Film Daredevil

Pokud bych měl Daredevila s něčím srovnávat, pak určitě se Spider-Manem, který měl premiéru loni v létě a stal se jedním z nejnavštěvovanějších filmů všech dob. Daredevil pravděpodobně nebude mít takovou odezvu, protože komiks nebyl nikdy tak populární, jako jeho starší bratříček v pavoučím kostýmu. Přesto určitě v Americe vzbudí velkou vlnu popularity a hlavně přitáhne další lidi k filmům na motivy komiksů. Daredevila také můžeme (stejně jako Spider-Mana) označit za film, z kterého komiks dýchá v každém záběru, na rozdíl od snímků jako Road to Perdition nebo From Hell. Asi proto, že neobyčejně nadaný neohrožený hrdina se superschopnostmi, který si vyřizuje účty s podlými záporáky, je nejčastější komiksový motiv.

Nejvíce na mě zapůsobil scénář, od kterého jsem opravdu moc neočekával. Nakonec je to nejsilnější stránka tohoto filmu. Scénárista (a zároveň režisér) se zaměřil na nejpopulárnější díly z komiksové série, tedy ty, které psal Frank Miller (Sin City, Dark Knight Returns). Daredevil ve filmu není puberťák na vysoké škole, ale již dostudovaný právník. Alespoň tolik nečouhá podoba se Spider-Manem. Místo aby v civilních scénách řešil klasické mladické problémy, baví nás tím nejlepším, co snad právníci mohou při své práci zažít (Ally McBealovou ale nečekejte). Daredevil je hodně specifická postava jenom kvůli schopnostem, které z něho dělají superhrdinu. Superman má sílu, Spider-Man obratnost a Daredevil? Ten je slepý! Pokud je vám podivné, že dovede být slepý právník po nocích hrdinou na plný úvazek, odpoví vám hned první akční scéna. Daredevil využívá ostatních smyslů, aby nahradil chybějící zrak. Umí to tak perfektně, že se stačí jen doučit nějaká ta bojová umění a v noci vyměnit povolání advokáta za soud i vykonavatele trestu.

Elektra a Daredevil

Stejně jako Spider-Mana, i Daredevila můžeme rozdělit na dvě části, které se vzájemně prolínají. Jednak denní civilní a druhak noční bojovou. Civilní scény oplývají pohodovým situačním humorem, který mě příjemně překvapil. (“Znáte ho?” “Ne, nikdy jsem ho neviděl,” řekl Daredevil.) S akčními scénami už je to trochu horší. Režisér nás hlavně ze začátku hodně nechá “dívat se” Daredevilovýma “očima”. Autoři speciálních efektů se tedy vyblbli do sytosti a akční scény jsou tak nezvykle okořeněné a působí zajímavě, ovšem ztrácí tím dost dech a občas působí až nudně. Zvláště také proto, že dnes, kdy jsme zvyklí na úžasnou choreografii soubojů, působí Daredevil jako chudý příbuzný.

Škoda, že poněkud neumětelská režie, jak na mě chvílemi působila, nevymačkala z dobrého scénáře první poslední. Myslím, že Mark Steven Johnson může jen litovat, že svůj kvalitní scénář nepředal nějakému zkušenému režisérovi. Ale stejně mě na filmu namíchla nejvíce úplně jiná věc – hudba. Nad ní bych zlomil i Daredevilovu slepeckou víceúčelovou bojovou hůl. Nelžu vám, chvílemi jsem měl pocit, že snad poslouchám soundtrack z teenagerské komedie. Zpěvavý rock-popík pořádně nepasoval ani k civilním scénám, natož pak k soubojům.

Kingpin a Bullseye

Typové obsazení herců zcela vyhovuje, i když mi není úplně jasné, proč z Kingpina (Michael Clarke Duncan), který má jako obvykle ve všem špatném prsty, udělali černocha. Nevzpomínám si, že bych ho v nějakém komiksu viděl s tmavou barvou pleti. Zato si vaše oko smlsne na představitelce Elektry (Jennifer Gardner), taktéž populární komiksové postavy. Asi zase vyroste “pár” fanklubů nové herečky. Ben Affleck (Pearl Harbour) jako Deredevil rozhodně také nepůsobí špatně a Colin Farrell (Test) je prostě sympatický až úsměvný záporný hrdina (výrazem mi v tomto filmu zatím nejvíce připomínal Brada Pitta v Podfu(c)ku) – Bullseye.

Pokud jste se ještě nerozhodli, jestli do kina vyrazíte, snad vám poradím dalším malým srovnáním. Film působí trochu jako Spider-Man, ale hlavní hrdina je více podobný Batmanovi (už jenom kvůli rohaté masce =:-)). Za tento nechtěný kompromis jakoby film zaplatil absencí tajemných a efektních výstupů Batmana (a jeho udělátek) a celkovou jednotvárnou pohodou Spider-Mana. Ostatně, je to jenom další popkornová zábava, která vás může stejně tak pobavit, jako zklamat. Jestli se vám nechce čekat na video a takovéto filmy máte v oblibě, tak se nezdráhejte obětovat stovku za lístek do kina. Pak po mě ale neházejte rajčata, když se vám to nebude líbit. Rajčata nejím. Ve své kategorii si film zaslouží těch 7/10. Maximálně.

Elektra