K napsání této povídky, věnované všem maturantům letošním i budoucím, jsem se inspiroval sbírkami povídek “Je dobré být mrtvý” a “Ježíšku, já chci plamenomet”. Musím Vás ale varovat: povídka je plná nespisovaných až vulgárních výrazů a mohla by na Vás zanechat neblahý vliv. Tak bacha na to.

Krátká povídka o jednom podivuhodném příběhu.

Kratičká, lehce parodická povídka, odehrávající se na venkově blíže nespecifikovaného “fantasy světa”.

Kterak Marigold potkal svou lásku.

Pokračování veleúspěšného prvního dílu.

Podstatou člověka, všeho lidského, a člověku příbuzných bytostí je s t r a c h. Ze strachu se skládá lidská duše. Ze strachu pramení většina lidských reakcí, lidských činností, lidského myšlení. Kdyby tomu tak nebylo, neexistoval bych já, ani mně podobní, kteří jsme z lidského strachu vznikli a z lidského strachu a zloby žijeme. Říkají nám Netvoři Chaosu. Já jsem ale jediný svého druhu, neboť zloba bytosti, která mne stvořila byla nesmírná.

(Znalost děje předchozí povídky “Rozcestí” sice není nezbytná, ale je nanejvýš vhodná)                                 Aj Vletavo, če mútiši vodu,                                če mútiši vodu striebropěnů ?                                Za tě lútá rozvlájaše búra                                sesypavši tuču……

                Bezútěšná krajina mrtvých stromů, rozpadlých zdí, ohořelých střech a … mrtvých lidí. To je obrázek, který za sebou zanechávali Černí rytíři. Zdá se, že tomu nikdy nebude konec. Říše……

Povídka vznikla na základě okamžitého nápadu, po shlédnutí stránek, věnovaných AS. Pro účely soutěže byla zasazena do Geraltova světa, ovšem pouze obecně. Příběh má vlastního hrdinu a svá dobrodružství prožívá časově asi sto až sto padesát let po slavné éře zaklínačů. Postava rytíře Mariena z Merlotu, existuje už řadu let, ale nutno dodat, že teprve osvěžující příběhy AS dodaly jeho životu ten správný náboj inspirace. V současné chvíli již existují další rozpracované náměty, které mohou navazova

Básnička s osudy Cirilly – dítěte překvapení.