Číst knihu, která je součástí nějaké větší série, bez znalostí knih předcházejících, může být někdy výzvou. Čtenář může některé souvislosti nepochopit, protože nezná předcházející události. Je to ale výzva pro i autora zda dokáže jednotlivým příběhům dát takovou podobu, aby neznalost děje těch předcházejících nebyla pro čtenáře omezující.

Na Fantasy Planet už vyšly recenze na spoustu zajímavých titulů. Ale troufnu si říct, že kanibalský lehce romantický a lehce hororový road trip jsme tu ještě neměli. Navíc byla kniha Do morku kostí v minulém roce zpracována i filmově, takže na téhle netradiční kombinaci rozhodně něco bude!

Fantastika má mnoho tváří. Kniha s dlouhým názvem Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy nabízí jednu z těch méně obvyklých – lehké, nadýchané a pohádkově laděné čtení. Nenáročná kniha s mnoha kouzelnými momenty a trochou poučení, nic víc, nic méně.

Jak asi bude vypadat svět za 160 let? Tuhle otázku si pokládají nejen snílci či vizionáři, ale také spisovatelé sci-fi. Mezi ty posledně jmenované patří rovněž Zuzana Strachotová. Autorka dvoudílné dystopie Devět dní a Devět nocí, milovnice anime a fanynka hry Cyberpunk 2077 nás ovšem tentokrát ve své novince Vypůjčený čas nezve do válkou zničeného postapo světa, ale do megapole zářící milióny světel, v níž vedle sebe šťastně žijí lidé a bioroidi (uměle vytvořené bionické organismy). Nastal věk blahobytu a prosperity. No, jak se to vezme.

Věci se prostě dějí. Jen blázen by v nich hledal vzorce nebo dokonce záměr. Jenže co když existuje hra, o které ví jen pár vyvolených a která zasahuje do našich každodenních životů? Co když nejste jen dostatečně dobří hráči a nedokážete odhalit dobře ukryté stopy a nápovědy? Možná stačí jen pozorněji koukat kolem. Možná. A nebo je to všechno nesmysl.