Série Amatérské povídky.
Tentokrát dáváme prostor pro krátkou povídku, která se v letošním ročníku CKČ umístila na 18. pozici. Jelikož běžný čtenář neměl možnost si ji někde přečíst, prezentujeme ji zde.
Ostří sekery proťalo vzduch a se zasvištěním dopadlo. Dvě polena odletěla, každé na jinou stranu. Raban se shýbl pro jedno z nich a postavil je opět na špalek. Nápřah, sek…
* * *
Raban se živil jako dřevorubec odmalička, vypracoval si proto svalstvo účinkující s nadlidskou silou. Tedy lépe řečeno nelidskou. Stříbřité oči a šedomodré vlasy splývající až na ramena mohly dát tušit, že jeho otec byl trpaslík. Po otci částečně zdědil i svou sílu umocněnou těžkou dřevorubeckou prací, ne však jeho výšku. Nepatřil sice vzrůstem k nejvyšším lidem, ale rozhodně nebyl malý. Rabanova matka totiž pocházela z rodu Horalů, vysokých obyvatel Oblačných hor. Ti jeho matku vyhnali, když zjistili, že se spustila s trpaslíkem, a o měsíc později porodila Rabana zde – v Ocelovém hvozdu.
Při porodu však zemřela, a dítěte se tak ujal místní dřevorubec, u kterého našla Rabanova matka v této těžké chvíli útočiště. Dřevorubec ho naučil svému řemeslu a když jednoho dne skonal, byl již Raban dost silný, aby mohl sám pokračovat v jeho práci.
Nyní mu na krku visely již tři křížky, a dalo se tedy říci, že je na vrcholu svých sil. Žil sám uprostřed lesa v prostém srubu; jen jednou za čas odtáhl objednané dřevo do blízkých vesnic, kde za utržené peníze nakoupil, co potřeboval, a vracel se zpět do Ocelového hvozdu. O lidi moc nestál, ale občas nepohrdl pivem a ženskou společností.
Zrovna včera zůstal na noc v hostinci. Usadil se ke stolu v jednom z temných rohů, usrkával chmelový mok a nevraživým pohledem sledoval okolní dění. Pokud jste vypadali tak jako on, nic jiného vám ani nezbývalo. Lidé se nikdy nechovali přátelsky k zástupcům jiných ras, natož k míšencům. A Raban si toho od nich vytrpěl již dost špatného na to, aby o jejich přízeň stál. Místní lidé ho trpěli, protože od něj získávali dřevo z Hvozdu; on pro ně tuto službu vykonával, aby přežil. To bylo vše – čistě obchodní vztah, v němž nebylo pro přátelství místo.
O to více Rabana překvapilo, když si k němu toho večera přisedl jakýsi muž. Byl to patrně cizinec, protože Raban ho ve vesnici ještě nikdy neviděl. Oblečen byl možná až příliš nápadně; jeho čistý a úhledný oděv, přestože byl zahalen do cestovního pláště, ostře kontrastoval s nuzným vzezřením všech zdejších lidí včetně Rabana. Usadil se naproti němu a sňal z hlavy klobouk s širokou krempou ozdobený ptačím perem.
„Tohle místo není volné, pane,“ řekl Raban.
„Ale no tak, příteli. Pročpak hned tak zhurta? Mé jméno je Erold Dugarry,“ představil se a nabídl mu svou pravici. Raban ji nepřijal.
„Nejsem váš přítel, a ani vy můj.“
„Vskutku,“ promnul si Dugarry tenký, pečlivě udržovaný knírek. „To však snad nebrání tomu, abychom uzavřeli obchod?“
„Všechno dřevo, co jsem dnes dotáhl, už jsem prodal a jiné nemám. To není vhodná doba pro obchody,“ namítl Raban. „Pokud máte zájem, vrátím se příští týden.“
„Nejde mi o dřevo.“
„V tom případě se opravdu nemáme o čem bavit,“ prohlásil Raban a odvrátil od cizince zrak. O stůl zacinkalo několik mincí.
