Znáte to naštvání, když si koupíte DVD s filmem a není na něm ani jediný bonus? Žádná vystřižená či alternativní scéna? Poslední díl knižní série o agentovi JFK touto chybou netrpí – tyto scény vám právě přinášíme. Jen si vezměte takovou kapitolu 5 – slovy autora: “V rámci zrychlení již tak zběsilého textu musela na oltář akce padnout tato (znalcům jistě velice povědomá) část o škodlivosti zapalování cigaret.”
Přečtěte si i další povídky (od Leoše Kyši, Jiřího W. Procházky a dalších).
Sdílet...
A pokud by někdo dostal chuť, vyřídit si to s autorem, doznávám veřejně, že výše zmíněné kapitoly byly eliminovány (asi) hlavně na základě mých připomínek. 🙂
Kill that dog! 😀
Ano, betačtenáři (a hlavně ti moji) jsou nejvězší zlo 🙂
kajícně přiznávám, ano, zasáhla vyšší moc – betačtenáři…
A navíc v případě této eliminace nejede pouze BorgDog (ale byl první) , ale i Štěpán Kopřiva, Honza Johnak Kotouč, Julie Nováková….
Nesnáším je! Nesnáším!!! (Ale Julii snáším… 🙂
P.S: Nicméně výkřik “Kill that dog” mi zas nepřipadá až tak marný… Muhehehe
Slavný soude, na svou obhajobu bych rád uvedl, že jsem se eliminované části poctivě pokoušel alespoň částečně nahradit z vlastních skromných zdrojů. 🙂
A z toho důvodu laskavě žádám o prominutí trestu ztráty rozměru. 🙂
Dotaz: Jak moc je tenhle bonus spoileroidní? Je vhodné na to číst před přečtením celé knihy?
Podle mě není spoileroidní vůbec, jsou to spíš jen “scénky.”
Teda pánové, teď řeknu, co jsem myslela, že nikdy neřeknu: Miluju JWP za to, že to napsal, a miluju Borgdoga za to, že to vyškrtl:-DDD
BorgDog
Děkuji Honzovi Hlavkovi (což je ostatně uvedeno i vzadu v knížce v poděkování všem výborným betačtenářům, krásným a chytrým betastesterkám a vůbec všem lidem, kteří mi s tímhle zapeklitým dílem pomáhali 🙂 …
Ale s Honzou jsme si opravdu vyměnili desítky mailů a názorů, a to i celých kusů textu, v podstatě jsme společně sepsali Intermezo v Heferově sídle (Honzo, ale při krácení jsem krátil prostě všechno, znáš mě, když krátím neznám bratra, – ale Tvých věcí tam ještě nějaký zůstaly, neboj :))).
Honza dodal i pár kompletních odstavců, kde vystupuje zejména X-Hawk a Nerix (naše dvě oblíbené postavy :-)) A vůbec se dost podílel na podrobném redigování textu.
A pořád a pořád pouze skormně opakuji : díky všem lidem, kteří mi pomáhali – a díky Vám čtenářům, kteřá si řadu JFK kupujete!
Ale nebojte se, lidi, od tohohle dílu zase ode mne budete mít dlouho pokoj (jako od 11 – Houbiček 🙂 . Nyní totiž nastupjí noví autoři a nové spisovatelky, ostrý sekáči i ostrý holky… A ty se nezakecaj :-))
Díky!
Díky za komplimenty – až nezasloužený. Já měl pořád nahnáno, jestli náhodou nejsem až moc drzý a nevrtám ti do toho moc. Asi jako studentík fyziky, co se odvažuje opravovat Einsteina. 🙂 Mimochodem, jeden dotaz – a nebij mě, jako někteří, prosím – plánuješ vypustit Dlouhý černý úsvit na čtenáře i jako e-book?
Co se týče Nerix, jen houšť a větší kapky (krve)! 🙂
to Schramm
Přiznám se, že netuším, čím si Nerix získala takovou popularitu. Podle mne není víc než Irma Grese a ta si nakonec vysloužila provaz. A právem.
JWP vzal klasickou masovou vyvražďovačku tak jak ji máme rádi, ořezal ji o zbytečné úvodní intro a předěly, které každého jen otravují a místo nich narval tuny zbraní, kýbly krve, vnitřností, utrhaných dětských hlaviček a … pozor, klouže to.
