Vymyslíte si vlastní svět, kterému dáte charakteristický unikátní atribut. Zasadíte do něj několik vlastních povídek, a nakonec se na vlně euforie rozhodnete jít ve svém snažení ještě o krok dál: uspořádáte soutěž o nejlepší povídku z tohoto světa! Přesně touto cestou se vydala Jitka Ládrová, mladá nadějná česká spisovatelka a zároveň editorka sborníku Zpívající věže.
Jitka Ládrová je autorkou na vzestupu. Zatím ji však čtenáři mohou znát především díky její povídkové tvorbě, která byla publikována v rámci různých soutěží (Mlok, Kočas či Žoldnéři fantasie) a nově i z povídkové sbírky Žena se sovou. Její díla získávají u čtenářů kladné ohlasy, a svět Nejmocnějších, jak je nazván svět, ve kterém se povídky odehrávají, vyvolává zájem. A protože mnoho amatérských autorů zatoužilo, aby si do něj mohli přidat svůj střípek v podobě příběhu i oni, netrvalo dlouho, a na světě byla nová literární soutěž s názvem Zpívající věže.
Stejnojmenný sborník je tím nejlepším z prvního ročníku soutěže. V krátkém úvodníku z pera samotné editorky a zakladatelky celého projektu se dozvíte něco málo o vzniku soutěže, a nechybí ani prvopočátek všeho – povídka Legenda o Zpívajících věžích, která dala celému klání jméno. Díky další krátké stati pak čtenáři získají poměrně slušnou představu o tom, co na vás v povídkách čeká, a jak bude zhruba vypadat svět, ve kterém se příběhy budou odehrávat.
Člověk by očekával, že když už mají být Zpívající věže výsledným produktem literární soutěže, dozví se z nich čtenáři i něco více o soutěži samotné. Sborník se prostě tváří, že žádná soutěž víceméně neexistuje – žádný odkaz na webové stránky, žádné informace o celkovém počtu soutěžních povídek nebo třeba o složení poroty. Z pohledu soutěže samotné je tento nedostatek obrovská škoda. Vím, že Jitka Ládrová má dobře propracovaný facebookový marketing a skupina jejich sledovatelů je početná, ale takhle propásnout ideální příležitost k propagaci i v řadách „neznalých“ je prostě trestuhodné. A škoda je to samozřejmě i z pohledu zvídavého čtenáře, který se může cítit ošizen. Naštěstí je v závěrečném doslovu uveden aspoň kontakt na autorku pro případné zájemce o účast v dalším ročníku soutěže.
Zajímavostí je, že se Jitka Ládrová rozhodla knihu vydat na vlastní náklady, protože:
„Chtěla jsem, aby se sborník mezi lidmi šířil. Neznámé autory málokdo kupuje, i když podle mého názoru jejich díla stojí za přečtení.“ (strana 189)
I z tohoto důvodu bych očekával, že kromě trošky sebepropagace jakožto autorky zahrne čtenáře i mnoha dalšími informacemi souvisejícími se soutěží i její tvorbou. Leč, v plné síle se projevily nadšení a nezkušenost s vydáváním knih; marketingová vytěžitelnost byla rozhodně mnohem vyšší.
Koukni věži na zoubek
Soutěžní příspěvky samotné přinesou první drobné překvapení. Jsou nejen v češtině, ale také ve slovenském jazyce. Některé slovenské texty navíc představují skutečnou jazykozpytnou výzvu, neboť jsou květnaté a velmi poetické, tím pádem obsahují mnoho neobvyklých slov, jejichž význam zřejmě mnozí čitatelé nebudou znát.
Před každou povídkou se nachází úvodní slovo samotné editorky, které má prozradit něco málo o povídce samotné. Bohužel, předmluvy působí velmi neprofesionálně – jsou psány ve velice familiárním tónu a místy budete mít pocit, že místo předmluvy čtete výňatek z deníčku pubertálního děvčete nadšeného z nové hračky. Jinými slovy, v rámci sborníku je to další dobrá myšlenka, kterou pohřbilo přílišné nadšení.
Co se naopak VELICE podařilo je grafické pracování. Kromě mapy světa naleznete na stranách knihy také několik kreseb zpívajících věží; tedy, věží, které mají na vrcholu charakteristickou harfu. Roland Havran odvedl úžasnou práci, a pevně věřím, že tento ilustrátor se objeví i v některých dalších knihách. Mimochodem, oproti barevné obálce působí černobílé ilustrace uvnitř knihy ještě o něco působivěji.
A nyní již k samotným povídkám. Zde si opět dovolím jedno malé rýpnutí. Mezi uveřejněná díla se dostala i Vendula Brunhoferová se svým textem Ptáčník. Kvalitu tohoto díla si rozhodně nedovolím zpochybňovat; naopak, patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Problém je v tom, že do soutěže došel až po uzávěrce, přesto byl vydán. Možná by stálo za zamyšlení (a to obecně, nikoliv pouze ve vztahu k této povídce) využít do budoucna institutu hostujícího zkušeného a renomovaného autora jakožto taháku. Mohla by to být dobrá cesta k popularizaci textů autorských nováčků, na druhé straně chápu, že je to další výrazná finanční zátěž.
V knize naleznete na 197 stranách šest soutěžních povídek, z toho dvě od Jely Abasové. V rámci konkurence zaujme drabble Parní věk Pavla Koudelky čítající pouhou stovku slov – v kontextu ostatních fantasy povídek je to zajímavé oživení a zároveň je třeba ocenit odvahu editorky předložit čtenářům podobný experiment. Velmi působivý je i Posledný bastard Erika Kováče, který svoji atmosférou i vyzněním připomíná svět G. R. R. Martina. Tento příspěvek měl v mých očích jasné medailové ambice, leč porota byla proti.
Osobně bych s konečným umístění nesouhlasil – Novicka Jely Absové na třetí příčce mě příliš nezaujala, je vyumělkovaná a plná kudrlinek, čímž ztrácí na čtivosti a tempu. Oproti tomu zlatá i stříbrná medaile jsou zcela zasloužené, i když bych opět pořadí prohodil. Stříbrná Pravda o strážci z Hoganova přístavu Věry Mertlíkové mi přišla údernější a konzistentnější než zlaté Čo patrí moru (opět) Jely Abasové, které boduje nápadem a netradičním pojetím.
S potěšením musím konstatovat, že kvalita soutěžním textům nechybí, a přestože mnohdy objevíte stopy nevypsanosti, rozhodně to není nic, co by mělo výrazně kazit výsledný dojem.
Zpívající věže jsou prvním krokem na (doufejme) dlouhé cestě nové literární soutěže. Sborník nejlepších prací z tohoto klání má rozhodně co nabídnout, a přestože má své mouchy, po literární stránce ukazuje ambice dohnat v budoucnu své etablovanější konkurenty. I Jitka Ládrová v roli editorky se v chystaných Strunách osudu zajisté poučí ze svých chyb. Zpívající věže jsou rozhodně životaschopným projektem, jen zatím trochu doplácí na nadšení a živelnost.
Jitka Ládrová (editorka): Zpívající věže
Vydaly: Straky na vrbě, 2017
Obálka: Roland Havran
Počet stran: 190
Cena: 120 Kč