„Chtěl bych od tebe jen pár informací ohledně Ocelového hvozdu. Slyšel jsem, že tam prý straší, ale nikdo ze zdejších lidí se neodváží přiblížit k okraji Hvozdu ani pro chrastí. Ty tam však žiješ a pracuješ. Jak je to možné? Nevěřím na strašidla, a proto vždy když na podobnou záhadu narazím, musím jí přijít na kloub – je to už v mé povaze. Pomůžeš mi?“
„Nestojím o vaše peníze,“ odstrčil od sebe Raban lesklé tolary a vstal od stolu.
„Takže mi nemůžeš říci nic o všech těch záhadných zmizeních a údajných strašidlech?“
„V lese se občas stávají nehody,“ pokrčil Raban rameny a uchopil kolem pasu Aleu, místní prodejnou holku. Ona byla snad jediný člověk, který k němu necítil zášť. Proč by také měla, když se k ní choval lépe než většina ostatních zákazníků a platil stejnými penězi.
Odešli spolu nahoru do jednoho z pokojů a zanechali Erolda Dugarryho u stolu o samotě. Ten za nimi chvíli zadumaně hleděl; pak posbíral mince rozházené po stole, nasadil si klobouk, jehož krempu si stáhl hluboko do čela, a spěšně odešel.
* * *
Raban se právě shýbal pro další poleno, když vtom ho něco vyvedlo z míry. Byl to pach. Nevěděl jaký, ale ten pach tu byl. Cítil ho celým tělem a hluboce se mu protivil. V Ocelovém hvozdu žil od narození, ale něco takového zde ještě nikdy necítil. A pak mu to došlo. Ten pach přeci poznal již včera ve vesnici. Byla to pronikavá vůně jakéhosi parfému a mýdel. A Rabana dráždila k nepříčetnosti.
* * *
Jezdec se proplétal mezi stromy, jel důstojně a vznešeně jako nějaký šlechtic a černý plášť jeho drahého oděvu za ním vlál. Na širokou krempu jeho klobouku dopadla šiška. Erold Dugarry pokračoval bez povšimnutí dál.
Náhle svého koně zastavil, aby naslouchal zvuku sekery tesající do dřeva. Bylo to někde blízko. Bylo to někde… Obrátil svůj zrak vzhůru, ale pozdě. Obrovská masa dřeva se zahučením dopadla jen několik metrů od něj; náraz však vyplašil koně, který jezdce vyhodil ze sedla, a dal se na úprk.
Dugarry dopadl na zem, zapraštěly lámané kosti a v zádech pocítil pronikavou bolest. Pokusil se vstát, ale nešlo to. Nemohl se dokonce ani nadechnout, a tak zůstal s vyraženým dechem dál ležet na zádech a jeho ústa hekticky lapala po dechu. Raban, který se náhle objevil v jeho zorném poli, se nad ním tyčil jako hora; sekyru stále třímal v ruce.
Tak pomoz mi, křičel cizinec v duchu, protože nedokázal vydat ani hlásky.
Raban však jen stál a naslouchal zoufalým a stále méně častým pokusům o nádech.
Konečně, předklání se! Už bylo na čase.
Raban se sklonil až k Dugarryho uchu a tiše zašeptal: „V lese se občas stávají nehody.“ Pak se otočil a odešel.
Dugarryho oči se rozšířily strachem – strachem ze smrti. Rukama a nohama zběsile mlátil kolem sebe, ale už mu začínal docházet kyslík. Hrudník se propadal, z úst vycházel podivný chrčivý zvuk, až nakonec Dugarry ztuhl v poslední smrtelné křeči. Jeho končetiny bezvládně padly na zem, hlava se naklonila na stranu. Chrčení ustalo, jen po tváři stékaly sliny a odkapávaly do vodou nasáklého mechu.
* * *
Již dávno se Raban postaral, aby do Hvozdu nikdo nechodil. Stačilo málo – pár strašidelných historek, podivné zvuky ozývající se z lesa, vlci vyjící na měsíc. Samozřejmě se vždy najde někdo, koho to neodradí. Co ale může být lepšího pro povzbuzení strachu než pár záhadných zmizení?