Kniha kvůli které jsem musel založit na bookfan.cz nové tagy “splatter” a “gore”
jen mě trochu mrzelo že si nechal všechna důležitá úmrtí až na konec. Záměrně nepíšu na poslední bitvu páč ta se děje od první kapitoly furt.
Matně si vybavuji, že kdysi v době psaní Kočičárny byla předlohou pro Nerix spíš Rosalie Bosquet alias Madam Max Adolphe – a ta někde dodnes spokojeně žije. 🙂 Mimochodem, prý skutečně ovládala voodoo a černou magii…
to BorgDog
Což v zásadě vrhá jen stím na ty naše dnešní Kováře rovnováhy, nabízí ohromný potenciál k zatraceně temnému příběhu, který by se vlastně obešel i bez splatteru a gore efektů. V každém případě to však stále neodpovídá na otázku, co je, proboha, na Nerix tak fantastického, aby si zasloužila takové provolávání slávy… Pošahanej řezník. Nic jiného není. A ten provaz by si zasloužila. 😉
to BorgDog
Ale ty za to nemůžeš, tys ji jen napsal. 😉
to standa.e
Tohle pubertální okouzlení násilím je velmi smutná věc.
Okouzlení?
Okouzlení může bejt jenom z toho papírovýho násilí, realita je bolestivá, mokrá a smaradlavá. A na tomhle poli jak fikce, tak realita bejvají navíc dost mizerně placený. A pak někdo “schroupne” tři roky zoufalý dřiny za čtyři hodiny….
to Střelec
Mně spíš šlo o samu postavu Nerix, než o násilí a literaturu vůbec. Ale zároveň bych nechtěl, aby to vypadalo jako útok na BorgDoga či jeho dílo. Prostě nerozumím čtenářským ohlasům, jež volají “ještě více Nerix!”. A rád bych to pochopil, byť rozumět asi nebudu nikdy.
to standa.e
Buď z toho vyrostou, nebo ne 🙂
Dobře, asi je na místě, abych k tomu taky řekl svůj názor, vzhledem k tomu, že jsem v jistém smyslu “iniciátor.” Do nějakých filozofických rozborů se nechci pouštět, napíšu jen tři body:
1.) Okouzlení násilím, pokud už použijeme ten pojem, je něco, co mají lidé prostě “v sobě.” Není to pubertální a nebavíme se ho tím, že ho popřeme nebo začneme moralizovat. Je to v nás, je to vidět na celých našich dějinách. A vztaženo do důsledku, “okouzlení násilím” jsou třeba i grotesky s Chaplinem, kde se lidé kopou do zadku nebo si do obličejů hází dorty. Důležité je, abychom tohle “okouzlení” ventilovali a vyrovnali se s ním radši v povídkách s Nerix, než venku na kočkách, psech nebo dokonce jiných lidech.
2.) Otázku, proč lidi podobné věci čtou, i proč by se jim v tom nemělo (nebo alespoň ne příliš) bránit, myslím situaci dost dobře rozebírá tento film: http://www.csfd.cz/film/5023-quills-perem-markyze-de-sade/ Doporučuji. Stejně tak doporučuji přečíst si předmluvu “hrdiny” Littelových “Laskavých bohyní.”
3.) Speciálně Nerix vznikla prostě jako vedlejší postava-záporák do Kočičárny, pak se mihla v Odplatě a ve Zpěvu lamie – prostě proto, že mám ve zvyku takto posilovat vnitřní kontinuitu svých věcí, ne pro to, že bych k ní měl nějakou slabost či sympatie. Zájem čtenářů o ní beru prostě jako legraci, někde na úrovni komiksů s Lobem. Jakmile to však někdo vezme vážně nebo začne na příkladu Nerix “dokládat” úpadek lidské morálky, vkusu či civilizace, asi je opravdu čas psaní s ní definitivně nechat. Toť vše.
to BorgDog
1.) Obávám se, že spousta lidí to bere spíš jako návod, či příklad hodný následování, než jako vyrovnání.
2.) Ten film je špatný. Adoruje úchyla a zastírá to jakýmsi bojem za svobodu slova. Markýz de Sade byl obyčejný šílenec a travič.
