvičíme tak trochu preventivně, zda se necítíme ukřivdění tam, kde nám ukřivďováno vůbec nebylo?
Jednoduše – neprojevili jsme se sami udělením této ceny jako trochu “arogantní přecitlivělí hňupové neschopní nadhledu”?
Ale – stejně jako Vaculík, i my máme plné právo ze sebe dělat veřejné voly. A jak s oblibou dodávám, vyhrazuju si, aby ho ze mě dělal někdo jiný, když to já sám dokáži nejlíp. Hlavně a především v diskusích na FP ;-D)
Standovi.e: Ano, i já mám hluboké pochybnosti, zda vůbec ten text do žánrové publicistiky patří. Dokonce i uznávám, že každý (nejen starý pán) má právo mít své mouchy (či hlodavce). Nicméně – kdyby se pan Vaculík takhle opřel do komiksů obecně, taky bych pokrčil rameny a řekl si, že zkrátka ventiluje padesát let staré názory a neví, o čem mluví; to by bylo omluvitelné. Jenže když už se někdo naváží do konkrétního titulu, měl by si ho aspoň přečíst – což platí i pro staré a věhlasné pány. To se v tomhle případě zjevně nestalo.
Leonard
Ale prostě o tom ta cena nebyla, nebo snad ano? To je podstata toho, o co mi šlo.
Mimochodem, Vaculík jasně píše, že Mause měl, zkoušel ho číst (ne, že ne!), ale že vlastně nebylo ani co číst ani na co se dívat. Akceptujme, že pro něj “číst” znamená holt něco jiného, než “číst” komiks. Když jsem to v lidovkách četl, dost jsem se pak nad tím zamýšlel – Vaculíkův text vycházel z nepochopení jazyka komiksu, který je pro něj zjednodušující a jak sám zdůrazňuje, v podstatě zbytečný, neboť vše, co vyjadřuje (minimálně třeba právě Maus), je vyjadřitelné běžnými literárními prostředky. Vnímá ho jako zjednodušující pózu někoho, kdo “kreslí to, co neumí napsat”. Skoro bych řekl, že na to má, jako člověk “od slovesného fochu” právo. A co bychom si nalhávali, Maus není nijak zářný příklad možností komiksu jako média. Jde o velmi jednoduše vyprávěný a velmi snadno odvyprávětelný příběh. Postavím vedle sebe Styrona a Spielgemana. Kdo z nich má vyšší hodnotu jako literární dílo (což je právě Vaculíkovo chápání)?
Jinak – osobně mne, prosím, Maus zasáhl daleko více než Sophie (díky té linii dopadu minulosti na současnost, než pro onu linii osvětimskou).
Osobně mi jde o to, zda nejsme trochu jako parta fandů okultních věd, jíž se dotklo, že Šostakovič nevidí v black metalu nic než hluk, zvracení a maskované neumětelství (to je jen příměr, nevím, co by Šostakovič na black metal řekl). A určitě si dokážeme uvědomit absurditu požadavku, aby ten Šostakovič nejprve ráčil pilně naposlouchat kompletní diskografii Törru…
“Zkoušel ho číst”… To je právě to. On to podle mne nezkusil, on prostě jenom ten sešit otevřel, zjistil, že je to z obrázků, které se mu nelíbí, a tím skončil. Jinak by nemohl napsat to, co napsal, mimo jiné právě proto, že Maus je mnohem víc než komiks (míněno “komiks využívající komiksové vyjadřovací prostředky”) literární vyprávění doprovázené přemírou kreseb. Technicky vzato má pro mne Maus daleko blíž k Vonegutově “Snídani šampiónů”, Mrožkovu “Útěku na jih” a třeba i čapkovskému “Povídání o pejskovi a kočičce” než k libovolnému běžnému komiksu, od oněch Rychlých Šípů po marvelovskou velkotovárnu.