Raban vzal na svá ramena ohromnou větev. Musí pospíchat, protože se dost zdržel od práce.
Alespoň jsem se dnes pobavil, pomyslel si a vydal se k domovu
Info
Takze z me strany mi v soucasne chvili zbyva:1. Historie smutna a krvava2. Zapomenuty kraj a Rodina3. Travel s HavrankouIvo ted musi par vecicek projit a co cekate posudek, budete ho mit co nejdriv.
Poněkud předvídatelné.
Ale hezky čitelné. Příjemná věc, takhle ráno. 🙂
:0)
Pěkně čtivé:0)
pěkný houby! něco tak obyčejně stupidního a bez nápadu jsem už dlouho neviděla
No, moc se mi tohle nelíbilo, takže jsem ani neočekával dějový zvrat… Chyběla mi opravdovost, asi tak nejvíc
souhlůasím s posledníma dvěma, to je důvod proč neuznávám sborníky typu čapek, protože ti co to hodnotí sami pořádně psát neumí. a tohle by mi fak nestálo ani za to číst
18cté místo?
Taky se mi to moc nelíbilo, od povídky v CKČ jsem čekal mnohem víc. Např. Krvavá cesta pomsty, co je tady zveřejněná se mi četla daleko lépe a měla i několik zajímavých zvratů. Tady mi vyloženě nesedl styl, ale uznávám, že se to může lidem líbit.
mozna to Jekyll myslel tak, ze ve sbornicich typu Mlok pravidelne vychazela dilka organizatora souteze,stejne jako ted se tady vyloupla povidka jednoho z tech, co rozhoduji o tom, ktera sem pujde a ktera ne? Pusobi to prinejmensim trochu, hm, divne:-O
hledme, behem psani meho komentare, se ze Stiriusa se stal Josef Spurny – timto se omlouvam za nehezke podezreni a spineni Stiriusova jmena:-)
To je nasledkem toho, ze do systemu to vlozim ja, ale nekdo nade mnou musi zmenit autora. Systemove jsem tam pod mym ID…
No…
Na druhou stranu, tohle neni nejaka soutez, jen moznost uverejnit dobre povidky. A autora i vas tim potesit. A kdybych mel cas i chut neco dobreho napsat, klidne bych to sem pro vase poteseni a moznost poradne kritiky hodil :-). Jeste by to predem zkoukl Ivo…A nebojte, pod stromecek dostanete velice originalni povidku, ktera se dle meho nazoru zdejsimu prumeru dost vymyka. Jen musim rozhodnout, jestli pujde kratsi nebo delsi verze.
CKČ
Pro upřesnění, tato práce byla v CKČ na 18.místě v kategorii mikropovídka a z této kategorie ve sborníku Mlok vyšly jen první tři nejlepší práce. To jen pro ilustraci odstupu. A neodpustím si poznámku: obviňování kritiků/porotců, že sami nenapsali žádný opus je mimo mísu (tvorba a kritika nejsou stejná věc). Představte si, že filmoví kritici nikdy nenatočili jediný film, skandál.
To je sice pravda, ale na druhou stranu jedno staré moudro praví, že kritik je jako eunuch v harému – vidí to každý večer, ví přesně, jak se to má dělat, ale sám to nikdy nedokáže.
jo přesně tak, souhlasím s Sordidem, nevím proč by měl někdo kecat autorovi do toho co píše a jak to píše, když on sám to neumí.
To stirius: možná by ta delší zabrala víc času, tudíž by nás víc zabavila.-) já mám radši delší
kitici jsou na prd, každý si má psát,co chce, když se to čte je to dobré, když ne, ať si najde jinou zábavu, nebo si s tím víc pohraje a pak se uvidí. hele stirius, někdy fakt něco spísni, už se těším:-)
delší…lepší:-D
tahle povídka je opravdu nic moc, třeba letos vyhraju i já:-DDD
Jekyll, Sordid a další: Takže když vám nechutná v restauraci (maso smrdí, příloha je studená), neozvete se, protože jídlo, co jste si objednali, neumíte sami uvařit? A naopak, když si pochutnáte jako nikdy v životě, nepochválíte šéfkuchaře…Když čtete knihu, neutvoříte si na ni názor, protože knížky nepíšete?
