TROLLEEG (4.část)

Trolleeg 4.část

Kapitola 7.

      Stráž procházela touto chodbou opatrně, i dnes se Nukt necítil dobře, podél zdi u ubytovny bojovníků se to hemžilo vyvrheli města, a to nebyly nejlepší podmínky k večerní procházce.Nukt objal svůj meč dlaní a nakoukl za roh, dva opilí válečníci se šli připojit k povzbuzování do arény Drápu. Zvuk boje měl v podloubí podivnou ozvěnu, zato řev byl stejně mrazivý jako pokaždé, když se dav raduje ze zabíjení. Po pár krocích se zastavil a zadíval na cestu k Aréně, vchod do labyrintu byl zdoben sochou otevřené lví hlavy, dva prozpěvující si bojovníci zmizeli ve světle loučí a Nuktovým očím se nedostávalo materiálu pro zkoumání, proto zabloudil na obrysy Arény. Masivní a nelidsky obrovské sloupy držely tribuny, spletitost oblouků a záhybů ho nikdy nepřestala udivovat, Aréna drápu je jednou z největších budov Parnaku vůbec, přesto ale není nic ve srovnání s Palácem. Ale Palác je jen pozůstatkem jiné rasy, na kterém parazitují gurthové, vládci města. Při pomyšlení na tři metry vysoké a hrozivě silné ještěří bytosti se nervózně rozhlédl, druhá stráž tu už měla být, dopřál si chvilku klidu jen díky tomu, že věděl, že mu někdo kryje záda, teď tu ale nikdo není. Otřásl se, když uslyšel zašustění, snad jen hlídací démonek, pomyslel si.

      Najednou si všiml, že jedno z podloubí má staženou plachtu, při ranní obchůzce byly všechny plachty dole, ale v těchto hodinách se ještě nezatahovaly, vytasil meč a pomalu se sunul k rohu chodby. Vzorek vedlejšího podloubí vrhal na stěnu naproti plachtě podivný stín, Nukt se začal nevědomky modlit. Když prošel tmou vedle plachty, nemohl postřehnout, že jeden z černých stínů na zdi není součástí ozdobného vzoru, ale rukou zkušeného zloděje, držící dýku z černého kovu.

      Warnu byl připraven udělat cokoli k tomu, aby dostál svého slova, ale ne zabít. To si chtěl nechat do arén. Šíp s uspávacím plynem zneškodnil dvě stráže, tenhle chudák ale má větší smůlu. Když si rozmýšlel další kroky, nepočítal s hlídacím démonkem, který mu přešel přímo před nosem. Málem už byl pod Vlivem, pak už moc šancí není, hlídací démonci jsou cenným zařízením. Každý, kdo se pohybuje jinde než po určených drahách a nebo má jiný pach než na který je démonek zvyklý, je potencionálním terčem jeho Vlivu, podivné vyvolávačské magie. Nakonec se ale ze zapeklité situace dostal, pak dlouho čekal, než se stráž podívá jiným směrem než ke lví hlavě u vstupu do labyrintu. Trávník přeběhl rychle, stačil hozeným nožem uvolnit plachtu ve výklenku a zapadl do stínů na zdi jako kostka do skládačky. Nyní se rozmýšlel, co udělat, aby snížil svou šanci na odhalení, zabít tohohle člověka se mu nechtělo, a nepříjemný poplach, pokud muž dostane moc podezřívavé nálady, by mu také nepřišel vhod. Nakonec vše rozhodla nervozita strážného.

