Graskové

Kapitola 7.

   Pár mil od Stromového městečka se vrátili do své lidské podoby a pomalu kráčeli dál. “Podle informací bychom měli za chvíli narazit na malý potůček a hned za ním na jehličnatý les, ve kterém se Graskové často vyskytují. Netuším, co od nich můžeme čekat, ale připravme se na nejhorší,” podotkl Erstan.
   Když přecházeli zmíněný potok a nořili se malou pěšinou do druhého lesa, chytili se za ruce a pokračovali s největší obezřetností. Pěšinka byla široká tak pro tři osoby vedle sebe a hned mimo ni byl hustý porost, který znemožňoval podívat se hlouběji. Na klidu jim to nepřidalo a zbystřili všechny své smysly.
   Pokračovali tak už asi dvě hodiny a začínali být trochu nervózní. Dříve se aspoň ozývali ptáci, ale teď neslyšeli sebemenší zvuk. Náhle Elion přepadla zlá předtucha a ještě o pár sekund dříve než ucítila podivný pach, stiskla ruku svého druha. Bylo to znamení nebezpečí a hned na to se kolem nich začal vlnit vzduch, jak vytvořili štít. Okamžitě poté se kolem vynořilo asi dvacet zvířat. Ne zvířat, spíše přímo hrozivě zdeformované kreatury, které zčásti vypadaly normálně, ale magie je zmutovala takovým způsobem, že kolem mágů pobíhala divoká prasata, která měla obličej medvěda a štkala jako vlk.
   Na chvíli ztuhli hrůzou a zůstali stát jako přimražení. Ovšem jakmile se k nim začaly tyto příšery řítit a ti zkušenější na ně začaly sesílat slabší kouzla, která štít bez problémů odrážel, začali jednat. Nechtěli hned otevřeně vyhlásit válku, ale pokud by nic neudělali, nemuseli vydržet v plné pozornosti dostatečně dlouho a nakonec by nějaký útok pronikl. Rozhodli se, že každý využijí svých sil zvlášť, ať mohou jednat rychleji. Erstan používal vzduch jako beranidlo, kterým do Grasků narážel a vrhal na okolo stojící stromy. Elion většinou využívala magických střel, kterými mířila do největšího hloučku. Během pár chvil byla polovina mrtvá a zbytek splašeně utíkal do lesa.
   “Tak zrovna takhle jsem si to nepředstavovala. Pochybuji, že až přijdeme do jejich vesnice, budeme vítáni. Doufám, že tam bude někdo z čisté krve a bude ochotný s námi mluvit.”
   “To je také to jediné, co můžeme dělat, doufat.”