Jo a ten kdo píše, ten zas kritizovat nemůže, protože je to střet zájmů. 🙂 Milé děti, není to jednoduchý 🙂
Mno, ja tady nekde zahrabane na netu mam i nejake “povidky”. Ono to kdysi vzniklo jen tak, ze si neco napisu. Pak jsem se do toho vrhnul a zacal psat knizku. A asi nevim, 4 ukazky (kapitoly) tu nekde jsou. Pak nejak nebyl cas, byl jsem rok ve Francii apod. Ale porad mam vse na HDD ulozene, vsechny realie, dodatky, co mam psat, jak to bude dal atd. atd. :-))). Tak mozna v duchodu az nebude do ceho pichnout to dodelam :-).
Nevim, proc by nekdo, kdo nic nikdy nenapsal, nemohl kritizovat neci dilo (pokud ta kritika ma smysl). Vzdyt uz jenom to, ze se ctenari nejaka knizka libi a nejaka ne, je svym zpusobem kritika, pritom sam ctenar nemusi ani umet psat. Samotny kritik ale vzdy nerekne jen libi/nelibi, ale i co se mu nelibi.Ale hovada se najdou vsude, a velmi casto i mezi kritiky. :)))))
Ja psat neumim a proto to nedelam. Jedine, co me zarazilo, bylo puvodne uvedene Stiriusovo jmeno u povidky. Vim, ze to neni zadna soutez, ale take vim, ze ve sbornicich Mlok se pravidelne objevovaly povidky Martina Koutneho, ktery byl administratorem, ci necim podobnym, CKC. To povazuji za stret zajmu, stejne jako bych povazoval za stret zajmu, kdyby v amaterskych povidkach mel svoje prace Stirius nebo Ivo Polednik. Proto jsem se ozval a na okmazik vystoupil ze sve ctenarske anonymity:-)
Stiriusovo jmeno tam bylo omylem diky me, sorry. Opravil jsem to hned jak jsem mohl.
crabe: hovada jsou především mezi kritiky, víš rozdíl mezi psaním a jinými uměleckými odvětvími je víc než velký, protože když děláš hudbu hodnotí tě lidé, buď tě poslouchají nebo neposlouchají, pak víš jestli to nějakou vrstvu oslovuje nebo ne, ale máš prostor přímo před lidmi. za to pokud se nelíbíš zatrpklým vymatlaným kritikům, a věř že pokud chtějí vždycky si něco vymyslí , kvůli každé kravině, i nekravině, tak tě potopí ani nevíš jak. lidi by tvé věci číst a být spokojení, jenže tady je to právě kritika, kdo ti zabouchne dveře před nosem a řekne : tohle je málo komerční, to se číst nebude. a to je velký rozdíl, protože je spousta názorů a spousta chutí a nevím proč bych měl číst něco, co mi předhazuje nějaká nakyslá stará panna, která v tom vidí kousek sebe nebo to psal její synáček, a ne to, co bych si mohl svobodně vybrat? stirius by klidně mohl něco taky napsat, tady nejde přece o soutěž ani o knihu, lidé by jen mohli svobodně vyjadřit svůj názor. je to něco úplně jiného , než když jsem vydavatel a vydávám si svoje knížky, protože na to mám , i když psát neumím, ne?
