Protože se mi nechtělo déle dívat na to nešťastné číslo 0, napsal jsem vlastní povídku. Doufám, že se bude líbit.
Kraklin
Putování trpaslíka Erdlana a jeho přátel Nastalo ráno jako každé jiné. Noc pomalu ustupovala před nadvládou slunce a celé Údolí se začalo pomalu ,ale jistě, probouzet. A jako každý den se jako první probudil náš hrdina, trpaslík Erdlan. Erdlan, to jméno bylo proslaveno po celé Dračí říši a s ním bylo dokonce spojeno i několik příběhů. Tedy abych byl přesný, tak to byl příběh jeden. Příběh, který se v Říši vypráví dodnes. Asi budete chtít tento příběh slyšet. Ovšem, od toho jsem tady, abych Vám ho pověděl. V tom případě se ovšem musím zmínit i o Erdlanových přátelích. Bylo jich mnoho, ale jenom tři z nich je třeba připomenout hned teď. Byl to především Arges, kdo měl na svědomí jeho dosavadní slávu. Arges nabyl jako jediný z celé výpravy trpaslík. Byl to člověk. tedy spíš trochu prašťený člověk. Říkávalo se o něm, že jako malý spadl z postýlky a že to mělo trvalé následky. Arges byl takový poloviční duchovní trpaslíků. Schválně říkám poloviční. Žil v nedalekém lesíku ve věži Zagr úplně sám. Erdlan k němu měl úctu, protože ho jako malého našel v lese, a dovedl do Údolí. Byl jako jeho otec. I když byl už hodně starý, vůbec nevypadal, že by se mu chtělo v nejbližší době, jak sám říkal, nahoru na obláček. Erdlan ho měl rád, ale moc nechápal o čem kdy mluví. Arges byl kněz, a proto byl u trpaslíků v úctě. Ale jeho respekt vzrostl, když se vydal s Erdlandem na Dálný sever, hledat legendární meče Kohd a Kahd. A tady už vlastně začíná náš příběh. Kapitola 1 V hostinci U vysmátého jednorožce panovala veselá nálada. Sešli se tu trpaslíci z celého Údolí. Vždyť se slavily Erdlanovy 50. narozeniny
Sdílet...
