TROLLEEG (7.část) Tažení v Nedusranu

TROLLEEG: Tažení v Nedursanu (1.část)

Kapitola I.

 Poušť, táhne se od Jižního masivu až na daleký jih. Daleko za jejím koncem leží největší a nejskvělejší říše lidí – Stříbrné království. Je nemilosrdná, každé stvoření v ní žijící patří k nejnebezpečnějším na světě. Na úpatí Jižního masivu končí území Vrchního království, dále leží země nikoho. Vrchovina Durnigoll a Divoké pláně jsou jen předzvěstí krutých podmínek Pouště. Skrývá prastará tajemství a žije svým vlastním, nadpřirozeným životem. Duny se přesunují a neustále svádějí boj s keři Durnigollu o každý metr půdy. Poušť je obývána mnoha rasami a mnoha národy, je až s podivem, kolik života pučí na jejích rozpálených píscích…

 Gart spal na rameni svého trolla. Zdál se mu sen, který nutil jeho tělo se smršťovat. Z jeho hrdla se řinuly skřeky a hekání plné strachu, stejně jako když má noční můry pes, a kudůci vlastně psům podobní jsou. V jeho snu se vrátily mrtvoly, krev a boj. Vše se vracelo s nebývalou intenzitou. Děs jím procházel a lomcoval jeho vědomím, mačkal jeho mozek jako houbu, děs jako červ prolézal jeho srdce. Oči umírajících a roztrhaná těla. Gurth, stojící uprostřed hromady čadících těl. Vnitřnosti elementárního mága, padající na zakrvavenou dlažbu z černých kamenů, gurthovo tělo pod lavinou trollových ran. Klidné ještěří oči, upřené na ty jeho, a hlas, silný hlas. Otevřel oči. Troll se pohyboval stále ve stejném rytmu. Rozhlédl se, mohutný bok sitaha se kýval vedle něho. Ale stále slyšel ten hlas a to ho vyděsilo.
  “Myslíš, že unikneš? Myslíš, že vás všechny nechám žít?” Rozhlédl se, pak se objevil záblesk a on byl zase v tom snu, kolem se po jeho nohách sápala těla, ruce s odpadávajícím masem, krev se v potůčcích stékala k jeho tlapám, kruh se uzavíral. Oči umrlců upřené na něho, klidné a vyrovnané, přesto tak plné nenávisti. “Ne, nepřežiješ, dostali jste se moc daleko, moc daleko, než abychom vás nechali jít!” Znovu se objevily ty rudé oči, ještěří, gurthské oči. Zase se probudil, otočil hlavu na elfa sedícího na zádech sitaha, ale než stačil něco vykřiknout, vrátil se záblesk a kolem něho se zase objevil kruh nemrtvých. Před ním pluly rudé oči, v hlavě slyšel dunivý hlas. “Ano, budeš následovat osud těchto zatracených duší, zemřeš nejhorší smrtí, jakou si síly chaosu mohou pro smrtelníka dovolit.” Krev lezla po jeho nohách v podobě strašlivé masy chapadel a vyčítajících očí, jeho tělo bylo hltáno tou záplavou hnusu, vše mizelo. Pak viděl jen rudou, pulzující clonu.
 Vše se kolem něho hýbalo, živé, ale nedýchající, nemrtvé. Hlas pokračoval, tlumen tělem té strašlivé obludy kolem. “Nebraň se, nemůžeš přežít, nemůžeš s tím ani nic dělat, poddej se, poddej se, poddej se…” Chapadla se začala obmotávat kolem jeho těla, začal se uklidňovat, proti takové síle nemůže bojovat, nemůže nic dělat. 
  “Garte! Garte! Kudůku, vzbuď se! Co se děje? Hej! S kudůkem něco je!” Vše se trhalo, cítil bolest, chapadla začala obrůstat ostny, zarývaly se do masa, pulzující stěny se utahovaly … “Rychle! Dělejte něco!” Cítil bolest, silnou a všeobalující bolest, pak chlad….bolest…tma… záblesk, objevil se obraz malé dívenky, stojící na zelené louce, za ní se rýsoval vchod do gigantické černé stavby. Směrem k ní letěly tisíce růžových kvítků v překrásném víru. Jakmile se dotýkaly povrchu černého kamene, chřadly a hnily, padaly k úpatí tyčícího se ohromného kolosu. Dívenka rozpřáhla ruce a z jejích očí se staly bíle studny jemného světla. Záblesk, pod oblečení se dostávaly chapadla, posetá ostny, obličeje mrtvých proplouvaly kolem něho jako součást té bariéry. “No tak! Dělejte s ním něco!!!”  Záblesk, dítě se upřeně zadívalo na něho, najednou necítil bolest, chapadla se pomalu vzdalovala. Zničeho nic se objevily dvě obrovské rudé oči a vrátil se gurthský hlas “Zemřeš, a Arne-digo na tom nic nezmění, tvým hrobem bude změť těl tvých přátel, a pak si pro tebe sám přijdu…” Záblesk, tma a nevědomí.
 Konečně s námahou otevřel oči. “No to je dost!” Barbar se nad trolleegem skláněl a kropil ho vodou z měchu.  “Jsem v pořádku, Certone, díky.” “No to je dost,” opakoval barbar a chytil se dveří klece, pověsil se a seskočil do písku. Pak se vyškrábal na sitaha pomocí provazového žebříku. Ozval se léčitel: “Co se stalo, Garttane?” Trolleegovi třeštila hlava. “No, asi na mě působí to slunce.” “To bych řek, v tý kleci se za chvíli upečeš,” varoval Nirm. Gart pokynul trollovi a ten ho rukou vysadil pod stínidla v kóji zadního sitaha. Trolleeg se složil do polštářů a nechal se kolébat sitahovou chůzí. “Tak co to bylo?” ptal se léčitel, když Gartovi podával navlhčený kus látky, aby si očistil zaschlou krev, která mu tekla z uší a nosu.
 “Byl to sen, ale podivný sen, nejdřív jsem viděl boj v Parnaku, pak se objevil nějaký nový gurth a říkal, že nás, mě, nenechá přežít a …” Tentokrát se do rozhovoru vložil elfský Poznamenaný: “To je zvláštní, třeba se ti to ale opravdu jenom zdálo, nemusel to být žádný nadpřirozený jev.” Nukt se elfovu názoru postavil. “Byla to magie, to je jisté, a jdeme přeci zabít další část gurthských mágů, že ano? A viděli jste, co dokázali. Ano, je to magie, černá magie, a oni o nás ví, ještě než jsme se dostali k těm horám, kde to má vypuknout.” Léčitel přikývl: “Máš pravdu, lykantrope, ať se nám to líbí nebo ne, vědí o nás a budou na nás připraveni.” Chvíli bylo ticho. “No nic, stejně se vše dozvíme až tam.” Nirm rozhodně uzavřel krátkou debatu. Kudůk se podíval na zasychající krev a uvědomil si, že by takovou bolest a opravdovou krev nezpůsobil ledajaký sen. Pak si se zděšením uvědomil, že stejné příznaky měly i loutky – lidé v ulicích Parnaku, s rudě zářícíma očima, plnící rozkazy ještěřích černokněžníků. Ucítil, jak mu srdce zmáčkla chladná ruka poznání, ruka, která ho vtáhla do strašnějšího vězení, než jakým byly arény pouštního města, které se zdály tak, tak vzdálené… 

 Sitahové neúnavně dusali po rozžhaveném písku, neměli potřebu zastavovat, ve volné přírodě stejně celý život pouze pochodují po stovky let starých trasách od jedné oázy ke druhé. Troll se držel také dobře, jeho druh je zvyklý na horko, a tak pochodoval vedle dvou gigantů a bez problémů držel krok. Dva tergští, kteří sitahy vedli, neuměli ani slovo v žádné řeči, kterou léčitel znal, a ani Warnu s nimi neměl moc úspěchů, proto si jich za chvíli všichni přestali všímat. Když ale na sebe dva tergové začali pokřikovat a ukazovat do dálky, všichni se jich vyptávali, jako by na vzájemné rozdíly zapomněli. Ještěři ukazovali na nezřetelné obrysy v tetelící se vrstvě obzoru. Léčitel se snažil je posunky odradit, aby sitahy obrátili a nakonec se vydali dál svou cestou. Gart musel zalézt zpátky do klece na trollově rameni, protože čtyřruká bestie také začala získávat něco z nervozity sitahů. Nebylo pochyb, blíží se bouře.
 V podvečer viděli špičky hor. Kromě občasných poplašných výkřiků jezdců a neklidnosti sitahů se vše zdálo v pořádku. Ještě než přišla tma, uviděli, jak se k nim blíží dva rychle se pohybující body. Když byly blíže, poznal v nich léčitel dvounohé ještěry a na jejich hřbetech jezdce v brněních bagurnského původu. “Hej! Ve jménu bagurnského krále Norjageho, zastavte!” Iniciativy se chopil Warnu. Do jeho řeči se již začaly mísit silné poryvy větru, slova se měnila v řev. “Byli jsme sem posláni jako posila ku prospěchu tajné akce na osvobození Nedursanu.” “Dobrá, pojďte s námi, a prosím rychleji, dnešní noc bude plná deurnů.” Při slově deurn tergští jezdci začali poplašeně něco vykřikovat ve své řeči, jezdci na dvou zvířatech jim něco zakřičeli a ukazovali stejně horlivě na zatemňující se horizont. “Ví někdo, co jsou to deurnové?” Jediný se ozval Gart: “Ještěří rasa, jsou jako kobylky, v dnešních dnech se na Durnigollských pláních hemží a zakládají hnízda, kde to jde. Myslím že jsou mnohem horší, než s čím jsme se doposud setkali.” Certon se opřel: “Hmm, už se nám to tady rozjíždí, nemyslíte?” Dva tergové na jezdeckých ještěrech vedli karavanu směrem k horám, rýsujícím se na severozápadě.