taky si to nějak tak myslím, víš, když někdo má velice dobrou povídku a k tomu i silný děj a charaktery, nevím proč by se mělo dávat přednost kravinám, jen proto, že jsou složitě napsané, zahlcené cizími slovy, která s kontextem vůbec nesouvisí a vyhrává to jen proto, že to kritik nepochopil, věř mi, já to znám. píše se pro lidi, takže by se to mělo dostat k lidem, ne k nějakým pazgřivcům co si o sobě moc myslí, i když se fakt divím jaké kraviny to vyhrávají. třeba tohle, tato povídka byla osumnáctá, kdybych ji neviděla tady a nechtěla o ní diskutovat, skončím se čtením po deseti větách, protože není můj cup of tee, ale je fakt, že po netu koluje spousta dobrých věcí, které se lidem líbí a kritika je odmítá, není to trochu nefér?
a když někdo čte knížky, tak to není to samé, jako když poslouchá hudbu? Já si troufám říct, že ano.
ahoj, Omlouvam se za SPAM ale hledam byvaleho spoluzaka Petra Kindelmana Pry navstevuje Vasi stranku. Tak jestli si to precte at de na http://www.spoluzaci.cz/354000dikyPS: jinak me se ta povidka libila….
tys to zřejmě nepochopil viď? je vidět, že se vůbec nevyznáš v oboru! kdž chceš hrát, můžeš hrát na ulici, v klubech nebo kdekoliv, kde tě nechají a budeš dělat své umění, ale pokud píšeš, dostáváš do ruky jen to, co ti vyberou oni. a to je velký rozdíl, pokud se jim nebudeš líbit, i kdybys byl sebelepší, máš smůlu – oni jsou vydavatelé, tak se prosím tě nauč číst, když chceš diskutovat.Kdy bude nová věc?
já jednou byl na soutěži, báseň měla velký ohlas na webu a tam se vůbec nechytla, krom toho, to vyhrál syn člena poroty, a vo tom to je:-)
2catrinsa
Anebo můžeš jít na stránky, kde žádná “cenzura” není, můžeš ty papíry s povídkama rozdávat… Problému nerozumíš ty, divadlo se hraje hůř, než se píše.
Děti, děti… Nejsou žádní “oni”, každý nakladatel vybírá sám za sebe, a naopak, každý z nás se může stát nakladatelem, pokud se mu chce vsadit do tak nejistého podniku prostředky. Zrovna tak kritici a recenzenti nejsou “oni”, ale jsou to lidé, kteří nemusejí mít stejné ani názory, ani vkus. Pochybuju, že na jedno dílo budu stejně vnímat já, Martin Šust, Jirka Popiolek, Vlado Ríša… různí lidé s různým pohedem na věc. Jistě, některá kritéria jsou všem společná, což se zpravidla ukáže u opravdu mizerných věcí, ale všechno, co je nad průměrem, či kolem průměru může svého recnezenta potkat, nebo minout. Ovšem ani to není určující, určující je, jestli lidé půjdou a tu věc si koupí. Nakonec je to stejně nejvíc na čtenářích.
co tu zas motáš divadlo ty imbecile? hele fakt se nauč první číst než kecat, Alraune: je to opravdu na čtenářích, ale já mám fakt podobné zkušenosti, jako ti u nichž to vyhrávají děti porotců atd, krom toho pochybuju, že ty máš těch několik milionků, aby sisi mohl vydávat knížky?
🙂
Miliony netreba, to zase prehanis :-))).
o divadle psala catrinsa, laskavě mě nenazívej imbecilem, děkuji
Ještě dodatek, hraní možná myslela jako na hudební nástroj, čímž se omlouvám za nepochopení, ale pointa zůstává stejná – ve všech uměleckých odvětvích jsou stejné/horší podmínky než u psaní knih.
