Východ černého slunce, který vydalo nakladatelství Classic těsně před vánoci, je první knihou C. S. Friedmanové vydanou u nás a zároveň počátkem jejího cyklu Trilogie ledového ohně. Tedy neznámá autorka, neznámý cyklus, neznámá kniha – co z toho asi může vzniknout? Nezbývá než zkusit a začíst se do tohoto 600 stránkového tlustopisu.

Císař Krispos uzavírá jeden z cyklů Harryho Turtledova, věnovaného světu Videssosu. Krispos je už více než dvacet let císařem a ve Videssosu se pod jeho vládou udržuje klid a mír. Ten ale kupodivu nevládne v císařské rodině, která se rozrostla o další dva syny, takže už jich má Krispos úhrnem tři…

Po přečtení čtyř pokračování Kruhů magie vím, že od této autorské dvojice nemůžeme čekat zázraky. Přesto jsem k Čarodějové hradu, předposlednímu dílu celého cyklu, přistupoval s nadějí. Zda-li se má očekávání splnila, se snad raději ani neptejte.

Jsou knihy, které nejsou vydavateli řazeny mezi sci-fi, a přesto tam alespoň částečně patří. Jsou však i knihy, které jsou na tom opačně. A jednou z nich je i tato. Ač čtyři kratičké povídky Daru času spojuje hlavní téma cestování časem, které je tak typické pro žánr sci-fi, přesto to vlastně není tak úplně určující kritérium. Jedná se spíše o filozofickou fikci, v žádném případě však nejde o klasickou hard-scifi, která hlavně ve svém „Zlatém věku“ cesty časem zpracovávala jako na běžícím páse.

Kniha složená z jedné povídky a dvou novel mapuje dějiny světa Známého vesmíru v časech válek lidí s kočičími Kzinty. Sám tvůrce světa Známého vesmíru se v úvodu přiznává, že právě toto období ho vůbec neláká ke zpracování, proto je přepustil jiným, kteří to udělali za něj. Niven je tedy jen autorem úvodní povídky.