Bagurnské království je země rozkládající se okolo a na Bagurnských pláních. Rasa Bagurnů je hrdá, nadaná velkou moudrostí a magickou zdatností. Nyní je však pod útokem skřetů a gurthů, stejně jako před pár týdny Parnak.
 Kromě této hrozby se však nad malými městy, roztroušenými po Bagurnské pláni, vznáší ještě další nebezpečí, které může být horší než gurthové.
 Jde, jak už naznačil Gart, o polointeligentní tvory, zvané v tergské řeči deurnové. Co dokáží, se měly národy Pouště možnost přesvědčit už mnohokrát, ale teď by snad mohli deurnové i pomoci při boji proti gurthům.

 Ke karavaně se připojili další dva tergové na dvounohých jezdeckých plazech. Procházeli za tmy a ticha po písku, který vydával jen tlumený zvuk sesunujících se vrstev. Měsíc osvětloval duny okolo. Ale nejen duny, zhruba po hodině od chvíle, kdy se k nim připojili první dva jezdci, se začaly objevovat známky probíhající války.
 Sitah vyšel na dunu a všem se otevřel pohled na podivně tiché bojiště. Písek byl poset mrtvolami. Lidí, tergů a bagurnů. Certon a Nukt seskočili ze svých míst a rozeběhli se na písčité prostranství. Všichni tergové se nervózně rozhlíželi a troll, sitahové ani jezdecká zvířata tergů na tom nebyli lépe. Nakonec jeden z tergů pokynul svému oři a vyběhl k Certonovi, který se svou sekerou v pohotovosti hlídal lykantropa. Ten prohledával mrtvá těla kolem.
 Terg seskočil a k širokému pásku si připnul uzdu svého zvířete. Došel k Certonovi. “Velká bitva, hodně, hodně mrtvých, toto malá část.” Certon se otočil a zadíval se na plazího jezdce, se sekerou pozvednutou udělal jeden krok od chladných očí ještěra. Bouře nabývala na intenzitě, a když se barbar otočil, slova mu od úst bral vichr. “Jestli tady zaútočili skřeti a gurthové, proč tu nikde nejsou zelený mrtvoly?” Terg zasyčel: “To nebýt skřeti, to hejno Deurnů, tady – podívat se na stopy.” Klekl si a ukázal na otisk čtyřprsté nohy s velkými drápy. “To být deurnský lovec.” Odskočil a ukázal na mnohem větší stopu velikosti lidské hlavy: “A to deurnský párač.” Lykantrop se zvedl “Tadyto není člověk ani terg, a pokud mohu soudit, tak ani bagurn!” Certon a tergský jezdec vyběhli naproti lykantropovi. “On mít pravda, to být deurnský lovec.” Barbar se zahleděl na podivné stvoření, ležící před ním. “To je sakra hnusnej skřet.” Nukt vytasil svůj meč a klekl si ke stvoření. Podlouhlé černé oči odrážely světlo měsíce. Otevřená tlama byla posetá zuby, dlouhými jako lidský ukazovák. Jak s nimi mohlo stvoření zavřít chřtán, si Certon neuvědomoval a ani ho to nezajímalo. Se zbytky kolem si pohrával silný vítr, vlající cáry látky a cinkající postroje, točící se kola válečných vozů dodávala scéně hudební kulisu, dalo by se říci zvonkohra před bouří. Certon si klekl vedle Nukta a terga. “Řekněte mi někdo, že to je skřet jako každej jinej,” zaprosil barbar a nervózně se rozhlédl.
Mělo to dlouhé ruce zakončené třemi velkými prsty, z nichž jeden měl dlouhý, zaostřený dráp z černé rohoviny, která na okraji prosvítala. Nohy byly dlouhé, se dvěma prsty, oběma obrácenými směrem k hlavě. Jak se zdálo, bytost chodila po kloubech zadních i předních nohou. Dlouhý ocas byl zakončen bodcem ze stejné rohoviny jako ostatní drápy. Na zádech to mělo ještě další pár rukou, se třemi prsty, mezi nimiž byla natažena nejspíše létací blána. Dokonalé uzpůsobení ke střemhlavému útoku a následnému vyzvednutí oběti do vzduchu umocňoval dráp na dolním prstě, který byl součástí křídla. Nukt se nadechl a zabořil meč do díry v těle bytosti. Zapáčil a zvedl kůži, čímž odhalil žebra a vyvalené vnitřnosti. Nejspíše zvíře dostalo přímou ránu mečem nebo, podle šířky seku, šavlí. Lykantrop chytil vyčnívající kost a vytrhl ji. Foukl, aby z důlku dostal zrníčka písku, objevily se důlky a štěrbiny, kost byla odlehčená zevnitř. Ukázal ji tergovi “Co jsou zač? Vypadá to na plazy.” Terg kývnul hlavou: “Ano, oni potřebovat teplo stejně jako já a mí bratři, oni stejní uvnitř jako my.” Z tónu, kterým to říkal, byla slyšet čistá nenávist, kterou k podstatě mrtvoly ležící před ním cítil. Nukt znechuceně odhodil kost. Certon ještě chvíli po odchodu svých dvou společníků zíral na hlavu bestie, pak jí kopnutím zavřel tlamu. Ozvalo se nepatrné křupnutí, jak na sebe čelisti dosedly a na písek vypadly dva dlouhé zuby. Barbar neváhal a oba zapnul do kapsy na svých kalhotách. Pak se rozeběhl, aby dohnal Nukta.  
 Přešli k další mrtvole, tentokrát tělo připomínalo rudou jeskyni. Strašlivé čelisti byly na rozdíl od deurna zavřené. Puch, který se linul z mrtvoly, byl strašlivý, a to i přes podmínky panující před příchodem silné bouře. “Panebože, to je bestie.” Terg se postavil a hrdě ukázal na svoje tetování vyobrazující dva prolnuté trojúhelníky, pak přešel ke krku obrovského plaza a ukázal na stejné žluté tetování. “To ne bestie, ne deurn, to dugre, to být bojové zvíře mého klanu, moc škoda, že mrtvé, ne každý schopen jednoho dugre zabít.” Gigantické zvíře muselo za života být tak strašlivým zjevem, že by zahnalo menší skřetí armádu. Připomínalo starodávná zvířata která se občas objevují v Erlgadoru, vyvolána nekromanty ze záhrobí. Vyhnuli se zdroji puchu a uslyšeli jakési tlumené zvuky, kvílení, znásilňované hučením zvedající se bouře.
 Certon skočil za trosky nějakého válečného vozu, vypadal jako jeden z těch, které používají sturamijci. Nukt společně s tergem se skrčili za ocas dugrea. Barbar vykoukl a uviděl mrtvolu muže v dlouhé válečné tunice sturamijců, stále měl v ruce širokou šavli a na hlavě turban, ale neměl obličej. Opodál se plazil zdroj podivných zvuků, stejné stvoření, jaké předtím zkoumal lykantrop. Deurn přišel o jedno své křídlo a přes záda se mu táhla dlouhá jizva. Stále měl ale dost sil. Stál na zadních a jednou rukou se snažil odtrhnout kus kůže, který mu visel přes oko, druhou přední se opíral o zem. Zbylé křídlo mu schlíple viselo podél těla až na písek. Vydával bublavé zvuky a každou chvíli se otáčel dokola a větřil, mezi tolika pachy mrtvol ale asi ještě nepostřehl tři živé pozorovatele. Drápem se škrábal nad okem tak dlouho, dokud cár kůže nespadl. Pak mu ze zubaté tlamy vyjel široký jazyk a olízl zakrvácené oko. Rychle zakroutil hlavou a trochu se zapotácel. Když zase získal rovnováhu, znechuceně si odfrkl. Z oka se sesunula světlá blanka a deurn otočil hlavu na stranu, aby mohl zaostřit na muže ležícího před ním. Pak zvedl ocas a vymrštil ho bodcem proti mrtvole. Zvuk, když bodec prošel muži hrudí, byl jako úder hromu do jinak zatím tichého představení. Pak deurn udělal ještě více hluku, když s ocasem stále v těle sturamijce skočil a předníma ho odhodil daleko za ležícího barbara. Olízl si bodec na ocase a vydal se někam směrem od ležících pozorovatelů.                      
 Terg vytáhl svůj zahnutý kovový pařát a připnul ho na hřbet rukavice. “Vidíte, jsou to démonické bytosti. A povinností každého je zabíjet je na potkání.” Zvedl se a s dlouhým kovovým pařátem na hřbetu ruky a kopím v druhé ruce se rozeběhl proti deurnovi. Zvíře se ani neotočilo a mohutným skokem se přeneslo za tergova záda, načež mu dvěma seky rukou poranilo nohu a bok. Když teurg se syčivým řevem seknul kovovým drápem, deurn už skočil jinam. Okřídlený ještěr se pohyboval s obrovskou, pro Certona nepředstavitelnou rychlostí. Barbar a Nukt se vrhli k tergovi. Ten se horečnatě rozhlížel a syčel: “Když o nás ví, budeme muset bojovat.” “To mi došlo,” prohodil Certon a protočil své dvě sekery v dlaních. Zaslechli zvuk běhu a pak hukot plachtících křídel. Malý plácek mezi hromadami mrtvol se najednou zdál jako pláň odhalující je možným útokům ze všech stran.  Beze slova začali ustupovat. Zvuk se ozval znovu a nad jejich hlavami přeletěl třepetavý obrys deurna, pak zmizel kdesi daleko.
Pískání mizelo  ve kvílení větru. Terg se podíval na useknutou dřevěnou tyč a nepoužitelné kopí odhodil. Najednou se ozval vysoký zvuk, pískot. “Tohle se mi nelíbí.” Lykantrop se ohlédl na místo, kam zíral Certon. K trojici se blížilo asi šest deurnů, jejich houpavý let nízko nad zemí a pisklavé zvuky se blížily. “Utíkejte!!” Certon přeskočil mrtvolu nějakého člověka a zakopl, což ho zachránilo před střemhlavým útokem prvního deurna. Seveřan se rozeběhl a uvědomil si, že nikde nevidí Nukta. Terg se přihnal z levé strany, zprava do písku dosedl  rozzuřený deurn. Tergský jezdec máchl kovovým pařátem a poranil bestii křídlo. Barbar sebou mrštil a jeho sekera proletěla deurnovým předloktím. Slaná krev mu vlétla do otevřených úst. Seknul za sebe a ucítil další zásah, ale druhá sekera už máchla do prázdna. Viděl už jenom, jak řvoucí obrys mizí ve stínech mrtvých těl a trosek kolem. Místo něho ale před barbara přilétli další a další deurnové. Vyplivl rudý chuchvalec deurnské krve a následně, což seveřané dělají neradi, se otočil a utíkal, jak nejrychleji dokázal.