Morte, miliony sice nám, ale nakladatelskou licenci jo a i když na tom nejsem tak špatně, abych si své věci musela vydávat sama, vydat knihu by pro mě zas takový problém nebyl, to ale není podstatné. A má zkušenost se soutěžemi (porotcovská) já následující – vyhraje to zpravidla takový text, který je zručně napsaný a na “vydatelné ” úrovni a věř, že takových se zas tak moc nesejde. Opakuju to furt, ale ještě jednou mě to nezabije… Ve fantasy není potřeba protekce, ale je třeba brát psaní vážně, jako práci, ne jako výtryk emocí, které hodím na papír, nezkontroluju po sobě pro jistotu ani interpunkci a pravopis a rychle odešlu.
hahaah, to ti tak věřím ty kozo!
kdy bude to překvapení:-))))alraune, tak řekni jméno, ať vím , co si nemám kupovat:-DDDDDDD
a já jsem george bush a amerika mi leží u nohou!
ta povídka je pořád : jeho, jako a, a stále se opakující slova, stylisticky nic moc, po obsahové stránce taky nic moc, co na tom teda porotu zaujalo nevím, ale dostat se na osmnácté místo neneí těžké, letos je v oběhu jen 38 povídek, takže , když vyškrtáme přepisy harryu potterů, eragonů a pánů prstenů, na to osmnácté místo to tak výjde. chtělo by to konečně nějaký nápad.
…
Heh, Alraune, tak s tim musim souhlasit. Nekdy je opravdu “radost” cist veci, ktere se k nam dostanou. Jsem rad, ze nemusim byt zadny velky porotce v CKC apod. Na FP jde to, co se zda kvalitni mne a Ivovi. A myslim si, ze oba uz mame slusne zkusenosti poznat co sem dame a co ne. Mozna nejsme schopni takovych rozboru jako Regis nebo Jan V. junior, ale to taky neni ucelem. Jestli se to nekomu nelibi, je to jeho pravo, ale nic s tim nenadela :-).Co se tyce slibene povidky, psal jsem, ze pod stromeckem bude, ne? 🙂
Tak především dámy a pánové – Alraune věřte ! Myslím, že vidí českou sff scénu velmi reálně.A pokud jde o povídky : jestli máte zájem, zkuste napsat něco k nám do JFK, pokud to bude dobré – určitě budete v knížce, za to vám ručím. 🙂
tak jo:-D
No, nevím, jak velké překvápko to bude, ale jmenuju se Petra Neomillnerová a nick Alraune užívám už bratru 10 let. :)No a naposled k diskutované problematice – přístup “všichni recenzenti a redaktoři jsou blbci a všichni porotci podvodníci” je nejjistější cestou do, eh, k neúspěchu. Jednak zabraňuje poučit se z kritiky, jednak už předem nasere všechny, kteří o vydání věcí rozhodují.A mimochodem, když vám tu Milena něco nabízí, tak se nešklebte, nefňukejte, sedněte si na zadek a něco napište. To bude určitě konstruktivnější, než hledat spiknutí :)))
aha, to je ta koza , co tak děsně píše , že?
jo:-)
i kdybys byla pana Maria, co nám po tom?myslíš, že si prezidentka, že všichni sednou na zadek? probuď se bejby!
jestli máš ty miliony, tak je věnuj na psychiatra
být autor tak vám nakopu prdele za tu špínu, co jste tu naplkali:-)je to sice trochu blbé, ale to se přece neříká ne?
no jestli si to, co tvrdíš, tak být tebou zůstanu v anonymitě, ještě jsme neviděl jedinou věc, která by se od tebe dala číst
Na takove veci si bohuzel bud musis zvyknout, nebo je ignorovat. Jsme na otevrenem internetovem platku, kde muze psat komentare kazdy. A s tim jsou spojeny vsechny minusy i plusy. Kazdy si o autorech ruznych komentaru vytvori svuj nazor, ne?
