Průsmyk

Kapitola 12.

   Po dva dny tábořili na stejném místě. Dříve distancovaní mágové se nyní pohybovali zcela samozřejmě mezi vojáky a snažili se načerpat sílu, kterou při bitvě ztratili. Zemřeli další dva muži, kteří podlehli svým zraněním. Předchozí radost ustupovala pocitu ztráty a každý si začal uvědomovat, že příště to může být on, kdo nebude vesele zpívat u ohně se svými kamarády. Třetí den vyrazili v deštivém ránu na cestu.
   “Víš, přemýšlel jsem, jak mohli tak rychle obsadit celé severní království. Podívej se na Orsona a jeho bratry, jestli jsou všichni jako oni, těžko by se jim to podařilo bez potřebných informací. A tou nejdůležitější je vědomost o Setkání kouzelníků. Jak mohli vědět, kdy budou mít příležitost bez větších potíží zaútočit a vyhrát? Někdo s nimi musí být v kontaktu,” řekl Erstan Tosinovi.
   “Děsivá myšlenka. Pokud máme zvítězit, musíme stát všichni při sobě. Je to zlé i bez zrádců mezi námi. A skutečnost, že nyní ovládají zcela soběstačnou zemi a mohou bez potíží živit své vojáky po dlouhou dobu…  Ovšem v případě jejich útoku na jih budou muset plout po moři, což nám dává aspoň trochu času se na ně na pobřeží připravit. I když jsem voják, věř, že mám raději mír. Většina pod mým velením je nezkušených, protože opravdové bitvy se neměli kdy účastnit. Jsem hrdý na bitvu, kterou jsme prošli. Čekal jsem větší ztráty a všichni musíme nasbírat zkušenosti. Kéž by vše pokračovalo jako doposud.” Otočil se na menší armádu, která postupovala za nimi. Ve všech očích viděl jen odhodlání a odvahu. Radostně pohlédl vpřed a v tichu postupoval dále.
   Garatové si za nimi burácivě vykládali své zážitky z boje, vždy se našel někdo, kdo je rád poslouchal a snažil se od nich načerpat odvahu. Vždyť jejich bojové umění přesahovalo rámec cvičení, kterým všichni rekruti kdysi dávno prošli. Elion s Kvenem šli jako poslední, vzpomínali na minulost a dávali pozor na možné léčky. Ostatní mágové byli po skupinkách, ve kterých bojovali, rozmístěni rovnoměrně mezi všemi muži a i přes nečas, který panoval, vládla všude dobrá nálada.

   Za další dva dny se všichni promoklí dotrmáceli na malou cestu, která vedla přímo na sever a bylo z ní možno spatřit asi tři míle vzdálenou Soutěsku vzdechů. Název dostala díky častému proudění vzduchu úzkou roklí, díky čemuž bylo možné slyšet neustálé povzdechy. Cestovatel, který o tom nevěděl, často se strachem a chutí se vrátit, postupoval co nejrychleji vpřed.
   Byl to jediný průchod v horách, kudy se dalo dostat do Garatu. Každému bylo jasné, že je hlídaný a průchod skrz nebude jednoduchá záležitost. Muži si začali utahovat zbroje a mručením si dodávali kuráž.
   Utábořili se tak, aby je nebylo možno zahlédnout a Erstan s ostatními posedával ve stanu. “Situace je jasná, musíme se dostat skrz průsmyk, nejlépe beze ztrát, a s výhodou překvapení získat Menor zpět pod naši vládu. Orsone, vy máte se zdejší krajinou největší zkušenosti. Co nám můžete poradit?” Podíval se na bratry.
   “Když jsme tu byli naposledy, stálo asi pět cizinců u vchodu do soutěsky a v případě ohrožení dali znamení. Určitě spolupracují s jejich falešnými mágy a mají nachystané pasti. Nevím, této situaci můžeš čelit hlavně ty se svými kouzelníky. Dokud neví o naší přítomnosti, doporučoval bych nějakou akci ke zlikvidování první hlídky a potom zbytek. Nikdo nesmí uprchnout a dát zprávu o naší přítomnosti. Jakmile budeme ve městě, dokážu se postarat o naše lidi, znají mě a budou mi věřit. Do té doby nezmůžu nic.”
   “S tím souhlasím, nepošlu vojáky do léčky,” dodal Tosin.
   “Dobrá, Elion s Kvenem, pojďte se mnou, promluvíme si s mágy.”
   Během několika minut byli všichni kouzelníci shromáždění kolem tří mladých postav. Jestřábí mág jim vyložil situaci. “Potřebuji proto dva dobrovolníky, kteří jsou ve spojení s horskými zvířaty a další dva podzemní mágy,” oznámil všem okolo.
   Jako první se přihlásil Kven, potom jiný podzemní mág a několik mágů, pro které byly hory přirozeným prostředím. “Dobrá, jestli si myslíte, že to zvládnete, věřím vám.” Následující hodinu probírali strategii a další podrobnosti.
   “Dávej na sebe pozor. Budeš mimo dosah mé pomoci a nechci, aby se ti něco stalo. Slib mi, že nebudeš riskovat,” požadovala po Erstanovi Elion.
   “Máš mé slovo,” odpověděl s úsměvem. “Ale kdyby něco nevyšlo… Vše závisí na tobě. Víš, co je potřeba udělat,” řekl a podíval se jí upřeně do očí. Chvíli na sebe jenom zírali a potom se k němu mladá kouzelnice divoce přitiskla.
   “Miluji tě,” řekla.
   “Já tě taky miluji,” odpověděl něžně, políbil ji a ztěžka se postavil na nohy. “Jdeme, nesmíme už ztrácet více času,” řekl čekajícím mágům.