A mimochodem (ale to už utíkáme vůbec někam jinam), k té otázce, jestli má Spiegelman větší literární hodnotu než Styrone – já “Sophiinu volbu” nečetl a ani se na to v nejbližších dvaceti letech nechystám, ale uvědomuješ si, že sis hned následujícím odstavečkem odpověděl sám? A ve prospěch Mause?
to Leonard
Myslím, že jsem si ve prospěch Mause neodpověděl sám ;-). Hovořil jsem a zdůraznil jsem literárnost a tam samozřejmě Sophie Mause válcuje na celé čáře. Jenomže ono je to logické, neboť jde o naprosto odlišné kategorie a způsoby vyprávění. Onen Vonnegut, Dášenka atp. jsou v principu stále ještě ilustrované knihy, kde má ta ilustrace a práce s ní jasný smysl – u Dášenky jde o dětskou knihu (a byť je dětská fantasie nekonečná, má paradoxně s dospěláckou abstraktností a přenášenými významy docela dost problém), Vonnegut přímo pracuje se vztahem slovo-obrázek v rovině metaliterární (popkulturní), využívá ho ke komunikaci se čtenářem (“řiť vypadá takto – *”), nikoliv jako primárního nositele narace doplněného přímou / nepřímou řečí, jako v případě Mause (komiksu). U Vonneguta i u Dášenky je stále primární to slovo.
Kdybych hledal příklad “komiksu”, který je vlastně “ilustrovaným románem”, musel bych šáhnout ke Kapitánu Bloodovi Gustava Kruma. Nebo “Němý velkofilm”, jak trefně poznamenávají jiní.
To ale Maus není. Maus prostě je komiks. A byť je námětem, příběhem i poselstvím o několik kategorií dál než to, co běžně komiksem nazýváme, je to stále “jen” vysoce kvalitní komiks. Jeho posouváním do “to už není komiks, ale ilustrovaný román” jen zaděláváme právě na ona nedorozumění, jakého se dostalo Vaculíkovu příteli od Vaculíka. A zároveň tím dáváme najevo nesebevědomí fanouškovské základny, která snad ani nevěří, že může být komiks svým dopadem srovnatelný s kvalitní knihou či kvalitním filmem. Jako by ta skutečná “kvalita” byla obsažena až ve slově “román” či “literatura” (je docela zajímavé, že se odkazem na literaturu zříkáme srovnání s filmem, k němuž má, dle mého skromného mínění, komiks daleko blíže. Jako by film “nebyl dost dobrý” stejně jako komiks.)
Když Vaculík hovoří o tom, že komiks má k literatuře stejně daleko, jako motorka k autu, má pravdu. Bez ohledu na kvality motorky, jež může být o několik tříd vyšší, než kvalita auta. A pokud mu někdo podsune motorku se slovy “tohle je super auto”, je jen logické, že ji jako auto odstřelí, protože kromě schopnosti dopravit se z bodu A do bodu B, motoru a phm nenabízí ani harley nic, co od automobilu očekáváme. To ho válcuje i kdejaká indická automobilka.
Byl bych vážně rád, kdyby se komiks stál nepoměřoval s literaturou či filmem. Působí to trochu jako řevnivost mladšího sourozence k tomu staršímu. Ale to už jsme fakt hoooodně utekli od původního tématu, tedy že udělení oné anticeny zrovna tomuto textu je prostě těžký úlet, který by si Saurana zasloužil pro příští rok sám.
Jo a ještě jedna poznámka. Jsem přesvědčený, že autor není povinnen znát žánr i žánry příbuzné ve všech jejich specifikách. A už vůbec nemusí být nucen hledat kvality tam, kde je jeho naturel prostě odmítá být viděn. A přitom má právo se vyjádřit i negativně. Ten, kdo by měl mít přehled a být schopen nalézt kvalitu (je-li nějaká) tam, kde by se na první pohled nehledala i tehdy, kdy to nesouzní s jeho osobním estetickým vkusem, je právě publicista, recenzent, literární (hudební atd.) vědec. Autor má tvořit, ne bádat.
