Auta

Po dvouleté pauze se počítačoví borci z Kalifornie vrací s čerstvým obutím, promazanými ložisky a naleštěnou kapotou. Za volant se usadil John Lasseter, který před jedenácti lety nastartoval animovaný humbuk snímkem Toy Story – Příběh hraček (k roku 95 odkazuje číslo na dveřích hlavního hrdiny), spolujezdcem se stal loni zesnulý Joe Ranft (“samozřejmě” zemřel při autonehodě). Ono je v případě Pixaru vlastně úplně jedno, jestli do kokpitu posadíte Lassetera, Birda (Úžasňákovi) nebo třeba Lee Unkricha (Hledá se Nemo), tihle závodníci vždycky protnou cílovou pásku s Oscarem v ruce nebo minimálně skončí na bedně nominovaných.

Na bedně končí velice často i mladý frajírek Blesk McQueen. Dává si jediný úkol – udělat ze svých soupeřů losery. A losery, ty jí ke snídani. Blesk McQueen je auto. Jako první nováček v historii šampionátu má možnost vyhrát vysněnou trofej, Zlatý píst. V posledním závodě sezóny dokonce zvítězí, ale cílová šachovnice zamává v jednom okamžiku hned třem jezdcům – červenému Bleskovi, zelenému amorálnímu Hicksovi a modrému Kingovi z nejlepší stáje Dinoco, do níž by se Blesk v příští sezóně rád dostal. Rozhodnout tak má závod tří nejlepších, který se uskuteční za týden. Když Blesk se svým kamiónem Harvem jedou do dějiště závodu, vlastní nedočkavostí a nezodpovědností končí mladý auťák (po vzoru Doktora Hollywooda) v zapadákově u bájné Dálnice 66. Dá-li se tak Kardanová Lhota s 12 obyvateli nazvat…

Pixar rozehrává další kouzelný animák, vycházející z klasické premisy, v níž mladý, arogantní bourák pozná, že se skutečné životní vítězství nemusí odehrávat na závodní dráze, ale tam, kde má přátele a lásku. Od samého začátku tak máme jasno, kam naše cesta vede (k happy endu), jenže nám přináší tak krásný výhled z okýnek.

Originalita zato burácí všude v okolním světě, kde poletují malinkatí VW Brouci jako mouchy, traktory se chovají jako krávy (jejich plašení patří k nejgeniálnějším scénám filmu) a kromě aut byste narazili maximálně na helikoptéry nebo stíhačky. A jakkoli to napsané může vypadat dětinsky, Auta si daleko víc vychutnají dospělí diváci. Palivo Aut totiž obsahuje nespočet sebe parodujících pomrknutí (vyčkejte až do konce titulků!), narážek a fórků, které jsou skryty tak dobře, že si všech nevšimnete, ani až si Auta pustíte na DVD (a věřte mi, že si je budete chtít pustit). Nepatrným zrnkem v písku navátém na Silnici 66 je například Fillmorova nálepka “Save 2D animation”. Zkuste si jí všimnout.;-) Nechybí pro snímky studia Pixar tolik typický vizuální a konverzační humor, který se zhusta opírá o vtipné, sympatické postavy. Od napraveného Bleska přes ztřeštěného Buráka a “zhuleného” Fillmora až po značkou Ferrari posedlý Fiat Luigi je to parta natolik živá, že strčí roztomilá zvířátka hravě do kufru.

Při sledování filmu si nejspíš budete říkat, že Lasseter snad od devíti let pomáhal svému otci v obchodě s Chevrolety, protože jen naprostý blázen nebo milovník aut by do svého filmu dokázal nacpat tolik automobilových odkazů. No a měli byste pravdu. Režisér dokonce prohlašuje, že mu v žilách koluje napůl inkoust, kterým kreslil u Disneyho, a napůl motorový olej. V Autech má proto cameo roličku dost známých osobností motoristického sportu a hlášky jako „No to mi podrž vejfuk” poletují filmem od začátku do konce.

Samotná počítačová animace je nejlepší, jakou jsme kdy měli možnost vidět. Pixar měl k dispozici stroje osmkrát rychlejší oproti Úžasňákům a přesto trvalo renderování jednoho políčka neuvěřitelných 17 hodin. Autoři pozadí si přivezli tisíce fotek z okolí skutečné Route 66 a animátoři nakreslili 43000 skic aut. Při takové pečlivosti se není co divit, že ve výsledku sledujeme hyperrealistickou krajinu, na autech je vidět každý záblesk světla a od kol se práší o sto šest. Auta ale nevypadají jako nějaké neživé, mrtvé plechovky, naopak. Vrtí zadky, mávají koly a mluví nárazníky. Lasseterova kamera je úžasná hlavně při závodních scénách, kdy do statických záběrů vjíždí závoďáky. Obraz se začne přirozeně klepat a společně se zvukem zprostředkuje dokonalý audiovizuální zážitek. Že si byl Lasseter vědom svobody, kterou mu poskytuje kompletní CGI prostředí, je ovšem vidět neustále.

Hledat na Autech nějaké chyby je věc velmi složitá. Vyloženě zamrzí jen hudba, která se opravdu nepovedla. Někoho třeba urazí až kýčovitá, zamilovaná scéna a projížďka (přenádherně vymodelovanou) romantickou krajinou. Jiný bude unaven snad až zbytečně dlouhou stopáží nebo nepřekvapivým dějem. Daleko více z nás ale bude ochotno zamhouřit oko nad drobnými nešvary, které jsou hustě přebity vším dobrým. Tedy vším ostatním.

Pixar opět potvrdil svou velikost. Své filmy produkují pečlivě a s hračičkovským nadšením. A co je nejdůležitější, svou lásku k filmům dokáží přenést na nás, diváky.

P.S.: Dabing je bezvadný. O překlad se postaral František Fuka, který mnoho věcí ušil na míru českým reáliím, můžete se tak těšit třeba na komentátory Luboše Plecháčka a Karola Koláka. Herecké obsazení je snad ještě lepší, ale pokud mám někoho vypíchnout, budou to Bolek Polívka, který si užil roli Šerifa, Jiří Macháček v roli dodávky z šedesátých let, která si vaří vlastní organický benzín, a jakkoli Petra Novotného nemám rád, na Burákovi se vyřádil fantasticky. Konečně se tedy vyplatí jít na nějaký animák do kina, aniž by se člověk pídil po titulkované kopii.