 Gurthové v Parnaku sice už nebyli, ba asi ani neměli o město zájem protože to nejcennější v něm bylo nejspíše zničeno. Přesto z Prokletého ostrova přišly zprávy o přípravě větší ofenzivy. Nedursan byl druhé větší město na řadě. Útok zde proběhl současně s tím v Parnaku, ale naštěstí pro gurthy nebyl zmařen a tak se z Nedursanu stalo město duchů. A gurthové tak získali další černou pyramidu. Co skrývá zatím nevědí ani oni, ale zajisté to podle rozměrů bude zase jedno z hnízd nebeských Zmijí. Teď už ale gurthům nešlo o zničení města, protože v něm nebyla hlášena žádná aktivita rebelů. Chtěli jen odříznout všem Arne-digo cestu z pouště a přístup k jakékoli pomoci z měst okolo Parnaku. Pak tedy budou následovat oázy a podzemní města Tergů.
 Vyskytl se ale problém. Nedursan totiž leží na území Bagurnů, hrdé rasy která si ve svém království umí sjednat pořádek. Proto nyní vysílá k horám u Nedursanu mohutnou armádu, trestnou výpravu. Spojenci bagurnů jsou také lidé žijící okolo města Stur-amij, tedy rychlá a mocná armáda. Ta se dala na pochod a nyní už okolo Nedursanu probíhají první boje mezi skřety (oslabenými podmínkami na poušti) a spojenými silami bagurnské a sturamijské armády.
 Oběma stranám také nahrává skutečnost že nedaleko leží i rozlehlé území nikoho- Deurnské pláně. Draví deurnové pohltili menší osady v tomto kraji a tak odřízli jakékoli výpravy do této části pouště od zdroje vody. Nedursan je jediné lidské město ležící v této oblasti. A zatím odolávalo, dokud ovšem nepřišli skřeti a nezačali jej obléhat z druhé strany. Deurnové, jakoby vycítili příležitost, se na město vrhli a vyhladili jak skřety, tak nejspíše i obránce města. A Nedursan je tedy městem duchů a hnízdem deurnů…
 
S tímhle gurthský generál vedoucí útok na Nedursan nepočítal. Záplava deurnů pohltila celý útočný svaz a skřeti se teď musí bránit. Spojenci gurthů- vyvolávači, se zatím k Nedursanu dostali v moc malém počtu a nejspíše mají moc práce s uklidňováním situace ve Vrchním království. A také se bojí že by je klan ze Stříbrných království mohl odhalit jako spolupachatele útoku na Nedursan. Netuší, že jakmile skončí první část plánu, nejen že nezískají moc ve Vrchním království, ale navíc budou vydáni na milost zásadám Stříbrných království. Gurthovi myšlenky se ironií té představy trochu vyjasnily. Nemohl se dočkat co se stane až bude celá Poušť pod vládou gurthů. Bude následovat Durnigoll, Západní království a pak, pokud se to povede, Stříbrné a Vrchní království. Krása té představy byla opojná.
 “Kdy se mají dostavit ostatní z tvého klanu?” Černokněžník, zmatený a s velkými kruhy pod očima, se snažil vyhovět svému pánovi. “Nejsem si jist pane, když je všude kolem tolik deurnů, nevím jestli se k nám vůbec dostanou.” “Nesmysl, je na čase uštědřit těm zvířatům konečný úder dříve než si v Nedursanu a kolem pyramidy založí hnízdo.” “Je mi to jasné pane, ale bylo nutné vše připravit a na Kontinentu je jen málo míst kde se mohou moji lidé pohybovat v bezpečí, proto naše hlavní část musela čekat až na Prokletém ostrově. Kdybychom dostali pokyn dříve, Parnak by už nestál.” Do mužova lidského hlasu se vloudil onen ďábelský hlas který způsobuje obrovská síla magie která je v jeho těle absorbována každou sekundu. Gurtha netěšila představa že z lidské bytosti před ním se za pár týdnů, možná i dní stane něco co se mu mocí skoro vyrovná. Nechtěl věřit že lidé mohou být tak mocní, ale mocné spojence právě teď gurthové potřebovali. “Dobrá, dávám jim dva dny.” “Stihnou to do zítřejšího rána pane, spolehněte se.” “Jdi, musím přemýšlet.” “Ano, ano.” Muž se zvedl a uklonil, pak zmizel. Dvě ženy které ho doprovázely se vydaly za ním.
Gurth si podepřel hlavu a odfrkl si. Podzemní základna byla bezpečná, ale rozhodně ne důstojná. Je na čase dosáhnout podzemních měst tergů. Nejen že se tak dostanou k zásobám vody a zázračného ledu, ale i k honosným palácům a pohodlným síním, ne do skřetích nor jako tady. Do místnosti vešel skřetí šaman, jeho složité tetování se ve světle krystalů v noře lesklo magickými barvami. “Pane, našli jsme trolleega.” Gurthovi se stáhly svaly na krku. “Cože?” “Ano pane, je to kudůkský trolleeg, cestoval z Parnaku.” “Je naživu?! Přiveďte ho!” Dva dobře rostlí orkové s sebou přitáhli skoro mrtvého kudůka. Jeho tělo bylo mnohem vyspělejší než jaké kdy u jeho rasy gurth viděl. Bylo svalnaté, pevné jako skála. Ještěr nepochyboval že skřeti měli s chycením tohoto tvora mnoho práce. Kudůk zvedl svou vlčí hlavu a podíval se na ležícího gurtha. Ještěr se opřel o loket a přitáhl se ke kudůkovi. “Jaké je tvé jméno?” Vlčí stvoření mlčelo. Gurth neměl náladu ztrácet čas, jeho prsty se změnily v černé výrůstky a ty se přiblížily ke kudůkově obličeji. “Jak se jmenuješ?” Kudůk svěsil hlavu a vydal ze sebe krátké zachrčení. Jeden z orků mu nadzvedl hlavu a gurth si všiml že kudůk má podivně deformovaný obličej, jeho čelist byla nejspíše zlomená. “Blázni! Primitivní barbaři! Nedošlo vám že pokud dám hledat kudůkské trolleegy tak mi půjde o to z nich dostat nějaké informace?!” Natáhl ruku naproti jednomu z orků a ten zmizel v záhybu chodby, mrštěn silou prstence černé energie která vyletěla z gurthovi dlaně. Černý magik otočil dlaň na druhého orka, ten jen tupě zíral, když se jeho tělo rozmázlo o stěnu. Pak Gurth vzal kudůka za hlavu a postavil ho vedle jednoho z nusků, kteří tvořili jeho osobní stráž. “Odveďte ho, a postarejte se že se k němu dostane šaman.” “Ano pane.” Neschopní, tupí barbaři, to je to jediné co se o orcích dá říci s jistotou.
 Šaman, který ohlásil nalezení kudůka se chtěl chopit jeho léčení, ale když uslyšel co gurth řekl- že nuskové mají zajistit pro kudůka šamana, jen se odhodlaně otočil na velké šupinaté tělo rozložené na navršené hromadě hlíny a čekal. Šaman udělal chybu, a věděl jaký je trest. Černá energie která jej odmrštila se vytratila a na zdi zbyl rudý flek po goblinově mozku. “Ano, všichni skřeti jsou primitivové.” Prohodil gurth a hmátl do svazku pergamenů pro nějaký dokument.