to standa.e
Viš, stačí trochu omezenej pohled a můžeš strhnout cokoliv. Moc by mě zajímalo, jak by se Vaulíkovi líbilo, kdybych jeho knihy rozebral jako správný brněnský buran. Nikdo se jako král krititik nerodí, ale v té chvíli má zapracovat autocenzura. A neospravedlňuj pana Vaculíka svými výklady. Ono vždy jde taky o to, jak text působí jako celek a myslím, že Vaculík dobře věděl, jak bude jeho text působit. Koneckonců je spisovatel.
to sicco
A jako spisovatel se odvážil říct, že komiks “není literatura” a že on nemá komiks rád. V čem je problém? To jsme fakt tak malí jardové, že se urážíme či vztekáme a rozhořčujeme kvůli Vaculíkovu osobnímu názoru? Text byl ve správné rubrice. Výrazně oddělený. Dokonce je až někde na poslední straně. Splňoval i to, co se dá od novinového fejetonu čekat – hyperbola, ironizace až sarkasmus…
Že Vaculík není schopen akceptovat odlišný způsob narace jako regulérní umělecké vyjádření a je “sto let za opicemi” je věc naprosto odlišná. Psát totéž do kulturní rubriky z pozice “kunstkapacity” – pak by mu bylo co vytýkat. Ale takhle jen sami ukazujeme, že sami nedokážeme vyhodnotit kontext.
Ať už s Vaculíkem nesouhlasím jak chci – a osobně s ním nesouhlasím – jde od počátku o přiznaný osobní postoj, na který má právo. O nic jiného. Nemá povinnost dělat komiksu žádná dobrozdání jenom proto, “že je to spisovatel”.
A už, to mi promiňte, nemá potřebu být za tyto postoje ospravedlňován.
Problém, který mě trápí, totiž není Vaculík (jehož postoje dokážu chápat, byť se s nimi neztotožňuji). Je to skutečnost, že zařazení toho textu do Saurona je samo o sobě těžký úlet, protože se nezabývá fantastikou a jde právě o přiznaný útvar, jenž nemá s odbornou publicistikou společného nic.
A tohle jsme měli být schopni rozlišit dřív, než začneme mávat antioceněním. Sami totiž předvádíme ten – budu citovat tebe – “trochu omezenej pohled”, jímž “strháváme cokoliv”.
to standa.e
No jo ale mluví i o komiksu jako celku (a že je komiks jako celek převážně fantastický, o tom se nebudem hádat). a tvoje fráze: Že Vaculík není schopen akceptovat odlišný způsob narace jako regulérní umělecké vyjádření a je „sto let za opicemi“ je pro mě zásadní. Ubližuje něčemu, čemu absolutně nerozumí a za to si tu cenu zaslouží.
to sicco
Hele, fakt nevím, jak odpovědět, protože tohle je debata slepého s hluchoněmým a míchání hrušek s jablky. A asi nemá ani smysl řešit, jak Vaculíkův fejeton poškodil fantastický komiks (a jak to vůbec měřit – třeba kolik čtenářů fantastického komiksu tento zhnuseně odhodilo, neboť si přečetli v jednom fejetonu, že je komiks fuj? A kolik fanoušků Kačerů z Kačerova asi vzalo Mause na just na milost?).
Pro mě z celé záležitosti jasně vyplývá, že jsme prostě stále ještě poněkud přecitlivělá malá hysterická děcka, která si jsou natolik nejistá tím, co dělají či mají ráda, že hledají vzájemnou oporu v sebeutvrzování se o vnějších nepřítelích – tedy těch, kteří nesdílí naše hodnoty a “pravdy” a “škodí nám”, protože “tomu nerozumějí a nehodlají tomu porozumět”. Fakt se těším, že jednou vyrosteme natolik, aby nám podobný tlach starého pána nestál za zvednuté obočí. Ale na druhou stranu tím, že se nominoval někdo z venku, kterej, chudák, možná ani netušil, že by se nějakých scifistů snad mohl dotknout, jsme se vyhnuli nebezpečí “vnitřní války”, kdy se bude cítit dotčen nějaký kamarád co má kamaráda. A to si zaslouží cenu Šalamounova… Cenu krále Šalamouna.
