Fantasticky prostřeno – Vejce se slaninou podle Samuela Elánia

Káva Šáma Hargy byla jako roztopené olovo, ale měla jednu přednost: když jste ji dopili, měli jste nesmírný pocit úlevy, že jste se konečně dopracovali ke dnu šálku.

„Tak tohle,“ ušklíbl se Elánius, „byla strašlivá káva, Šáme.“

„Aby ne,“ přikývl Harga.

„Já jsem tedy za svého života vypil celé litry mizerné kávy, ale tahle, tahle mi připadala, jako když mi někdo po jazyku tahá sem a tam pilu. Jak dlouho jsi ji vařil?“

„Kolikátého je dnes?“ zeptal se Harga, který leštil sklenici. Většinou leštil sklenice. Nikdo nikdy nezjistil, kam přišly ty vyleštěné.

„Patnáctého srpna.“

„A rok?“

Šám Harga se usmál, nebo spíš přeskupil několik svalů v obličeji. Šám Harga vedl podnik veřejného stravování už mnoho let, a to hlavně díky tomu, že se dokázal neustále usmívat, nikdy nedával na úvěr a uvědomoval si, že jeho hosté chtějí jídlo, které má čtyři vyvážené složky: cukr, škrob, tuk a opečenou kůrčičku.

„Dal bych si pár vajec,“ řekl Elánius, „s hodně udělanými žloutky, ale bílky musí téct jako med. A chci slaninu, tu, co je krásně do černá vyuzená a přitom má tučné kousky. A jednu topinku. Na másle a s česnekem. Takovou, že když se na ni podíváš, tvůj žlučník a slinivka začnou zelenat strachem.“

„To je nějaká objednávka,“ zabručel Harga.

„Včera se ti to podařilo. A nalej mi ještě další kafe. Černé jako půlnoc za bezměsíčné noci.“

Harga se zatvářil udiveně. Tohle nebyl normální Elánius.

„A jak je taková půlnoc černá?“ zeptal se.

„Černá jako nic jiného, řekl bych.“

„No, nemusí to být tak docela pravda,“ odpověděl Harga.

„Cože?“

„Když nesvítí měsíc, je na obloze vidět mnohem více hvězd. Za bezměsíčné noci vlastně může být dost světlo.“

Elánius si povzdechl.

„Co takhle bezměsíčná noc, kdy je zataženo?“

Harga upřel zamyšlený pohled na jeho šálek.

„Kumuly, nebo cyronimby?“

„Cože? Co jsi to říkal?“

„Od kumulů, které plují velmi nízko, se odrážejí světla města, chápeš? A abys věděl, tak se někdy stává, že ve velkých výškách jsou rozptýleny ledové krystaly a ty -“

„Dobrá,“ povzdechl si Elánius unaveně. „Noc černá jako dobré černé kafe!“

„To je ono!“

„A koblihu.“ Elánius chytil Hargu za usmolenou vestu a přitáhl si ho k sobě, až byli nosem proti nosu. „Koblihu tak koblihovatou, jako jsou koblihy udělané z mouky, mléka, vajec, cukru, másla, špetky soli, kapky rumu a dobré marmelády podle chuti konzumenta, jasné? Ne koblihovatou ve smyslu nějaké metafory. Prostě koblihu. Jednu.“

„Koblihu.“

„Tak.“

„Mně stačí říct.“

Harga si oprášil vestu, vrhl na Elánia ublížený pohled a odšoural se do kuchyně.

