007: Dnes neumírej aneb symfonie ledu a ohně

Nemám ve zvyku v recenzích hýřit nadšením už od první věty, ale nová bondovka si to zaslouží. Pokud půjdete, stejně jako já, do kina s chladným očekáváním, že se dočkáte dalšího dílu s nižší zábavností Jednoho světa (co prý nikdy nestačí), bude Dnes neumírej velkou náplastí na nespokojenost, kterou předchozí James Bond u některých fanoušků zanechal. Dnes neumírej má obrovskou šanci stát se kultovnější, než je oblíbený Golden Eye z roku 1995.

Krátký štěk má i Madonna, která nazpívala titulní song

Velkou zásluhu bych připsal režidérovi Lee Tamahorimu (The Edge). Ač narozen před dvaapadesáti lety, jeho filmografie je velice útlá a mladá, alespoň co se týče celovečerních filmů (hlavním režisérem byl před Dnes neumírej, pokud dobře počítám, teprve u pěti). Dvojice scénáristů zůstala shodná – Neal Purvis a Robert Wade. Ti se poučili z vlastních chyb a ve spolupráci s Tamahorim a Brosnanem vytvořili snímek, který se rozhodně v šedi akčních filmů neztratí. Tvůrci tentokrát trochu příběh zmodernizovali. Nejen, že dosáhla vytrvale stoupající míra samostatnosti bond-dívek (v tomto případě dokonce dvou!) vrcholu, ale vyvarovali se určité jednotvárnosti, která štvala ve dvou předchozích filmech. Režisér se nechal slyšet, že pokud se podaří diváky přesvědčit, že se z něčeho James už nevyškrábe, přestože každý ví, že James nikdy neumírá (na rozdíl od Zítřku, který je pro mě rázem mrtvý), je to výhra. Vyhrál.

Zasypáni diamanty

A přitom je Dnes neumírej rozhodně bondovka a žádné změny nepůsobí nepatřičně. Základ zůstává stále stejný – sympatický James a jeho Martini, M + Q (tentokrát v podání montypythonského Johna Cleese), tajné zbraně, tajní špioni, bond-girls, záchrany na poslední chvíli, adrenalinové situace, automobilové honičky, zrady a zběsilé přestřelky. To všechno zůstává. Přesto Dnes neumírej  nevypadá tak stereotypně, jako předchozí díly.

Aston Martin se vrací k Jamesu Bondovi

A co se přihodí tentokrát? Bond je na (jak jinak, tajné) misi v Severní Koreji. Všechno by pro něho dopadlo jaksi standardně (na poslední chvíli by se ve víru akce dostal ze spárů podlých gaunerů), kdyby nebylo “kdyby”. Pierci Brosnanovi kupodivu sluší i dlouhé vlasy a vousy a špína ze čtrnácti měsíčního pobytu v severokorejském vězení (resp. kobce), z kterého neunikne ani nejslavnější špión světa. Už už se schyluje k tomu, že mu zavěsí na palec cedulku s číslem 007 a pošlou expresem v zinkové rakvi do Londýna, když ho Britové vymění za cenného korejského zajatce. Celou situaci mu vyčítá i M, která mu dokonce naordinovala osobní vězení, z kterého však nejslavnější špión světa unikne a začne jednat na vlastní pěst. Nad jeho počínáním musí M přivřít oči a brzy ho zase plně podporuje. A tak se James dostává na stopu podlých Korejců, ale i jakéhosi Gustava Gravese (Toby Stephens), rozeného hlavního padoucha. Nastávají šílené honičky v čemkoliv, na čemkoliv a s kýmkoliv. A na scénu se dostávají i dvě neohrožené dívky – Jinx (Halle Berry) z CIA a Miranda Frost (Rosamund Pike) z MI6.

Obě špiónky působí jako oheň a led (ostatně, ani jednou spolu nespolupracují a většinou se míjejí). Že Jinx je ten oheň a Frostová je ta “frost”, je snad zbytečné rozebírat. Obě herečky jsou naprosto skvělé a přesvědčivé. Jak oscarová Berryová, tak divadelní Pikeová. A na šaramantního Bonda, pendlujícího mezi jejich přízněmi, je radost pohledět. Jsem zvědavý, zda bude i v příštím filmu hrát Bonda Pierce Brosnan. Tuhle postavu má už v malíčku a po Seanu Connerym je asi nejoblíbenějším představitelem nesmrtelného špiona. Škoda, že už začíná být Brosnan tak trochu na svou roli obstarožní. Ale zatím i pro fyzičku náročnou akci zvládá s jistotou a přehledem.

 
Miranda Frost je hodně “frost” a Jinx má zase někdy smůlu

Pokud srovnám Dnes neumírej s nedávno promítaným xXx, pak vím, kdo je jasný vítěz. Nejste-li nějak nadmíru ulítlí do Vina Diesela, pak se může jít xXx bodnout. Akce je stejně adrenalin vyplavující, ale ve scénáři, režii, střihu, hereckých výkonech… v tom všem vládne Dnes neumírej. Místo trapných řešení scén volili v Dnes neumírej raději inteligentní střih, což pak na diváky působí daleko lépe (divák uvažuje, jak tohle vlastně dokázal, místo aby se jako u xXx vysmíval tomu, co vidí na plátně).

Málem bych zapomněl na humor – jeden z nejdůležitějších aspektů nula nula sedmiček. Stejně už na tenhle film vyrazíte do kina, tak je úplně zbytečné vychvalovat tu neuvěřitelnou salvu inteligentního humoru.