      “Jde to dobře, otče,” Nirm tleskal ze všech sil, jakoby chtěl dodat vzduchu kolem sebe co nejvíce tepla, které by poté rychleji rozpustilo tmel na mřížích u burrusianského Soudce. “Hmm, ten náš má opravdu navrch, má velkou sílu,” otec si Nirmova nepřirozeného chování nevšiml, zato burrusian ano, tlusté zavalité tělo se rozvalovalo na nosítkách, obrovské černé oči se vpíjeli do Nirmova svědomí a on se začal ještě více těšit, až to odporné stvoření zmizí. Jakoby na povel Nirmových myšlenek se jednomu z předních burrusianových nosičů podlomily nohy, goblinovo tělo se dostalo mezi mříže a váhu nosítek, načež z něho během chvíle zbyl jen cár masa, ostatní ho následovali stejně dramaticky, zadní nosiči se snažili nosítka udržet, čímž ale jen přidávali svou váhu k jejich. Burrusian vykřikl, z jeho tlusté tváře vystříkly sliny a tvor se křečovitě zachytil mříží, jeho obličej se k jedné tyči přilepil, nyní burrusian odhalil tmel, obličejem plným zoufalství se svou setrvačností snesl na další mříže, které se pomalu odloupávaly ode zdi arény. Goblini zůstali vyset na zbytcích tyčí, burrusian, jak Nirm plánoval, takové štěstí neměl. Výkřiky z protilehlé tribuny k trpaslíkovi doléhali jakoby z dálky, díval se přímo do obličeje třesoucího se burrusiana, jediný pohyb a jeho úhlavní nepřítel se svalí mezi své zvířecí katy. Již teď se rutgusové sobě navzájem tolik nevěnovali a chňapali po tučných rukou, bezvládně visících mezi mřížemi. Dva elfové natáhli kopí, aby burrusianovi pomohli, ale neměli ho za co zachytit. Nirm byl potěšen, když se kochal chaosem kolem této nehody. Ještě více se předklonil, když mezi burrusianovými zachránci zahlédl svého lidského špeha, člověk nepatrně opřel nohu o polevující spoj mříží.

      To byla poslední kapka, burrusian se vědoucím pohledem zadíval na usmívajícího se Nirma, trpaslík mu zamával. Starý trpaslík, dosavadní vůdce klanu, se na toto gesto díval s vyvalenýma očima, Nirm neváhal “Jen přátelké gesto,” pak se hlasitě uchechtl, otec se uklidnil, syn se mu podobá více než si kdy myslel.Rutgusové rychle uskočili, když mezi ně padalo tlusté Soudcovo tělo, zakously se oba téměř najednou, kůže povolila hned, zelená krev zalila písek a šedý tuk se obaloval prachem, lopatkovité nohy burrusiana sebou míhaly, ruce mlátily do zdi. Strašlivě pronikavý křik umírajícího Soudce Nirmovi připadal jako píseň. Postupně se draví ještěři dostaly k tuhému masu a zeleným vnitřnostem, tahali z těla střeva, pohybující se vaky, vyvalený obsah různých orgánů vypadal odpudivě, všichni přihlíželi se zatajeným dechem. Nikoho nenapadlo ranit nebo se dotknout jednoho z rutgusů, bylo by to porušení pravidel a všichni zúčastnění, bez ohledu na situaci, by byli hozeni rutgusům místo goblina “rozehřívače” před bojem. Proto měl Nirm tak rád kudůkské zákony- byly jednoduché, někdy nespravedlivé, ale velice chytré. Když rutgusové spořádali skoro celé Soudcovo tělo, byl ještě naživu, chabýma rukama se za děsného řevu snažil dostat z dosahu jejich drápů, ale marně. Skrz jeho záda se prokousávali s obdivuhodnou jemností, trhali sval za svalem a odhazovali je každý na jinou stranu, typické smečkové chování rutgusů. Masa na těle burrusiana ubývalo rychle, přesto však trvalo dlouho, než mu oba rutgusové najednou vytrhli páteř i s hlavou skrz rozdrápaná záda. Celé krvavé představení bylo zakončeno pokračujícím bojem, rutgusové se začali prát o svůj podíl, aréna byla pokrytá zbytky různobarevného masa. Burrusianovi goblini brzy následovali jeho osud- nebyli k upotřebení, pokud neměli pána. Ještě pod vlivem uspávacích látek byli hozeni mezi rutgusy. Všichni to vzali jako samozřejmost a nikdo se nechtěl míchat do smrti jednoho ze Soudců. Všichni z jeho dvora budou vyhnáni z komplexu Drápu a nastoupí nový Soudce. A že to bude tolerantní soudce, o to se Nirm postará. Agenti se po boji postarali o zbytky stop po atentátu a za dvě hodiny po uskutečnění své práce dostali podivný druh burrusianského moru. Nikdo netušil jak, jen Nirm a jeho alchymističtí přátelé z laboratoří kudůkského Soudce. Tak byly všechny stopy zahlazeny a trpaslík mohl pokračovat ve svém programu. “Pojď, otče, teď budeme truchlit za jednoho ze spravedlivých Soudců,” mocný bojovník klanu Modrého štítu se začal bát i zákeřnosti svého syna.