 “Gortoan din treh muga bor mekto!!” Tergové, když vyslechli volání svého druha, začali ihned seskakovat ze svých ještěřích nosičů a připravovat si zbraně. “Co se děje?” Zavolal Nirm a zvědavě se zvedl ze svého místa. Certon podpírající raněného terga jen zařval něco nesrozumitelného z čeho bylo slyšet jenom útžky “…moc…rychlý…moc ještěrek!” Za barbarovými zády vyletěl řvoucí ještěr a roztáhl křídla. V tu chvíli nad pískem zasvištěl šíp a srazil deurna dolů. Poznamenaný se usmál na znamení spokojenosti se svou trefou a hodil druhý dlouhý luk Yzmelovi. Další dvě zařinčení tetiv a další dva mrtví deurnové. Certon skočil k nohám jednoho ze sitahů. Chvíli bylo slyšet jen zvedající se vítr přicházející bouře a vzdálený pískot deurnů, pak se přidal i tlumený, ale i na tu dálku zřetelně hluboký řev. Nikdo se neptal kde je Nukt.
 Nirm si všiml že pod úpatím duny vylétá množství deurnů. Mezi nimi poznal Nukta v jeho vlčí podobě. Běžel po čtyřech a viditelně měl problémy se útokům deurnů bránit. Nirm seskočil do písku a klekl si vedle Certona. Léčitel křečovitě držel vak plný svitků a tajných dokumentů které ukořistili ještě v Arénách a připravoval nějaké mocné kouzlo. Gart se rozeběhl ke svému trollovi. Ozvaly se další dva svisty jak zvětšující se vichr popohnal dva letící šípy. Jeden cíl  minul, druhý prostřelil hruď řvoucího deurna. Certon vytáhl své zbraně a dvěma seky zabil deurna který k němu doletěl. Nirm vykryl úder ocasem, který ho ale hodil doprostřed deurnů. Nirm se ve změti párkrát ohnal a pak se všichni deurnové kolem vznesli dom vzduchu ve snaze uletět trollovi. Ten se na ně vyřítil a několik jich ve svém zběsilém útoku zabil, ostatní se dali na útěk. K trollovi přiběhl garou. Jeho tělo bylo poseto ranami, ale ty rychle zarůstaly. Do písku se spustil i Gesttan a jeho učedník z Parnaku, oba s připravenými výbušnými flakónky. “Neptejte se mě proč utekli, ale připravíme se na příchod bouře.” Promluvil mladý elf a tergové jeho slovům jen přikyvovali “My mít velké, velké štěstí že s námi být troll.” Nirm zamával na Garta a poklepal jeho trolla na lýtko “Díky ti! Přehazujeme si příležitosti k záchraně životů jako míč kudůku!” “Od toho bojujeme bok po boku Nirme!” “A nechť tomu tak je ještě dlouho Garte!”
 Těla sitahů tvořila perfektní stínění proti větru a pichlavým zrníčkům písku která létala obrovskou rychlostí. Do prostranství vytvořeném mezi ležícími sitahy se vtěsnala celá skupina a dokonce i ležící ještěři čtyř tergů, kteří posloužili jako dobré polštáře. Všichni se uvelebili a Gesttan zapálil v dolíku v písku oheň. Modrý plamen hořel přímo na písku, v ohraničení kam kudůk nalil podivnou tekutinu. “Tuto noc k armádě nedorazíme. Bouře snad do rána ustane.” “Snad ano, třeba nás před deurny zachránila právě ona.” Nirm byl jediný společně s elfy vzhůru a živě debatovali.Warnu s léčitelem si prohlíželi mapy a zápisky generálů, hledali klíč k tomu jak přesvědčit bagurnskou armádu aby neváhala k záchraně Nedursanu moc dlouho- a hlavně že legenda o moci černých pyramid není tak nepravdivá jak by čekali. Gart je v polospánku poslouchal a opíral se o nohu trolla, který svým tělem uzavíral mezeru mezi dvěma sitahy. Tentokrát byl spánek lehčí než na cestě sem.

  Sintel ležel na hromadě páchnoucích dech. Jeho pochroumané tělo bolelo. Skřetí šaman mu přejížděl nad roztrhnutým bokem a v tranzu pronášel nějaká podivná zaříkadla. Malé proudy zelené energie přeskakovaly od jeho dlaní do rudé štěrbiny kde děsivě pálily, ale i tak Sintel cítil že se mu uvnitř těla neděje nic špatného. Když šaman skončil, rána byla plná poloprůhledného zeleného hnisu, který rychle tuhnul. “Za den odejde, za den pomůže, kudůk nebát.” Skřet se ho snažil uklidnit, ale i přes to že bolest v trupu ustoupila se Sintelovi pohled na zelenou hroudu v těle nezamlouval. Šaman se naklonil aby mohl ošetřit i Sintelovo zranění na obličeji. Kudůk cítil jak se blíží jeho chvíle.

 Zelené tělo gurtha se vymrštilo z polštářů. Čtyři postavy v černých pláštích upíraly zrak na relativně mladého gurthského černokněžníka. Sto dvacet let je pro gurthy věk jako pro lidi dvacet let. “Zdravím tě, jsem rád že jste stihli splnit svou část dohody.” “Deurnské hejno se nám vyhnulo, proto jsme sem dorazili tak brzy a beze ztrát.” “A s kolika z vás mohu tedy počítat při zítřejším útoku?” Člověk se otočil na ženu opodál, kývnul, ona také a muž pak pokračoval “Dvacet.” “Skvěle, připravte se, zítra je Nedursan náš.” Černokněžníci se otočili a vykráčeli z místnosti. Gurth se zase natáhl do svého lože a zamával na nuska u vchodu. Skřet poklekl, jeho až nepříjemně lidská tvář byla pokryta potem. “Ano, můj pane?” “Přiveďte mi toho trolleega, chci mít jistotu že se uprostřed zítřejšího boje neukáže jednotka kudůků nebo jiné překvapení které by mohlo zničit náš plán.” “Ano.” Skřet zmizel za rohem a na stráž si stoupl jiný nusk. Gurth pocítil sílu triumfu. Vyslechne toho trolleega, a pokud to bude ten zodpovědný za smrt vyslanců v Parnaku, dá si jeho vnitřnosti jako zákusek, a postará se aby to ten prašivec mohl sledovat.
 Násilnické myšlenky na chvíli odvedly jeho pozornost, když se uklidnil, začal opět přemítat nad zítřejším útokem. Šamani připraví kombinaci zakázaných run a orkové speciálně upravení vyvolávačskou magií přenesou zkázu přímo doprostřed území sturamijců a bagurnů. Ta idea je dokonalá. O životy skřetů nejde, hlavně aby se okolí Nedursanu dostalo pod jeho kontrolu, pak vyhladí i deurny a tím snad napraví selhání svých bratrů v Parnaku.