(Terry Pratchett – Muži ve zbrani)

Na tuhle pasáž si čas od času vzpomenu, když jsem doma sám, chytím slinu a současně jsem líný vařit něco složitějšího. Z uvedeného popisu i následného seznamu ingrediencí je celkem evidentní, že ačkoliv se nejedná o velkou porci, je to takový kalorický handgranát. Asi by to neškodilo trochu kompenzovat nějakou zeleninou, přičemž je třeba mít na paměti tezi Lady Sibyly, že kečup není zelenina, dokonce ani to uschlé kolem hrdla ne. Koneckonců, kečup, případně hořčice, je nezbytné dochucovadlo potravin na hranici poživatelnosti, jako trpasličích pečených krys, uzenek Kolíka A.S.P. nebo supermarketových uzenin (což je nejspíš do jisté míry totéž). V tomto případě je škoda kazit výslednou chuť.

Použité suroviny:

2 krajíce žitnopšeničného chleba z místní pekárny (Boubín bez éček od Cajsů)
2 vejce
3 plátky anglické slaniny á cca 5 dkg
1 kobliha s marmeládou z místní pekárny
1 stroužek českého česneku z farmářských trhů
přiměřené množství zrnkové kávy
přiměřeně velký plátek másla

Topinky: Obvykle je dělám ze staršího chleba a na oleji, nebo na sucho v topinkovači. Dělat topinky na másle bylo něco nového. Čili: na pánvi nechat rozpustit máslo. Vložit krajíc chleba (nebo dva až n-, podle velikosti krajíců). Opéct do křupava. Potřít česnekem, lépe z obou stran, aby topinka měla grády (měla).

Slanina s vejci: Kus slaniny vyuzený do černa jsem neměl. Ne, že by to nešlo, koupit kus slaniny v celku a doudit, ale to by vyžadovalo čas. Plátky slaniny opečené na pánvi považuji za důstojnou náhradu. Použít strojně nakrájené plátky se mi nechtělo, proto jsem zakoupil kus slaniny v celku a plátky nakrájel silnější, cca pětidekové. Hodit na pánev, opéct. Přidat dvě vejce. Není mi jasné, jak se Hargovi podařilo vyrobit volské oko s hodně udělanými žloutky a bílkem tekutým jako med. Obvykle to dopadne přesně obráceně, ale je to problém hodný dalších výzkumů.

Kobliha: s marmeládou z místní pekárny. Ač by mě kombinace topinky se slaninou a koblihy nenapadla, nebylo to vůbec špatné. Takový moučník na závěr.

Káva: zde jsem byl trochu na rozpacích. Kávy je k dispozici řada druhů, povětšinou dost tristní kvality (viz příslušný díl Pekla na talíři na stream.cz). K dodržení Ankh-Morporkských reálií by nejspíš bylo na místě použít odpadní zrnkovou kávu, ale na to jsem nesebral odvahu. Vystačil jsem si proto (ano, trochu trapně) se standardní mletou Jihlavankou.

Nicméně pro fajnšmekry nabízím stylový – a podotýkám, že osvědčený – recept na trapperskou kávu z éry osídlování Severní Ameriky: „Zrníčka kávy nasyp do plátěného pytlíku. Rozdrť pažbou. Do pytlíku přidej závaží a zašij! Pytlík s kávou vhoď do vody a nech projít varem. Podávej. Podle chuti přidej cukr, případně rum.“ Místo pažby lze použít tupou strnu sekery, hlavici meče, obušek Noční hlídky, podkovu, trpasličí chleba. Pytlík by samozřejmě měl být z přírodní látky, tzn. 100% len, bavlna. Ne umělá vlákna, pochopitelně. Jako závaží se osvědčila mosazná závažíčka ze staré kuchyňské váhy z předdigitálních dob, lze použít například oblázek z řeky. Pro autentičtější chuť je lepší použít třtinový cukr a pravý rum.

Výsledkem je rychlá a vydatná snídaně / svačina / večeře, při které žlučník a slinivka opravdu začnou zelenat strachem, v tomhle se pan Prachett nemýlil.

Dobrou chuť!

Pokud už máte s fantastickým vařením zkušenosti a máte chuť se na rubrice spolupodílet, neváhejte se ozvat na redakce@fantasyplanet.cz.