Doom – film

Společnost UAC (Union Aerospace Corporation), vojensko-průmyslová společnost, zabývající se teleportací mezi měsíci Marsu, Phobosem a Deimosem, potřebuje pomoc. Na místo je vyslána jednotka nejlepších a nejdrsnějších mariňáků na zemi. Situace se ale vymyká kontrole, na základně se objevují potvory z pekla, doktoři a personál jsou buďto mrtví nebo se proměnili v zombie a jediný člen týmu, který přežije, jste vy, hráč! Takhle nějak to bylo v první hře Doom z roku 1993, kde jste museli „kosit“ nepřátele po stovkách, sbírat různě zbarvené klíče nebo jen tak mimoděk uhýbat ohnivým koulím, které na vás házeli ďábelští Impové. Doom navždy rozvířil vody počítačových her, které už nikdy nebyly tak… ehm… normální a bez brutality. 🙂

Na rozdíl od hry film nepřináší vůbec nic nového (kromě first person pohledu), jedná se o přehlídku nejprovařenějších klišé, všechno zábavné ze hry ve filmu nenajdete a vlastně se celý film jen tak v Doomu inspiruje, než aby se mohl chlubit titulem pravověrné adaptace. Kdyby tvůrci Doom opravdu natočili, byl by to buďto ten nejkrvavější a nejdrsnější film vůbec nebo naprostá hovadina, ale hodná zapamatování. Takhle je to jen špatný, šedivý film. Špatně obsazený, špatně natočený a s velkou spoustou nelogičností.

Scénárista David Callaham si materiál značně upravil, pekelnou linii se všemi klasickými zrůdami i měsíce Marsu vypustil úplně. Zbyl jen ten Mars, UAC (zde archeologická společnost), zombie a skupinka mariňáků, která si hraje chvílemi na partu z Vetřelců a chvílemi na tu z Predátora. Ani jedné se nemůže vyrovnat. Charisma jejích členů je maximálně tak vysoké, jako Láďa Krytinář v pantoflích.

Hlavních rolí se ujali Dwayn The Rock Johnson a Karl Urban. Rock zkusil Sarge, velitele mariňáků a za každých okolností zelený mozek. Cílem jeho herecké kreace je kamenná tvář, pozdvihnuté obočí a paže velká jako moje stehno. Urban hraje Grimma/ Smrťáka, vynervovaného a zakomplexovaného týpka, který kdysi střílel a až potom střílel znova. Nehraje špatně, ale typově mi do role absolutně nesedí. Dále je tu sexualní deviant (všem ženám na základně se snaží provést důkladnou prohlídku), zelenáč (musí se ztripovat, aby se nepodělal strachy), náboženský magor (za každý hřích se řízne na ruce), Japonec (zcela zbytečná postava, kdyby jediná…) a nesmí chybět ani páreček „nigga brothers“. Všechno je to strašně klišovité a já kližku nerad.

Scénář nikomu nenabízí šanci, abychom si ho oblíbili. Tak ploché postavy jsem dlouho neviděl. Jednají „divně“ a naprosto ignorují své dosavadní chování a názory. Nedozvíme se v podstatě nic z jejich minulosti (expozice Doomu je ukázkovým příkladem, jak říct všechno a zároveň vůbec nic), jejich motivace se rovná plus mínus nule (v řeči Monthy Pythonů „téměř jedna“) a zařazení do speciálního mariňáckého týmu je u některých značně nevěrohodné. O jejich rádoby hláškách a výkonu herců ani nemluvě… Takže se nakonec přistihnete, jak si říkáte: „Sakra, co tenhle tady ještě dělá?! Já doufal, že už ho dostali!“ Celé jejich působení na základně je dost zmatené a Seržovy rozkazy přinejmenším pochybné (takhle že má vypadat velitel speciálního komanda? Arnie by ho mohl učit…). Navíc jejich vybavení, chudší než jakým se pyšní !výzkumné! centrum na Marsu, jim opět podkopává nohy (i šanci na přežití). Velkou roli samozřejmě hrají i potvory, v Doomu jsou to „prachsprostí“ mutantní přizdisrálkové a zombíci. Umělý fujtaksl z nich sice odkapává hezky, ale jako mnoho jiných věcí působí nevěrohodně. Ne snad, že by mi záleželo na tom, aby vypadali lidsky :), ale to, že dokáží vyčistit celé komando mariňáků jim prostě nejsem schopný sežrat. A že mám mozky hodně rád…

