Blade 3: Trinity

Na úvod bychom si mohli shrnout stará známá fakta. Blade svého času rozvířil poklidné vody hollywoodských špičatých zubů. Druhý díl se ho pokusil znovu pohřbít a nyní jsme se dočkali i pokračování třetího. Upadne kult jednoho hrdiny nadobro, nebo jej navrátí zpět na své místo u špice? Tuto otázku se nám snaží zodpovědět v poněkud nesystematizovaném vizuálním pojetí režisér David S. Goyer.

Již na počátku nám začne být zcela jasné, že se nový Blade snaží opětovně svézt na rytmické akční řezbě s mnoha mrtvými (nemrtvými). Naštěstí se však do příběhu namíchalo několik zajímavých vedlejších postav, které dávají prostor patřičnému ději, který bych sice moc nevelebil, ale dalo by se říct, že oproti druhému dílu se na něho alespoň úplně nezapomnělo. Vydatně k tomu pomohl také hlavní záporný charakter, symbol všeho vampyrismu – Drákula. No, on je to ve skutečnosti nějaký Drake z dávné Mezopotámie, ale pochopte, že doba slavného Bély už je dávno pasé a multiplexy dychtí po mladé, moderní krvi.

Dobrá, tentokrát máme před sebou prostší zábavu, a tak mi snad odpustíte malé shrnutí děje, kterým nejspíš prozradím kompletní příběh, i když je pravda, že na to postačí hravě pár vět distributora. Jak už jsem se výše zmínil, v novém Bladovi není nouze o nové charaktery, na jejich úkor se s jedním ovšem budeme muset, trošku nedobrovolně, rozloučit. Starej Whistler už to měl podle všech okolností sice za pár, ale na onen svět to vzal dobrovolně zkratkou. Stalo se tak při policejním zásahu proti Bladovi, který se, díky intrikářské vůdkyni místních upírů Danice Talos, stal úhlavním nepřítelem číslo jedna. Ani to však „Dennímu chodci“ nepomůže a ocitá se ve spárech zkorumpované (no vlastně vysáté) policie, aby byl zachráněn skupinkou, která si říká Noční hlídka. Zdá se vám její název uhozený a jako vystřižený z nějaký pohádky? Máte smůlu. Jak jeden její vtipný člen oponuje – Gumídci už jsou obsazení…

Daleko zajímavější informací se však jeví totožnost sexy upíří vražedkyně Abigail…Whistlerové! Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu a osvědčený scénáristický zákon zase říká, že každá adrenalinová jízda by měla mít něco, co potěší i oko mužovo (vlastně jde o jiný orgán – ale jeho majitelé to jistě chápou). Jessica Biel splnila svůj úkol nadmíru dobře – s tím lukem vypadá dostatečně svůdně, i když se vyhneme kýčovité postelové scéně. Avšak pochybuji, že se bez ní případná pokračování obejdou…
Jasnou výhrou castingu se stal Ryan Reynolds coby Hannibal King. Ten ve filmu nejen zdatně sekunduje jasné star Wesleymu Snipsovi, ale v mnoha okamžicích ho předhání a ve svých scénách přebírá otěže. (Pokud vám jako mně bude vrtat hlavou, odkud toho chlápka znáte, tak vězte – je to Van Wilder).

Sestavu zabijáků tedy máme sestavenou a můžeme se vřítit do možná finálního boje… Čistý prazáklad upírů, čímž Drake bezesporu je, se může stát i jejich záhubou. Biologické zbraně nemusí být jen výsadou teroristů a na vyhlazení nechtěné nadrasy se hodí náramně… K tomu všemu se však musíme pořádně prostřílet, prosekat, ba i prokecat… prostě jak je komu libo. Tenhle aspekt filmu samozřejmě ležel na jeho zásadním tvůrci, a to režisérovi. Seč je mi to líto, musím říct, že dle mého neuspěl. Jsem toho názoru, že když chcete uspět s již třetím dílem jedné legendy, nestačí splnit starý standard – a kdo ví, jestli tohle vůbec dokázal. David S. Goyer sice místy experimentuje s různými prostřihy, či matoucí ptačí perspektivou, ale stejně rychle od těchto pokusů utíká a na vás v tu chvíli dýchne pořádná „béčkovitost“.

Nyní je rozhodnutí na vás, pokud jste připraveni na typickou multiplexovou jízdu, která vyplní čas než dopijete colu a dojíte popcorn, tak směle do kina. Patříte-li ještě k tomu k Blade-maniakům, nemusíte ani váhat a Blade je pro vás dobrá volba. Já osobně nehodnotím toto, dle mého, ne poslední pokračování negativně, avšak s potenciálem, jaký měli tvůrci v rukou, se dalo hospodařit lépe…