Cela

   Carl Stargher (hraje Vincent DOnofrio) je psychopatický masový vrah jako ze škatulky. Jeho velkým koníčkem jsou únosy mladých žen, které zavírá do cely se stěnami z tvrzeného skla. Do té se pomalu napouští voda a po uplynutí čtyřiceti hodin by již uvnitř přežila leda ryba. Náš psychopat to ovšem nedělá jen tak pro legraci, dění v cele nepřetržitě zaznamenávají kamery, nad jejichž záběry se posléze Stargher ukájí. Zvrhlé, myslíte si? Ale kdež! Jeho fantazie je ve skutečnosti ještě mnohem horší…
     Peter Novak (Vince Vaughn) je kromě svého zjevně středoevropského původu rovněž agentem FBI. Jeho velkým koníčkem je chytání psychopatických masových vrahů. Carlu Stargherovi už se svým týmem doslova šlape na paty, jenže, co čert nechtěl, těsně předtím, než po zuby ozbrojený policejní oddíl vleze vrahovi do roztomile zařízeného domku, upadne milý psychopat do katatonického stavu. “Prožívá sen, ze kterého se nikdy neprobudí,” vysvětluje filmový lékař tento termín devětadevadesáti procentům diváků, kteří netuší, o co se jedná. Zatímco vrah sní, začíná jeho poslední oběti téci do bot (haha, vtip!). Vody přibývá a Stargher je jediný, kdo ví, kde se cela nachází. Co teď, páni policajti? Zavoláte Supermana? Netřeba!

                  
     Je zde totiž psychoterapeutka Catherine Deanová (Jennifer Lopezová), která se krom toho, že je opravdu kočka, podílí na zvláštním projektu, v jehož rámci se snaží léčit právě katatonické pacienty. S pomocí špičkové americké technologie (spousta blikajících žároviček a tlačítek – laboratoř připomíná velitelský můstek vesmírné lodi Enterprise, jen pan Spock chybí) se přenáší do mysli pacienta a pokouší se o pozvolnou terapii. Její dosavadní úspěchy při léčbě malého chlapce jsou spíše sporné, pro policii je však Catherine přesto poslední nadějí na včasné nalezení cely a na záchranu k smrti odsouzené ženy. A tak se psychoterapeutka vydává na výpravu do psychopatovy mysli, aby z ní vyrvala její tajemství…
     Film Cela – to jsou pro mě především neskutečné vizuální orgie. Na bizarním Stargherově světě, kterým musí Catherine projít, se výtvarníci a počítačoví animátoři doopravdy vyřádili. Při pohledu na ponuré slizké chodby, na naporcovaného koně, na střeva, natáčená na rumpál, i na vrahovo “zlé já” vypadly některým divákům málem oči z důlků (nutno však dodat, že jiní zase podezřele kvapně opouštěli sál). Kamera a střih rovněž stojí za to, díky nim působí některé scény až neuvěřitelně dramaticky a sugestivně.

                   
    Bohužel, skvělé triky a dobře odvedená práce střihačů do značné míry zastiňují příběh. Ten je už beztak dosti nevýrazný a v záplavě šílených představ, které se na diváka z plátna hrnou, se takřka úplně ztrácí. Taková je totiž Cela pod pláštíkem své vizuální dokonalosti – průměrný psychologický snímek a zároveň hodně slabá detektivka.
     Herecké výkony? Mým favoritem je pochopitelně představitel masového vraha Vincent DOnofrio, který se své poměrně obtížné role zhostil celkem zdárně a s velkým elánem. Jennifer Lopezová mi až tak věrohodná nepřišla, nicméně, jak už jsem se zmínil, je to opravdu kočka, a tak ji tu nepřesvědčivost s radostí odpustím.
     Při vzpomínce na jiného indického režiséra, M. Nighta Shyamalana, jsem naivně očekával, že bude mít Cela stejně působivou pointu jako třeba Šestý smysl. Očekávalo mě zklamání. Závěr filmu byl celkem happy, žádné překvapení se nekonalo. A to jsem si myslel, že psychopat v mysli Catherine nějakým způsobem přežije a bude dál pokračovat ve své smrtící pouti… Sakra, moje fantazie už zase zapracovala. Asi ji budu muset vypnout. Cvak!

                               
     Lidé, kterých jsem se později ptal, zda se jim snímek líbil, mi odpovídali různě. Někteří byli zcela uchváceni, jiné film zhnusil, hodně se jich při jeho sledování nudilo. Nepatřím ani do jedné z těchto kategorií. Cítím jen něco jako lítost. Protože pokud by se Cele dostalo jen o trochu lepšího zpracování, mohl by to být opravdu skvělý film, Film, který by si na velké umění nemusel hrát. Film, který by takovým uměním doopravdy byl.