hehe, paní rádoby spisovatelka, ty se nemůžeš s nikým rovnat pač si ještě ničeho nedosáhla, ty knížky pak totiž musí i někdo číst
takže ignorovat?:-D
Ondro, co ti to sem teď chodí za nevychovanou mateřskou školku? 🙂
taky se divím, co tady děláš:-)
Já? Co bych tu dělala? Ředitelku té mateřské školky :))Mimochodem, když se vám někdo snaží slušně a v dobré víře něco sdělit, není třeba řvát jak při výslechu třetího stupně. Nevím toho moc o fantasy soutěžích, kromě té, kterou pořádáme, zato toho vím spoustu o výběrových řízeních a tendrech a obviňoévání porotců opravdu většinou nevede k vítězství :)) No, ale myslím, že na to časem přijdete taky. Jisté zkušenosti jsou holt asi nepřenostné 🙂
“Nelíbí se vám co píšeme, tak co s tím budete dělat, co?” – tahle věta zosobňuje názor většiny řvoucích lidí tady na fóru, aneb oné mateřské školky.Komu se ty povídky líbí? Vašim známým? Nemůže to být třeba proto, že vás znají a chtějí vám udělat radost? (ano, jednu takovou kamarádku mám… Takže se řídím spíš názory několika jiných lidí, kteří na to hledí alespoň trochu kriticky.)Zasílal jsem svou povídku i zde na FP, jmenovala se Duha a všechny chyby vytknuté zdejšími redaktory jsem přijal – musel jsem, opravdu tam ty chyby byly.Hledejte ksakru důvody, proč se to nelíbí a neházejte to na zaujaté porotce… (teď jsem málem napsal porodce… asi bych měl už jít spát). Je lehké hledat chybu v ostatních, ale zkuste ji najít i v sobě – je jich tam a požehnaně.
Alraune: myslím, že tu učitelku klidně:-) máš pravdu, co se týče povídek, určitě máš větší zkušenosti než kdokoliv tady, ale v poezii to tak nějak bohužel je, musíš brát, že to je úplně jiný soudek. klidně hoď do placu nějaké “Dobré zkušenosti” mě by to třeba zajímalo
Ertefol: já s tebou absolutně souhlasím, myslím, že nejtvrdší by na sebe měl být sám autor, protože známí atd. ti nikdy neřeknou, co si upřímně myslí. Mě tu třeba vzali, ale sama vím, že to má nedostatky, hlavně ta gramatika, najde se tam překlepů, chtěla jsem poslat domluvenou korekturu, ale už nezbyl čas, hold při vysokých školách a práci toho člověk moc nestihne. no hold sám autor müsí mít trochu slušnosti, aby se odvážil svou věc někam dát, dlouho jsem nevěřila, jaké ¨děsy redaktorům chodí. každý se může pořád zdokonalovat, je jen dobře, že si to uvědomuje:-)
ještěže mám objednanou korektorku:-)
jo, to je někdy ku prospěchu:-)
jo mě by taky zajímaly nějaké zkušenosti, tvoji knihu jsme četla a ikdyž to nebyl zrovna můj šálek čaje, bylo v ní cosi zajímavého, já už taky dlouho píšu, ale zatím jsme neměla příležitost, resp. mě nenapadlo dát to někde k publikaci, jednou jsem anonymě vyhrála soutěž a od té doby mi to hlodá v hlavě:-)
cha! to si na tom nějak podobně jak já:-)
a jak já:-)
Zdar, jmenovkyně, napsala jsem sem dlouhý příspěvek a pak mi došlo, že bylo lepší udělat z toho článek :)Takže jen stručně, jo, situace v poezii je jiná, tam je vlastní náklad,nebo vyžebrání grantu skoro jedinou cestou. Ovšem fantastika je žánrv podstatě oddechový, zábavný, tam by nakladatel tisk i bakšiš autorovi/ce zaplatit měl :)) V podstatě jde jen o to, přesvědčit nakladatelsví, že na tom neprodělá gatě. 🙂
Tak ještě jednou stručně… Chtít hned vydat knížku, pokud je jméno úplně neznámé, to je dost velká ruleta, takže nejlepší je nabídnout nejdřív povídky do časopisu, u nás Pevnosti nebo Ikarii. To vám poskytne aspoň nějaké reference, se kterými pak můžete do nakladatelství jít. K časopisecké publikaci se hodí povídka od cca 20 do 40 normo, výrazná, dobře vypointovaná, jinak mezi ostatními zapadne. Dobře zvažte, komu co posíláte, může se dobře stát, že text sice není špatný, ale zcela se mine s redaktorem. 🙂
jak prorazit?
