E-mailový rozhovor s Andrzejem Sapkowskim

Tento článek je převzat z časopisu RAMAX se svolením jeho vydavatele.

1. Je Zaklínač definitivně ukončen?

Konec románu ano. Nevylučuji, že se někdy k hrdinovi vrátím, ať už v povídkách nebo něčem větším. Ale ne dnes, ani zítra nebo pozítří, mám momentálně úplně jiné plány. Není vhodné absolutně – opakuji: absolutně – očekávat, že se v tuto chvíli (po Paní jezera) objeví šestý svazek.

 

2. Na www.sapkowski.cz se k dnešnímu dni vyskytuje 42 povídek a básní z Geraltova světa od tvých čtenářů. Jak se díváš na využití svého světa jinými spisovateli?

Kdo má fany, má i fan fiction, tak už to na světě zařízeno. Nevyměnil bych s autorem, který nemá ani jedny, ani druhé. Vzhledem k využití, v případě pravé, čti: amatérské – fan fiction, nemám žádné výhrady. Zábava fanů je zábavou fanů, věc normální a ne drahá, a pro mne jako autora navíc i lichotivá – konec konců, to moje tvorba udělala na nějakého fana tak silný dojem, až ho nadchnula ke psaní. Pokud jde o využití ”profesionální”, jestli někdo vydělává na tom, že mne následuje nebo paroduje, to považuji za nepříliš slušné. Ale raději nejsem zvyklý se hádat, dívat se přes prsty – v důsledku, co mi bere? Talent? Jestli se někdo považuje za spisovatele a je smířen s pozicí druhého, protože sám neumí být tvůrcem, jestli se sám, z vlastní vůle, staví do role následovníka – copak to je můj problém?

 

3. V knize Paní jezera, ale nejen v ní, se vyskytují prvky z Čech. Mimo jmen osob i název města Kopřivnice. Máš k tomuto místu nějaký konkrétní vtah nebo vzpomínku?

Fakt, v mém díle využívám mnoho českého a z Čech, nějak tak to vyšlo. V Kopřivnici jsem byl již dvakrát, to místo se mi velice líbí a počítám s další návštěvou – vůbec nevylučuji umístění části děje mého nového románu právě do Kopřivnice.

 

4. Film – co je nového a jak se ti líbí? Splnil tvé představy a co by sis představoval jinak?

Nezabývám se filmem a celkově si s tím nelámu hlavu. Četl jsem v novinách, že se premiéra přesouvá na listopad. Bližší informace nejsem chopen podat.

 

5. Do kolika jazyků byl jsi již byl přeložen?

V češtině a ruštině vyšlo vše, co jsem zatím napsal. Litevsky vyšla jedna a německy dvě knihy. Mám naději, že ne poslední.

 

6. Nová kniha, kterou právě píšeš – prozradíš více, o čem to bude, lehký nástin děje? Ale ne mnoho, ať se máme na co těšit.

Samozřejmě, že neprozradím mnoho. Tolik, kolik je akorát potřeba. Je to historická fantasy (jeden z mnoha podžánrů žánru), odehrává se ve Slezsku a v Čechách v letech 1425-1430, v dobách husitských spanilých jízd do Slezska. Předpokládám, že to bude trilogie v duchu i poetice Schelmerománu, zbojnických pověstí.

 

7. Využíváš v tom i legendy Slezska?

No, trochu, ale ne docela.

 

8. Kdy lze očekávat novou knihu?

První díl trilogie, nesoucí název “Narrenturm”, by měl vyjít ještě v tomto roce.

 

9. Co nového ze světové tvorby tě v poslední době zaujalo a co bys doporučil čtenářům?

Naposled jsem četl – a navíc doporučoval polským čtenářům ve speciální edici – “Nikdykde” Neila Gaimana, doporučil bych od tohoto autora také “Stardust”. Ke čtení je též vhodný Martin Scott a jeho série “Thraxas”, nový Pratchett (Pátý elefant) a Elizabeth Haydon (série “Rhapsody”). Z knih, které vyšly u vás (podle Ikárie 2/2201, poslední kterou mám) doporučuji Gyu Gavriel Kay – Píseň pro Arbonne.

 

10. Nemáš chuť napsat knihu společně s jiným spisovatelem? Pokud ano, s kým?

Nedokázal bych to. Jsem individualista, nesnáším společnou práci, zvláště mám obrovskou averzi k ukazování nedokončeného díla někomu jinému, nedovoluji nikomu nahlížet mi přes rameno při psaní, nestrpím diskuzi o nápadech. Nedovedu si představit práci v týmu.

 

11. Mají pro tebe recenze na nové knihy smysl?

Přijde na to. Hlavně jde o to, kdo recenzuje.

 

12. Povídka V kráteru po bombě byla označena jako základ politpunku, jsi dostatečně známý i mimo sf svět, neuvažuješ ty sám o kariéře politika?

Absolutně ne. Povídka ”V kráteru po bombě” byla v mé kariéře absolutní výjimka a náhoda – prostě byla připravovaná antologie takových ”politických” povídek a bylo zřejmé, že účast v takové antologii znamená povýšení do ”čela polské fantastiky”, všichni se tedy snažili ”vejít” do každé nové antologie. Padlo téma “politika” – napsal jsem tedy ”Kráter”. Jo, a antologie nakonec nevyšla.

 

13. V knihovně mám tvé knihy v jedné řadě s Asimovem, Herbertem, Heinlenem a  Mosteckým. Vyhovuje ti tato společnost?

Vyhovuje, samozřejmě, co nejvíce. Měj tam ty knihy takhle i dále.

 

14. Které autory máš oblíbené a které naopak “nemusíš”?

Těch, kteří se mi líbí, je skutečně hodně, nejsem schopen všechny vyjmenovat, protože bych měl dojem, že někomu křivdím, zapomínám na něj. Pokud bych musel zavřít oči a rychle říci kdo, byli by to: Hemingway, Sienkiewicz, Chandler, Bulgakov, Eco a Tolkien. Z SF&F: Zelazny, Le Guin, Vance a Donaldson.

 

15. Při čtení tvých povídek se většina z nás královsky baví, bavíš se i ty při jejich psaní?

Asi ano. Přiznávám, že se rád směji vlastním vtipům – konečně, co nadělám, když jsou opravdu směšné? Do děje knihy bych nikdy nevložil žert či vtip, který mě nerozesměje – i kdyby se při něm smáli jiní, třeba i celý svět.

 

16. Stane se tvá účast na českých Parconech pravidlem a které místa v ČR máš nejraději?

Na Parcony budu jezdit tak dlouho, dokud budu zván. Ta znamená – kéž by co nejdéle. Místo neřeknu – všechna se mí líbí, nebudu vyzdvihovat jedno nad druhé.

 

Otázky kladl: Randalf, SFK Radegast
Zprostředkoval: Jiří Pilch, Leonardo