Fantasy II

Dobrodružství, exotická romantika, opravdoví muži, krásné ženy a magie.

    Fantazie je daleká, neskutečná země, fantasy je plná pohádkových světů. Názvy těchto světů, jako např. Nehwon, Středozemě, Svět čarodějnic, Gor, Magira, Poseidonis a Durdane jsou pro skalní příznivce tohoto žánru stejnými pojmy, jako Pelé, Maradona nebo Plattini pro milovníky kopané. S každým tímto názvem je spojena zcela konkrétní představa fantastického světa, nádherných dobrodružství, nebývale krásných a svůdných žen, kouzelné romantiky a magie.
 
   Každý z těchto světů je výtvorem nádherné, ničím neomezené fantazie autorů, jsou plné jedinečných zvláštností a autorských, tvůrčích nuancí,tak typických právě pro tento druh literatury. Ve většině rozsáhlých cyklů heroické fantasy jsou imaginární světy doslovnými tržišti, místy setkání dobrodruhů nejrůznějšího ražení. K takovým místům patří i Leiberův imaginární svět Nehwon, ve kterém prožívá svá dobrodružství jeho obrovitý hrdina Fafhrd se svým společníkem Gray Mouse (“Šedou Myší”). V předmluvě k jednomu ze svých románů cyklu Mečů v mlze Fritz Leiber uvádí, že od světa Nehwonu nás dělí jen pomyslná hranice času a jiných dimenzí, v jiné předmluvě zase říká, že Nehwon je světem plných záhad a různých nebezpečí. Také FRITZ LEIBER je ve svých románech kouzelně nedůsledný a “nesrozumitelný” pokud jde o místo, kde by měl být umístěn jeho imaginární svět Nehwonu. Jsou-li však u Leibera kouzla v rovnováze s “pozemskými silami”, tak u URSULY K.LE GUINOVÉ, zvláště v její trilogii Earthsea, zcela jednoznačně dominuje magie. Stejně jako v případě Leiberova Nehwonu poznávají také čtenáři příběhů U.K.Le Guinové jen relativně malé, přesně vymezené “území”, které je součástí velkého “celku”. Tato “území” nejsou známá jen ze starých legend, protože mnoho lidí podvědomě tuší, že za hranicemi jejich “životního prostoru” je konec světa. Earthsea tvoří mnoho ostrovních říší, moře je dominantním prvkem, magie všeprostupující silou.
 
   Jestliže u Leibera i u Le Guinové mají dominantní postavení osoby, v díle ANDRÉ NORTONOVÉ jsou to naopak kouzelné světy plné čarodějnic. Obyvatelé těchto světů jsou mutanti, potomci vysoce rozvinutých, technických civilizací. Technika a pokrok jsou však zde, jak je to ve fantasy běžné, úplně mystifikovány, v případě světů André Nortonové do té míry, že čtenář pochybuje o technickém původu všech “vymožeností” popisovaného světa a tuší, že se pravděpodobně nejedná o pozemské světy. Z jednání, chování a narážek Simona Tregartha, klasického představitele a obyvatele imaginárních světů André Nortonové, který odolává lstivostem a proradnostem čarodějnic tím, že s nimi spolupracuje, je zřejmé, že jde o imaginární, paralelní světy jiných planet.
 
   Románová trilogie Durdane od JACKA VANCE zcela jasně svědčí o tom, že právě imaginární světy tvoří onu pomyslnou hranici mezi SF a fantasy: Na durdanském nebi svítí 3 slunce a legendární země Durdane se nachází za hvězdokupou Skaifarilla. Světu Durdane vládne rukou nerozdílnou Anome, jehož moc je podložena znalostí techniky. Ačkoliv se Jack Vance zcela evidentně snažil vytvořit fantastický, imaginární svět plný záhad, nevyvaroval se při konstrukci Durdane aplikace prvků typických jen pro SF.
 
   K planetárním fantasy dobrodružstvím patří také Scorpio-Antares-Kreganova románová série Alana Burka AKERSE (pseudonym E.K.Bulnera, známého autora SF), která se trochu “otírá” i o heroickou fantasy a hodně připomíná nejskvělejší díla E.R.Burroughse.
 
   Ke stejnému typu SF-fantasy patří také cyklus JOHNA NORMANA Gor. Tato pikantně erotická, téměř porno fantasy pojednává o Tarlu Cabotovi z Goru, z pozemského paralelního světa. Tento hrdina prožívá své dětství na planetě Terra, odkud je svým otcem přenesen zpět na Gor, aby mohl pokračovat ve svých erotických dobrodružstvích, které jsou trnem oku všem zapřisáhlým feministkám. Právě díky těmto atributům se stal Normanův cyklus Gor nejprodávanějším cyklem fantasy všech dob.
 
