Zůstanou jen skvrny – Sebezničující pouť za spásou

Za svůj život člověk nasbírá bezpočet jizev, jak těch vnějších, viditelných na kůži prostým okem, tak i těch ukrytých hluboko uvnitř. Těm druhým z nich se nejspíš nikdy plně nepodaří zahojit a zůstávají bolestivé po celý zbytek života.

Jude – vypravěč počtem stran sice nijak zvlášť rozsáhlého příběhu, ale s o to větším dopadem smyslu vyprávěného – prožil množství traumatických zážitků již v raném věku svého života. Už ten první, ztráta těžce nemocné milované matky, dokáže v citlivé dětské psychice napáchat jen velice těžce napravitelné škody. Ovšem, dalo by se to překonat, pokud by se zbytek rodiny semkl ve vzájemné všeobjímající podpoře. To bohužel nebyl Judeův případ. Se svým jen o něco málo starším bratrem Kylem téměř okamžitě po ztrátě svého mateřského anděla strážného kamsi zmizela i jejich nevinnost. Slabošský otec, neschopný se vyrovnat se ztrátou své ženy, propadl vášni pro whisky a kromě obsahu lahve jej cokoliv jiného přestalo zajímat. Tím jenom dal mlčenlivé svolení k událostem věštícím příchod traumat ještě daleko horších. Oba bezbranní chlapci jsou vrženi do deviantních náručí strýců z matčiny strany. Hluboké jizvy bolesti se začínají zařezávat do dětských těl i duší až k neodvratné tragédii, která jen připravila prostor pro budoucí odpověď v podobě ještě krutější pomsty.

Autor novely Zůstanou jen skvrny, vydané česky jako třetí svazek edice Zrnka temnoty (Golden Dog 2022), se dotkl s vypravěčskou bravurou velice těžkého tématu, a sice sexuálního zneužívání dětí spojeného, jak také jinak, s fyzickým i psychickým týráním. Na postavě Judea demonstruje, jak tato v dětství způsobená traumata mohou vyústit až k extrémnímu řešení v podobě odplaty v dospělosti, kdy už je člověk dostatečně fyzicky i psychicky silný, aby ji mohl na svých dřívějších bezcitných trýznitelích vykonat.

Ross Jeffery až explicitním způsobem vypráví příběh, v němž mísí časové linie ze života své hlavní postavy. Jude zde rekapituluje vše hlavní, čím si prošel. Dětské vzpomínky se střídají s těmi nedávnými, ovšem všechny nesou znamení krve. Ty dávné na straně bezmocné oběti i ty nedávné aktivně trestajícího anděla své soukromé pomsty na všech, kteří mu tak krutě ukradli jeho dětskou nevinnost a způsobili bolest, které se tímto terapeutickým způsobem zlomený a postižený muž snaží alespoň částečně zbavit. Aby po všem prožitém, pokud je to jen trochu možno, zůstaly jen skvrny.

Přestože se autor rozhodl nedotknout popisu přímo samotného sexuálního znásilnění, předává příběh až příliš naturalisticky líčený, který si svou zrůdnou hrůzností v ničem nezadá s žádným smyšleným nadpřirozeným zlem. Snad právě proto je všechny převyšuje a řadí mezi čistokrevné hororové příběhy, neboť právě ta reálnost a uvěřitelnost ve spojení s krvavou cestou odplaty je ještě o stupeň děsivější – tím, co člověk dokáže udělat jinému člověku, ba co víc, nevinnému dítěti, a provádět navíc opakovaně.

Ross Jeffery: Zůstanou jen skvrny