Absurdárium: Odvěká stonožka aneb Tekuté struktury

Spisovatel Eckhard Gerdes se svou experimentální tvorbou zařadil do okrajového žánru, ale přesto dokázal zaujmout i mainstreamové čtenáře. S přestávkami vydává knihy od roku 1986, ale průlom nastal až s románem Przewalski´s Horse (2006) a The Milion-Year Centipede, or, Liquid Structures. Základní myšlenku a odrazovou plochu pro druhou jmenovanou knihu tvoří obsese konspiračními teoriemi. Díky všeobecné popularitě, které se podobně laděná díla těší hlavně na americkém trhu, bylo snazší knihu vydat, i když neortodoxní vyprávění by mohlo některé čtenáře odradit. Gerdes si vybudoval na literárním poli pověst experimentálního tvůrce, který zákonitě popírá kauzalitu a čas a jehož tvorba se zaměřuje na jednotlivce se strachem z transcendentna, co je příznačné pro současnou dobu.

Autorův literární kolega Steve Beard se ve svém posledním románu Meat Puppet Kabaret (2006) rovněž zaměřil na konspirační teorie, ale pojal je až extrémně absurdně. Příběh začíná typickým ,,co kdyby… měli Princezna Diana a Jack Rozparovač dítě…a… “ Gerdes je naproti tomu střízlivější co do námětu, ale zato poskytuje až děsivý náhled do vědomí obyčejného člověka. Centrum zájmu představuje fanoušek posednutý legendárním muzikantem. Problém je, že Wakelin, frontman rockové kapely The Hinge, zemřel. Vypravěč se však domnívá, že narazil na šifru, jež určuje dobu a místo, kde se znovu objeví. Autor do velké míry čerpá z vlastních zkušeností, jelikož – jak píše v úvodu – byl zarytým fanouškem The Doors a Jima Morrisona, kterými byl natolik posedlý, až uvěřil, že zpěvák svou smrt jenom nafingoval a všechny potřebné informace zakódoval do svých písniček. Oddaní stoupenci by je měli dokázat rozluštit a střetnout se se svým idolem při jeho ,,druhém příchodu.“

I když knížka obsahuje jenom 125 stran textu, autor zabředne do mnoha závažných témat, jakými jsou například konspirační teorie, fanatismus, kult osobnosti, ale i fundamentalismus. Prvotním impulsem pro tak komplexní náhled bylo tajemné vystoupení Jima Morissona pod názvem Celebration of the Lizard, opředené několika mýty. Charismatický zpěvák si dokázal ke své osobě připoutat davy fanoušků, díky čemuž jeho fanouškovská základna nepřímo připomínala určitou kongregaci, respektive sektu. Přirozeně se umělec svým dílem zvěčnil, ale jeho následovatelé ho vynesli na piedestal poloboha. Podobně je to i dnes s pop-music, reklamní a upomínkové předměty můžou působit jako rituální fetiše a podobizny mohou vést i k nevědomému klanění se. Gerdes upozorňuje na zajímavý proces, kdy se konzumní společnost odklání od tradičných náboženství, jelikož jí nedokážou zprostředkovat něco nadpřirozeného, ale účastí se klanění zpěvákům nebo hercům, čímž posilují jejich kult osobnosti.

Ztráta vlastní identity je představena na fanouškovi, jenž se vydává po stopách zpěváka. Gerdes tříští realitu na fragmenty, které skládá do achronologického řádu, zdůrazňuje vnitřní pochody a radikálně eliminuje dění kolem hlavní postavy. Díky tomu vzniká nový prostor jak pro hlavní postavu, tak i pro čtenáře, křižovatku událostí a myšlenek, na které se střetávají obdivovatel i objekt zájmu. Schizoidní snímání umožňuje náhled na ,,realitu“ z očí fanouška, ale zároveň i pohledem zpěváka. Z jednoho místa se díváme na události minulosti, současnosti, ale i budoucnosti prostřednickým dvou samostatných osob. Čtení mnohdy připomíná halucinogenní trip, při kterém by se i Burroughsovi zatočila hlava. Podtitul Tekuté struktury skvěle vystihuje formu vyprávění, jež připomíná seskupování, oddělování a kondenzování tekutin.

Spisovatel se pouští do extrému i co se týče formy. Nejenom struktura a obsah, ale i formální stránka zhypnotizuje čtenáře svou bizarností. Využito bylo všech nástrojů, které se v literatuře použít daly. Dle vzoru dadaismu si Gerdes pohrává se slovy, které jsou zdánlivě chaoticky rozházeny po stránkách. Surreální a fantazmagorické próze sekundují vybrané verše z písniček, ale i autorovy ilustrace. Celý text taky působí dvouznačně – na jedné straně jde o vykreslení osobní zkušenosti a varování, na druhé o vskutku zajímavou společenskou satiru (kupříkladu spaseni budou jenom rock´n´ rolloví fanoušci, nebo přejmenování The Doors na The Hinge-Pant ), podobně jak se to daří v absurdním měřítku Harlanovi Wilsonovi v již vzpomínaném Pseudo-Městě (recenze).

The Milion-Year Centipede, or, Liquid Structures je názornou ukázkou toho, co se děje v undergroundových literárních hnutí, a ilustrací spisovatelské alchymie, kdy autoři experimentují a posouvají hranice. Díky širokému záběru a zkombinování více prvků experimentální prózy bylo Gerdesovo dílo zařazeno do škatulky avantgardní pop. Osoby fascinované okrajovou i avantgardní prózou budou Kapalnými strukturami potěšeny.

Recenzní výtisk zprostředkovalo vydavatelství Raw Dog Screaming Press zaměřující se na nové a neotřelé spisovatelské talenty na poli undergroundové a experimentální tvorby. Vydavatelství se snaží ve svém portfoliu zachytit nové tendence otřásající okrajovými žánry. Pro zobrazení nabídky neortodoxních a experimentálních příběhů klikněte sem.