Když se řekne Anglie, leckomu se vybaví fotbal, humor, typická snídaně, čaj o páté a možná trochu paradoxně i slavné vindaloo, které se stalo nedílnou součástí zdejší kultury. Globalizace v tomto případě zapracovala na výbornou a o restaurace s touto specialitou zakopnete na každém rohu. Protože při vaření nejsme nijak limitováni ani v našich klimatických podmínkách, představíme si tenhle pikantní pokrm blíže, ať můžeme v brzké době spáchat dobrovolnou genocidu vlastních chuťových pohárků a zjistit, co na něm ten Lister vlastně má.
V podstatě nejjednodušší způsobem přípravy je kuřecí maso smíchané s trochou cibule a sklenkou připravené Vindaloo směsi, jenže jak sami uznáte, je to sice rychlé, vysloveně zkazit to snad ani nejde, ale zároveň nepředstavuje žádnou velkou kulinářskou výzvu. Snažil jsem se z různých zdrojů vypátrat univerzální recept, ale protože se jednotlivé popisy příliš neprotínaly a některé si dokonce i odporovaly, rozhodl jsem se nakonec vytvořit jejich průsečík, který v podstatě ve všech zásadních bodech souhlasí s tím, co najdete na Wiki. Mimo jiné jsem se díky tomu celkem snadno dobral k závěru, že se obrazně řečeno jedná o obdobu našeho „pocitového“ vaření, kdy do bramborového salátu nebo guláše dáváme všichni prakticky ty stejné věci, ale přesto to pokaždé dopadne úplně jinak.
Základem Vindaloo jsou kousky kuřecích prsou s jemně nakrájenou cibulí a lisovaným česnekem – samozřejmě s přihlédnutím k vlastní chuti, ale odzkoušený poměr je zhruba jedna větší cibule a dva až tři stroužky česneku na jedno prsíčko. Tou nejzásadnější surovinou, dávající celému pokrmu jeho specifický říz a nezaměnitelné aroma, je pestrá směs indického koření. Hotový mix (nejlépe masala) je dostupný i u nás, ale pokud si budete chtít lehce zaexperimentovat, měl by obsahovat všechny tyto ingredience: kurkuma, koriandr, kardamon, zázvor, skořice (po jedné čajové lžičce, ale opět záleží na osobních stravovacích zvyklostech, když nám s něčím z toho „ujede“ ruka, už se s tím pak nedá prakticky nic dělat), trochu soli, větší trošku pepře, lžíci vinného octa, a protože chceme opravdu pořádnej indickej vypalovák, podle odvahy přihodíme ještě 1–3 chilli papričky na prsíčko. Přidáme trochu oleje, vše promícháme a v ideálním případě necháme do druhého dne v ledničce, aby se pěkně rozleželo. Není to vysloveně nutné, i když alespoň chvilku odpočinku by to chtělo. Poměrně často se ještě přidává trocha hořčičného semínka, nasekaných kešu nebo rozinek. Za občasného míchání pak maso cca na 15 minut osmahneme na pánvi a máme hotovo!
Jako příloha je nejvhodnější rýže (v tomto případě ještě doporučuji zjemnit troškou smetany) a indické placky. Důležité je také nepodcenit poměrně známý fakt, že „vindy“ porazí jenom pořádný ležák a pro úplný gastronomický zážitek se vyplatí sáhnout trošku hlouběji do kapsy a na zapití pořídit pravý anglický speciál – nejlépe nějaký punkový BrewDog, ale to už by bylo na jiné povídání.
Přeji dobrou chuť!
Přečtěte si i starší díly Fantasticky prostřena: zeměplošská vejce se slaninou dle Samuela Elánia, plomikovou polévku ze Star Treku, lembas z Pána prstenů a Hagridovy griliášové hrudky z Harryho Pottera
Pokud si něco podle Fantasticky prostřena uvaříte, určitě se s námi tady nebo na Facebooku (kde můžete nahrát i fotky) podělte. 🙂 A pokud byste chtěli do této rubriky s něčím přispět, neváhejte se ozvat na redakce@fantasyplanet.cz.
papričky
Papričky musí být bezpodmínečně čerstvé, nebo to funguje i se sušenýma drcenýma v předem připravené “cestovní” směsi?
papričky
V podstatě je to úplně jedno – samozřejmě čerstvé mají větší říz, ale není problém dát sušené, případně již rozemletou drť… …jenom s nima radši opatrně! 🙂
papričky
…nebo do toho kldině zamíchat sladko-kyselou chilli omáčku na drůbež, která už je teď a rozumný peníz dostupná prakticky v každé sámošce… 🙂
harísa
Uvažuju, že by obdobně mohla být využitá i harísa. Samozřejmě jako nouzovka, nebo jako základ pro domíchání výše popsaného mixu.
