Eli Roth – Zkuste se nepozvracet

„Když budeš producent, musíš na film sehnat všechny ty peníze. Ale když budeš režisér, tak ty peníze musíš jenom utratit.“

Takhle promluvil tehdy osmiletému Elimu do duše jeho otec, známy psychoanalytik, a jak je vidět, Eli dal na jeho radu. Právě v osmi letech se totiž rozhodl, že se stane filmovým režisérem. O víkendech natáčel se svými kamarády a bratrem krátké hororové filmečky a když pak šel do kina na Vetřelce, bylo o všem rozhodnuto.

„Pamatuju si, jak sem byl v osmi na Vetřelci a zeblil jsem se tam jako nikdy předtím. Byl to pro mě opravdový zážitek. Takovej zážitek, že jsem nahodil i několik předních řad.“

Se zvracením v kině nepřestal jen tak, neboť mezi jeho další favority patřily takové kousky jako Texaský masakr motorovou pilou, Osvícení nebo Noc oživlých mrtvol. Ve čtrnácti se jeho sen ucelil naplno, poněvadž právě tehdy zhlédl svoje „srdcové dílko“ s názvem Smrtelné zlo (Evil Dead, r. Sam Raimi). Na hororech ho uchvacovalo všechno, přes hutnou atmosféru až po nechutné scény, ve kterých lze dle jeho slov vidět „skutečnou zručnost každého filmaře.“  Po střední škole se věnoval filmovému studiu na N.Y.U. (New York University) a již během tohoto studia, v osmnácti letech, začal pracovat jako asistent produkce.

„Dělal jsem tehdy vlastně asistenta asistentovi produkce. Bylo to na posrání! Ale jinak jako samozřejmě dobrá zkušenost.“

Z tohoto postu se dostal až na místo prvního asistenta režie, kdy spolupracoval například s Davidem Lynchem. Právě Lynch mu dával rady při psaní scénáře k jeho prvnímu celovečeráku. Byl jím horor Cabin Fever vyprávějící o skupince mladých lidí, kteří se vydávají hluboko do lesa na chatu, kde si chtějí naplno užít celý víkend. Místo radovánek na ně ale čeká neznámý virus, který se nachází ve zdejší pitné vodě a svým obětem způsobuje velmi pomalou smrt, při níž se doslova rozkládají zevnitř. Nápad na tento příběh dostal Eli při svém pobytu na Islandu, kde při brigádě na místní farmě přišel k jakési kožní chorobě, která mu způsobila loupání kůže po celém těle. Další inspirace pak přišla o několik let později, kdy ho tentokrát při návštěvě Ruska napadl parazit, jenž se vykytoval zejména právě v pitné vodě. Mimochodem, ve stejný čas řádil v USA jakýsi streptokok, na nějž ročně umřelo až 2000 lidí. Inspirací holt není nikdy dost…

„Takovej ten pocit, kdy sedíte s kámošema a společně bádáte nad tím, jak natočit useknutí hlavy. Osobně teda neznám lepší způsob, jak trávit sobotní odpoledne.”

Scénář ke Cabin Fever začal psát spolu se svým kamarádem Randym Pearlsteinem už v roce 1995. Než ale došlo k jeho realizaci, Roth úspěšně dodělal  vysokou školu, přestěhoval se do Los Angeles a začal se věnovat animaci. Konkrétně jednomu šílenému seriálu, jímž parodoval tehdejší veškerý americký showbyznys. Jmenoval se The Rotten Fruit, což lze do češtiny přeložit jako Nahnilý ovoce. Seriál vyprávěl o mluvícím ovoci, které spolu neustále souložilo, nadávalo a prakticky každý díl i brutálně vraždilo. Roku 2000 se Roth stal také spoluzakladatelem studia The Snake Pit, jehož specializací byla produkce takovýchto animáků.

„Horory jsou nejlepší na rande. Spíš skončíte v posteli po Cabin Fever než po Notting Hillu.“

Po zkušenostech s animovanou tvorbou se Eli rozhodl naplno věnovat výhradně hraným filmům. Jeho celovečerním debutem se měl stát již zmiňovaný Cabin Fever. Měl a nakonec se jím také stal, ovšem samotné natáčení bylo vskutku pekelnou zkouškou trpělivosti a výdrže.

Prvním problémem byly (jak už to tak u nízkorozpočtových hororů bývá) peníze. Společnost, jež měla film produkovat, z projektu vycouvala těsně před začátkem natáčení, a tak se Roth musel spolehnout hlavně na rodinu a přátelé, kteří se tak vlastně stali spoluproducenty tohoto snímku.