Své jsem si řekl a některé věci i několikrát. Dál se k tomu nemá smysl vracet. Ukazujeme jen vlastní malost. Nic víc.
Jasně je asi moc chtít od světa, aby člověk, jehož jméno něco znamená, vážil slova. A jen pro tvoji potřebu, mě soukromně komiks sice baví, ale ne natolik, abch ho musel vlastnit. Spíš mi připadá, že v tomto případě obhajuje jeden intelektuál druhého.
Každopádně je z hlediska propagace lepší, když Sauronovo pero dostane Vaculík, než Franta Vomáčka 🙂 Je třeba myslet trochu politicky 😀
to sicco
Tou poslední větou myslíš mě a Vaculíka? Tak nevím, zda se mám cítit polichocen nebo naopak. Naznačuješ snad nějakou automatickou “intelektuálskou solidaritu” namířenou proti… Čemu? Proti “zdravému prostému rozumu lidu, který si svorně myslí opak)”? Pátrám i po tom, čím “obhajuji” Vaculíka (když sám celou dobu myslím, že obžalovávám ocenitele)? Tím, že tvrdím, že komiks není literární dílo a na ta nejlepší komiksová díla nemáme nahlížet jako na literaturu, ale jako na komiks? Že chci, aby nedocházelo k zaměňování dojmů s pojmy? Že tvrdím, že kvalitní komiks nepotřebuje tvářit se být něčím, čím není? Že má být naopak hrdý na to, čím je? Že odmítám stádní bečení? Že se snažím pochopit postoje chlapa, s nímž přitom nesouhlasím? Že nevěřím, že by jedna pitomá glosa starého spisovatele mohla jakkoliv ublížit žánru, jenž je – mimo jiné žánry – přenášen oním spisovatelem kritizovanou formou? Že považuji udělení ceny za neodpovídající její předchozí interpretaci, podle níž bych čekal antiocenění “fantastické publicistiky či publicistiky o fantastice”?
Je Vaculík mimo? Souhlasím. Má jeho postoj nějaký reálný význam pro budoucnost komiksu? Nemá. Má právo sdělit nám svůj postoj formou fejetonu v rubrice takto označené? Má. Lze takovou rubriku považovat za odbornou publicistiku? Nelze. Hovoří o fantastice? Ne. Hovoří o způsobu vyprávění? Ano. Platí rovnítko mezi komiksem a fantastikou? Ne (to už se mohou bouřit i milovníci Čtyřlístku a pornokomiksů). Snažil se psát o fantastice? Ne. Měl být tedy vůbec zařazen do výběru “prznitelů české fantastiky a fantastické publicistiky”? Ani náhodou. Měl tuto cenu vyhrát? Už vůbec ne. Měl by být zařazen do soutěže o nejnekompetentnější výrok v oblasti umění? To beze sporu ano. A určitě by měl velkou naději získat čelní místo.
Fakt už nevím, jak být jasnější.
to Petra Neomi
V tom případě škoda, že se neudělovala cena už za rok 2009… 😉
to Petra Neomi
Nějak mi to nesežralo odkaz… 😉 Tak “ještě jednou”:http://www.colourplanet.cz/65117-bartosova-a-pomeje-sci-fi-serial-na-pokracovani.
Vaculík
Díky všem za diskusi! Jsem rád, že se nám ji podařilo rozpoutat a to nejenom tady. Co se týče Gandalfova brku, myslím, že se povedlo to, co tu dosud nebylo a to začít debatovat o kvalitě a úrovni nejen knih a povídek, ale i publicistických textů. O tom byla celá akce s touhle soutěží od začátku.