Dojde časem i na Listerovo karí?
Kolikrát jsem se na vindaloo koukal v indické restauraci, ale nedal jsem si. Z principu je jen ve třech verzích – velmi ostré, hrozně ostré, pekelně ostré – a já pak dostávám nekontrolovatelnou škytavku. Ale doma bych to risknout mohl…
Kulinářský servriv
Střelec: Zatím plánuju výhledově jenom Rimmerovo Gazpacho… 🙂
Jednou jsem si dal jehněčí vindaloo v Golden Tikka u I.P. Pavlova. Indický číšník mi řekl, že je to velmi pálivé jídlo. Pak mi to zopakoval ještě několikrát, asi aby se ujistil, že si to objednávám dobrovolně a při plném vědomí. Snědl jsem ho. Bylo vynikající. Ale tolik slz při jídle jsem snad ještě neprolil…snad jen kdysi při konzumaci legendárního salátu Flash of the Blade v oblíbeném metalovém klubu Hells Bells u Anděla.
to Milda: sladká chilli omáčka je vynikající, ale pro větší říz bych doporučil koupit tu, co prodávají naši žlutí přátelé ve svých fastfoodech ve velké plastové láhvi, ta je vskutku brutální
to Anonym: doufám, že to gazpacho pořádně ohřeješ než ho budeš servírovat 😀
Fenris 13: Anonym jsem taky já, nevím proč, ale myslel jsem, že je tu permanentní login… …studený gazpacho je pro amatéry… 🙂
Aha 🙂
Taky si říkám, studený gazpacho, to umí každej 🙂
já jsem to jednou zkoušela, naházela jsem tam prakticky jen kuře, rajčata, smetanu a hromadu kari. Výsledek byl vynikající, ale naběračka už zůstala navždy žlutá:)
jo a jednou jsem si ho dala v nějakém fast foodu, a protože mi to přišlo málo pálivé, poprosila jsem o chilli a hodila si tam tak lžíci. Ti chudáci Indové mě pak chodili kontrolovat, jestli to se mnou nesekne:)
Fenris – klasika
Je vidět, že to bylo dobré jídlo. předpokládám, že neplakaly jenom oči. Jak pravil Richard Marcinko v “Profesionálním válečníkovi” – jídlo, u kterého se člověk nezapotí, není pořádné jídlo – a dal si jako předkrm misku čerstvých jalapeňos. V jedné Zeměploše (Hrrr, na ně ..?) je vindaloo víceméně zaměněno za molotovův koktejl.
Jídlo bylo vynikající….a druhý den pálilo ještě mnohem víc 🙂
Na indický vypalovák máme se švagrem líbeznou (já) a příšernou (on) vzpomínku – když jsem to vařila poprvé, byla v receptu lžička chilli, já prohlásila “To je nějak málo, ne?” a vrazila tam čtyři. Mně to chutnalo i skrze slzy, ale švagr, kterého manžel záludně pozval na oběd (až poté, co to ochutnal sám!), kašle ještě dneska, když si na to vzpomene, a tehdy mezi sípavými nádechy prohlásil k mému manželovi: “Teda, takovou věc udělat vlastnímu bratrovi!”
Asi jsem divnej, ale v Indii znají chilli???
Projímadlo nezabralo
Jo, tak podobný recept použila kamarádka na vindaloo hostinu, na kterou mě pozvala asi před půl rokem.
K asi deseti polévkovým lžícím směsky, kterou jsem byla schopna pozřít (ne, že by to bylo hnusné), jsem snědla čtyři krajíce chleba.
Asi po týdnu jsem šla na velkou – s použitím projímadla, které nezabralo. Tedy až asi napodruhé.
Kamarádka teď dostala nějakou tu šíleně nejpálivější papričku na světě a chystá další kulinářské překvapení.
Vzhledem k tomu, že po jejím vindaloo jsem se opotila i za brýlemi, rozplakala se, před očima mi přeběhl celý život, přičemž jsem úpěnlivě volala matku, se na její mňamku moc těším -:))).
Bylo to dobré, jen kámoška má hubu plechovou a tohle jí nic neudělalo.