      Děsná bolest se nedala srovnat s ničím jiným, co kdy Gart zažil. Pomalu otevřel oči, zelené světlo všude kolem ho naplňovalo podivným pocitem bezpečí. Otočil hlavu a až moc dobře si uvědomil zohýbaný hrudní plát v boku. Démon ho přeci jenom svými drápy zasáhl. Zvedl ruku, aby si sundal helmu, bolest ho otupovala. Pak se podíval na svou nohu, dlouhý nárt typický pro psovitý vzhled kudůků byl jako kus uhlí. Pohmožděné koleno a roztrhlé stehno se na něho šklebily. Se syčením sáhl za neponičenou část brnění a na rány si vysypal léčivou směs, pálení se rozlilo po jeho těle jako jed. Pěna vzniklá reakcí bylinek s krví pomalu obalila rány a Gart pod vlivem dalšího návalu bolesti padl do mdlob, ani si nevšiml rytmického dechu vycházejícího z pod sesunutých dveří.

      Nukt se otočil, chodba byla prázdná, cvrlikání ze zahrady se zdálo strašlivě hlasité a člověk se snažil vnímat jakýkoli jiný zvuk. Temnota kolem ho strašlivě znervózňovala. Nevěděl, co se druhé stráži stalo, a nehodlal přijmout myšlenku, že si z něho někdo vystřelil, i když s jeho povahou to není tak jisté, vždycky byl až moc ostražitý. Ostražitost mu ale již několikrát zachránila život, a dnes mu velela prohledat podivné zákoutí. Prohlédl uchycení plachty, jen letmo, ale i to stačilo, aby si všiml černého nože zaraženého do dřeva v místě, kde bylo do drážky vloženo lanko. Ihned se rozeběhl chodbou do strážnice. Po dvou krocích ale byl zadržen oživlým stínem. Byl to člověk v černém obleku, chytil muže za krk a nůž zarazil hluboko pod pláty brnění. Nukt cítil chlad oceli, nůž ležel na jeho ledvině a hrozil se zabořit do masa každou vteřinou. “Ticho, čepel hladoví,” Nukt se snažil vstřebat hlas do své mysli, aby třeba jen střípky odhalily úmysly muže za jeho zády. “Nechci, aby ses unáhlil, příteli, ráno tě najdou v kaluži krve nebo pomlčíš a ráno k tobě dojde odměna” Nukt se málem rozesmál, když si vyslechl mužovu lest “Jsem sloužícím Drápu, nebudu se bavit s někým, kdo plýtvá slovy ve chvílích smrti,” pak se Nukt vší silou opřel o špičky nohou, trhnul a mečem mávl do vzduchu za sebou. Pak teprve postřehl, že se říznul o černou dýku. Nevnímal bolest a kroužil ve tmě, snažíc se odhadnout kam černý přízrak tak rychle zmizel.