 “Jdeme. K bagurnskému ležení zbývá jen pár mil.” Gart se protáhl a vyskočil. Troll zvedl hlavu a podíval se na svého pána. “Mebur, kek, mebur!” Troll se zvedl a popošel ke Gartovi. Zdvihl ho a posadil si na rameno. Nirm leštil svou překrásnou sekeru a zamyšleně se každou chvíli zastavoval a přejížděl runy na ostří prsty. Poznamenaný stál a díval se někam do dálky, mladý elf s Nuktem, zlodějem a léčitelem už odcházeli. Oba sitahové stáli a jejich hlavy se ještě rozespale pokyvovaly. Ozval se Poznamenaný “Nelíbí se mi to, deurnové tady můžou být, čekají, až se vydáme na cestu.” Nirm potěžkal sekeru a zvedl se. “To je sice hezké elfe, ale na cestu se vydáme tak i tak. Není jiná možnost.” Poznamenaný napjal tětivu luku a vystřelil šíp do písku pár desítek metrů od stojícího sitaha. Šíp se zabodl a z místa kde skončil se na všechny strany rozlétl písek. Z pod hrotu šípu se zvedl deurn a s řevem se skácel, šíp mu prolétl krkem a zvíře chrčelo krev. Elf hodil luk Yzmelovi. Mladičký elf se na Poznamenaného podíval stejně ohromeně jako všichni ostatní. Ten se podíval na Nirma (který stál s otevřenou pusou a zíral na umírajícího deurna) a konverzačním tónem prohodil “Máš pravdu, není jiná cesta.”
 “První půjdu já, další půjdou oba sitahové. Mezi nimi jeden z jezdců a uzavírat nás budou zbylí dva tergové. Yzmel pojede na prvním sitahovi, Poznamenaný na druhém. Každý bude hlídat jinou stranu postupu. Jezdci si připraví kopí. Certon a Nirm se každý zavěsí s kopím na jiné straně prvního sitaha, Warnu a Nukt si vezmou těžké kuše z Parnaku a budou nás krýt z druhého sitaha. Léčitel se připraví společně s Gesttanem a, jak se jmenuješ, chlápě?” Gesttanův učeň se zadíval překvapeně že si ho vůbec někdo všiml. Meztím se všichni dali do připravování formace, nikdo nepochyboval o znalostech zkušeného trolleega. Mladý Gesttanův učeň otevřel tlamu “Já, já, jmenuji se Lonttan.” Garttan se na něho zadíval. Geste, jak že jsi říkal že jsi ho sehnal?” Trolleegův bratranec se zvedl z pod stínu jednoho ze sitahů “Je to rebel, našel jsem ho čtyři dny před odjezdem z Parnaku když jsem šel prohledat sídlo rebelů co mi doporučili Kudracha jako dobrého spojence. Živořil tam a snažil se dát dohromady rozpadající se společnost rebelů, ale protože už z nich zbylo jen pár lidí, vzal jsem ho s námi, nebránil se. A je to velice nadaný alchymista.” Gart se otočil k mladému kudůkovi “Dobře Lonte, jak by řekl Yzmel, jsi nyní součástí naší společnosti, družiny, nazvy si to jak chceš. Nemusíš vědět všechno co máme v plánu, ale věz že zatím nemáš jinou možnost než s námi jít. Ale tohle ti řeknu jenom jednou- malý náznak a bude to čepel kohokoli z nás která tě zabije. Nemám pravdu?” Ozvalo se barbarovo uznalé mručení, trpaslík přišel blíže ke Gartovi “Takže mladej, tady Gart to řek jednoduše, a jestli sis nevšim tak on tady má hlavní slovo.” Lont vypadal zaraženě, ale pak kývnul. “Dobře Lonte, a díky Nirme a Certone, ale zpátky k naší formaci, ty a Gesttan se posadíte na prvního sitaha a připravte si nějaké zápalné lahve. Jdeme!”

 Silten počkal až se šaman skloní pro misku s nějakým záhadným, bahnu podobným hnusem. Měl těchhle praktik dost, v Parnaku, když ještě byl pod vedením kudůkského Soudce, viděl mnoho různých nechutností, ostatně kudůkská armáda má mnoho tajemných technik. A sám Silten je jednou z nich. Soudce se chtěl pojistit, proto z něho udělal to co je teď. “Gurth si asi myslí že jeho magie mi může zabránit ho zabít, hmm, uvidíme.” Jeho mysl se věnovala jen blížícímu se skřetímu obličeji. Šaman zanořil prst do hnusu v misce a začal s ním třít zelený hnis v těle kudůka. Ne, dál se to snášet nedá.
 Kudůkova ruka vyletěla a srazila se s překvapeným skřetem, přesněji s jeho obličejem. Křupnutí a skřet se svalil na zem. Kudůk vyskočil a vytrhl opodál stojícímu nuskovi kopí z ruky. Seknutím mu přerušil krční tepnu. Nusk se ve vzduchu dvakrát otočil a na stěnu za sebou tak hodil dva stříkance krve. Silten si s úsměvem uvědomil jak velká je jeho síla. Potěžkal kopí a klidně vyšel na chodbu. Dva nuskové se rozeběhli proti němu. Shýbl se aby se vyhnul prvnímu podélnému seku oštěpem a pak své kopí proklál skrz záda prvního nuska. Chytil jeden konec kopí a nuskem pak zachytil druhý výpad jeho kolegy. Řev skřeta byl hrozný, ale pro kudůka to bylo povzbuzení. Chytil oštěp umírajícího nuska a hodil ho po druhém strážci. Oštěp nejen že skřeta zabil na místě, ale prolétl jím skrz na skrz. Silten se postavil a protáhl si svaly. Soudce udělal dobrou práci.
 Udělal jen pár kroků, když se před ním objevil odhodlaný goblin. Šavle minula cíl,a tak se Silten jen natáhl pro skřetovu hlavu. Zvuk jako když rozlousknete ořech a pocit jako když ponoříte ruce do teplého vosku. Zelené tělo se sesunulo a kudůk už musel zachytit výpad nějakého nuska. Chytil oštěp, drápy nuskovi rozsekl nos a vyrazil oko. Pak ho chytil za rameno a trhl s ním k sobě. Ukáže se jak dobrou práci šaman udělal s jeho pochroumanou čelistí. S chutí se zakousl do nuskova krku. Skřetovo chrčení už nevnímal, za to si moc dobře uvědomoval řev blížícího se orka. Kyj velký jako Siltenova noha prolétl kolem a narazil do nuska s prokousnutým krkem. Na všechny strany se rozlétly zbytky ze skřetovy hlavy a poloviny trupu. Kudůk už neviděl co z nuska zbylo, ale určitě toho nebylo hodně. A takhle a tak brzo skončit nechtěl. Prosmýkl se mezi stěnou a překvapeným orkem, rozeběhl se a skočil po jiném nuskovi. Ten ani nestačil nastavit oštěp, když mu ho ještě v letu kudůk obrátil i se zápěstím a zlomil mu ruku. Chrupnutí bylo následováno dalším nepříjemným zvukem když se nuskova klíční kost zlomila pod náporem Siltenova lokte. Kudůk mu vytrhl oštěp a srazil ho k zemi nohou, pak se obrátil a poslal oštěp skrz lebku orka s kyjem. Očistil si ruku a otočil se k ležícímu nuskovi, natočil hlavu, usmál se, a pak mu utrhl ruku kterou se skřet pokoušel sundat Siltenovu nohu z hrudníku. Jekot skřeta byl strašlivý, ale srdce bývalého trolleega nijak neovlivnil. Chladnokrevně překročil krvácejícího skřeta a zahnul do další chodby.
 Zarazil se když se před ním objevil člověk v černém plášti. “Kde je gurth? Jestli chceš zemřít rychle tak mluv.” Černokněžník si s klidem prohlédl napnutého kudůka před sebou. “Kdo jsi že se snažíš mě vystrašit?” Siltenovi došla trpělivost, nemá cenu s lidmi ztrácet čas. Jeho ruka vystřelila jako kladivo. Černokněžník se ani nepohnul. Kudůkova ruka se zastavila několik centimetrů před mužovým obličejem, Siltenovo překvapení se ještě zvětšilo. “Vy kudůci jste prostě jenom zvířata, nemyslící zvířata.” Natažená ruka se zdála jako něco nadpřirozeného, a když se z mužovy dlaně uvolnil prstenec černé energie, kudůk jen překvapeně zíral.  Na chvíli ztratil vědomí, když se probudil, viděl jak se mu z boku vyřinula zelená tekutina která ho měla za den zbavit bolesti, šamanova práce stejně jako jeho život přišly v niveč. A ke všemu se bolest vrátila. Zvedl se a podíval se na muže v plášti. “Je čas zemřít.” Lidský hlas se změnil v nějaký podivný, zastřený a pokroucený zvuk jako když mluví bytost nezvyklá na způsoby použití hlasivek. Kudůk uskočil dalšímu prstenci černé energie a dalším skokem se přiblížil k člověku. Ten znovu připravil svůj štít, ale nečekal že se ve vzduchu kudůk obrátí a spadne na záda něho. Muž se otočil, ale v tu chvíli ho kudůk držel za nohu a mrštil s ním o zem. Muž vyjekl, pak se asi lekl své nedůstojnosti a Černokněžník zařval a jeho ruka se změnila v černý dráp. Kudůk se jeho útoku vyhnul a chytil ho za loket. Člověk vůbec nestíhal zapínat svůj štít. Kudůkova rána do mužových žeber se setkala s malým odporem. Pocítil jak žebra povolila, a černokněžník to ucítil také. Stačila jedna rána. Muž se zase ohnal a tentokrát kudůkovi zasáhl hlavu. Ten se rozzuřil a neváhal využít nekryté polohy svého protivníka. Siltenova ruka zmizela pod mužova žebra. Ten se jen podíval na paži trčící mu z těla a pak se zadíval na kudůka. Druhá ruka zmizela hned vedle první. Silten zašátral prsty a uchopil trčící černokněžníkova žebra. Pak trhl. Lidská hruď se před ním rozevřela jako rudá květina. Na nohy mu vypadly vnitřnosti a v ruce mu zůstala kost. Z člověka neuvěřitelně rychle vyprchával život. Ochaboval a s bublavými zvuky a rudou pěnou u úst padl na zem před kudůka. Silten si totálně vyčerpaný klekl. Goblin který vše pozoroval opodál byl úplně hypnotizován děsem. Ne lépe na tom byl nusk stojící za ním. Silten se zvedl a udělal dva kroky proti dvěma skřetům. Goblin se otočil a začal utíkat pryč. Nusk po něm hodil oštěp a pak se pokusil o útěk, v tu chvíli přepadla bývalého trolleega strašlivá zuřivost .
 Kudůk na chvíli nevnímal co dělá, ale když se probudil, bylo před ním roztrhané tělo nuska a dvou goblinů. Opodál umíral ork. Ve chvíli kdy zabil černokněžníka se z něho stal stroj na zabíjení, a nemohl se ovládat. Musí se uklidnit, v takovém stavu nemůže přežít. Ucítil lehký vánek a rozeběhl se směrem odkud vál. Doběhl k východu ze skřetích nor. Goblin hlídající vchod o něm zatím nevěděl. Silten uchopil velký kámen ležící před vchodem a rozeběhl se. Goblin se rozhlížel po poušti před sebou. Asi si ani nevšiml jak se hlava druhého strážného rozstříkla všude kolem. Ohlédl se po podivném zvuku, ale to už měl v hluboko v krku Siltenovi tesáky. Kudůk byl překvapen když se mu povedlo jedním trhnutím skřeta připravit o hlavu. 