   Po nějaké době kolem sebe zaznamenali čilý ruch. Grasků přibývalo, ale drželi se v uctivé vzdálenosti. Erstan v dáli zahlédl konec pěšiny a očekával, že tam se vše rozhodne. Oba mágové se s výrazem pohrdání snažili dát najevo, že je nesmyslné na ně něco zkoušet a když přišli na konec lesní cesty, uviděli před sebou ubohé náznaky obydlí. Asi třicet hliněných chatrčí se snažilo tvářit pevným dojmem a kolem nich bylo rozšlapané bahno, ve kterém vzrušeně pobíhaly nelidské zrůdy. Zastavili se a čekali, co se bude dít. Nakonec z jednoho hliněného domku vyšla postava po dvou nohách a kráčela takovým způsobem, že nemohlo být pochyb, o koho se jedná. Vůdce z čisté krve. Z ostatních chatrčí postupně vyšlo asi dalších čtyřicet postav a seřadilo se za ním. Mágové počkali, až se k nim dostatečně přiblíží.
   Erstan jim chtěl dát najevo, kdo povede tuto diskusi. “Stát!” zahřměl.
   Graskové se na sebe poplašeně podívali, ale když viděli, že vůdce jde stále vpřed, uklidnili se.
   “Řekl jsem, že máte stát! Nechci být v přítomnosti brutálních vrahů!”
   “Ty nemít co rozkazovat. Ty být na území nás a my dělat co chtít,” řekl krákoravě jejich vůdce, který měl k člověku nejblíže, i když místo rukou měl podlouhlé pařáty a místo nosu čenich.
   “Nechci se s vámi hádat, ale chci vysvětlení, proč útočíte na lidské vesnice a brutálně zabíjíte lidi?”
   Ozval se hýkavý smích, když to přeložil všem okolo. “My zabíjet, protože my bavit a my se bavit zabíjet vy!”
   “Jestli zaútočíte, nikdo z vás to nepřežije. Varuji vás, chceme jen odpověď!” A v mysli se magicky spojil s Elion. Připravovali se na boj.
   “NE! My být moc a vzít vaše kůže. Vy být mrtví!” A s tím zavyl do vzduchu, což pro ostatní bylo znamením. Z okolního lesa se začalo řítit obrovské množství Grasků a vzduchem se nesl neskutečný řev. Čtyřicet kreatur z vyšší krve se před nimi rozestoupilo a začalo magicky útočit.
   Oba mágové okamžitě zesílili svůj štít na maximální úroveň a přichystali se na peklo. Sevřeli se do náruče a nechali svou magii proudit jejich těly do jejich ochrany a se zavřenýma očima vnímali obrovskou moc, která se kolem nich shromáždila. Začaly na ně lítat světelné záblesky všech barev, rotující kruhy magie, které je měly sevřít ze všech stran, koule od nejmenších po největší, které vybuchovali v ohnivé záři, smrtonosná oblaka, která měla dusit nebo trávit, půda kolem se je snažila uchopit a pohřbít a v neposlední řadě do nich narážel vítr takovým způsobem, že i Erstan začínal mít obavy, jestli se odtud dostanou živí. Tupí Graskové ze špinavé krve na ně útočili svými těly a jen málokterý se dostal až k nim, kde byli odraženi štítem. Většina shořela, rozpadla se, odletěla do dáli nebo se jen tak mrtví sesypali v magické bouři, která se kolem vytvořila. Toto trvalo asi dvě minuty, než se zvířecí mágové unavili a začaly je opouštět síly.
   Erstan s Elion začali ubírat na mohutnosti svého štítu a připravovali se na útok. Teď byli na řadě oni!
   Když se okolí uklidnilo, postavili se do bojové pózy a podívali se na překvapené Grasky, kteří se začali objevovat ve všudypřítomném dýmu. Sotva je zpozorovali, začal na ně jejich vůdce řvát a sám začal shromažďovat zbytek své magie.
   Kouzelníci jim nedali čas na přípravu. Uvědomovali si, že pokud by tyto nestvůry vtrhli do civilizovaného světa, zničili by každou vesnici. Nemohli je nechat naživu. Spojili své síly a začali kouzlit.
   Na zbytky zdecimovaných tvorů špinavé krve zaměřila Elion kouzlo, které málem zabilo Erstana. Purpurově svítící světélka se k nim s podporou vzdušné magie rozletěla a chvíli nad svými oběťmi vibrovala. V dalším momentě se na ně vrhla a každé magické světlo narazilo do svého cíle a doslova jej rozervalo výbuchem. Vzduchem lítaly končetiny a asi padesát Grasků skončilo rozházených v okruhu čtyřiceti sáhů.
   Vůdce mezitím dokončil své kouzlo a zaměřil na ně své ruce, ze kterých zářilo temné světlo a doslova obalilo jejich štít. Erstan cítil, že ochrana je nedostatečná a dal okamžitě vědět Elion, že musí zesílit ochranu. Stalo se tak na poslední chvíli. Zcela zřetelně cítil, jak se jim štít rozpadal a nebýt včasného zásahu, byli by mrtví. Tato krize jestřábího mága naplnila adrenalinem a doslova vibroval pod tíhou magie, která se chtěla uvolnit.
   Požádal kouzelnici o podporu a začal se věnovat přípravě na svůj finální útok. Chtěl to už skončit a uvolnit se. Teď ovšem pocítil sílu, která k němu proudila z druhého zdroje a začal ji míchat se svojí. Upažil ruce a v transu k sobě svolával vzduch z okruhu minimálně dvaceti mil. Cítil, jak ho okolí poslouchá a na obloze se vytvářela temná mračna.
   Elion jen s přivřenýma očima sledovala okolí a očekávala, co se stane. Doufala, že neskončí oba mrtví kvůli jejich vlastní hlouposti. Za chvíli ucítila, že přestalo foukat a vše se uklidnilo. Podívala se na nebe a mračna nepřirozeně stoupala ve víru do výšky. Když už je nemohla sledovat, podívala se na okolo stojící Grasky. Hrůza jim vyzařovala z tváří a při pohledu na mága, který stále stál se zavřenýma očima, se otočili a začali prchat. Opět zaklonila hlavu vzhůru a zpozorovala černou tečku, která se stále přibližovala. Mraky! Mraky utvořily černý sloup, který ohromnou rychlostí klesal k zemi. Přímo na ni. Nevěřícně se otočila na Erstana, ale když viděla, že nevnímá okolí, začala se modlit.
   Černý sloup dorazil k nim a těsně nad jejich hlavami se začal rozšiřovat všemi směry. Tato obrovská síla se hnala nad zemí a Graskové, kteří přežili svůj první kontakt s černou smrtí, odlétali doslova na míle daleko a skončili s přelámanými kostmi jako potrava pro mrchožrouty. Okolní stromy se začaly pod tíhou větru naklánět a několik se zlomilo. Všechno to trvalo jen pár chvil, ale když se rozhostilo ticho, uviděla kolem sebe obraz naprosté destrukce a zkázy. Nikdy nezapomene, co spatřila. Po celém okolí se povalovaly pařáty, hlavy, hrozivě vyhlížející těla a kdysi černé bláto teď zářilo červenou krví.
   Erstan se zhroutil. Liščí mágyně ho stačila jen zachytit a potom jej jemně položila na zem. Zkontrolovala, zda je v pořádku, a když poznala, že je to jen naprosté magické vyčerpání, posadila se vedle něj a hlídala okolí. Někdo to mohl přežít a o takové překvapení nestála.