      Tupý náraz zezadu byl jako rána kladivem, Nukt spadl na zem jako poražený býk. Před očima měl jiskry a v uších mu hučelo, koutkem oka zahlédl, jak se jeho meč vzdaluje od jeho ruky a pak ucítil tlak na zátylku a známý chlad černého kovu na hrdle. “O smrti mluví jen ti, kdo se jí bojí, proto ti dám šanci dožít se rána,” Nukt ucítil jemné píchnutí na krku, které se změnilo v hroznou bolest, jak malá jehla prošla hlouběji do jeho tepny, pak se dostavilo silné mravenčení a muž v panice zjistil, že nemůže dýchat, ani se hýbat. Tento pocit trval jen pár sekund, pak zase ucítil tlak na zádech a zátylku, hlas se ozval znovu “To, co jsi zažil, je následkem otravy, stav ochrnutí se vrátí přesně za dvanáct hodin, pomoci ti můžu jen já nebo lidé, které znám, nikdo jiný ani nepostřehne, že ve tvé krvi se něco děje. Pokud nebudeš v pravidelných intervalech dostávat protilátku, tvé tělo ztuhne a krev se změní v kaši. Ráno k tobě přijde první dávka společně s úkolem, který pro mě vykonáš, pokud ne, další dávku neuvidíš.” Následně sebou strážný začal házet, ale lehké zaříkávadlo ho na tři minuty uspalo. Když se probudil, meč mu ležel u nohou a služky zrovna stahovaly ostatní plachty.Cvrlikání z pečlivě udržované zahrady uprostřed pouštního města mu pak hrálo v myšlenkách společně se strašným pocitem bezmoci když usínal.

      Gart se zkusil postavit, šlo to, ale ztěžka, hrozný zjev jeho nohy byl naštěstí jen dojem, který vyvolalo magické obinadlo, dostat ho ze seškvařené kůže bylo nepříjemné a bolestivé, ale nakonec se Gart dokázal rozejít po místnosti osvětlené zelenými krystaly. Světlo vycházelo z ústí do další jeskyně, byl zde malý tunel, oddělený od kudůka nazelenalou magickou clonou. Zkusil se jí dotknout, šlo to bez problémů, ruka jí prošla. Tunel byl plný ze stropu a stěn trčících zelených krystalů, světlo jakoby pulzovalo a uvádělo tunel v pohyb. Trolleeg si s povzdechnutím klekl a namazal nohu další dávkou hojící masti, už to nepálilo, dobré znamení. Koleno ale stále bylo jako zohýbaná větev, utišující látky v jeho krvi nedokázaly bolest udržet moc dlouho, proto si kudůk začal připravovat náčiní. Jednu bojovou rukavici v tušení pasti prohodil tunelem, když prolétávala, dotkla se jednoho z krystalů. Ve zlomku vteřiny všechny krystaly bouchly ve změti malých úlomků a ihned začaly ze zdi narůstat nové, za chvíli už byla struktura tunelu úplně jiná a místo kudy by se dalo projít se zmenšilo. Magická bariéra musí zadržovat krystaly, protože ty co do ní narazily zůstaly v tunelu, kdyby nebylo bariéry, Gart by už nebyl mezi živými. Pomalu se posadil a začal vymýšlet plán jak se z tohoto místa dostat s neporušenou kůží. Dech za spuštěným kamenným kvádrem se stále více dostával do jeho podvědomí.

      Malý až nepatrný kudůk se proplétal cestičkami Parnaku, vyhýbal se strážným a hlídkám. Pospíchal ke svému poslání. Malá skupina rebelů připravovala plán jak se dostat z města, a Gesttan se stal nedobrovolným členem jejich kasty. Přísné zákony Parnaku neumožňovaly odejít jen tak někomu, provinilci a zločinci trávili léta ve vězeních, ale nevhodní politici ve zmanipulované vládě ještěřích vůdců města byli vyhoštěni do ulic plných jejich nepřátel. Byli tak odsouzeni se celý život skrývat a dožít v ústraní společnosti, pod hrozbou atentátů a hromadných infekcí. Pokud se některý z nich dostal na veřejnost a do podvědomí úřadů, byl označen za zločince a odsouzen na smrt. V případě kudůků na smrt v aréně. Profesoři, učenci, šamani, vládci, ti všichni se staly vyhoštěnci, barbarští gurthové nenechávali nic náhodě a jen málokdy nechávali volný průběh přednáškám, rituálům nebo svobodným volbám. Tato rasa neznala slitování nebo inteligentní vůdcovství, vedli město jako tyrané. Možná jen díky tomu se stalo oázou uprostřed všepohlcující pouště. Přesto se s jejich způsoby neztotožňovali všichni. Právě teď je jeden z mocných vůdců povstání v zajetí a odsouzen ke smrti v arénách. Gesttanův příbuzný Garttan možná bude schopen nějak pomoci, proto ho rebelové násilně donutili stát se členem spolku. Neměl na vybranou a nyní obelhává kudůka stejného původu aby dosáhl svého cíle. Gesttan potřásl hlavou a rozeběhl se do uzoučké uličky vedoucí ke vchodu do podzemí.