 Sitahové zase dusali. Poznamenaný a Yzmel neúnavně svým elfím zrakem propátrávali okolí. Nikdo kromě nich neviděl nepatrné boule v písku, pohybující se stejně rychle jako jejich dva obrovští soumaři. Garttan opatrně korigoval trolla. Pak se otočil a zakřičel na terga jedoucího vedle něho. “Kdy se má objevit další vaše hlídka?” “Hlídek mnoho, ale také mnoho deurnů. Mi mít s sebou velké hejno deurnů, kdokoli se k nám přiblížit tak ho napadnout.” “To se mi nelíbí, v podstatě k bagurnské armádě přitáhneme celé deurnské hejno.” “Já myslet že deurnům se bagurnská armáda taky nelíbit.” Garttan se usmál, ale ještě to nebyl ten úsměv jaký dává najevo radost nebo triumf, spíše úsměv značící jemnou, hryzající obavu.
 “Tam, nějaký větší tvor.” Yzmel ukazoval na poušť, ale nikomu kromě něho se nepodařilo přes tetelící se vzduch zaostřit. Kromě tergů. “Párač, to párač, jestli se k nám dostat, mi mrtví.” Warnu se podíval na Certona, na obličejích obou se objevila vzpomínka na obrovské stopy na bojišti které předtím míjeli. “Deurnové si nás nahnali, jenom čekali až se dostaneme dost blízko nějakému většímu z nich.” Nirm mluvil s neskrývanou nechutí. “Nirme, Certone, vylezte nahoru, zavěšení na bocích jste tam pro takovou obludu jak na ráně.” Oba rychle Gartův pokyn poslechli. “Proti něčemu většímu než jsou normální deurnové nemá cenu používat kopí a závěsné postroje. Přidáme a uvidíme co se stane.”
 Po pár stech metrech se ukázalo že těch velkých tvorů společně s nimi pod pískem proplouvá asi pět. Na dohled už byla jiná menší karavana, nejspíše hlídka. Jeden z tergů začal vydávat podivný zvuk, který se nad pískem nesl jako nad vodou, jako odpověď mu přišel jiný hluboký zvuk. “To být hlídka. Tábor nebýt daleko, oni jet rychle tam a dát vědět bagurnům že mi na cestě. Snad na nás do té doby deurnové nezaútočit.” “nevím proč by měli, když nezaútočili doteď. Nechápu to, ale je mi to úplně jedno a nemrzí mě to.” Po další půlhodině již byl na dohled i zmíněný tábor. Okolo karavany teď plulo již deset velkých zvířat a dvě ještě větší. Všichni získali podivně stísněný pocit. Blížili se ke stěnám tábora.

 “COŽE?” Malý goblin se třásl před hromovým hlasem gurtha. “Ten zavšivený kudůk utekl?! Dobře, pošlete mi sem dva nejsilnější orky a dva z černokněžníků. Vyřídíme to rychle.”
 Za chvíli před gurthem stáli ti pro koho poslal. Něco zašeptal černokněžníkům a ti se chladnokrevně přiblížili k orkům. Dva skřeti vůbec nevěděli co se děje, až když jejich těly proudila energie a začala je měnit v nástroje gurthovy pomsty.
 Za chvíli po tom co z díry v písku vyběhl zkrvavený kudůk se za ním vydaly dva černé přízraky zanechávající podivné stopy. Gurth vymazal ze své mysli možnost že by někdy z kudůka ještě něco získal. Ale netrápilo ho to. Znovu, jako dnes už po několikáté, rozložil na malém stolku před sebou plán Nedursanu se zakreslenými hnízdy deurnů a táborem bagurnů. 

 Silten utíkal. Nevěděl kam utíká, ale něco mu prostě říkalo že musí běžet dál a nedovolovalo mu to běžet jiným směrem. Dokázal by takhle klusat celé dny bez hltu vody nebo ždibce chleba. Proto se nezastavoval.  Když asi po čtyřech hodinách začal stoupat na obrovskou dunu, bral to jenom jako další z mnoha nepatrných překážek, ale změnil názor když jí vyběhl. Před ním se rozprostřel pohled na majestátní zdi Nedursanu.Asi dvacet metrů před ním proběhl terg na jednom z jezdeckých zvířat. Kudůk zapadl do písku. Jezdec se zastavil, zadíval se jeho směrem, zvedl se na kolena (tergové nemají sedla-na svých ořích klečí) a chvíli pozoroval okraj duny. Silten se zatím překulil trochu zpět aby se pojistil že na něho nebude vidět. Terg se zase skrčil a odklusal jinam. Černý obrys na okraji duny se vymrštil a rozeběhl se po sto metrové pláni mezi ním a zdmi. Když doběhl k velkým kvádrům, ani se nezastavil a skočil. Zabořil drápy do spár a začal po pětadvacetimetrové stěně šplhat. Kdyby se teď tergský jezdec otočil, uviděl by dvě postavy nepřirozeně se pohybující směrem ke zdi, rychle šplhajícího kudůka by si ani nevšiml.

 Všichni zrychlili když se zdi Nedursanu objevili na západě. Před nimi ležel tábor a oni k němu táhli celou armádu deurnů. Provizorní barikády v podobě kůlové stěny byly plné sturamijců s připravenými dvojitými opakovacími kušemi. Vše bylo připraveno na nápor deurnů. 

O deurnech se toho pravdu moc neví, ale jisté je že jejich počínání musí být ovládáno nějakou zvrhlou inteligencí. Jen málokdo viděl jejich vůdce. Ale jisté je že existují a zprávy o nich nejsou nijak vzácné.
 Proč zrovna devět set let po válce proti nemrtvým se zvedla tak obrovská vlna deurnů nikdo neví, jisté je, že byla jakousi předehrou peklu které se v roce 910 rozpoutalo po celé Poušti. A po celých těch devadesát let se okolní země nestaraly o to co se děje na západních ostrovech a v Poušti. Až když přišlo tisícileté výročí, vyšlo najevo co všechno gurthové budovali a společně s vyvolávači, nekromanty a skřety připravovali. Ale to jsem moc odběhl od příběhu, raději se k němu vrátíme.
 Nejdříve ale ještě trochu osvětlím co přesně deurnové na Poušti znamenají. Kromě lovců, kteří jsou rychlí a okřídlení se oběvují ještě párači, asi pět metrů dlouhá zvířata s ohromnou silou. A pak ještě samice, dvanáct metrů dlouhé kolosy schopné svýma dlouhýma rukama zabít pouštního trolla. O tom co se ale doopravdy skrývá v hnízdech deurnů a kolik různých druhů těchto plazů ještě může existovat nikdo neví a hlavně si netroufá odhadnout. Ani velké mozky Vrchního království neví nic konkrétního o uspořádání deurnských hnízd, a zkoumání této záhady bylo věnováno dost času.