Co se týče Sauronova péra, bylo nám jasné, že udělení Vaculíkovi bude velmi kontroverzní. Sami jsme v tom nebyli jednotní, protože původní záměr byl dát to jenom tomu nejhloupějšímu textu, který se ve fantastických médiích objeví. Když jsme se ale texty, které připadaly v úvahu, probírali, vždycky jsme narazili na to, že jsou to sice do nebe volající ptákoviny, ale jejich autorům je většinou méně než šestnáct let. Anticenu by si tak zasloužily spíš weby, které jejich slinty otiskly, než oni, protože jednou z nich mohou být dobří autoři, akorát jim nikdo jejich texty nevrátil a nevysvětlil, že tudy cesta nevede. Na jednu stranu už samotná existence (hrozba?) této anticeny podle nás pomohla k tomu, aby se šéfredaktoři více zabývali tím, co vlastně tisknou a jakou to má kvalitu. Na druhou stranu jsme nikomu z těchto “mlaďasů” nechtěli ublížit.
Vaculík, jehož text se k nám dostal z více stran, se pak jevil jako dobrý nápad. Proč? Protože je to člověk, jehož slova mají dopad a měl by nad nimi víc přemýšlet. Řekli jsme si, že udělení naší anticeny by mohlo vyvolat polemiku nejen s ním, ale i s dalšími lidmi, kteří víc z pozérství než z jakéhokoliv jiného důvodu považují komiks za něco podřadného. Tu nejde jenom o komiks. Stejně hloupý pohled šíří lidé jako Vaculík nejenom o komiksech, ale i o celé sci-fi. Je to pro ně podřadné čtivo. Jo, někdy je, ale někdy i čeští autoři dokáží vytvořit vynikající díla, proti kterým jsou knihy současných “nesci-fi” českých autorů brakoidní sračky. Řekli jsme si, že tahle cena může být mimo jiné i způsob jak s nimi veřejně polemizovat. Možná se povede i tohle, možná jsme v tomhle případě hloupě ustřelili. Uvidíme. Osobně to nechám času, aby ukázal.
Každopádně do příštího roku bychom rádi rozšířili řady publicistů a lidí věnujících se fantastice, kteří by se účastnili onoho prostředního kola, tedy výběru pětice nejlepších ze všech nominovaných textů a také hlasovali o případném Sauronově péru. Budeme vděčni za každého dobrovolníka. KOntaktujte nás na Gandalfuv.brk@seznam.cz nebo Leos.kysa@seznam.cz
Leoš Kyša
A co si ty pocity “ouvej ouvej, jsme pro ně podřadní” prostě odpustit a hloupé výstřelky “z venčí” neřešit? Tím, že se proti něčemu “jednotíme” a “bojujeme” v zásadě jen těm vaculíkovskejm úletům dodáváme sami na váze. Navíc je to boj, který zbytečně odčerpává energii a stejně nikam nevede. Názor nescifistů na žánr je totiž vytvářen především televizí a filmem. A když se v knihkupectví kouknou na vkusné fantasy/hororové obálky, jen si svůj názor potvrzují.
Nehledě na neutuchající boj uvnitř samotného fandomu, zda se snažit psát “kvalitní brak” či “kvalitní umění”, v němž ta linie zábavnosti a brakovosti (nic proti) prostě převažuje? (Ono v podstatě stačí jít jen po názvech a trochu přemýšlet, jak asi působí nanezasaženého).
Prostě – čím jsem starší, tím malichernější mi “co si o nás majorita myslí?” a její “výchova” přijde. A zbytečná.
Fejeton
Nebylo by od veci zopakovat si ucivo zakladni skoly o tom, co obnasi fejeton a jaky je jeho ucel.
Pan Vaculik v tomto pripade jeden napsal a opet se ukazal jako mistr sveho remesla. Fejeton ma zesmesnit nejake, vetsinou malicherne, titernosti tim, ze je hyperbolizuje do obrich rozmeru. Komiksaci kvici, jako prasatka na porazce a stary pan se usmiva do sveho valasskeho kniru. Skocili jste mu na spek. Gratuluji!
2 Jakub:
…nejen komiksáci, řekněme, že s Vaculíkovými Posledními slovy se peru nějakých pět, šest let a připadá mi, že starý pán je skutečně starým pánem, má své vrtochy a vzhledem k úctě ke stáří bychom je měli tolerovat. Nebo se o to alespoň snažit.
