S určitým zpožděním Vás chci upozornit na tři vyšlé tituly z oblasti comicsu. Každý z nich je, jak se říká, z trochu jiného soudku, ale spojuje je jejich velmi dobrá kvalita.
Milovníci comicsu nemají v naší zemi zrovna jednoduchý život, protože nabídka jejich oblíbeného čtení není, mírně řečeno, příliš pestrá. Proto považuji za vhodné upozornit, i když s jistým zpožděním, na tři velice zajímavé tituly, jež mohou zpestřit čtenářům poněkud jednotvárnou krvavou dietu, servírovanou (mimochodem, nyní velice sporadicky) nejmenovanými nakladatelstvími. Konkrétně bych Vám chtěl představit dva comicsy z nakladatelství MOT a druhé číslo magazínu Aargh!
. Donžon 1-Kačerovo srdce
Text a kresba Joan Sfar & Lewis Trondheim, barvy Lewis Trondheim, vydal MOT 2001, pevná vazba, 48 stran, ISBN 80-902935-1-4, cena 222 Kč.
Abych řekl pravdu, na první pohled se mi Donžon nijak zvlášť nezalíbil. Kresba se mi zdála dosti podivná a scénář dětinský. To ale byla veliká chyba! Až na druhý pokus jsem zjistil, že je to vynikají humoristický comics, jehož tvůrci si dělají legraci především z fantasy a her na hrdiny. Děj je přímo prošpikován spoustou slovních hříček a gagů a kresba nijak nezaostává. Moje počáteční rozpaky z toho, jak je Donžon nakreslen, byly způsobeny tím, že jsem nebyl na podobný styl zvyklý. Zdánlivá jednoduchost je úmyslná, ve skutečnosti je malba perfektně propracovaná a dopilovaná do všech detailů. Buďte si jistí, že tuto věc si opravdu vychutnáte až na druhé nebo třetí přečtení. Je to opravdová lahůdka pro milovníky černého a někdy i dosti morbidního humoru. Mohu jen doufat, že Mot brzy vydá další pokračování.
Theo-Světla Amalu 1
Scénář Christophe Gibelin, kresba Claire Wendlingová, vydal Mot 2001, pevná vazba, 46 stran, ISBN 80-902935-3-0, cena 215 Kč.
Jestliže Donžon patří bez pochyb k žánru fantasy, u cyklu Světla Amalu to není tak jednoduché. Jde spíš o specifickou směs sci-fi, fantasy a dobrodružství. První díl této série, Theo, začíná na ostrově uprostřed řeky Amal, kde stojí jediný dům, ve kterém žijí vedle sebe příslušníci dvou ras, Fretek a Průsvitníků. Jejich vzájemné vztahy sice nejsou nejlepší, musí ale žít spolu, protože z ostrova není úniku. Alespoň Průsvitníci si to myslí. Jednoho dne však na něm nouzově přistanou se svým letadlem na šlapací pohon dva příslušníci národa Fretek, šlechtic Andreas a jeho sluha Elwood. Od toho dne už není nic tak jak předtím a události dostávají rychlý spád. Zdá se, že Fretky mají plán, jak z ostrova uniknout. Ale bez Průsvitníků…. Pointu nebudu prozrazovat, příběh však končí šťastně. Na naše hrdiny však čeká mnoho dalších dobrodružství v dalších dílech této skvělé série. Otázkou samozřejmě je to, zda si je budeme moci přečíst v našem rodném jazyce i my, kdož nevládneme francouzsky. Musíme jen doufat, že komerční úspěch bude takový, že umožní nakladatelství vydat pokračování. Technicky je tato kniha dokonale zvládnutá. Kresby jsou jednoduše nádherné a hýří barvami, což samo o sobě zaručuje jedinečný estetický zážitek. Ve spojení s velmi dobrým scénářem tak vzniklo skvělé dílo a mohu říci, že už dlouho jsem nebyl při četbě comicsu tak nadšen. Nakladatelství Mot se podařil další zásah přímo do černého a už se nemohu dočkat toho, co vydá příště.
Aargh! 2
S jistým (příjemným) překvapením jsem zjistil, že se na trhu objevilo další číslo comicsového časopisu Aargh! Je dobře, že se po vzoru jiných neodebral do věčných lovišť a naopak znatelně získal na kvalitě. Na 64 stranách najdeme směs publicistiky a kratších comicsů našich i zahraničních autorů. Je sice pravda, že uvedené práce jsou spíše avantgardního a experimentálního charakteru, které často vytvořili amatérští tvůrci, avšak změna je život a ani takovéto věci v menším množství neuškodí. Tím nejlepším je však v tomto časopise publicistika. V tomto čísle jde konkrétně o velmi zajímavý článek o autorech z východní Evropy, kteří se prosadili na západě, a podrobný popis života a díla velikána francouzského comicsu Enkiho Bilala. Dále stojí za přečtení monografie Vladimíra Tučapského, rozhovor s kreslířem Wladimirem 518 a práce o českých autorech, kteří začali tvořit na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Za povšimnutí stojí i reportáže z COMICZCONU a z výstavy Nicolase de Crécy v Památníku národního písemnictví. Je až s podivem, jak dobrou práci mohou odvést pouzí dva lidé, kteří mají hlavní podíl na tomto časopisu. Je vidět, že pány Prokůpka a Kučerovského tohle opravdu baví, protože od prvního čísla se zlepšilo snad vše – lepší tisk, papír, vlepený barevný obrázek a, jak se sami chlubí, i úchylnější grafická úprava. Vytknout mohu jedině to, že tento časopis (o fanzinu se už rozhodně nedá mluvit) nevychází pravidelně a často. Jen tak dál, hoši!