      Zloděj přeběhl střechu kasáren a plavným skokem se přenesl přes propast mezi domy.Plášť za ním vlál, jak se jeho tělo napínalo v zoufalém pokusu o splnění úkolu před svítáním.Přeskočil další mezeru a vytáhl malou kuš s hákovací šipkou. Za běhu vystřelil, šipka se zasekla za oblouk brány a Warnu s nadskokem prolétl kolem dvou sloupů označujících vstup do zahrady u sídla Soudců.

      Večer byl příjemný a teplý, Nirm se prošel po zahradě a pak pomalu, rozvážným krokem, vyšel do třetího patra budovy, kde měl své intrikánské království. Koberci bohatě ověšená místnost na něho působila uklidňujícím dojmem. Zmizel mezi sloupky, lany a látkami, jako had ve své noře.Zeď ve změti látek působila jako hlína na křišťálu, Nirm zamáčkl cihlu u země nohou a složitý zátěžový mechanizmus se rozeběhl.

      Gesttan se shledal se strážemi, dva ostrované stály se svými podivnými zbraněmi u vchodu do podzemí, ohlásil se heslem a prošel dovnitř. Hnusný zápach blízkých stok po chvíli přebyly ostrovanská kadidla. Pochodně hltaly jejich vůní nasycený vzduch stejně jako kudůk pocit bezpečí. Rebelové poskytovali vše, pohodlí, stravu i vojenskou ochranu, ale jen lidem, kteří společenství něco přinesou. Gesttan zamířil do velína a podal hlášení vytáhlému bogarnskému vůdci, dlouhé ruce křehkého stvoření zběsile mávaly, když mu Gesttan vylíčil osud svého příbuzného trolleega. Bogarn se zamračil, pokud se to u jeho rasy dá postřehnout, a pak začal vymýšlet plán na jeho osvobození. Kudůka propustili, Gesttan se vydal do místnosti, kde spalo osazenstvo rebelské základny a vyčerpaně ulehl, spánek provázely sny o strašné smrti polknutím za živa.

      Úhledně srovnané šperháky ve zlodějském kabátě pomohly rodilému šmatákovi dostat se přes zámek u okna. Dvoumetrový rozdíl mezi parapetem okna a podlahou svatyně Soudců nebyl důvod aby na sebe Warnu upoutal pozornost. Dopad byl neslyšný a přesně časovaný vzhledem k pohybu stráže pod ním. Zloděj chytil strážného za krk a pod nos mu strčil pytlíček s uspávadlem.Další stráž zneškodnila plynová mina a hlídací démonek byl uvězněn magickou klíckou z čisté energie. Mnišským strážím a jejich kouzlům se Warnu vyhýbal. Problém nastal až s gigantem hlídajícím vchod do třetího patra, kde byly schovány brlohy Soudců. Obrovitý démon musel mít na zádech svůj vlastní zdroj magenergie- velice vzácný Kov Modrého světla. Kus kovu byl implantován do jeho těla a tvořil nad kůži vyčnívající pláty. Modrooká bestie se dívala jediným možným směrem- k jedinému vchodu. Warnu se krčil ve stínu a srdce mu bilo jako o závod. Plán by tady byl, odlákat démona, nenápadně za jeho záda hodit malý balík výbušné směsi, který by prorazil dveře a Warnu by proklouzl. Této verzi se ale přestal věnovat skoro okamžitě, protože se chodbou blížili dva vyvolávači doprovázeni mnišskými strážci.