„Za Cabin Fever jsem nedostal ani korunu. Rodiče a kamarádi mi na natáčení půjčili dohromady 600 000 dolarů. Zaplaceno nedostal ani jeden z herců, co se ve filmu objeví. Málo peněz, ale o to větší kvalita.“

Cabin Fever byl nakonec přes všechny překážky úspěšně dokončen a v září roku 2002 byl poprvé představen divákům na Torontském filmovém festivalu. Ze 343 snímků se právě Rothův horor s prvky černé komedie promítal jako úplně poslední film. A právě on se stal hlavní hvězdou. Sál tehdy zaplnilo více jak 1000 lidí do posledního místečka a další fronty diváků zůstaly zklamaně stát za dveřmi. Ihned po skončení promítání se strhla ona pověstná bitka mezi několika filmovými studii, které měly o film enormní zájem. Jednání trvalo prakticky celý následující den a ze sedmi zájemců (např. i New Line Cinema) nakonec dostala přednost společnost Lion´s Gate Films. Cabin Fever se pro ní stal nejvýdělečnějším filmem roku 2003.

„V Hollywoodu jsou v poslední době vůči hororům jistý předsudky. Každej horor je podle nich zkrátka „nadpřirozený thriller“. Šestej smysl je přece pravej nefalšovanej horor, tak ať jdou s těmahle kecama do prdele.“

Spolu s Cabin Fever přišel vytoužený a zasloužený úspěch, Roth však nechtěl usnout na vavřínech a po krátkém odpočinku se ihned vrhl do prací na svém dalším projektu. Tím se léta páně 2005 stal Hostel – brutální horor, v němž se tři mladí kluci vydávají do Bratislavy, kde si v místním hostelu chtějí užít údajně s těmi nejhezčími kočkami z celé Evropy. Místo toho na ně ale čekají úchylní zabijáci, kteří si v místních mučírnách mohou za peníze zabít prakticky kohokoliv…a jakýmkoliv způsobem.

Na výrobu Hostelu dostal Roth rovných 5 mil. dolarů, producentsky ho podpořil samotný Quentin Tarantino a výrazně filmu pomohla i nálepka „podle skutečných událostí“. Hostel za první premiérový víkend utržil celkem 19 mil. dolarů a z prvního místa v žebříčku tak sesadil King Konga nebo Letopisy Narnie. Po celém světě pak vydělal 80 mil. dolarů, díky čemuž se stal jedním z nejvýdělečnějších hororů vůbec. A to nejlepší nakonec – Hostel rozpoutal dosti bouřlivé reakce na Slovensku, kde se tamní vládě nezamlouvalo zejména vyobrazení filmových Slováků jakožto „prachobyčejných a krutých buranů“.

„Nevím, proč se na Slovensku okolo Hostelu děje takový povyk. Měli by za to být spíš rádi. Vždyť do Texasu také nikdo nejede s tím, že ho tam hnedka někdo sejme motorovou pilou.“
 – Milan Chadima, kameraman Hostelu

Komerční úspěch zajistil Hostelu pokračování, a to u nás natáčí Eli Roth od začátku září do listopadu letošního roku. Druhý díl hororu se známým přízviskem „Zkuste se nepozvracet“ přijde do kin na jaře 2007 pod názvem Hostel: Part II. V pokračování tentokrát nebudou figurovat tři mladíci, nýbrž tři dívky. Dozvíme se mnohem více o fungování celé společnosti provozující ony mučírny.

Mimo to se Roth podílí i na natáčení hororového projektu Grind House. Pro snímek složený ze dvou samostatných hodinových filmů Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze natočil upoutávku na neexistující projekt, která bude vyplňovat čas mezi oběma bijáky. Příští rok by se měl vrhnout do režie adaptace současného knižního bestselleru hororového mistra Stephena Kinga s názvem Cell. Ten pojednává o záhadném signálu, jenž prochází mobilními telefony a lidé se po jeho zásahu mění v krvelačné zombies.

Pro šílence Eliho Rotha to znamená jediné – další perfektní víkendy plné usekaných hlav, vyvržených vnitřností a dalších lahůdek, jež mu jsou po chuti jako nikomu jinému. Zkrátka krvavé menu dělané přímo pro něho…

„Když není v hororu žádná krev, maso a nahatý kozy? Koho to proboha může bavit?“

Filmografie:
Hostel: Part II (2007)
Hostel (2005)
Cabin Fever (2002)

Zajímavosti:

• Narodil se 18. 4. 1972 v Bostonu ve znamení Berana.

• Miluje horory s komediálními prvky typu Smrtelné zlo 2 či Americký vlkodlak v Londýně.

• Před svým prvním celovečerákem strávil jako pomocník na filmovém place celých deset let a tři roky se živil dokonce i jako vedoucí na dětských táborech.

• Za svůj absolventský film Restaurant Dogs získal v roce 1995 na N.Y.U. (New York University) první místo ve Student Academy Awards.

• V roce 2004 získal cenu Saturn Award v kategorii The Filmmakers Showcase, kterou uděluje porota tomu filmaři, jehož považuje za budoucí jedničku v daném žánru.

• Cabin Fever stál 1,5 mil. dolarů, jeho výdělek ovšem činí více jak 100 mil. dolarů.

• Po úspěchu Cabin Fever založil vlastní produkční společnost Raw Nerve. Ta se zabývá produkcí nízkorozpočtových hororů.

• K natočení hororu Hostel ho údajně inspirovaly utajované webové stránky, na nichž jsou k vidění skutečné vraždy bezmocných thajských bezdomovců. 

• Quentin Tarantino ho označil za „budoucnost hororového žánru“.