Ad: Popravy vo fantastickom filme od A. Pavelkové

    (2) Definice popravy – obsahuje poněkud zmatený pokus o klasifikaci zabití z hlediska legality, na kteroužto část navazuje dle mého neúplná definice popravy. Závěrečné tvrzení, že vražda se stává popravou v případě, že subjekt byl odsouzený vyžaduje upřesnění pojmu “odsouzený” (viz excesy z válek nebo lynčování). Navíc je zde zcela přehlížen fakt, že poprava je:
–          formou trestu
–          jistý druh obřadu, kterému předcházejí určité ceremoniální (chcete-li rituální) kroky.
Pokud nejsou dodrženy jisté náležitosti, jde o prostou likvidaci (kterou by bylo možno vložit na žebříčku hodnot někam mezi popravu a vraždu), nebo přímo o vraždu.

    (3) Z historie poprav. Kapitola ve formě jakéhosi rychlokursu seznamuje čtenáře se zvyky celého světa za období známé historie lidstva. Tak došlo k vynechání  řady zajímavých detailů, zejména z evropského prostředí. K danému tématu se váže dost historické literatury, aby bylo možno toto téma rozebrat lépe. Jen v Čechách různí autoři zpracovali již před mnoha lety smolné (nebo též černé) knihy různých měst a městeček (šlo o záznamy výslechů prováděných dle útrpného práva z 16. – 18. století) do několika publikací, které by měly přežívat i ve slovenských knihovnách (např. Smolná kniha městečka Divišova z let  1619 -1715 od Jaroslava Pánka, z “porevoluční” doby jsou to mimo jiné Chlumecké hrdelní příběhy od Jindřicha Francka). Z populární literatury by bylo možno doporučit kompletní (předválečné) vydání Pamětí kata Mydláře od Josefa Svátka, vycházející v konkrétních detailech z historických pramenů (samozřejmě   literárně zpracovaných).

    Zde můžeme plynule přejít ke kapitole (4) Různé techniky poprav. Výčet je značně chudý a bod 4.3. Zastřelení je svým (v zásadě zbytečným) popisem střelných zranění značně zavádějící – o vlastní popravě neříká téměř nic.

     Nyní přejdu  k vynechaným druhům poprav.

a)                  Naražení na kůl – muselo být provedeno náležitě odborně, aby odsouzenec vydržel minimálně do té doby, než se obecenstvo rozešlo.

b)                  Lámání kolem – pomocí speciálního nástroje ve formě kola byly odsouzenci postupně lámány (ve skutečnosti přeraženy) všechny kosti na končetinách a nakonec zlomen vaz. V novější době bylo toto prováděno prostou palicí.

c)                  Vplétání do kola – v zásadě výstražný trest. Odsouzenec, většinou už mrtvý nebo náležitě “připravený” útrpným výslechem či lámáním kolem byl vpleten do kola a ponechán pro výstrahu na popravišti.  

d)                  Čtvrcení – zde již název jednoznačně popisuje průběh popravy. Bylo též prováděno formou trhání koňmi (na moři galérami), kdy každá končetina byla uvázána  ke koni (resp. galéře) táhnoucímu na jinou světovou stranu. Aby to šlo lépe, býval odsouzenec naříznut.

e)                  Věšení na houžvi – provádělo se obyčejným lapkům a zlodějům v 16. století. Odsouzenci údajně trpěli (k potěšení publika) déle, než při popravě provazem a městskou pokladnu to přišlo levněji. Tuto techniku by bylo možno přiřadit do podkapitoly 4.1..

f)                    Stětí – bylo v zásadě vyhrazeno šlechtě, občas ale došlo i ke stětí neurozeného (v případě, že ho nebylo kde pověsit) nebo ženy (za potrat nebo vraždu novorozeněte – trest byl “zostřen” ještě probodnutím srdce kůlem). Popravčím nástrojem  pro tento druh popravy byl v Čechách meč.

g)                  Smýkání koněm – často bylo použito jako “přípravná fáze” k jinému druhu popravy.

     K  podkapitole 4.4. Upálení dodávám, že se netýkalo jen čarodějnictví, ale i žhářství. 4.5. Utopení  nepatřilo k běžným trestům, na území Plzně však bylo archeology nalezeno zařízení (speciální prostora v podzemí), které teoreticky mohlo sloužit k tomuto účelu. Podkapitola 4.6. mě jen utvrdila v přesvědčení, že dobré pověšení, resp. odstřel či stětí má něco do sebe (i z hlediska tolik propagované humanity).

     (5) Jak se popravuje ve fantastickém filmu je nejrozporuplnější částí celého článku. Vraždy, sebevraždy, “nešťastné” náhody, likvidace, pasti, neschopnost hrdinů a nejrůznější úlety se zde sešly ve značně nepřehledné a dosti zmatené směsici. Nevím, proč autorka zrovna vybrala filmy takovéto, ale kromě pár výjimek s ní nesouhlasím. Dost mě zaujala svým tvrzením, že ve filmu Duna se popravovalo mimo kameru – a co vévoda Leto a baron Vladimír Harkonnen? Tento oddíl je, jak už bylo napsáno spíše věnován vraždám, než popravám. Přeci jen chápu slovo poprava asi trošku jinak než autorka. A to především proto, že u popravy většinou přihlížejí davy lidí, je tam nějaký tribunál apod. Dovolil bych si poznamenat popravu Johanky ve filmu Joan Of Arc: The Messenger. Toto je typický příklad popravy upálením, na níž autorka ve svém výčtu poněkud pozapomněla. V bodě 5.4 (Poprava člověka androidem) bych, být autorkou, nezapomněl na Blade Runnera a na typického představitele – Matrix. Také v bodě 5.15 (Poprava slunečním světlem) bych raději zmínil film Vampires, který vyloženě pojednává o speciálním popravčím komandu upírů – jež tahá na sluneční světlo vystřeleným šípem za pomoci navijáku na autě. A bod 5.20 (Poprava ukřižováním) svědčí o autorčině neznalosti, když si dovoluje uvést pouze Cyborga, jako typický příklad. Myslím si, že dalším – přesným a doslovným příkladem je film Ježíš, kde je poprava ukřižováním detailně a historicky přesně ukázána.

    Stoprocentně  souhlasím s podkapitolou 5.25. neboť shodou okolností znám jak povídku (vyšla česky před lety v Karavaně), tak i onen “film”.

     K závěru mohu jen poznamenat, že je stejně rozporuplný, jako celý článek. Jen bych rád na konec poznamenal, že pokud bych se měl tak či onak účastnit popravy, měla by být provedena vysoce profesionálně a náležitě svižně.  

Napsal Střelec, doplnil a upravil Nero