Film Harry Potter a Kámen mudrců

“Bude slavný – stane se legendou, nedivila bych se, kdyby dnešní den vešel do historie jako Den Harryho Pottera – o Harrym se budou psát knihy – jeho jméno bude znát každé malé dítě na celém světě!” Napsala a ústy profesorky McGonagallové vyslovila J. K. Rowling, pětatřicetiletá britská spisovatelka. Její knížka Harry Potter a kámen mudrců dostala i slovenskou (a samozřejmě i českou – pozn. redakce) mutaci a získala si nejen mladé čtenáře po celé Slovenské republice. A už od 20. prosince se promítá filmová podoba nejslavnějšího mladého čaroděje v kinech pro všechny mudly.

“Cože jsem?” nechápal Harry.
“Čaroděj přece,” zopakoval Hagrid a znovu si sedl na pohovku, která s vrzáním klesla ještě o něco níž, “a budeš božsky dobrý čaroděj, namouduši, jen co se trochu zaučíš. Kdo měl takovou mamku a taťku, musí být minimálně tak dobrý jako oni, no ne?
 
Musím se přiznat, že jsem Harryho četl v českém překladu. A už to nějaký ten rok bude. Zvláštností, jež mě překvapila, bylo, že to, co mi v knížce šlo těžko, myslím tím dostat se do příběhu, uběhlo v kině jako voda. V knížce jsem hltal stránky a snažil se co nejrychleji číst, abych se dozvěděl, jak to dopadne. Naproti tomu v kině jsem seděl s pocitem, že vím, jak to dopadne, a nemělo to na mne takový účinek jako knížka. Ale to je normální problém filmu a knižních předloh. Mám-li být kritický, tak při odchodu z kina jsem nebyl ani naměkko ani natvrdo. Donutilo mě to k jedné věci. A sice přečíst si knížku znovu. Jaké to je, když někdo čte zfilmovanou knížku předtím a potom? Doposud se mi podařilo jen to, že jsem četl knížku předtím, než byla převedená na plátno. Ale nejlepší je si knížku přečíst znovu po shlédnutí filmu. Ve svém případě jsem doslova hltal každé slovo.

“Panebože,” vzdychl barman, nespouštěje oči z Harryho. “Není to – je to…?”
V Děravém kotli najednou zavládlo ticho jako v hrobě.
“Já to nepřežiju,” šeptal starý barman, “Harry Potter… jaká to čest.”
Vyšel zpoza baru, náhle přistoupil k Harrymu a se slzami v očích mu chytil ruku.
“Vítejte opět u nás, pane Potter, vítejte u nás.”

Čaroděj, který nakonec vyhrál souboj o režírování první (a také druhé) části z celkem sedmi, je Chris Columbus. Sám se přiznal, že film dělal pro polovinu lidí, kteří knížku četli, ale zároveň i pro tu druhou polovinu, jež o Potterovi v životě neslyšela, a právě ti po odchodu z kina půjdu do obchodu a koupí si knížku. Shodnul se i s Joanne K. Rowlingovou, že tohoto by chtěli filmem docílit. Po premiéře se spisovatelka přiznala, že je s filmovou podobou spokojená. Chris s ní konzultoval každou věc a ona mu vždy uměla dát vyčerpávající odpověď. O to měl režisér lehčí úlohu. Ale i tak ho obdivuji (i Petra Jacksona), že se pustil do takové složité úlohy přepisu “dětské” knížky na filmové plátno. Podařilo se mu to.

“A co to je ten famfrpál?”
“To je takový sport. Čarodějnický sport. Něco – jako fotbal u mudlů – u nás sleduje famfrpál každý – hraje se ve vzduchu, na košťatech, se čtyřmi míči – a abych pravdu řekl, pravidla jsou trochu složitá.”

Právě se dostávám k tomu, co vše bylo oproti knížce změněno a naopak, co bylo přidáno a filmovým jazykem zaznělo lépe. Jak jsem zmínil na začátku, že mi šel začátek těžce, tak možná právě proto, že to bylo zdlouhavé. Knížka začíná popisem pána a paní Dursleyových ze Zobí ulice číslo 4. Film však začíná na stránce 14 mužem, kterého v Zobí ulici ještě nikdo nikdy neviděl. Celá první kapitola (Chlapec, který přežil) uběhla na plátně v průběhu několika minut a už jsme byli o 10 roků starší. Ale to vůbec nevadilo. Ani divákovi, který knížku četl, ani tomu, který netuší, o co přichází v knižní předloze. Za změnu, jež byla nejvíc k dobru, považuji vypuštění Hagridových starostí s jeho láskou – draky. A jedna z vícero scén, která vyšla na plátně lépe než v knížce (a kterou mám stále před očima), byla ta, jak Harry a Hagrid jdou směrem k nástupišti devět a tři čtvrtě, všichni se na Hagrida dívají (protože je dvakrát tak vysoký jako normální muž a minimálně pětkrát taký široký). Hagrid jen cosi broukne na dítě, jež na něj upřelo svůj pohled. Tato scéna měla pro mně nepopsatelné kouzlo.
 
