Zamysleli jste se někdy, co to vůbec sci-fi a fantasy je? Čím jsou tyto dva žánry charakteristické? Nebo snad chcete konečně mít něco v ruce, čím můžete poučit neznalou matku, která pořád nechápe rozdíly, případně vůbec neví, co tato slova znamenají?
Nad situací nás scifistů už se mnohokrát polemizovalo, nakladatelé mají často problémy se vůbec uživit, protože jsou výděleční až zhruba nad tisící prodaný kus a těchto kusů nad limit nebývá příliš (pokud to není opravdu hit), takže každá další objednávka od nějakého fanouška, který chce utratit pět set korun za jím vydané knihy je důležitá stejně jako za pět tisíc. Nevím, kolik prodají děl jiná nakladatelství, třeba ty, co se specializují na „červenou knihovnu“, ale rozhodně se nebaví o tisících, ale desetitisících.
I nad tímto a jinými problémy se možná někdy zamyslím, ale určitě máte svůj vlastní názor a tento článek má být o něčem jiném. Jednoduše řečeno, všichni jsme takovým větším fanklubem, který se snaží vzájemně spolupracovat. A nejdůležitějším článkem jsou opět čtenáři, kterých je ovšem pořád málo. Proto každý z nás může zkusit koupit jako dárek svému známému, sourozenci nebo i rodiči kvalitní sci-fi nebo fantasy knihu a získat tak další posilu, která pomůže rozjet finanční kolotoč a kdo ví, kdyby každý z nás takto sehnal jednoho člověka, proč by nakonec nemohly být knihy levnější??? A abyste měli jak začít a neměli problémy tyto dva žánry na okraji zájmu prosadit kvůli neznalosti, pokusím se je popsat a ujasnit tak, „co to vlastně čteme“.
Fantasy. Co se vám vybaví jako základní element fantasy? Počítám, že minimálně devadesáti procentům magie. Je to ale opravdu onen první stavební kámen, na kterém vše stojí? Neřekl bych. Existuje mnoho knih, kde magie neexistuje. Případně ne v „normální“ podobě. Můžeme si vzít například různé artušovské legendy. Často jsou jen o rytířích bez bázně a hany a magie se zde nevyskytuje. Pokud se tedy do toho právě neplete Merlin. A co Holdstock? Jaký je vlastně jeho Les mytág? Děj je zařazen do současného světa, takže magie je už tímto faktem trochu popřena, ale i zde existuje určité tajemné místo, les, ve kterém vznikají a žijí různé bytosti. Ale onen les je pouze zvláštní oblast, v níž se spojuje mystika ze všech různých dob, kterou les převádí do postav, hrdinů, věcí… Tedy ne něco, s čím je možné zacházet pro své dobro/zlo. Hm, a co Kletba pána Zlora od S. R. Donaldsona (mimochodem strašná kniha, ale zde jako příklad poslouží dobře)? Jednoduše, magie není to hlavní, existuje mnoho děl, ve kterých se nevyskytuje, ale přesto to mohou být skvělé fantasy knížky.
Co tedy vlastně je alfou a omegou tohoto žánru? Řekl bych, že určitým způsobem tajuplný svět, svět, ve kterém fungují pravidla u nás neznámá a která nemůžeme nijak logicky vysvětlit. Prostě je téměř vždy nově vymyšlený. Často čtete o úplně nových planetách s názvy xy, na nich žijí neznámí tvorové, používají se neznámé nástroje a někdy už potřebujete často listovat do vysvětlivek, abyste se ve všem vůbec zorientovali. Ovšem nevylučuje to pozměnění našeho světa – viz. Harry Potter, kde malý hrdina žije a dýchá v Anglii a jen si „odskočí“ do jiné školy. Ale už touto změnou se mění vlastně kompletně celý řád, který naši planetu drží pohromadě.
Každý spisovatel fantasy si prostě vymyslí svou planetu, své živočichy a svá pravidla, podle kterých vše funguje. A často už vymyšlené bytosti se stávají jakýmsi standardem, který používají ostatní. Typickým příkladem jsou skřeti, obři, trpaslíci, elfové a mnoho dalších. Potom už je jednodušší se věnovat jen příběhu a je zřejmé, že všichni, kteří autorovo dílo budou číst, nebudou mít problémy představit si, co jak vypadá. Tímto stylem vznikají jakési zaběhlé formy světů – Dragonlance, Forgotten Realms a další. Mezi ně patří i svět J. R. R. Tolkiena, ale většina spisovatelů pouze převzala bytosti a vůbec princip fantasy jako takové.
