Hostel

Ale všechna mlha nakonec opadne a pravda vyjde najevo. Je Hostel skutečně takový trhák, jakým zde zdál být? Eli Roth, zatím jenom s jedním titulem Cabin Fever na kontě, by se rád vyrovnal ikonám jako Wes Craven, Hooper nebo Takashi Miike (který se ve filmu dokonce mihne).

Jak to u většiny béčkových hororů/thrillerů bývá, prvních 45 minut se absolutně nic neděje. Parta tří kamarádů, Paxton (Jay Hernandez – z mizerných hereckých výkonů nejlepší), Josh (Derek Richardson) a Oli (Eythor Gudjonsson), se kterými hormony třískají, podnikají výlet napříč Evropou. Výlet za účelem sexturismu. Zakotvili v Amsterdamu, v Evropském semeništi neřestí, a to je jim málo. Dostanou tip na Slovensko, konkrétně na hostel blízko Bratislavy. Jak jim bylo řečeno: ,,for money, you can have A-N-Y-T-H-I-N-G“. Vyjma toho, že je to dosti dehonestující pro ženské pohlaví, to vypadá jako průměrná road-movie se vším, co k tomu patří: sex, drogy, oblíbené americké F-slovo a mnoho obnažených ňader různých velikostí a tvarů.

Po příchodu na Slovensko vítá sexuchtivou partu tabule s nápisem „Poříčany“. Samozřejmě, jsou v hlavním městě Slovenska. Okamžitě si stopnou taxík, co jiného než zachovalý žigulík, a vyrážejí do oslavovaného sodomistického hostelu. Jenže jakousi náhodou dostanou pokoj se dvěma ,,žhavými nadrženými tygřicemi“(Barbara Nedeljáková a Jana Kadeřábková) alias „ooops, zapomněla jsem si podprdu“. Ale zatím, co se kamarádi bavili na diskohitech Tublatanky, Elánu a Mariky Gombitové, netuší, že jsou pohlceni v síti organizovaného zločinu. Úchylného zločinu největšího kalibru. Lovení lidí, mučení a vraždění na objednávku zvrhlé sadistické klientely.

Eli Roth přišel na tento nápad na jedné webové stránce, kde nabízeli vraždy zaznamenané na video, tzv. snuff. Tenhle snuff je prý rozšířený v Thajsku a na otázku, proč právě Slovensko, řekl, že chtěl mít ve filmu exotickou krajinu. Mně osobně uniklo, co je exotické na Bratislavě nebo Poříčanech, jako kdyby tady lidi venčili leguány nebo hypnotizovali kobry.

Ve filmu je vysoký stupeň brutality a násilí, ale není to ta brutalita, která byla tak vyhlášená. Až na pár odřezaných prstů, useknuté Achillovky a autogenem vypálené oko diváci nic moc ve filmu nenaleznou. Opět velkohubé kecy před oficiálním promítaní hlásaly, že půjde o nejkrvavější film. Bohužel, žádná jatka se nekonala. Při natáčení filmu bylo použito 150 galonů umělé krve, ale nečekejte nějaký úchylný „gorefest“. Násilí v Hostelu je porovnatelné s násilím v Saw, s tím rozdílem, že Saw je mnohem zábavnější. Slogan na plakátu hlásá ,,zkuste se nepozvracet“. Jediné, co je na zvracení, je způsob, jakým je údajné Slovensko vykresleno jako zaostalá a chudá socialistická krajina. I hlavní protagonisti si to zřejmě myslí, protože ti hodně zvrací všechny druhy žaludečních a jiných šťáv. Předpotopní televize, skupina osmiletých dětí vraždících za balík žvýkaček a v neposlední řadě Slovenky jako ty nejlevnější děvky. Nejdojímavější na Hostelu je, že Roth se veřejně omluvil Islanďanům, že je vyobrazil jako nafetované sexuální maníky, přičemž na Slováky ani nevzpomněl. Až když  na to byl upozorněn se jen tak ledabyle omluvil a nabídku na návštěvu Slovenska zdvořile odmítl.

První tři čtvrtiny filmu se nic neděje, všechno se semele v závěrečné čtvrthodině. Ve scénáři je plno děr; Roth se měl soustředit na režii filmu a scénář přenechat někomu zkušenějšímu. Není tu ani žádný prostor pro vývoj charakterů, aby osud hrdinů diváky chytnul. Rothův Hostel je jednoduše přestřel, mimo mísu. Chabý děj, jenom pár brutalit, tortur a pár lidí poprskaných vlastní krví. Když si chcete vychutnat Rothův vzkvétající talent, radši se mrkněte na smrtelný virus v Cabin Fever než na Hostel. Upřímně jsem zvědav, s čím chce Roth vyrukovat v pokračování.