Celkový feeling a look filmu je velmi nevýrazný. Interiéry, točené v pražských ateliérech vypadají jako „živé“, ale jsou celé tónované do tmavých barev a jsou si dost podobné, což má s neustálým pobíháním sem a tam a „navršovacím“ střihem za následek jen zbytečné tápání a nutnost stálého divákova přemýšlení, kde že se zrovna ta a ta postava nachází. A tady je třeba podotknout, že přemýšlení je to poslední, co by tvůrci od diváků čekali, požadovali, ba potřebovali. V tu chvíli totiž na povrch vypluje řada do očí bijících nelogičností, ale i drobností, které při nějaké debatě s kamarády rychle odhalíte.

Dokonce dojde i na legendární odhození pistole a souboj na férovku, než aby hlavní klaďas odprásknul záporáka. Před obstojným závěrečným finále, včetně odvážného pětiminutového „first person“ pohledu (IMHO nejlepší část filmu), budete muset přečkat dlouhou štreku bezmyšlenkovitého pobíhání po kanalizacích sem a tam (ty mimochodem vypadají jako ze středověku, i když jsou pod ultrahypermegamoderní základnou na Marsu), mariňáky, kteří nejsou schopni trefit potvoru, když je dál než metr od nich (???), a repliky tak trapné, že se vám bude obracet kufr.

Násilná hra samozřejmě nešla zfilmovat bez kapičky krve. V Doomu je těch kapiček trochu víc, přidaly se k nim utrhané končetiny i hlavy, peprnější slovník a film má rázem eRko. Nemine vás ani „bladeovské“ pitvání zombíků. Přesto násilí nemá žádnou důležitější vypovídající hodnotu, spíš tam tak je, aby se neřeklo. V USA bez doprovodu rodičů nemyslitelné. Tedy pokud je vám 17 let a méně.:)

Režisér polského původu Andrzej Bartkowiak (Romeo musí zemřít, Lovec policajtů, Od kolébky do hrobu) proslul jako skvělý kameraman. Nejvíce ho proslavila spolupráce se Sidney Lumetem nebo nasnímání filmů Volný pád, Nebezpečná rychlost a Ďáblův advokát. V Doomu je kamera dost fádní, ale je těžké zajímavě zachycovat něco, co je zajímavé až na předposledním místě, hned před zábavným. Bartkowiak neví, jaký film chce točit. Je to napínavé? Děsivé? Akční? Možná se tu takové záblesky najdou, ale hlavně je to chvílemi neuvěřitelná nuda (první cca hodina je jen vata), díky logickým přehmatům a omylům urážení diváků a hlavně naprosto chaoticky a zmatečně natočené. Bartkowiak není nijak výjimečný režisér (možná i proto se k projektu dostal jako náhradník), má za sebou bezmyšlenkovité akčňárny, které ale byly všem volné a neměly tisícihlavé armády fanoušků. Pro ty si přichystal alespoň pár odkazů jako je doktor Carmack, BFG nebo motorová pila, tak to filmu připočtěme k dobru stejně jako skvělou pětiminutovou sekvenci, rádoby superhrdinský duel a nápadité závěrečné titulky. Ani to film od zapomnění nezachrání. Dvojka v hodnocení neznamená zklamání, protože jsem od Doomu žádné výrazné kvality nečekal a za fanouška hry se také nepovažuji. Bartkowiak akorát natočil nemastné neslané sci-fi, které žánru víc škodí než prospívá a osmdesát procent jeho stopáže neúnosně nudí…

Morávek má Nudu v Brně, Bartkowiak nudu na Marsu, která se stejně tak mohla jmenovat Resident Evil 3 a nikdo by neřekl ani slovo.

Bonusová otázka na závěr: Kolik securiťáků nebo příslušníků jakékoliv ochranky jste ve filmu napočítali? Odpověď je vskutku Pythonovská.:)