3.) Piš co chceš, civilizace stejně míří do pekel 🙂
to BorgDog
Honzo, to přirovnání ke groteskám… to nemyslíš vážně? Stejně tak mám určité výhrady k obhajobě podobných textů jako terapeutického psaní určeného potenciálním narušeným jedincům. Dál to vážně nemám v úmyslu rozvádět, jen podotýkám, že většina podobných argumentů v zásadě obhajuje i teenage upíry ze střední a jejich nesmrtelnou lásku k ostatními nepochopené dívce. Potřeba lásky a pocitu vlastní hodnoty je tu minimálně stejně dlouho, jako to násilí.
Jednomu se vysmíváme, druhé adorujeme? Osobně nemám s násilím problém – mám problém, když je to vlastně bžunda a cool. Nevěřím na napodobování, ale věřím v postupné otupování a emoční vychládání společnosti jako celku. Hranice akceptovatelného se prostě obrušují.
Myslím, že svým vstupem do diskuse jsi ji strhl do naprosto falešné roviny autor-dílo-společnost. Nerix není příkladem “cool” postavy a pokud vím, ani tebou jako taková zamýšlená nebyla.
Problém ovšem je, že ji nejedni jako “cool” vnímají. Otázka nestála “Jak šílený musí být autor, aby Nerix napsal! Fuj, autor si zaslouží dostt se do rukou Výboru pro veřejné blaho!”
Otázka je, co ČTENÁŘE fascinuje na v zásadě nudné (v porovnání se Sagoth určitě) a brutální sadistce, jež měla jediné štěstí – že má svého “papá Duvaliera”.
Otázkou na autora to začne být až tehdy, když vědomě vyslyší to volání “jen víc podobných sadistek, prosím! A pokud možno do hlavní role a celé řady příběhů!”. A obzvlášť zajímavé to začne být pro autora tehdy, pokud tak bude činit právě a jen proto, aby těm voláním vyhověl.
To BorgDog
Asi tak. Pokud jde o mě, je v tom samo nadsázka (což ty asi víš), to nic ovšem nemění na tom, že mě X-Hawkova strana v téhle sérii baví víc než sterilní JFK. Takže Dodatek: Pokud říkám více Nerix, říkám tím i více X-Hawka! A jinak bych z toho nedělal nějaké psychologické profily. IMHO je to srovnání s Buchenwaldskou bestií mimo. Je to jen “braková” literatura lidi! To, že třeba já mám rád (mimo jiné!) muziku Carcass nebo Six Feet Under (viz google), neznamená, že se měním po večerech v Dextera 🙂
to Schramm
Já samozřejmě vím, že jde o brakovou literaturu a nehodlám stavět hranice – ani pálit autory. Ani kádrovat čtenáře. Jen mne fascinuje ono: “Víc Nerix!” – sám totiž křičím: “Víc Toma a Matese! A klidně i v méně vyhrocených akcích!” Ne, upřímně, já křičím: “Sakra, Honzo, proč jsi vyplácal tak skvělé postavy do obyčejného braku – a navíc do cizího světa!?”
Odmysli si vědomí “tohle je fiktivní postava” a “tohle bylo reálné monstrum”. V čem se od sebe Nerix a Irma odlišují, má-li být jejich srovnání totálně mimo? Jedině mírou moci, kterou daná postava disponuje u vůči těm, jež jsou dosud svobodní a postavením na žebříčku. I proto akceptuju Honzovu námitku, že kdesi na počátku stála žena jiná, žena, která tyto body splňovala. Zde, bohužel, zase hapruje moc a význam onoho X-Hawka (Duvaliera) nad rámec jeho malého ostrova…
Hm, a teď vlastně jeden rozdíl mezi Nerix a Irmou vidím sám. Ambice! Irma chtěla být po válce herečkou. Její kariéra dozorkyně vznikla vlastně souhrou náhod. Nerix dělá vše, co si vždycky přála. A obávám se, že by jí vyhovovalo být i “po válce” dál dál paní sklepa… Podtrženo sečteno – polehčující okolnosti pro Irmu ;-).