 Karavana se blížila ke kůlům a deurnové se zastavili v uctivé vzdálenosti od opevnění. Několik kůlů se v polovině zlomilo a vytvořilo jakýsi most. Přes něj se sitahové dostali do tábora. Složitý mechanizmus opevněné brány se za nimi zavřel a oni svůj nepohodlný doprovod zatím nechali dost daleko. Tergové se chvíli vybavovali s jedním sturamijcem, který pak přišel k družině a promluvil lámanou obecninou. “Vy se přidat k nám? Mít dost mnoho věcí vy slíbit po poslech když vyrazili z Parnaku?” Léčitel se chopil slova “Ano, máme mnoho dokumentace k invazi a probíhající bitvě.” “Kde” Léčitel pokynul a Certon vysypal na zem před sturamije hromadu svitků a pergamenů. “Víc je toho tam.” Barbarův prst zamířil k vakům které ze sitahových zad sundával Warnu s ostatními. “Dobře, vy mluvit s generálem.” Pak se podíval na muže po své levici “Treh bor mekto, det wane bižsar.” Ten zavolal na několik dalších vojáků a ti se chopili pečlivého zavazování dokumentů a ukládali je do bedny. “Pojďte.” Gart nevydržel a ozval se “A co ti deurnové?” “Jsou tu porád, okolo tábora neútočit na nikoho, vědět že by přišla odveta.” “Takže blízko  tábora se nic nestane?” “Ne, alespoň dokud se nerozhodnout zaútočit.”

 Silten vylezl na okraj zdi a nyní mohl vidět střechy domů, přesto nedohlédl na konec města. Otočil se a zadíval se dolů. Po zdi se k němu někdo blížil. Byli dva a kudůkovi se jejich způsob pohybu vůbec nelíbil. Rozhlédl se a skočil na zeď domu sousedícího se zdí. Musel letět alespoň pět metrů, až se jeho ruce dokázaly zachytit mezi kvádry. Dvěma skoky zmizel oknem uvnitř domu. Začalo se šeřit a kudůk se nechtěl s těmi dvěma potýkat v noci, proto se rozeběhl místností narychlo opuštěné věžovité stavby. Vyskočil a po sloupu schodiště sjel do nejnižšího patra. Pak uslyšel podivný zvuk. Skočil do stínu a zíral. Stejnou cestou jakou prošel on se spustil jeden z jeho pronásledovatelů, ale znepokojující bylo, že nepoužil sloup aby se sklouzl, ale prostě skočil. Dunivý úder nohou se rozlehl po chodbách a Silten polkl, dnes v noci se asi nevyspí.
 Monstrum procházelo kolem něho a čichalo. Byl to v podstatě skřetí ork, ale jeho kůže byla černá a scvrklá, posetá bodáky. Oči mu rudě zářily. Ze zápěstí mu trčely čtyři dlouhé drápy, z ramenou dva zahnuté bodáky a řadu ostnů měl na zádech. Ze zad mu také trčely dva ocasy zakončené jakoby nůžkovitými bodci. Jeho tělo bylo jiného tvaru než tělo jakéhokoli skřeta jakého Silten kdy viděl, nohy byly zalomené dozadu, s velkými drápy. S hrůzou si také všiml že kůže tvora je posetá pórami, které každou chvíli vypouští černý dým. Ork se prudce otočil a jedna z jeho rukou se rychle jako blesk rozletěla proti kudůkově hrudníku. Ten stačil uhnout, ale jeho dlaň dostala přímý zásah dlouhými bodci. Zůstal přišpendlený a ještě si všiml jak se za zády první bestie blíží druhý černý skřet. Ještě není čas zemřít. Sekl drápy a roztrhl bytosti před sebou bok. Vyvalil se oblak černého plynu a na chvíli ho oslepil. Tvor nevydal žádný zvuk. Rudé oči se blížily skrz černotu a Silten trhl zápěstím.
 Dráp zvířete v podstatě pronikl mezi ukazováčkem a prostředníčkem a tak uvolnil kudůkovi cestu. Spadl na zem a ucítil jak se do zdi nad ním zabořily bodáky na ocase jeho protivníka. Skočil dopředu a uhnul útoku druhé bestie. Rozeběhl se krásně zdobenou chodbou a za zády slyšel rychlé kroky svých pronásledovatelů. Proběhl kolem dveří a uvědomil si že minul zbrojnici. Uvnitř našel prázdné držáky zbraní. Hmátl na zeď a vytrhl z ní dva šrouby držící tradiční sturamijskou šavli. Vyskočil na chodbu, připravil se na ukrutný boj.Pak si uvědomil, že stojí osamocen a kolem pouze fičí vítr.

 “Jak je to možné!” Černokněžník stál a díval se na své dva učně kteří svým vědomím ovládaly mutanty kteří měli zabít uprchlého vězně. “Řekni, jak je to možné!?” Obrovská postava gurtha se vypínala nad mužem a hromový hlas se rozléhal malou místností. “Je to tak pane, ten kudůk míří za nějakým cílem a má v sobě jakési kouzlo které ho za ním vede, je možná lepší když ho nezabijeme.” “Ha! Ale možná máš pravdu, dáme mu šanci, uvidíme kam míří, zatím ho sledujte a nesmí mu dojít že jdete za ním. Tak i tak, zemře při zítřejším útoku.”
 Gurth se odebral do spleti chodeb a vyrazil na pláň před vchodem do brlohu, kde se připravovali elitní skřeti v černých brněních. Mezi nimi se rýsovaly postavy černých mutantů, netrpělivě se ošívajících a nervózních. Černpknežníci stáli v řadě před armádou která, měla zaútočit ještě za rozbřesku. Gurth se tyčil se svými třemi metry nad všechny ostatní a svým žhnoucím zrakem se díval na zhruba pět stovek vojáků. Řadoví skřeti zaútočí až dopoledne, ale to už bude za zdmi města vládnout celá armáda černých přízraků čítajíc okolo dvou stovek zmutovaných orků. A to nebude všechno. Hlavní překvapení pro deurny uvnitř města a lidskou armádu za jeho zdmi přijde až se západem slunce, protože gurthovi miláčci nemají rádi světlo.

 Kudůk padl na zem a přitiskl si krvácející ruku k tělu. Ta bestie musela mít otrávené drápy, pomyslel si. Kolem rány se mu tvořil černý strup a mokvající vředy. Slyšel okolo sebe podivné zvuky. Prázdné haly vybělených stěn jen občas narušovaly stopy po boji. Krvavé skvrny na zdech ale byly jedinou známkou toho, že zde kdy byl proti útočníkům nějaký odpor. Stíny prolétávaly na ulicích a slyšel jejich pískání. Pleskavé zvuky křídel se každou minutou blížily, jakoby ho stvoření hledala.
 Nahlédl za roh a chvíli se zarazil. Na zemi uprostřed atria ležela hromada jídla. Kusy pečeně, zabalené sýry, obrovské bochníky sturamijského chleba, ale také vaky s vodou a vínem, vše ledabyle naházené na hromadu. Kolem poletovaly mouchy a vše muselo být horké od rozžhaveného písku. Nejlépe je se před ledovou pouštní nocí nadlábnout, toho si byl Silten moc dobře vědom. Neměl zatím potřebu jíst, i přesto mu ale z tlamy ukápla hustá slina. Pak se z jedné střechy nad atriem snesl do písku těžký květináč. Pouštní rostlina v něm odletěla stranou a její suché kořeny jakoby ukazovaly na toho kdo jí shodil. Silten ihned pochopil co se tu děje, ty dvě černá monstra na něho nachystala past. Ihned ho znovu začala bolet ruka. Zatlačil pulzující bolest, potěžkal šavli ve zdravé ruce a vykročil k hromadě.
 Předtím než stanul na pískem pokrytém prostranství, podíval se na střechy nad sebou. Neviděl nic, a ani si nevšiml jak se v písku před ním zhmotňuje obrys okřídlené bestie. Uhnul právě včas, když se okřídlený ještěr prohnal nad jeho hlavou. Zvíře prolétlo chodbou a zmizelo v jednom z širokých stropních světlíků. Tohle nebyl jeden z těch černých démonů, pomyslel si kudůk. Otočil se, a to už před hromadou stáli další dva deurnové a pískavými zvuky ho jakoby vyzívali. Siltena urazilo že ho považují za nějaké zvíře se kterým si mohou pohrávat, a proto odskočil a ztemňujícími se chodbami vyběhl do útrob budovy.
 Po pár krocích uslyšel těsně za sebou údery křídel. Ohlédl se a uviděl jak se k němu blíží letící deurn. Za chvíli proletěl kolem Siltenova ramene a strhnul ho k zemi. Zezadu se už blížili další a kudůk vyskočil na nohy aby se vůbec mohl bránit. Deurn před něho skočil a uhnul ráně šavlí. Zasadil kudůkovi pálivou šlehu ocasem. Silten uskočil útoku drápy a zarazil šavli deurnovi do čela. Zvíře sebou chvíli cukalo, pak ale ochablo a Silten se už musel bránit dalšímu dotírajícímu ještěrovi. Snažil se šetřit svojí ošklivě zraněnou ruku, a tak se elegantním kotoulem vyvaroval kousnutí a usekl okřídlenci před sebou hlavu. Dnes má štěstí na efektní rány, pomyslel si a vyskočil aby jeho nohy nepocítily švih deurnovým ocasem. Vytočil zápěstí a zarazil šavli do těla jiného ještěra. Začínalo jich tu být moc. Pak uslyšel pískavý řev a tělo deurna před ním se oddělilo od pasu. Groteskní pohled na deurna, který, i když neměl nohy se mohl velice rychle pohybovat díky křídlům a rukám, zmizel hned jak si Silten uvědomil, kdo ještěra skolil. Mrtvoly kolem se hromadily a kudůk byl nucen uskočit úderu mocných tlap černého skřeta. Staří známí mu tentokrát zachránili život, ale asi jen proto, aby se mu lépe dostali k tepně. Vyběhl a cítil jak se podlaha otřásá pod těžkými kroky orků. Proskočil sklem a ocitl se v bohatě vystlaném salónku. Zdí naproti němu se proboural jeden ze skřetů a Silten neváhal ani minutu. Hodil po něm vodní dýmku která stála v rohu, pak další a další. Zarazil se když držel v ruce polštář. Proskočil dalším oknem, ale až ve vzduchu si uvědomil že nevede do jiného salónku, ale na ulici.