   Nastal večer. Unavený muž se pomalu probral a podíval se do očí své společnice, která se nad ním skláněla. “Co jsem udělal?” zeptal se opatrně.
   “Nedokážu to sama popsat, ráno se na to podíváš sám. Pohled ti řekne víc, než bych kdy mohla já,” odpověděla. “Nechci ti lhát, ale pokud bys toto ukázal na Setkání, asi by se tě pokusili ze strachu před tvou mocí zabít.”
   “Ne před mou, ale naší. Nevím, co jsem způsobil, ovšem bez tvé pomoci bych nedokázal ani polovinu. Máš na tom taky svůj podíl. Jsem ale rád, že jsme zbavili svět dalšího zla. Představ si, co všechno mohli Graskové způsobit,” povzdechl si. “Pokud měli ovšem Quieni pravdu a existuje více skupin, stále nám hrozí obrovské nebezpečí. Nesmíme získat falešný pocit bezpečí. Jsem unavený, myslíš, že dokážeš kolem nás zakouzlit ochranu na noc?”
   “Neboj se, už na tom pracuji.” Vstala, oprášila si kolena a sebrala ze země několik klacíků, které zabodla v kruhu do země kolem nich. Potom si klekla doprostřed a položila ruce na zem. Během několika okamžiků se dřívka v zemi rozpadla a po zemi se rozšířil asi pět sáhů široký pás, který kolem nich opisoval kruh. “Nikdo živý nepřejde tuto hranici, aniž by nepocítil obrovskou nevolnost a nedostal křeče.”
   Erstan zkušebně natáhl ruku na černou zem a rychle ucukl zpět. Ještě teď se cítil špatně a měl pocit, že omdlí. “Velice užitečné,” řekl nakonec. “Myslím, že se trochu prospím. Dobrou noc.”
   Elion se na něj s povzdechem podívala. “Co si s tebou počnu. Dokážeš doslova zázraky, ale potom jsi slabý jako nemluvně. Buď rád, že se o tebe má kdo starat.” S láskou ho políbila a položila se vedle něj.

   Ráno našli na zemi ležet dva Grasky, kteří se k nim snažili proniknout. Byli zkrouceni ve smrtelné křeči.
   “A jak se teď dostaneme ven?” zeptal se jí.
   “Ty celkem jednoduše, přeletíš,” usmála se na něj. A já takhle, vstala, sbalila si věci a bez problémů prošla přes pět sáhů širokou hranici. “Tak co, budeš tam jen sedět?”
   Vstal, vzal si svůj ranec a hned nato vedle ní přistával. “Neboj se, nechci tu strávit zbytek života.” A rázoval ke zbytku vesnice. Když uviděl spoušť, kterou včera způsobil, zadrhl se mu dech v hrdle. Z toho pohledu mu bylo na zvracení a musel se přemáhat, aby šel dál.
   Potichu ruku v ruce překračovali mrtvoly.
   “Netušil jsem, že něco takového je možné. Dočetl jsem se, že ve Velké bitvě byly tyto obrazy zkázy běžné, ale myslím, že si na ně taky nikdy nezvykli. Určitě to byla strašná doba. Jestli se minulost bude opakovat, musíme ostatní přesvědčit o nezbytnosti příprav. Tato scéna mě jen utvrzuje v myšlence, že máme právo se bát.” Došel ke zbytkům osady a podíval se na udusané kruhy, kde dříve stály chatrče. Jeho zrak něco zachytil. Došel k podezřelému místu a pozorně si zem prohlédl. Uviděl, že v zemi je trochu viditelný obdélník. “Pomoz mi.” A začal vyhrabávat skrytou truhlici.
   Opatrně ji vytáhli a otevřeli. Elion s odporem odskočila. Vevnitř byla suchá potetovaná kůže. Musela zde být určitě několik let.
   Erstan vzal křesadlo a celou truhlici zlostně zapálil. S pomocí magie z ní brzy nic nezůstalo. “To není náhoda a napadá mě jen jediné vysvětlení. Museli být ve spojení s falešnými mágy. Nikdo jiný by tak velkou kůži nechtěl schovat. Přemýšlím, jestli člověk, kterého jsme zabili ve tvrzi, s tím vším neměl něco společného. Ve vesnici mi řekli, že tam žil asi dvacet let. Co když to byl Gastrijec a měl nějaký úkol? Strašlivé pomyšlení, že takovou dobu jsou v naší zemi a chystají svůj vpád! Mám sto chutí na Setkání doletět a seřvat všechny představené, že o tom nic neví. Nebudu jen nečinně přihlížet, jak se bez odporu vzdáváme!”
   Elion mu povzbudivě stiskla ruku.
   ” Pojďme, zamíříme do Kleondyru a já jim tam předvedu takové divadlo, že na něj dlouho, ale opravdu dlouho nezapomenou!” řekl rozzuřeně Erstan. Chvíli jen tak stál a přemýšlel. Otočil se na svou přítelkyni a trochu se usmál. “Pomůžeš mi probudit ty zbabělce v hlavním městě?”
   “Na to se můžeš spolehnout. O našem příchodu si budou ještě dlouho povídat…”