“Harry Potter!”
Když Harry vykročil ke stoličce, ze všech stran k němu doléhal šepot, jako by se po celé síni rozhořelo množství malých syčících ohníčků.
“Říkala Potter?”
“Ten Harry Potter?”
Poslední, co Harry viděl, ještě než mu klobouk zaclonil výhled, byla síň plná lidí a všichni natahovali krky, aby na něj lépe viděli. Vzápětí hleděl na černý vnitřek klobouku. Čekal.

Daniel Radcliffe se pro postavu Harryho Pottera musel narodit. Nebyl moc ovlivněný potterománií, knížku před konkurzem nečetl a o tom, že získal hlavní roli, se dozvěděl od otce, právě když byl ve sprše. Je opravdu skvělý! Dalším hercem, jemuž vymyšlená postava padla jako ušitá na tělo, je Alan Rickman. Ten i přes nevelký prostor jemu věnovaný dokonale mate diváka a odvádí pozornost od pravého záporáka. Emma Watson jako Hermiona se též podobala mojí představě. A Hagrid? Hagrid je Hagrid. Ale každá mince má dvě strany. Rupert Grint, který hraje postavu Rona, mi jaksi nezapadal do mojí představy Harryho nejlepšího kamaráda. Ani jeho hraní se mi nelíbilo. Jako by příliš pracoval s tváří a místy jsem měl pocit, že přehrává. Zklamala mě však velká divadelní osobnost, jakou je Richard Harris jakožto ředitel Bradavic Brumbál. Na ten prostor, který měl k dispozici, se mohl trošku více rozjet.

Famfrpálová sezóna začala. Po několikatýdenním tréninku bude v sobotu Harry hrát svůj první zápas: Nebelvír proti Zmijozelu. Pokud Nebelvír vyhraje, posune se v soutěži o školní pohár na druhé místo.
Doposud ho neviděl hrát téměř nikdo, ale Wood rozhodl, že Harry je jejich tajná zbraň, a tajné zbraně musí zůstat utajené. Informace o tom, že hraje na postu chytače, však přece jen jaksi pronikla ven a on věru nevěděl, co je horší – jestli to, že mu lidi říkají, že určitě hraje skvěle, anebo to, že si ho dobírají, že budou pod ním pro jistotu běhat s matrací.

Zápas famfrpálu měl pro mne omnoho větší náboj, jiskru a šmrnc než závody Anakina Skywalkera z Hvězdných válek. Zásluhu na tom má hlavně kameraman John Seale (Město andělů, Talentovaný pan Ripley) a samozřejmě dokreslující hudba veterána Johna Williamse.

“Mami?” zašeptal. “Tati?”
Podívali se na něho a usmívali se. Harry si začal prohlížet i ostatní tváře v zrcadle a uviděl další páry stejně zelených očí, stejných nosů, viděl dokonce i drobného staříka s přesně takovými vyčnělými koleny, jaké má on – Harry poprvé v živote hleděl na svou rodinu.
 
Odrazující se může zdát délka filmu. 153 minut přece jen není málo, a i dospělý divák si začne po dvou hodinách uvědomovat, že sedí na nepříjemné dřevěné sedačce kina. Já měl štěstí, že jsem tento film viděl v Rakousku (proto nepovím ani slovo o dabingu) jako dopolední představení a přesně uprostřed filmu, před důležitým zápasem famfrpálu byl film přerušen a byla vyhlášená patnáctiminutová pauza. Bylo to zajímavé a pro mě originální řešení, jak dětem vrátit ztracenou pozornost. Uznat se však musí, že je stále na co se dívat. Právě proto jsem měl pocit, že v každém záběru je nějaký speciální efekt. Avšak dialogy jako by zaostávaly. Chyběl jim impuls a mnoho jich bylo poškrtaných, aby se do únosného času vešel celý dej.

Studenti, směřující k bráně, která vedla zpět do světa mudlů, do nich strkali. Někteří na ně volali:
“Ahoj, Harry!”
“Stále slavný,” ušklíbl se na něj Ron.
Harry, Ron a Hermiona přešli společně do staniční haly.

Natáčení druhého pokračování, Tajemné komnaty, se rozběhlo tři dni po premiéře první části. Stejný režisér, kameraman, skladatel a herci. Americká premiéra by měla být koncem roku 2002. Vše je však v rukou Božích. Anebo lépe řečeno Columbusových.

Recenzi ukončím opět citátem z knížky: “Na Harryho Pottera – chlapce, který přežil!”

Harry Potter and the Sorcerers Stone (USA 2001, 153 minut.)
Režie: Chris Columbus. Scénář: Steven Kloves podle knížky J.K. Rowlingové. Kamera: John Seale. Hudba: John Williams. Hrají: Daniel Radcliffe (Harry Potter), Rupert Grint (Ronald Weasley), Emma Watson (Hermiona Grangerová), Richard Harris (ředitel Brumbál), Maggie Smith (Minerva McGonagallová), Alan Rickman (Prof. Severus Snape), Ian Hart (Prof. Quirrell), Robbie Coltrane (Rubeus Hagrid).
Česká premiéra: 14.2.2002

Recenze převzata ze serveru www.kinema.sk
Do češtiny přeložil Nakor, nezaručuji shodné znění úryvků s knihou.