 Ohně ve velícím stanu vytvářely jediné teplo které mohlo ohřát třesoucí se postavu strážného. Ten se rychle narovnal a násadu kopí zapíchl do písku na pozdrav generála, pak zakoulel očima když uviděl co jde za dalšími dvěma muži. S hrdostí se za sturamijci vypínal muž tmavší pleti v černém hábitu, za ním pochodovali dva elfové a dál šel nějaký barbar, muž v barevné uniformě Parnakských stráží a nakonec statný barbar a dva tři kudůci. Za nimi pak ještě spěchal někdo v bílo-modrém plášti. Strážný nepatrně zakroutil hlavou a více se přiblížil k pochodni v kovovém držáku. Dnes je zvláštní noc.
 Warnu a Yzmel jako první poklekli před bagurnským vládcem. Za nimi se do písku vrhli i všichni ostatní, až na barbara, kterého musel léčitel upozornit. S nepatrným zabručením se Certon také podvolil a ztěžka dopadl na kolena. Sturamijský generál kývnul na šest mužů nesoucích bedny s důležitými dokumenty z Parnaku. Otroci položili bedny a odběhli. Generál otevřel truhlu, vytáhl jeden svitek a podal ho bagurnovi opovržlivě stojícímu na písčitém výstupku uprostřed obrovského stanu. Ten natáhl dlouhou ruku a uchopil svitek svými čtyřmi prsty. Všichni lidé okolo vypadali vedle něho jako trpaslíci. Bagurnovi velké černé oči se zadívaly na rozmotaný svitek a pak na klečící příchozí. “Jména.” Jediné slovo se neslo v tichém stanu a Warnu se postavil. Odkašlal si, “Jsem Warnu, jen Warnu, toto je velký válečník z rasy lesních elfů, Yzmel. Po mé levici pak náš Poznamenaný přítel. Za mnou klečí velký trolleeg Garttan z Btarnských bažin, vedle něho kudůčtí alchymisté Gesttan a Lorttan,” Všichni tři kudůci se zvedli a kudůkským výrazem ponížení (vycenění zubů a zvednutí čenichu) vzdali hold a respekt bagurnovi. “Dále naši družinu tvoří Certon, severský válečník z Barbarských plání v Černých horách. Z Černých hor pochází i trpaslický princ Nirmissen Hurden Bereden ret Silten. Dalším válečníkem je Nukt. A jako poslední s námi cestuje léčitel…” Dál Warnu nedořekl, protože se léčitel zvedl a promluvil sám, pevným a drsným hlasem “Jsem Rils Lardin, hlavní polní léčitel armády Vrchního království, osvobozen těmito hrdiny ze zavšivených a smrdutých Arén Drápu v Parnaku, stejně jako většina z nás za to vděčím prozíravosti jednoho z vojáků armád Drápu, Garttanovi.” Ve stanu to mezi všemi kromě Garta a Warnua zašumělo a všichni se ošívali a šeptali. Bagurn se dívalo stejně nezúčastněně jako když sem skupina přišla. Warnu znovu klekl, ale léčitel zůstal stát. Bagurn zvedl ruku a pronesl znovu jen jedno slovo. “Mluv.” Léčitel přešel k němu a opovážlivě si sedl na jednu z truhel před bagurnem.
 “Jsme již válečníky, ať to žádný z nás nevnímá, jsme pod dohledem těch kteří nyní hrozí i Bagurnskému království. Jde o gurthy, mnoho měst a mnoho životů je v době kdy se teď bavíme pod jejich náporem. My, já a zde přítomní, kteří se mezitím stali mými přáteli, i když jen dva věděli kdo opravdu jsem, jsme dokázali zachránit Parnak, ačkoli ne sami a bez pomoci. Pro tuto skutečnost již není naděje že bychom se zloby gurthů někdy zbavili a proto nyní nabízíme své služby, válečnické umění a znalosti nepřítele ve prospěch války proti nim.” Bagurn utišil mávnutím ruky všechny kdo ještě švitořili. “Jste psanci, nic ví, jen jedni z mnoha kdo se zbláznili po útoku skřetů na Parnak. Proč by gurthové, vznešená rasa která celé Poušti a zvláště Parnaku přinesla sice krutou, ale stejně silnou spravedlnost?” Rils se zamračil “Nejsem si jist jestli tohle všechno bude stačit, ale dostali jsme to právě z míst kde gurthové plánovali celou Poušť použít k získání armády pro následný vpád na jih a na sever. Z ostrovů přivezli svoje černokněžníky, zde se spojili s vyvolávači pod slibem že při svém tažení zničí i Stříbrné království a nakonec na svou stranu získali skřety. Ti již v těchto měsících dlouho oslabují valy ve Vrchním království.” Zvedl se Nukt “A pokud mě zrak nešálil, přidali se k nim i nekromanté následující Maurellu v Erlgadoru a navíc měli podporu armády Drápu a koboldských klanů v Západním království. Jejich síť vlivu je obrovská a musí být zpřetrhána. Nejsme jediní kdo proti nim bojuje…” Na to se postavil Lorttan “Byl jsem členem rebelské skupiny v Parnaku. Rebelové jsou organizace, která bojuje proti gurthům už dlouho a je to skrytý, ale urputný a krvavý boj na všech frontách, politických i válečných. Je čas zasáhnout a bagurnské království společně se sturamijci je možná jediné dost silné aby se mohlo gurthům v začátku postavit. Pak určitě rebelové štědře odvděčí jakoukoli pomoc.”
 Dlouho bagurn mlčel. “Dnes v noci se budu zabývat těmi vašimi svitky a dokumenty. Pokud v nich najdu důkazy, ráno povedu přímý útok na sídla skřetů v poušti abych si ověřil zda nějací vyvolávači, černokněžníci nebo gurthové opravdu mají prsty v tom co se tu děje. Vy se zatím připojíte ke skupině zde přítomného generála sturamijské armády a jako řadoví žoldáci půjdete nejdříve prohlédnout sídla sorlů a dělat doprovod vyjednavači. Další instrukce už má generál. Těším se na další zajímavé setkání. A všem které by zajímala minulost těchto lidí nebo dokonce chtěli zvědět něco více o jejich úmyslech, vyřizuji nechť si jsou vědomi toho že tito řadoví žoldáci jsou pod mojí ochranou a pokud přežijí, až pak s nimi povedu další jednání a rozhodnu zda má cenu je dále v našich řadách ponechat. Do té doby jsou to žoldáci jako každý jiný.” Léčitel přikývl, pak pro jistotu padl na kolena a klaněl hlavu. “Běžte.”
 Strážný si až teď všiml obrovské sekery houpající se po boku jedné z postav. Byl to trpaslík, po tom co dnes slyšel ho to nijak nepřekvapilo. Je zvláštní noc…       
 
Možná že si teď někdo nedokáže představit co naše hrdiny čeká další den. Vyrazili již tu samou noc, aby stihli dorazit k prvnímu sídlu sorlů na sever od tábora. Jak bagurn předpověděl, nikdo si jich ani v nejmenším nevšímal. Zda Silten přežil a zda gurthský generál zničí deurny a armádu bagurnského vládce u Nedursanu. Co se dělo v táboře ráno a jak a kam Gart a ostatní ráno dorazili ale najdete až v další kapitole…