Tedy, nechci tím nijak omezit ohromnou úlohu magie v jakémkoliv stádiu, což je téměř nemožné. Ale jen chci ujasnit, že vymyšleným světem nemyslím pouze nové planety atd., ale i všechno ostatní, co s tím souvisí. Jednoduše onu nereálnost s naší skutečností, ať už z hlediska technologií, možností myšlenkami ovlivňovat realitu a mnoho dalšího. Kdybych měl žánr fantasy rozpitvat a podrobit analýze, popsal bych mnoho dalších stránek. Obecně můžu říct, že fantasy jako žánr má tolik odboček a typů (heroic, dark, alternativní historie, mýty…), že i kdybych se je všechny snažil nějak popsat, stejně bych určitě na něco zapomněl.
Měl jsem dokonce i připravenou jakous takous definici, jenže po několika negativních reakcích jsem upustil od plánu ji sem zařadit. Přece jenom dokázat napsat pár skvělých a bezchybných vět, které vše objasní, není opravdu vůbec jednoduché. Obzvlášť, když by se ozvalo mnoho reakcí, které by s ní nesouhlasily.
Sci-fi. Co vás napadá zde? Určitě odpověď, co je vlastně primárním elementem, nenacházíte snadno. Vesmír? Nesmysl. Technologie? Ne zcela. Budoucnost? V žádném případě. Tak co tedy???
Ano, sci-fi knihy se odehrávají většinou ve vesmíru, případně hvězdy nejsou žádná neznámá. Ale vyskytují se i knihy, v nichž se naopak odehrává vše třeba v lidském těle a místo maximalizace a obrovských lodí je zde nanotechnologie. A co psal Jules Verne? Ve své době sci-fi, ale ona dobrodružství byla někdy tisíce stop pod povrchem oceánu, nebo se cestovalo do středu Země atd.
Budoucnost. Opravdu se vše musí nutně odehrávat v budoucnu? A kam byste tedy zařadili knihu, ve které by dinosauři létali v raketoplánech kolem Země a Měsíce, bavili se přes vysílačky, používali auta a kouřili doutníky? To vše by se odehrávalo před miliony let, ale na naší matičce Zemi. A to se už vůbec nezmiňuji o cestování v čase nebo paralelních světech. Tyto věci to popírají zcela jasně.
Technologie, ta je už mnohem reálnějším základem. Ale také ne úplně. Klidně může být postnukleární sci-fi, ve které bude brán jako úžasná věc zapalovač nebo jen třeba střelný prach.
Také není problém mít knihu, která se odehrává v současnosti, takže žádné úžasné novinky ve světě vědy a techniky se nekonají. Jen nastane situace, která ještě nenastala a je zatím jen ve fázi snění, hloubání. Můžeme si vzít třeba knihu Den trifidů nebo film Drtivý dopad. S rezervou jsme sem mohli zařadit ještě před rokem útok dvou letadel na New York. Před touto situací podobné knihy existovaly, ale řadily se spíše do žánrů krimi a částečně určitě i sci-fi.
Svět ve sci-fi knihách je dán určitými pravidly, a to i v případě, že je svět vymyšlený. Jakými? Vědou, přírodními i fyzikálními zákony atd. Tyto zákony sice mohou být přetvořené, překonané, zneužité nebo něco jiného, ale jedině na vědeckém principu a s možností vše určitým způsobem vysvětlit. Veškerý děj je ponořen do reálného vesmíru a žádné tajemné věci jako magie zde neexistují. A pokud ano, potom jsou opět podloženy nějakými výzkumy, daty, fakty, jež vše objasňují.
Vše, co jsem zde napsal, jsem psal se svou vlastní vírou, svou vlastní hlavou a snažil jsem se podchytit podstatu věci. Ale je mi jasné, že určitě najdete nějaké nedostatky, které jsem přehlédl, případně pozapomněl, vynechal atd. Berte proto tento článek s mírnou rezervou, protože literaturu nestuduji, nemám ani doktorát z historie, ale i tak jsem chtěl vytvořit něco, co by vám mohlo pomoci při vysvětlování, za co pořád tolik utrácíte. A pokud aspoň to správně podáte, snad i půjčíte tu super mega knížku, o níž pořád tolik básníte a nikdo není schopen vás od ní odtrhnout, možná naše nadšení pro věc chytne i toho neznalce, který dokáže jen kritizovat, ale sám nic podobného v rukou nedržel a film Pán prstenů mu připadal divný a dokonce ani pořádně neskončil…
