Varšavská republika se snaží udržet neutralitu, balancuje mezi dvěma silami – Němci a Rusy –, ale mladý stát má čím dál více potíží. V enklávách se objevují přímí vyslanci Šeptajících, a slovo moci,……
Péťa nemá moc kamarádů, zato má hodně followerů. Na svém kanále se věnuje nejrůznějším záhadám i podfukům. Když náhodou narazí na průvodce po Prašině, na vlastní kůži pozná, kde končí smyšlenky……
Péťa nemá moc kamarádů, zato má hodně followerů. Na svém kanále se věnuje nejrůznějším záhadám i podfukům. Když náhodou narazí na průvodce po Prašině, na vlastní kůži pozná, kde končí smyšlenky……
Audionakladatelství Kanopa zatím na českém trhu není příliš známé – ale co není, může být. Pod vlastní značkou se totiž chystá rozšířit portfolio svých titulů se zaměřením především na audioknihy.……
Otázek o tvorbě, inspiraci a sobě coby spisovatelce už se Kristýna Sněgoňová naodpovídala dost a dost. A tak jsme se rozhodli se jí zeptat, jaké to je být na literárním výsluní a jak je obtížné chránit si přitom soukromí. A taky o spoustě dalších věcí kolem toho „být autorkou“.
Anton Stiffel: Věda je po sci-fi moje druhá největší láska
|Je mi velikou ctí, že v následujícím rozhovoru mohu představit a přiblížit významného nestora slovenské literární fantastiky se zarytě úzkým zaměřením na její vědecko-fantastický žánr. Řeč není o nikom menším než o Antonu Stiffelovi, držiteli mnoha ocenění v nejenom tuzemských soutěžích, autorem dvou samostatných knih Zabudnutý vesmír (2015, 2019) a Časonauti (2022) a přítomného v nemalém množství povídkových antologií. Řeč bude převážně o nejnovější knize – tak bez dalšího oddalování můžeme začít rovnou s otázkami.
Jakýkoliv čin má svůj neodvratitelný důsledek. Samozřejmě, člověk si toho dost často není vůbec vědom až do chvíle, kdy na něho tento následek jeho vlastního konání dopadne s razancí nesmlouvavě drtivou. Pravda, někdy naopak přichází pomalu a nenápadně…
Svět knižního fenoménu Prašina se rozrůstá v komiksové sérii s novými příběhy, novými hrdiny a novými záhadami. Toto jsou kroniky Prašiny. Užijí si je nováčci i čtenáři, kteří mají Prašinu prochozenou.
Co román, to název, který má něco společného s koněm. A nejenom název, celé je to o koních… O kom je řeč? O Věře Mertlíkové, známé autorce historické fantastiky. Kromě toho, že ráda a hodně píše, je také nadšená šermířka, jezdkyně, tanečnice, choreografka, kuchařka a zahradnice. Začala s povídkami a hned zaznamenala úspěch v řadě literárních soutěží (Žoldnéři fantasie, Daidalos, Cena Karla Čapka, Tovaryši kalamáře). Její poslední, v pořadí už čtvrtý román však z naznačeného pravidla vybočuje, i když koně v něm stále hrají významnou úlohu. V názvu se objevuje nový motiv – růže. Proč tato změna? Nezbývalo, než autorku vyzpovídat, abych její nové inspiraci přišla na kloub.
O čem vlastně člověk může s jistotou povědět, že je to to ONO? To reálné, čeho se může bez problému dotknout za pomoci všech svých smyslů, čímž by potvrdil materiální skutečnost něčeho, co existuje v určitém čase na určitém místě, zrovna jako on sám? Co když je to ovšem pouze iluze vytvořená Krajinou stínů k ošálení nedokonalého lidského vnímání?