Stejně tak není špatné zúčastnit se pár literárních soutěží a umístit se v první desítce. Ať si myslí kdo chce, co chce, nakladatelé si takových jmen všímají…
Pište, pište , pište ! Ať je co nejvíc skvělých českých knížek 🙂
🙂 jasně, takhle mi to říká totálně každý:-)já jsme hodně přispívala články do časáků, ale pak na to nezbyl čas, mylsíš, že by se do pevnosti hodily nějaké básně? v poslední době s tím mají poměrně nouzi, jak se na to tak dívám:-) no a na pár soutěžích se snad taky potkáme:-) právě, že já už jsme se s vydavatelem minula, měla jsme věc, která byla na pomezí sci-fi a fantasy, takový new weird, ale řekli mi, že i když je to dobré, potřebují jen čisté fantasy takový typ dračí doupě atd, doporučili mi cosi jiného, ale tam jsem to už neposlala. mno uvidí¨me, snad až bude víc času, cpát se někam, když nemám moc věcí napsaných přece nemá cenu, ne?:-) jinak Alraune, četla jsme tvoje články v Pevnosti a některé mě docela zaujaly, já už totiž několik let dělám fokloristiku a lidovou magii, tak mi to padlo do oka.
Petro
Pokud to není soukromé, u jakého vydavatele jsi to zkoušela ?
já už ani nevím, ale bylo to kajsi v Praze, dával mi na to typ jeden redaktor z mfant. pak mi tam doporučili myslím, že lasser-books? že vydávají prý podobné žánry, ale nevím, nezkoušela jsem to
No, pokud to byl Laser, tak ten české autory skoro nevydává, imho je lepší zkusti to u Tritonu, nebo u Michaela Bronce :)Ad Pevnost – možná by se tam nějaká báseň vmáčkla, ale pravidelné vydávání poezie se určitě neplánuje. No jo, magie v Pevnosti, mé každoměsíční prokletí – už čtvrtý rok 🙂 Teď dělám magii zdobení kůže – tetování, to budou mít rodiče čtenářů radost.No a k soutěžím… V soutěžích asi ne (mám rozslibováno tak na 2, možná i tři roky dopředu, budu ráda, když dodržím tu haldu termínů), spíš bych to viděla na nějakou antalogii a to mě přivádí k myšlence – pokud bys byla schopná dodat do dvou měsíců povídku s námětem erotická sf, f, horor, možná by se ještě do antalogie, co připravujeme pro Triton, dostala. Pokud máš zájem, napiš mi na mail: alraune@alraune.cz
ne tpo bylo jiné nakladatelství, oni mi laser doporučili, prý vydávají jakésy takésy sborníky na rozmezí sci-fi a fantasy.
jasňačka:-) zas ese budu těšit na další článek:-) ona je poezie dost těžká, buď ji píší lidi opravdu dobře a nemají s ní úspěch nebo ji načrtávají nadšenci Pána prstenů a spol, takže zase nic originálního. Ty, co jsme tam v poslední době četla byly ….mno někde jinde… ale zatím fajn, alespoň jsme obohacena o nové zkušenosti:-)
Začátek kostrbatý. Jinak fajn vůně dřeva. Ale 18. pozice? CKČ by se měla jmenovat jinak – chudák Čapek.
Nečekané a zajímavé
trošku laciné
… mi přijde tvrzení o střetu zájmů, když administrátor CKČ (Martin Koutný) sám soutěží v některé z kategorií. Přečtěte si na netu způsob hodnocení anonymních prací. Tož a potem klapéte klávesniců!… a to nejsem žádný Koutného známý a navíc nechápu, jak je možné, že právě moje naprosto geniální, stylisticky vybroušené a námětově neotřelé povídky vždycky zapadnou někam do druhé desítky 🙂
hovno!
Velici pěkný čtivý příběh. Připomněl mi Tolkiena.Fantazie pracovala na 100%.
Pár komentářů patří do diskuse,se zbytkem jděte jinam….. jinak povídka dobrá v porovnání s jinými.Dobré téma,lehce čtivá.Budou další?