Pokud jde ale o fejeton, navrhovala bych se podívat, jak vypadá klasika fejetonu – Neruda. Nebo jaké fejetony píše třeba Ivan Klíma (v té samé rubrice jako Vaculík).
Ano, základním rysem fejetonu je skutečnost, že “vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.”
Jenže otázkou zůstává, jak se to právě Vaculíkovi daří, do jaké míry píše FEJETON, do jaké míry je jeho text “napsán lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).”
Jakápak vygradovaná pointa se nachází v onom oceněném fejetonu? (Krom toho, že komix není blízký autorovu srdci, a že není literatura, což však nikdo netvrdí?)
Kde jsou nové, nečekané pohledy?
Co vede čtenáře k zamyšlení nad tématem (jiným, než obrácením očí v sloup)?
Nevšimla jsem si, že by šlo o něco jiného než ventilaci autorova náhledu pomocí hyperboly, přičemž si nejsem jistá, jestli tam tu hyperbolu nevidím prostě proto, že ji tam CHCI vidět.
Každopádně se nejedná o výroky takříkajíc mimo mísu, ale mimo místnost.
Vaculík
Nojo, starý pán byl konzerva už před dvaceti lety a vždy si na tom hrdě zakládal! 🙂
Byl vůbec pozván na udílení? A dozví se to?
Třeba by ho potěšilo, že svými provokacemi popíchl mladou generaci a ta o něm ještě ví…
PS:
Jinak, když nad tím tak přemýšlím, mám dojem, že smysl fejetonu nepochopil především sám Jakub.
Ten totiž rozhodně není o tom “Proboha, je to přece Vaculík, tak stůjme v pozoru, usmívejme se a dělejme, že se vůbec nic nestalo! Žijící gigant má přece vždycky pravdu!”
To by byla literární diskuse pěkně na pendrek!
Chystáme mu dopis s oznámením o udělení ceny. Tak snad vyvoláme nějakou veřejnou polemiku 🙂
Stando, máte naprostou pravdu
Jinak škoda slov.
To standa.e
“Komiks je ideální žánr pro toho, kdo neumí psát ani kreslit.” – Vaculík dostal Sauronovo péro především za tuto větu, která shrnuje smysl celého jeho “posledního slova”. Komiksy mu “připadají infantilní až ubohé”, jejich význam je karikován na “reklamu na čtení knih”. Vrcholem neznalosti je označit komiks za “nový žánr”. Pokud “nový” znamená “víc než 80 let starý”, pak snad ano. Maus je “blbě nakreslený”, resp. záměrně primitivně stylizovaný komiks. Nevím, co by Vaculík říkal třeba na Persepolis. Asi by ho spláchl do záchodu.
Vaculík svým textem paušálně odsoudil celý žánr, aniž by znal alespoň jeho obrysy, což lze vysvětlit kromě okázalého ignoranství taky tím, že většinu svého života prožil v reálném socialismu jako člen KSČ a z komiksu mohl znát jen to, co se zde “smělo” vydávat. Po roce 1989 si svůj přehled doplnil doslova o pár děl a tím skončil. A na základě takto “hlubokých” znalostí následně odstřelil celý žánr, který mu připadá pokleslejší, než literatura. Viděl Vaculík Sin City? Batmana? Dotkl se někdy japonské mangy? Odpověď je ve všech případech záporná, jinak by Vaculík nemohl napsat o komiksu jako celku takové slinty. Že to zákonitě vyvolalo nesouhlasný řev čtenářů komiksu? Nejenom, tohle by zákonitě hnulo žlučí taky autorům komiksů, kteří musí umět nejenom výborně kreslit, ale taky obstojně psát (mnohdy mnohem lépe, než Vaculík). Že by Vaculík “ani netušil, že se nějakých scifistů dotknul”? Určitě, vždyť Miloš Zeman, který označoval novináře za idioty, hnůj a póvl přece taky, chudák, netušil, že se tím někoho může dotknout. To by ho, dobroděje, ani nenapadlo!