Upřímně, zastávám postoj, že by se měl i čtenář občas sám pro sebe zamyslet. I u braku. “Komu to vlastně držím palce? Kým jsem fascinován? A čím se to, probůh, vlastně bavím?” Že by ses měl po večerech měnit v Dextera ti nikdo nepodsouvá. Ale to je čistě intimní autorská záležitost.
Pokud ti akce “ve jménu dobra” přijdou slabší než ty “ve jménu zla”, měl bys možná chtít, ať je autoři píší lépe a ne ať píší o těch špatných lidech, ne? (Ono je to ale pochopitelné, vždycky je snazší vytvořit zábavného von Kratzmara, než Nicka Cartera ;-))
to Schramm
Ano, je to “jen” braková literatura. Ale ta hranice akceptovatelného (jak napsal výstižně standa.e) se obrušuje a obrušuje, a jak to dopadá, vidíme každý den ve zprávách.
to Schramm
“Ale to je čistě intimní autorská záležitost.” – samozřejmě “čtenářská záležitost.” 😉 Mimochodem, včera jsem doplnil do knihovny Old Surehanda (měl jsem ho jen slovensky). V jedné ze scén vysvobodí Olda Šetrnej, Old Surehand a Old Wable jednoho zajatého apačského válečníka ze zajetí trojice Komančů. Apač popadne tomahawk a než se hrdina naděje, všechny komanče pobije. “Neměl jsi to dělat,” vyčítá mu Olda Šetrnej. “Tys je nezajal a mohli nám něco říct!” “Promiň,” kaje se Apač. “Já si nemohl pomoct. Navíc vše co je třeba vědět, jsem vyslechl dřív.” “Well,” povzdychne si náš hrdina lidumil. “Tak já ti teda odpouštím.”
Musel jsem se chechtat, když jsem to četl jen chvilku poté, co se zde rozjela tato debata 😉 Ale už dost, asi jsme okradli JWP jeho vlákno. Jirko, už je zase tvoje! 😀
to standa.e
Tak v tom se shodneme. Taky jsem vyjádřil názor, že Mates je postava, která strčí charismatem do kapsy i JFK, a Toma jsem si taky oblíbil. Zpěv lamie je jedna s knížek, které jsem si v poslední době užil asi nejvíc. A s tím se pojil (i ten s nadsázkou pojatý) výkřik více Nerix. Protože je to jednak více X-Hawka (už jsem taky někde napsal, budu se opakovat, že by bylo škoda, kdyby se paralelní řada série utnula po deklarovaných 4 dílech, mě Agent X-Hawk ve svých dvou příbězích bavil víc než leckerý JFK) a hlavně: Honza by podle mého napsal Nerix tak, že kdyby dostala víc prostoru, byla by zajímavější i psychologicky. Nemyslím si, že je to autor, který by zamrznul jen na té sadistické rovině. Ostatně, Nerix mi v tomhle nepřijde až tak hardcore. Dneska jsem dočetl Kopřivovo Zabíjení a to je jiný kafe. Až mě to mrzelo. Prvních 100 stran je pecka, skvělé hlášky, čtenář se baví, jenže pak už je ten profi killing ani ne tak odpudivý a děsivý, ale hlavně ukrutně nudný. Nebo Goodkind a některé jeho pasáže. I tam je Nerix šedá myška. Stejně tak to není o tom, že by akce ve jménu dobra byla horší (ačkoliv, kde je v Agentuře ta hranice mezi dobrem a zlem?), jen mi přijde, že X-Hawk je prostě líp napsaný než jeho protivníci.