   Do noci kráčely čtyři postavy. Míli před vstupem mezi skalní stěny se zastavily. Beze slov se na sebe podívaly a Kven se s druhým podzemním mágem začal soustředit. Bylo vidět, jak jejich těla zmatněla a následně zcela beze zvuku začali postupovat vpřed. Na zemi po jejich průchodu nezůstala žádná stopa.
   Erstan vzlétl do temné noci a z vrchu stěží sledoval dva temné obrysy. Pohybovaly se kolem cesty neúprosně dál. Pár sáhů před skalnatým masivem se zastavily a okamžik nato zmizely docela. Jestřábí mág tušil, co dokáží, ale ještě je osobně neviděl provádět svou magii. Vzalo mu to dech. Rychle se vzpamatoval a letěl dále. U vstupu zpozoroval dva stojící stíny. Když se lépe podíval, rozpoznal i tři ležící postavy. Bezhlučně se přes ně přenesl a v místě, kde ho nikdo nemohl vidět, klesl k zemi. Postavil se ke stěně a zaposlouchal do noci.
   Zbývající kouzelníci počkali asi pět minut, než se vydali vpřed. Kráčeli jako dva poutníci. Tlumeně debatovali o svých problémech a nevšímavě k okolí se přibližovali k hlídajícím mužům.
   “Stát!” Výkřik s podivným akcentem je zastavil na místě.
   “Kdo je tam?” zeptal se na oko vyděšeně jeden z mágů.
   “To chci vědět já. Míříme na vás, takže nedělejte žádné prudké pohyby. Vzápětí se rozhořel oheň, který ozářil čtyři muže. Jeden z nich na ně mířil kuší a další stáli pozorně kolem něj.
   “Jsme bratři z Batinolu a jdeme navštívit příbuzné do Menoru. Chtěli jsme se na noc ukrýt před deštěm pod nějakým převisem.”
   “Aha, tak to jste na správném místě, připojte se k nám, máme tu ještě zbytek večeře, pokud máte zájem,” odpověděl jeden z nich a ukázal muži s kuší, ať ji odloží.

   Jakmile se objevili nenadálí návštěvníci, utíkal poslední z pětice průsmykem zpět, aby vše nahlásil. Uběhl asi sto sáhů, když ho magie varovala. Měl tetování od čtyř chlapců, byl na to pyšný a jeho otec se snažil, aby se mohl pyšnit dalším. Pokud se v letošní invazi osvědčí jako dobrý poddaný, může očekávat odměnu. Těšil se, až uvidí dalšího člověka, jak se před ním bude svíjet v řetězech a on z něj bude strhávat kůži. Nic nemůže poskytnout větší potěšení, než magické tetování, jenž se spojuje s jeho tělem. Slast, kterou při tom vždy cítil, nic, vůbec nic se tomu nevyrovná. Ani sex. Když teď běžel nahlásit nenadálou návštěvu a cítil ohrožení, nával adrenalinu mu dodal sebedůvěru a okamžitě se zastavil. Začal se rozhlížet. Neviděl ve tmě moc dobře, ale čich znásobený magií mu poskytl jasnou představu, že za ním někdo stojí. Rychle se obrátil a směrem k cizinci vykouzlil žlutou střelu, která každého smrtelníka dokázala rozpůlit na dva kousky. Překvapením mu spadla čelist. Na chvíli rozpoznal stojícího muže, který stál v kouli zářícího světla a jeho štít absorboval kouzelnou střelu. Viděl dobře? Neměl tetování i na obličeji? Toto vše proběhlo hlavou mladému muži, než zpozoroval, jak cizinec vytáhl dýku, bez váhání ji po něm vrhl a druhou rukou mávl, jako by ji chtěl řídit. Následující moment mu ostří proťalo krk a doslova proletělo skrz. Ani páteř neznamenala problém. Gastrijec umřel s myšlenkou, že otec se nepříčetně rozzuří. Přece jenom do něj vložil tolik snahy a peněz…
   “Tak to by bylo,” zašeptal si pro sebe Erstan. Vyhrnul mrtvole rukáv a při spatření tetování jen přikývl. Teď bylo potřeba spěchat.

