Freddy versus Jason

Poslední dobou se zdá, že filmoví producenti už nemají do čeho píchnout, ale stále touží po penězích filmuchtivých diváků. Proto stále vytvářejí pokračování, prequely, remaky a v neposlední řadě také crossovery. A právě u posledně jmenovaného fenoménu se společnosti New Line Cinema povedl pěkný zásek do živého. Rozhodli se totiž s dravostí jim vlastní oživit dvě filmové legendy a ukázat je v jednom filmu pěkně pohromadě. A když tak producenti procházeli filmové archivy, padli jim do oka dva zabijáci, kteří svou největší slávu prožívali v osmdesátých letech. Freddy Krueger a Jason Voorhees. Tehdy spolu bojovali na dálku o každého diváka. Dnes si to spolu rozdali naživo.

A jak se vlastně setkali? Hned na začátku se dozvídáme, že Freddy byl odsunut na vedlejší kolej poté, co byl lidmi z Elm Street a okolí zapomenut. A protože se ho už nikdo nebál, ztratil veškerou svou moc vstupovat lidem do snů. A to se mu nelíbí. Proto se rozhodl najít někoho, kdo by lidem z Elm Street znovu ukázal strach. A našel si Jasona. Využil jeho psychické závislosti na matce a ve snu mu vnuknul myšlenky vraždit v Elm Street. Jason se tedy vydává šířit panickou hrůzu do Freddyho bývalého rajonu. Show legendárních vrahounů (kteří si jako hosty přizvali partu teenagerů) může začít.

Hned ze začátku si můžeme přiznat, že se jim to pod taktovkou Ronnyho Yu docela daří. Oba předvádějí to nejlepší, co můžou a po dlouhé době tak máme možnost shlédnout kvalitní vyvražďovačku. Ta je pojata trochu jinak, než jsme zvyklí. Zatímco normálně sledujeme osudy obyčejných lidí a vyvražďovač hraje pouze doplňující úlohu, ve filmu Freddy versus Jason je tomu naopak. Zde jde pouze a jenom o naše dva veterány. Ti předvádí to, na co jsme u nich zvyklí (včetně jejich poznávacích znamení – Freddyho rukavice, klobouk a svetr, Jasonova maska a mačeta) a navíc i něco nového. Freddy (jako vždy vynikající Robert Englund) opět předvede pár svých nových zvrácených nočních můr a Jason (zpoza masky na nás tentokrát juká Ken Kirzinger) nám dokáže, že jeho mačeta je pokrytá něčím trochu jiným než rzí (zvláště kouzelná je scéna v kukuřičném poli, kdy Jason navštíví rave party a pořádně to tam rozpálí – doslova).

A tak to pokračuje až to úplného finále ke konečné konfrontaci obou killerů (dlužno podotknout, že oběma i přes značnou rigiditu zbylo v těle dost krve, kterou na vás můžou vychrlit – a taky to udělají). Bohužel, tady narážíme na asi největší problém filmu (alespoň z pohledu Voorheesových fanoušků). Takřka celé tři čtvrtiny je to Freddy, kdo diriguje celou hru. Jason celou tu dobu sice Freddyho poráží, co se týče počtu mrtvých, ale zároveň působí dojmem jakési strnulosti. Někdy je na něm přímo vidět, že už ho to pomalu, ale jistě přestává bavit a že vraždí pouze z Freddyho pobízení. Naštěstí to vynahrazuje v samotném (ultrakrvavém) závěru filmu, kdy se konečně pořádně rozhoupe.

Závěrem lze říci, že tenhle návrat legend se opravdu povedl. Ronny Yu se dokázal oprostit od obou sérií (přesto na ně film poukazuje) a vzniklo tak soběstačné dílo, k jehož sledování nepotřebujete znát děje filmů jednotlivých řad. Oba hlavní protagonisté dokázali, že ještě nepatří do starého železa a že je třeba s nimi do budoucna počítat. Navíc ze samotného závěru je patrný náznak chystaného comebacku. Ten se skutečně připravuje a jak Freddymu, tak Jasonovi přibude opravdu těžký soupeř –  a nebude to nikdo jiný než Ash z filmové trilogie Evil Dead.