A k tomu vztažení k Irmě. Nevím, takhle nepřemýšlím. To by člověk nemohl číst skoro nic. Já si prostě i ten splatter rád přečtu (zajímavé je, že film nedávám, třeba slavná Saw nic moc nakonec, už je to na mě moc explicitní), ale samozřejmě hřeším na to, že to není realita. A pro sichr ještě jednou dodávám, ten smajl tam nebyl pro nic za nic 🙂
Nechci to nějak hrotit a slovíčkařit, jen mi to silně připomnělo debaty před 15 lety, kdy měli rodiče dojem, že na mě musí výchovně působit, abych nečetl ten škvár (tj. Conanovky), že se pak ze mě stane násilník a sexuální zvrhlík. Inu, nestalo se 🙂
to Schramm
V podstatě se podepisuji. Takhle vyjádřeno, tomu rozumím. A dokolečka opakuji – v téhle debatě se nevymezuji vůči autorovi. Tím, že Honza reagoval, se to do té roviny ovšem trochu posunulo. A, mimochodem, že má Nerix potenciál být složitější postavou (jo, Irma byla údajně v podstatě jednoduchá holka, která neměla šanci dostat se moc výš), v tom jsme zajedno také. Už jsem do Honzy v tomto směru trochu dost sám vandroval. Zároveň si ale myslím, že se Honza trochu bojí, zda by to zvládnul (a já myslím, že zvládnul) – aby mu z toho nevylezla spíš karikatura. Aby nepohněval příznivce Nerix. A aby z ní právě neudělal osobu hodnou fascinace. I proto jí, myslím, zase tolik prostoru nedává. Myslím, že je to vědomé. A myslím, že Honza trochu zápasí s nálepkou “autor, který umí padouchy.”
Mám opravdu obavy, aby nakonec u svých “tvrdých holek” nezůstal. Jako Žamboch u svých Koniášů. Byla by to ztráta výrazného talentu. Dvojice Tom – Mates to prostě dokazuje. Tak špičkové klaďáky jsem opravdu nečetl už dlouho. Takže když se stavím proti pokřiku “Víc Nerix”, chápu to i jako: “Lidi, nesnažte se Honzu přesvědčit, že od něj očekáváte tohle. Protože pak hrozí, že příjdeme o skvělé postavy a skvělé příběhy – autor na ně jednoduše přes varianty téže postavy nebude mít čas.”
Prostě jsem přesvědčený, že sám Honza Nerix vnímá zcela jinak, než Sagoth. A že hodně jeho “fanoušků” ten rozdíl přes své “fandovství” nepostřehlo. Že vidí jen ty vnější prvoplánové znaky. Ale to bych zde mluvil za Honzu a to nechci.
Smajlík beru na vědomí. Ostatně předpokládám, že už spolu trochu umíme na FP debatovat 😉 A s Kulaginem také (že zdravím ;-)). Jinak ta obranná reakce proti předpokládaným inženýrům lidských duší je pochopitelná. Však ale neříkám: “Fuj, nečti a fuj, nepiš!”, ale “Dobře se zamysli nad tím co píšeš a dobře se zamysli nad tím, co čteš. Přeber si to sám” Nic jiného 😉
v pohodě, kucí
Stando, v pohodě… aspoň si, chlapi, pokecáte 🙂
P.S. Ale ještě lepší to je v hospodě… Fakt :-))
to standa.e
Kdyby mi někdo kdysi řekl, že budu nadšenej z žánrovky, kde je de facto hlavní postavou kočka, budu si klepat na čelo 🙂 A hle, stalo se. jasně, chudák Tom Feny je sice trochu ve stínu, ale co naplat, musí se s tím kluk smířit 🙂 Jinak něco podobného co Ty jsem napsal i komentáře Lamie na Legii, že by bylo škoda, kdyby se tenhle autor zahrabal jen v cizích světech, na druhou stranu, samotného by mě mrzelo, kdyby Mates už nikdy znova nevystrčil drápky. Je to dilema 🙂
to jwp
Bojím se, že v hospodě by debaty tohohle rázu neměly to správné kouzlo. Ono by se všechna nedorozumění strašně rychle vysvětlila a nebylo by o čem mluvit 🙂
Proč mají někteří lidé rádi Nerix 🙂
Pro začátek: “mít rád Nerix” neznamená, že se s ní člověk chce setkat, považuje ji za příjemného člověka a myslí si, že by si nezasloužila provaz. Je to mix určité fascinace a napjatého sledování, spojená s tím, že si člověk zatraceně užívá, že nemá Nerix poblíž a nemá s ní “tu čest” na vlastní kůži.