   “Co to bylo?” zeptal se falešný mág s kuší, který stál čelem k průsmyku.
   Další tři se rychle otočili a spatřili zbytek záblesku.
   “To byl Jos!” vykřikl jejich vůdce. “Kdo jste?” zeptal se dvou cizinců, kteří na nic nečekali a začali se soustředit.
   “Zabijte je! Jsou to mágové!” A sám začal kouzlit.
   Najednou kolem dvou kouzelníků proletělo něco tmavého a zasáhlo muže s kuší, který chtěl vystřelit, do hlavy. Začal řvát, že oslepl, a snažil se neznámou hmotu servat rukama.
   Muž, který velel zdejší hlídce si s hrůzou uvědomil, že se k nim blíží další dvě postavy. A to je ještě minimálně jedna za nimi v soutěsce. Dokončil kouzlo současně s jedním z mágů a chvíli cítil uspokojení, že dokáže být stejně rychlý. Z namířené paže vyletěl smrtící paprsek. V okamžiku, kdy měl zasáhnout protivníka, se před ním zvedla stěna z hlíny a útok ztlumila. Vedle sebe s hrůzou zpozoroval, že jeho druhové padli pod soustředěným útokem a zbývá jen on. Nechtěl dát svou kůži lacino. Rychle seslal slabý štít, který ho mohl krátce krýt zepředu a začal se soustředit na kouzlo, které dokázalo zabít vše živé v okruhu deseti sáhů.
   “To ti nedovolím!” ozvalo se za ním. Nevěřil, že mu v tom dokáže kdokoliv zabránit a pokračoval dále. Pocítil kolem sebe náhlé ochlazení a mírné chvění vzduchu. Mírně se obrátil. Pohled na Erstana mu roztřásl kolena, ale pokračoval dál.
   Jestřábí kouzelník kolem něj neustále vytvářel další a další vrstvy vzduchu, které měly zabránit rozšíření magické destrukce. Když si myslel, že více nebude potřeba, pozorně si Gastrijce prohlédl. Trochu světlejší pleť, světlé vlasy, v očích výraz štvance a fanatika. “Ochraňuj nás Magie, jestli budou takoví všichni,” pomyslel si.
   Poslední živý falešný mág se s hysterickým smíchem přestal soustředit a ukončil zaklínání. Hned potom se kolem něj strhlo pravé peklo. Jeho tělo se doslova roztrhlo, krev, maso a kousky kostí se rozstříkly do všech stran kolem něj. Vzduchový štít nic nepropustil a nějakou dobu všichni uchváceně a zhnuseně zároveň pozorovali krvavou kouli, která se vytvořila místo něj.
   Erstan mávl rukou a zbytky kdysi žijícího člověka, teď už ničím nedržené, popadaly na zem. Rozhlédl se po ostatních. Kven se skláněl nad poraněným mágem, který byl zasažen magickým paprskem. Byl ošklivě popálený a pokud by se mu rychle nedostalo pomoci, mohl zemřít. Měl štěstí, že kouzlo bylo ztlumeno hlínou, jinak by už teď ležel mrtvý. “Kvene, nech ho. Zanesu jej do tábora. Vy se postarejte o mrtvoly, dejte je k sobě, a uhaste ten oheň. Za chvíli se vrátím.” Chytil popáleného mága do náručí a s povzdechem se vznesl do vzduchu.

   Přistál přímo uprostřed tábora. Zpozoroval, že všichni vojáci nervózně chodí kolem a vrhají pohledy ke skalám. Jeho náhlé zjevení vyvolalo vlnu vzrušení.
   “Erstane!” zakřičela radostně Elion a vrhla se k němu.
   “Počkej, počkej, na to bude času dost. Teď se musíme postarat o přítele. Dokážeš mu pomoci?” A ukázal jí sténající postavu v náručí.
   “Samozřejmě. Pět pozemních mágů se mnou!” řekla velitelsky a mířila do stanu, ve kterém se starali o zraněné.
   Za půl hodiny se sešli ve velitelském stanu. Po převyprávění všech událostí se Erstan žíznivě napil a opět vstal. “Nemůžeme čekat, nevím, kdy se střídají, kolik jich je dál v soutěsce, ani jestli už o nás neví. Okamžitě balíme tábor,” prohlásil.
   V táboře to vypadalo, jako by na tento rozkaz každý čekal. Nervozita ustoupila vzrušení a všichni se potichu vydali vpřed. Za půl hodiny ostrého tempa dospěli k ostražitým mágům, kteří na ně čekali. Vydali úlevný vzdech a rychle se zařadili ke svým kolegům.
   Kven přistoupil k Erstanovi. “Víš, chtěl jsem se tě ještě zeptat, jak to, že jsi věděl, co má v úmyslu? Vždyť mohl sesílat cokoliv,” zeptal se zvědavě.
   “Četl jsem o jejich psychice mnoho knih a za Velké bitvy se často stávalo, že když byli v beznadějné situaci, volili vždy raději smrt s pocitem uspokojení, že ještě někoho při tom zabijí. Tady ten,” a ukázal na rozšmatlané zbytky na zemi, “v takové pozici byl. Proto si i v budoucnu dávej pozor na jejich chování. Myslí trochu odlišně…” odpověděl neradostně. “A řekni to všem mágům, ať o tom ví. Tosin se to dozví také. Jestli chceš, chvíli si odpočiň, vyrážíme za hodinu…”