Komiks je samostatný žánr, který se svými kvalitami vyrovná jak filmu, tak “normální” literatuře. I v komiksu lze najít spoustu škváru a braku – ale to snad ve filmu a v literatuře taky. Přesto jsem se dosud nesetkal s názorem nějakého komiksového autora, že “normální” literatura je ideální žánr pro toho, kdo vůbec neumí kreslit, takže musí čtenáře zahltit popisy okolí, mnohdy velmi primitivními, a spoléhat se na jejich fantazii. Proč asi?
Kdyby Vaculík kritizoval jen to, o čem něco skutečně ví, tak by posledních dvacet let musel víceméně držet hubu, protože se nevyzná ani v komiksu, ani v politice, ani ve světovém dění a kdo ví, jestli se vyzná alespoň v literatuře. Ve svých článcích se stále častěji projevuje už jen jako senilní dědek, žijící ze své bývalé slávy.
Je ve věku, kdy by měl sedět v houpacím křesle, pouštět větry a chovat holuby. Místo toho odsuzuje věci, kterým nejen nerozumí, ale – což je horší – ani rozumět nechce. A za tento svůj postoj si Sauronovo péro zaslouží zcela určitě, protože takto se profesionál prostě nechová. Tečka.
P.S.: Vaculík má kliku, že dostal pouze anticenu. Jiní, podobně blbě dotčení autoři, si to se svými kritiky vyřídili ručně (Viewegh), případně o ně přerazili hůl (Menzel).
Bonhart
Vůbec jste nepochopil, co jsem se snažil vysvětlit. Ale o to máte větší zápal.
Ještě jednou – udělila se anticena za něco, co nespadá do kategorií, jimiž byla ta anticena vymezována. A to je problém. Protože to nastoluje otázku, zda onen udělitel (a fakt jsem nepátral po tom kdo jím je) anticeny za (parafrázuji) “největší publicistický blábol v rámci žánru” sám tomu svému žánru vůbec rozumí (o publicistických útvarech pak nemluvě).
To další kecání je v podstatě jen debata ke kafi.
Mimochodem:
a) ukázalo se, že ono udělení je spíš marketingový tah a snaha rozpoutat debatu. Hm. Tolik tedy k hodnotě oné ceny. O ty plky o komiksu šlo nakonec míň, než o jméno Vaculík.
b) ze slov “nový žánr” bych v prvé řadě vykopl to “žánr” a až poté řešil, jak moc nový je či není. Komiks prostě NENÍ “žánr”. Fakt nechápu, kde se tenhle blud zrodil.
c) obávám se, že by manga Vaculíka v jeho postojích jen utvrdila 😉
komiks – žánr?
Řekl bych, že ti, kdož dneska tvrdí, že komiks není žánr, by před nějakými desítkami let tvrdili, že ani SF, ani fantasy není žánr, ale jen takový literární podvraťák, co sám od sebe brzy zajde…
2 Michael:
Jak to bereš. Z hlediska literatury jako takové komix žánr není, je to prostě jiná forma (umění). Řekla bych, že si zaslouží podobné vydělení, jako je ono slavné lyrika (myšlena poezie)-epika (myšlena normální beletrie)-drama (myšleny divadelní hry). Protože je natolik svébytný a se specifickými rysy, že ho člověk musí brát chtě nechtě jinak než beletrii normální (ať už je to fantastika, historický román, realismus či postmoderna). 😀
žánry
Právě, záleží na tom, z jakého úhlu se na slovíčko žánr díváš… Každý to bere jinak. Já komiks jako žánr neberu, je to prostě, přesně jak píše Elinor, určitá forma literatury, jiná než poezie, próza.
žánr komiksu
Přiznávám, nejsem literární teoretik.
Jen je pro mě podstatné, že komiks sám je rozdělen na tolik vnitřních škatulí, že na sebe fanoušci z různých krajních polů ani nedohlédnou. Má mnoho možností i způsobů vyjádření, mnoho tváří.