      Nirm pronesl zaklínadlo a rudá ohnivá bariéra splynula se stropem, za jeho tělem se zase obnovila. Otevřel dveře a pozdravil své vyvolávačské posluhovače. Setkání mohlo začít.

      Warnu se rozhodl neriskovat smrt nebo prozrazení a raději se na dnešní večer vykašlat. Vystřelil z kuše a vyšplhal skoro až ke stropu, procházející muži asi našli omráčené stráže, protože měli vytasené meče. Gigant před branou zkrotl jako kotě, když před ním stanul jeden z vyvolávačů. Zloděj najednou se zájmem zjistil, že mnich za vyvolávačem je ve skutečnosti žena. Nikdo si toho buďto nevšiml, nebo Warnu neznal pravidla mnišského řádu stráží, jisté bylo, že ta žena byla krásná. Oslněn si skoro nevšiml, že brána se před její nataženou rukou otvírá. Warnu změnil názor, přeci jenom úkol dokončí. Připravil druhou kuš a zamířil na kvádr nad vchodem. Když se masivní dveře začaly zavírat, černý stín se zhoupl nad svítícími zády rudého démona a zmizel v přítmí za branou. Obr se pomalu postavil a jeho hlava se znovu zaměřila na vchod.

      Nirm si sedl a zahájil Setkání. “Gurthové žádají více materiálu, naše spojené frakce ztrácí vliv ve Vrchním království a proto se útok nesmí již dále oddalovat.” Na to se zvedl skřetí šaman, vysoký nusk zabalený v cárech wendollých kůží. “Skřetí armáda JE připravena se s jakýmkoli odporem utkat a dodržet svou část dohody,” Nirm se usmál, “ Agenti gurthů jsou rozprostřeni po celé říši, nepochybujeme o schopnostech skřetích armád, špehové potvrzují, že opravdu svou část dohody dodržují,” nusk se také usmál a jeho vznětlivá povaha pomalu ustoupila rasové hrdosti. “Samotní gurthové jako rasa jsou ve Vrchním království zastoupeni jen ve dvou, velcí vůdci, obdivuhodní válečníci a generálové, vznešená rasa gurthů nikdy neriskuje své vlastní lidi pokud jí opravdu nejde o něco velkého, dva generálové je větší podpora než bychom mohli před měsíci doufat,” zástupce koboldské strany zareagoval klidně “Tím chcete říct, že bychom se vůbec neměli znepokojovat tím, že nám na záda budou funět jejich špehové?” Nirm ztrácel s tímto arogantním stvořením trpělivost, bohužel, koboldi byly jediná část jejich společenství, která byla ochotná dát do boje za nadvládu úplně vše. A zároveň je známa koboldská pravdomluvnost a přímost myšlení, proto se Nirm udržel “Gurthové poskytli vše, co potřebujeme k uskutečnění našeho plánu, vše, od zbraní po lidské zdroje, a hlavně jsou jediní z nás, kdo jsou schopni udržet Vysoké elfy dost daleko od hranic naší působnosti,” to byl asi moc silný argument, kobold zmlkl a opřel se do křesla, ozval se kudůkský zástupce “Dobrá, to všichni uznáváme, gurthové ale jsou moc silní než aby se zabývali nicotnými zájmy našich stran,” trpaslík položil ruce na stůl “Proto jsme se také spojili, můj milý kudůkský příteli,” dodal svému hlasu záměrný ironický tón. Nirm věděl, že jako trpaslík tady rozhodně nemá hlavní slovo, ale je vůdcem jen díky tomu, že si jej vybrali gurthové. Na opačném konci stolu seděl člověk v hábitu vyvolávačů, přes kapuci jeho roucha nebyl Nirm schopen postřehnout jeho výraz, pak muž promluvil “Silných spojenců se stejnými zájmy není nikdy dost, že ano, drahý Siltene?” všichni se na lidský obrys otočili, člověk pak klidně pokračoval “Temná magie gurthů je pro úspěch našich akcí ve Vrchním království nezbytná, Vysocí elfové ze svých horských sídel nebudou zasahovat, pokud nebudou sami napadeni,” skřetí šaman muže přerušil “ Bohužel to nemůžeme vědět jistě,” člověk pokračoval, jen přikývnul “ Ano, velice správně, a to vědí i gurthové, proto se spolehneme na jejich sliby, přeci jenom ještě nikdy své závazky neporušili,”