Podobný prvek, jako když si někdo oblíbí horory, čte si o extrémních situacích a bojích o přežití třeba v antarktických ledových pustinách. Ono je vlastně docela příjemné se klepat a zkoumat, jak vlastně ta temná strana vypadá – pokud je to “jenom jako”. Kouzlo Nerix je v tom, že je prostě dobře napsaná, dosti temná, a člověk by chtěl prostě vidět, jak by se s ní Hlávka vypořádal na větším prostoru (nutno dodat, že ve Zpěvu lamie padaly náznaky, že Nerix by jako hlavní postava nefungovala, že na to není dostatečný tahoun – každopádně jako antagonistka je skvělá, adekvátně děsivá a mrazivá).
P.S: Nerix a Sagot spolu nemají krom základní kvalifikace a pohlaví společného prakticky NIC. Stejně tak se nedá mluvit o triádě Nerix-Sagot-Sillion, každá z nich je někde jinde, s dost jinými postupy, mentalitou a uvažováním. Dost podobná postava se vyskytovala ostatně i v povídce Vrak… a podobných, byť volněji, se dost najde i v Hlávkových starších povídkách (mimozemšťanka v hlavě protagonisty mi přišla v zásadě podobného typu, stejně tak ta vylepšená slečna s jedovatou krví, co byla výsledkem tajného vojenského experimentu…). Přijde mi, že emancipace od “drsných žen” je spíše pozdějšího data. 😉
P.S.S: ona ta obliba Nerix je součástí něčeho, co bych nazvala komplexem “srovnávání se s realitou” – v historii i současnosti se prostě vyskytují lidé, vůči nimž je Nerix se vším v zásadě jenom “mazlivé kotě”.
A občas se fakt hodí být “naočkovaný” z brakové literatury, aby se občas nedělalo fakt výrazné šoufl. Nejde o to, že by tím člověk otupěl jako otupěl, spíš se vytvoří částečná imunita vůči některým druhům informací a jejich emocionálnímu dopadu, který pak není tak ultimátní, jak by mohl být. Ne že by to “bylo normální”, ale prostě se u toho nekoná odstávka mozku.
to Schramm
Když už tu to téma ale máme, dovolím si přeci jenom šáhnout do filmu.
Čím se liší “tahle”:http://www.youtube.com/watch?v=PGqB6JIUzBo&feature=related scéna od “téhle”:http://www.youtube.com/watch?v=iN02pNRqgM8&feature=related? Ta první je “pop” a “cool”. A ta druhá děsí. A co “tohle”:http://www.youtube.com/watch?v=5_5sQyHnbY4 a “tohle”:http://www.youtube.com/watch?v=mvE-_utxEzc “znásilnění” od tvůrce té druhé scény? Díváme se opravdu na to, na co si myslíme, že se díváme?
Ale přesto všechny ty scény strčí do kapsy “tahle”:http://www.youtube.com/watch?v=YxH3O77uXIw jediná… Když jsem ji viděl poprvé, bylo mi z ní až fyzicky špatně. Když Frank volal “maminku”, doslova jsem cítil cihly cynismu, které v sobě stavím, abych si nepřipadal jako (fascinovaný) voyer ve skříni. A když Lealand/Bob plynule miluje i vraždí Madeline Fergusnovou, nedokázal jsem ani to. Jen jsem zíral na bednu a… Zíral.
Proti tomu řezání ucha panem Bílým je vlastně vysoce stylizovaná záležitost, nad níž se můžeme i cynicky pousmát.
Lynch (a třeba Cronenberg) umí něco, co jenom málokdo – umí ze samotného diváka vytáhnout to nejhorší v něm, zamávat mu s tím před ksichtem a říct: “Nehraj si na svatýho, mladej… Však ono v tobě je té špíny také dost!” A to se těžko sobě samému přiznává.
Jednoduše – když říkám, že “násilí by mělo mít smysl”, myslím tím, že každé, i z dějového hlediska zbytečné, násilí, by mělo diváka/čtenáře “bolet”. A nebo učit pokoře. Nemělo by to být něco, čím se jen, odtažitě, bavíme a “má to styl”. V takovou chvíli odpustím i přepísklé “cool” figurky (viz. třeba ty Lynchovy ;-)).