Určitě se jednou bude teoreticky rozebírat na vysokých učeních, jako se to děje dneska s fantastikou (pokud už nějací neortodoxní profesoři neučí o komiksu už teď)…
Mně to stačí k tomu, abych komiks považoval za samostatný žánr, který částečně zasahuje do našeho žánru – fantastiky -, ale nelze ho už dávno do něj směstnat, ani do literatury pro děti, ani nikam jinam…
to Michael Bronec
Přesně jak říkala děvčata. Komiks je jiný způsob podání. Jiný typ média, umění, jiný způsob vyjádření. Film sám o sobě také není žánr. Žánr “Literatura”, “Malířství”, “Sochařství” také těžko hledat. Slovo “žánr” bych si nechal až pro to podrobnější (a i tak se mnohdy prolínající) dělení na základě podobnosti témat (sci-fi, western), popřípadě odlišných technických prvků (manga) či cílové skupiny (čtyřlístek).
Komiks jako celek nelze jej bezvýhradně identifikovat s konkrétním žánrem (tématy), proto s ním ani nemůže splývat v žánr.
A nemyslím, že by na to bylo třeba vysokoškolských disputací…
to M. Bronec
Myslim, že ve Skotsku je univerzita, kde je komiks dokonce obor
Komiks na vysoké
No jasně, i na českých univerzitách je pár předmětů o komiksech. A v Japonsku se určitě důkladně probírá manga. 🙂
2 Michael:
Přesně tak :), ale žánr je to zhruba tak stejný jako román.
Každopádně tvrdit, že komiks je něco nového, je poněkud… zábavné, když ho tu máme už pěkných pár desítek let a když rozbujel do několika žánrů. 🙂
komiks
Ve formě stripů (ale i lecčeho dalšího) je komiks ještě dokonce daleko starší.
Vlastně i ten název komiks vznikl z amerického “komici”, což byly stripy (to je britská varianta názvu) s Lauerem a Hardym, Busterem Keatonem a dalšími v době jejich velké slávy, ještě za dob němého filmu.
Takže tenhleten “žánr” už má určitě přes sto let…
Pár komiksů by se našlo už po katedrálách, o egyptských hrobkách ani nemluvě. Sice je žánr dost omezený na nábožensko, ale komiks to je zcela určitě 🙂
2 Dana K
Pokud se do komixu zařadí i ty egyptské malby, kde je kočka v pozici faraona a obklopují ji myšky, tak to náboženské moc není xD
No tak když to vezmete takhle do mrtě, že komix = sled obrázků s doprovodným textem, tak to opravdu najdete v každém katolickém kostele. Křížová cesta. 14 zastavení, obvykle s jednovětným popiskem, k dispozici v nesčetně zpracováních od gotiky po modernismus:)))
A musíte uznat, že v tom je sakra příběh! 😀
Opravdu by měl vědět,
že dostal Sauronovo péro. Možná ho potěší, že má co dělat s tak (mocným) zlounem. Já ten fejeton celý nečetla, zato znám tři zmíněné komiksy: R.Š., Raoula a také kus Maus. Starý pán zřejmě nepochopil ani ty R.Š., které mají i dost značnou “osvětovou,” zábavně poučnou linii. Raoul je groteskní zrcadlo, nastavené naší současnosti, (ale rok jsem ho neviděla) a Maus… je prostě Maus. Od začátku ten nápad obdivuji a provedení považuji za vynikající. I s těmi divnými čumáčky a očičky. Tudíž jsem nevěřila vlastním očím, co čtu. Je tu sice jistá možnost cílené provokace starého pána, ale on ji vzápětí vlastními slovy popírá. Celek vyznívá dost zapškle a Velikán se ocitl mimo mísu. Ani mne to u něj už nemrzí. Naopak, já mu přeji, aby se strefil na tu správnou, bude-li se potřebovat honem posadit.
Anno
Hezky napsáno.