Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.

Pohled na svět skrze začouzené sklíčko může být do jisté míry děsivým protipólem růžovým brýlím. Prozření přítomnosti temnoty v okolním světě a hlavně v lidských nitrech se již nedá nikdy zažehnat. Již navždy zůstane součástí pozorovatelova nazírání na život i osobního vidění reality.

Co patří k Vánocům? Stromeček, dárky, bramborový salát? Betlémek na okně? Kapr ve vaně? Vánočka a kakao k snídani? Koledy, Mrazík a cukroví? Velký úklid, mytí oken v mrazu? Lití olova? Věštění z ledu? A co ještě? No přece hořící krb, deka a knížka. A to i když je trošku krvavá…

Kdo by věřil starým povídačkám, že? Třeba té, že když si nasadíte na hlavu korunu a prohlásíte se králem, přijde váš prokletý předchůdce a… Lidi jsou prostě nepoučitelní, a tak stačí jeden nerozumný blázen a na Sylothis se valí magická mlha, hordy nepřátelských satyrů a další katastrofy znamenající brzký zánik celé říše.

Fantasy meče a magie může mít mnoho tváří – a Zpěv straky je toho důkazem. Ačkoliv se Dana Beranová nijak netají svým obdivem k Zaklínači, našla si vlastní a nepříliš prošlapanou cestičku a nabízí potavě napsaný příběh, jehož hlavní hrdinka zasvětila život snaze o ochranu slabších a především péči o raněné. Na scénu přichází léčitelka a čarodějka Henika!