(Největší děsivost té scény u večeře je ale v tom, jak moc je civilní.)
to Elinor: Nerix-Sagoth: hovořil jsem o tom nejprimitivnějším (a zároveň nejzřetelnějším) vnějším společném znaku: to je ta kombinace pohlaví a sadismu. A že dělají “svou práci” rády, zodpovědně a úspěšně ;-). Jedna ale proto, že slouží své zemi. Druhá proto, že slouží svému libidu 😉 Takhle je mám mezi sebou postavené já 😀
to standa.e
Souhlas. Omlouvám se, že se k tomu furt vracím, ale dneska jsem dočetl, tak jsem plný “dojmů.” Je násilí a zbytečné násilí. Byl jsem nadšenej z Kopřivova Asfaltu, tak jsem dal druhou šanci i Zabíjení (na poprvé jsem to odložil). Sice jsem dočetl, ale dojmy se nezměnili. Prvních 100 stran super, akce i zábava (v rámci žánru). Jenže zbylých 250 stran už je o ničem. Toho násilí je tolik a je tak zbytečné (v tom množství i frekvenci), že alespoň já jsem to už pak ani nevnímal. A nebylo to myslím otupělostí vůči násilí, ale tím, že už to prostě překročilo vnímatelnou hranici. A tohle zatím nebylo autory X-Hawkovi, resp. Nerix dovoleno, proto ten efekt a možná fascinace (jak dobře píše Elinor výš) – třebaže ten pojem fascinace bych sám asi nepoužil. Ale mám dojem, že už si rozumíme, byť to tak zpočátku nevypadalo 🙂
to BorgDog, Schramm, JWP
BorgDog: Myslím, že se už můžeš do diskuse zapojit 😀 A nechechtej se mi, prosím, pod vousy moc nahlas ;-D.
Schramm: V pohodě. Dovolím si jen upozornit na jednu malou drobnost – to “obrušování”, o němž jsem s Kulaginem mluvil, to je něco jako když člověk roste. Sám to také nevnímáš. Nanejvýš je to ten svět kolem, jenž se ti zdá najednou tak nějak menší. Vulgarita, násilí i (killing)porno jsou tady s námi a v nás odnepaměti a vždy a takoví jsme. Ale **právě proto** je třeba mít jasné a nezpochybnitelné hranice. I kdyby pro nic jiného, aby se nesnižovala síla výápovědi tam, kde autor vypovídá. Opět z filmu: Vzpomínáš na to, jak do kin přišel Vojín Ryan a na jeho úvodní scénu vylodění? Jak dokázala opravdu otřást divákem (a to byl její smysl): “Podívej se, TOHLE je válka!”
Dnes? Dnes je to v zásadě “standard” a “tohle se nepovedlo, tohle vypadá jako kečup”! Co už by musel natočit Spielberg dneska, aby dosáhl toho, čeho dosáhnout chtěl? A aby to diváci tak dokázali vstřebat? Prostě jsme to násilí a explicitu zcela devalvovali tím, že jsme ho zlegalizovali. A tím jsme pomalu ale jistě tupější a tupější. Dovolím si tvrdit, že právě tím, co píšeš o Zabíjení, ses toho dotknul sám, jen v měřítku jedné knihy, jedné chvíle.
JWP: Já teda hlavně doufám, že neplácáme úplný kraviny 😉
2 Standa:
Hm, v čem znamená “standard” posunutí hranic?
to Elinor
Přestává jít o výjimku a extrém. Přestává šokovat. Přestává nutit k zaujímání postojů. Uvolňuje prostor odhlédnout od podstaty. A naopak jakýkoliv pokus šokovat (a je jedno zda pro šokování samotné či v závislosti na sdělení skrze šokování podávané) musí ty předchozí pokusy překonávat.
Nestačí zastřelit jedno dítě. Musíš vystřílet (spektakulárně) celý tábor. Tvého tagu si na zdi plné tagů všimne také jenom znalec. Slovo “kluk” najednou přestává být hanlivé. Dej svému dospívajícímu děcku (až ta doba jednou nastane) za povinnost přijít v osm, hádej se s ním, že přijde v devět (a v skrystu duše buď ráda). Dovol mu chodit v devět – začne bojovat o právo chodit domů v deset. A zkus si prosadit, aby chodilo v deset, když “všichni jeho známí mohou chodit v jedenáct!”
On i ten odhalený kotníček dámy již dávno není necudností a veskrze vzrušující částí ženského těla pro většinu mužů.