      Jakoby se všichni uklidnili, i když nebylo proč. Nirm si pomyslel, že bude trvat ještě hodně dlouho, než se tato snůška zoufalých dokáže sjednotit k vykořenění lidské rasy a jejích spojenců z Vrchního království. Nirm se zvedl, klan Modrého štítu nezabředne do tohoto bahna, o to se postará, “Omluvte mě pánové, mám pro vás překvapení, hned jsem zpátky,” podsaditá trpaslická postava zmizela za rohem. Vyšel do své pracovny a uvítal vládkyni nové spojenecké strany, obřadně poklekl a začal, “Vítej, ctihodná, Setkání čeká jen na tvé poselství.” Žena prošla, ani se na něho nepodívala a jakoby vedena nějakou neznámou silou prošla bludištěm koberců k tajnému vchodu. Nirm se zapřísahal, že jeho lid nebude s tímto společenstvím mít víc společného, než bude nutné, a jestli o tom někdy pochyboval, dnes to pro něho byla jistota.

      Démon se probouzel, to bylo jisté, další Prokletý váček ho jen více rozzlobil, silné drápy mu uvolňovali cestu skrz malý otvor pod kvádrem. Garta od jisté smrti dělilo jen pár minut. Vytáhl modrý krystal a vnořil ho do magické bariéry, objevil se malý otvor, jak Gart otáčel krystalem, jiskření se zvětšovalo až bariéra vytvořila dost velkou díru, nechtěl riskovat procházet jí, mohla to být past, samotná ruka nemusí efekt spustit, celé tělo ale ano. Kudůk se pomalu protáhl skrz a našlápl mezi dva kusy zeleného materiálu, pak modrý krystal zastrčil a vydal se na konec tunelu. Chvíli balancoval na jedné noze, než se mu podařilo najít místo pro druhou. Další krok již byl jistější, krystaly se chvěly už jen vibracemi jeho kroků. Když procházel kolem jednoho z větších krystalů, ztratil rovnováhu, protože materiál zrovna rostl. Pozadu padal na hroty krystalů za sebou, ve vzduchu se otočil, na zemi nechal jen jednu nohu a ruku opřel o odhalený kus pískovcové skály. Obličej skončil jen centimetry od hrotu rozdvojeného krystalu, který začal praskat pod Gartovým rychlým dechem.Trolleeeg se pomalu oddálil, viděl, že jeho dech pomalu zapříčinil řetězovou reakci a dlouhý krystal se v polovině rozpadá, špička hrozila každou chvíli spadnout na krystal pod sebou a rozprášit Garta po tunelu. Začal spěchat, asi metr od další bariéry skočil. V letu natáhl ruce, nebyl čas na proceduru s modrým krystalem, proto proletěl skrz bariéru, jeho předtucha se splnila a otevřená bariéra spustila reakci. Za jeho tělem ještě vyletělo několik úlomků, které ho zasáhly. Ostrá bolest ran nebyla nic proti tomu, co zažil před průchodem tunelem, ale nepříjemná byla. Cíl měl na dohled, už jen projít větším tunelem, který se před ním objevil, a bude v bezpečí. Neváhal a rozeběhl se.