Jméno Pavla Skořepy si teprve hledá cestu do srdcí čtenářů. Jeho debutová kniha s názvem Zlověsti je zajímavým mixem: povídky prodchnuté temnotou a tajemnem jsou doplněny výběrem z autorových básní. A těch zajímavostí v knize najde pozorný čtenář mnohem víc!
Ačkoliv vydává Pavel Skořepa svoji debutovou knihu, jeho jméno není úplně neznámé a problesklo již v několika sbornících a jedné sbírce poezie. A Zlověsti ukazují, že tenhle autor se nebojí čtenářům prodat, a nechybí mu k tomu ani um, ani schopnost zaujmout.
Co je psáno…
Na obálce nalezne čtenář mysteriózně působící knihu. To znamená dvě věci: za prvé velmi zdařilou ilustraci na obálce, za kterou Peter „Cwoky“ Murín zaslouží pochvalu! A za druhé: tahle kniha je, jak se dozvíte v prologu Zlověstí, tmelícím prvkem všech povídek. Dobře, uvodit povídky jako nešťastné příhody obsažené v temné knize není úplně originální, ale má to své kouzlo a dává to zajímavý jednotící rámec. Hned na úvod příjemné překvapení ukazující, že o pojetí své prvotiny Skořepa přemýšlel!
Dáma promine – v té rychlosti jsme přeskočili předmluvu Kataríny Soyky, která líčí autora ve velmi zajímavém světle, vzbudí zájem… a vlastně i vcelku vysoká očekávání.
Povídek je symbolicky třináct (včetně již zmíněného prologu). Příjemné zjištění je, že jsou poměrně různorodé – jak náměty, tak svým vyzněním. Všechny pojí střípky tajemna, temnota různých odstínů a strach různé hustoty. Zlo a neštěstí mají různé podoby, které se projevují jak navenek, tak třeba i jen uvnitř hrdinů jednotlivých textů. Najdete zde hutný pravověrný horor, zasněné mystické mámení, klasickou krvavou vyvražďovačku, ale i příběh o tom, že nevinná dětská přání mohou mít hrůzné důsledky, lehký a humorný příběh o nevhodném místě k táboření nebo úchylnou povídku o pomstě za zpackaný život. Náměty jsou opravdu různorodé a každý jeden v sobě nese pocit neklidu, byť mnohdy ze zcela odlišných důvodů. Nezapře se ani autorův smysl pro černý humor a ironii.
V povídkové sekci Zlověstí vás rozhodně zaujme několik věcí. Především to budou názvy jednotlivých povídek: Utrpění dospělosti na Náplavce, Pískoviště nejsou na hraní či Strastiplná cesta básníka za prosazením jeho tvorby rozhodně nejsou tím, co si přečtete běžně v jiných knihách. Tím nejzajímavějším je ovšem styl Pavla Skořepy. Bez přehánění: ten muž je básník každým coulem, a nezapře to ani ve svých prozaických textech. Bohatá a vzletná čeština použita jest, ale nikterak výrazně při čtení neruší a spíše dává textům punc výjimečnosti, osobitosti. Vlastně si ani díky konzistentnímu užívání tohoto bohatého jazyka neuvědomíte, že čtete věci napsané poměrně netradičně. Zároveň však tahle forma skvěle předává sdělení, takže nezbývá než konstatovat, že účel světí prostředky.
A ještě jednu zajímavost musíme zmínit. Někteří povídkáři staví na silné pointě a nápadu, jiní zase spíše na prokreslení postav a solidním dějovém oblouku. Skořepa umí obojí – dá se říci, že v kratších textech umí překvapit pointou, v delších naopak vsází na klasické vypravěčské postupy – precizně rozehraje situaci a vede ji pevně k cíli. I díky tomu působí povídky různorodě a autor nevykrádá sám sebe.
A povídkách následují…
Již jsme řekli, že Zlověsti jsou tvořeny dvěma částmi. Tou druhou částí je autorova básnická tvorba. Ano, Skořepa je v hloubi duši poetou a nebojí se to čtenáři ukázat.
Posuzovat básně je těžké, zvlášť v tak hojném počtu (blížícím se čtyřicítce!). Liší se text od textu, někde příliš nelícují rýmy, někde zase příliš nesedí rytmika… Ale čert to vem. Budu trochu spekulovat a budu trochu subjektivní, ale myslím si, že hlavním poselstvím Skořepových básní má být vyjádření kouzla okamžiku, zachycení silných emocí a pocitů nebo nálady. A v tomto ohledu jeho poezie funguje na výbornou.
Každá z básní je malou osobní výpovědí. U některých pochopíte rychle o čem je řeč, u některých nezbude než spekulovat. Ale Skořepova poezie ve vás zanechá emoce, je temná a působivá a především funguje i pro lidi, kteří nemají s poezií příliš zkušeností. Autor totiž píše „pro lidi“ – nesnaží se skrývat a maskovat o čem píše, a tahle upřímnost je daní za místy kostrbatější formu.
Bohužel, neumím Skořepovu poezii a její kvality zhodnotit fundovaně ani příliš objektivně, vezměte tedy prosím zavděk názorem laika a nebojím se říci i běžného čtenáře.
Pokud se podíváme na Zlověsti jakožto celek, je to hodně temná a atmosférická kniha. Povídky a básně se navzájem prolnou a v povídkové tvorbě básníka Pavla Skořepu objevíte dřív, než se k poezii samotné dostanete. Určitě se najde pár textů, které vám utkví a zůstanou vám bloumat v hlavě. Tenhle debut je příjemné překvapení, tak nebuďte konzervativní a dejte mu šanci.
Pavel Skořepa: Zlověsti
Vydal: Art Floyd (Slovensko), 2021
Obálka: Peter „Cwoky“ Murín
Počet stran: 250
Cena: 8 EUR / v české distribuci cca 300 Kč