Učiníš-li z dosavadního extrému normu, vždy tím hranice pro nový extrém posuneš. A původní extrém oslabíš a devalvuješ – kolikrát až v naprostou nicotnost.
to Standa.e
Dovoluji si nesouhlasit s tím postupem tvorby normy (standardu).
Uvolnění mravů je jen jedním směrem z možných cest. Stejně tak mužeš vyrazit na opačnou stranu a “kotníček zase začít zahalovat”.
Chci tím říci, že pokud **nebude** obecná nálada čtenářské obce naladěna přejít od kotníčku k “minisukni”, tak tvoje dílo bude nepochopeno, neuznáno a odsouzeno.
Splatter je obecný krátkodobý trend, dokud někdo nepříjde s něčím lepším/novým, co opět vrátí/přesune standard jinam. Prostě žánr co hledá svoje hranice a limity.
Čtenáři si umí říct dost, stejně jako tvoje modelové “děcko” časem zjistí, že spát se prostě musí. Tj. norma se musí napřed všeobecně ujmout aby posunula hranice standardu.
“Víc Nerix” imho znamená prostě potřebu číst více příběhů **s Nerix** – nikoliv jen o ní. Není to Bubkovo překonávání sama sebe, je to odhalování dalších detailů o Nerix. A popravdě už jenom jít po stopách “několika” Nerixiných tajemství by možná vydalo na pár povídek.
Ještě dodám k tématu: Zpěv lamie pro mě paradoxně znamená otázku. Nerix je bezpochyby X-Hawkova přední opora. Na druhou stranu, Zpěv lamie ukázal její poměrně zásadní limity. Otázka zní: jak dlouho má taková osobnost perspektivu se na výsluní X-Hawkovy přízně udržet? Osobně si myslím, že Nerix má potenciál se dostat dál než je jen ta sado škatulka. Lze ji tedy rozvíjet (a já bych byl za) nebo ustrne a tím pádem, pokud by měla být X-Hawkova psychologie důvěryhodná, taky záhy končí…
to Yeti
Jde o to, zda ten kotníček po znovuzahalení je i nadále tím tajuplným místem (Žena má nohy!!!), či zda je již běžnou součástí naší existence, byť zakrytou 😉 A jde i o to, jakou podobu bude mít ta případná zpátečka vyjádřená “obecnou vůlí” – náboženská revoluce? Kalvínovy mravnostní hlídky? Nebo mravnostní hlídky Chomejmího? Likvidací čarodějnic? Ta zpátečka a “nastolení řádu mravů” bolí povětšinou víc, než ona cesta k mantinelům. Vlastně přemýšlím, kdy si lidé v historie sami nějak nenásilně řekli: “Tak tudy už ne, to už je moc…”
Samozřejmě literatura je zase trochu jiná historie. 😉
Jinak to děcko se přece vyspí ve škole, popřípadě se nalije energydrinkem. To je realita. Jsem každopádně rád, že máš větší důvěru v jedince – obzvláště mladého. Ze mě možná mluví ta profesionální deformace a střetávání se s každou další generací dětí… i rodičů. A tím nechci říkat, že jsou každé další děti “horší”. Prostě jsou jiné.
Víc třeba někdy do té Jirkou navržené hospody. Asi jsem již za sebe k věci řekl vše 😉
Každopádně dík za názor. S Nerix je to asi jako s holkama – kolem některých projdeš a ani se neohlédneš. A některé cítíš touhu poznat blíž. Je vždycky zajímavé vědět, proč tu touhu cítíš. A u literárních postav obzvlášť, tam ti ty feromony nefungují. A už dost! 😉
to Schramm
Historie učí, že? Já si také okamžitě vzpomněl na Jagodu, Ježova a Berju… 😉
to Schramm
Ale rozvíjet ty motivy takhle veřejně by asi nebylo úplně fér. Nechejme Honzovi prostor. Neomezujme ho námi veřejně navrhovanými řešeními (logicky by jako autor hledal jiná řešení jenom, proto, že tahle jsou veřejně diskutovaná). To už fakt patří do hospody, nebo mailů 😉
strip
Na JFK-fans je Nerix věnováno několik stripů, jsem ale zvědavý, kdy se někdo pokusí o komiksovou verzi sedmadvacítky…
Ty stripy jsou hrozné.