   Velice zvláštní a svým způsobem – v rámci fantasy – značně atypický je svět Magiry Hugha WALKERA. Tento imaginární svět se liší od jemu podobných tím, že nevychází ze základních principů výstavby fantasy, ale má svůj základ ve strategické deskové hře Armageddon. Topografie “prastarého světa Magiry” není náhodná, také její území, obyvatelé, kteří ji obývají, jejich mytologie, magické zákony a příroda jsou skloubeny do logického celku. Ještě před tím, než desková hra Armageddon spatřila světlo světa a byla prakticky vyzkoušena, bylo zapotřebí, aby principy této hry byly objasněny pomocí nějakého literárního příběhu. Tak vlastně vznikla Walkerova Magira. Hra si našla celou řadu nadšenců, kteří vlastně ani neví, že “duchovním otcem” této hry je fantasy Hugha Walkera. Sám autor k tomu v předmluvě k prvnímu vydání Magiry říká: “To, co držíte v rukou je fantasy – historický román z fantastického světa a ne desková hra.”
 
   Jen velice málo autorů umisťuje své hrdiny do pseudohistorických epoch Země. Výjmkou v tomto směru je ROBERT E. HOWARD a jeho Kull from Atlantis spolu s příběhy Cromac-Mac-Art, které se odehrávají ve fiktivní Británii, v době kolem roku 500 našeho letopočtu. Také Conan, nejznámější Howardův hrdina, prožívá svá četná dobrodružství v pseudohistorických epochách někde na Zemi. “Místo hlavního výskytu” Conana se nachází někde na severní polokouli, na pomyslné spojnici Evropy a Afriky. Howardovo Středozemní moře je totéž Středozemní moře, jak je známe dnes, i když je součástí jiného oceánu. Howard nazývá Conanovu dobu hyborickým věkem, podle starořeckého názvu Hyperborea označující zemi na dalekém severu. Howard vůbec často používal názvy ze staré řecké mytologie. Úžasně tím umocňoval dojem svých vyprávění, které mohly být díky tomuto “opatření” volně interpretovány a vysvětlovány zvídavými čtenáři.
 
   Do této kategorie tzv. pseudohistorické fantasy patří také cyklus Poseidonis Lyona SPRAGUE DE CAMPA. Poseidonis je název ostrova, který se rozkládal u severozápadního pobřeží Afriky a ze kterého vznikly dnešní Azory. Na rozdíl od jiných autorů, kteří vláčeli Atlantidu téměř po celém Atlantiku, umísťuje Sprague de Camp svou Poseidonis na zcela konkrétní místo u atlantického pobřeží Afriky a do pohoří severozápadního Atlasu.
 
   Celá řada autorů umisťuje své světy do daleké budoucnosti lidstva. Vždyť do daleké budoucnosti, kterou od současnosti dělí celé milióny let, je to jenom jeden kočičí skok! Pro příklady nemusíme chodit daleko: román Vznik kamenného boha od PHILIPA JOSÉ FARMERA je zářným příkladem tohoto typu fantasy. Jeho děj se odehrává v budoucnosti, od které nás dělí 20 miliónů let. Farmerovým kamenným bohem je vědec z dvacátého století, který neopatrnou manipulací speciálního zařízení zkamení.
 
   Také Angličan MICHAEL MOORCOCK si libuje v “zasílání” svých hrdinů do daleké budoucnosti. Michael Moorcock je jedním z nejlepších a nejvynalézavějších autorů moderní fantasy. Při četbě jeho příběhů je velmi těžké rozpoznat, zda jejich děj probíhá v minulosti nebo v budoucnosti. Stejně problematické je určení místa, do kterých Moorcock umísťuje své světy, protože více než mistrně dovede žonglovat s časem a dimenzemi.
 
   Základním Moorcockovým tématem je problematika věčného hrdiny (Eternal Champion). Moorcockův věčný hrdina se diametrálně liší od klasického zářného hrdiny. Jeho morálně volní vlastnosti (m.v.v.) hrdiny lze klidně označit za m.v.v. antihrdiny. Moorcockovi protagonisté jsou osudově prokletí, často si spálí prsty a jsou tělesně postižení, jako např. Elric Melniboné, který čerpá sílu ze svého meče s názvem Stormbringer. Elricův meč je jakýmsi upírem, který “pije duše prokletých”. Elricův svět je plný minulosti a budoucnosti, skládá se ze čtyř kontinentů, které jsou osídleny jak lidmi, tak nadlidskými bytostmi a všude kolem se rozprostírají nepřehledná a nekonečná kvanta chaosu. Právě proti tomuto chaosu bojuje Moorcockův věčný hrdina, ať je to Elric, Corun, Dorian Hawkmoon nebo Erekose.
 
   Michael Moorcock se nespokojuje jen s pouhým vytvářením pseudohistorických údobí, imaginárních světů a věčných hrdinů. Vždy se snaží o logické skloubení a organické sepjetí svých světů, dimenzí a časů. Výlety do dokonale fantastického vesmíru Moorcockových představ nejen fascinují, ale i inspirují. K čemu? Přečtěte si něco od Michaela Moorcocka a bude vám to jasné.