Jste milovníky rozsáhlých fantasy ság jakými jsou třeba Píseň ledu a ohně nebo Malazská kniha padlých? A říkáte si, jaké by to asi bylo, kdyby něco takového napsal i někdo z našich končin? Pak věnujte svoji pozornost Zloději osudů Jana Urbana – a nenechte se zmást obálkou. Pod ní se totiž ukrývá úvod do rozlehlého fantasy světa, který se může srovnávat se zahraniční konkurencí.
Jan Urban je čtenářům známý díky své pětidílné sérii Pragocalypsa. Ale tu nyní nechme stranou, protože přichází něco mnohem většího, rozsáhlejšího. Sám autor o sérii Věčné mlhy mluví jako o českém Malazu – ovšem nikoliv proto, že by měl v úmyslu tuto ikonu fantastiky kopírovat či vykrádat, ale spíše v kontextu k rozlehlosti a propracovanosti celé série. Toto označení poměrně jasně říká, co na vás v knize čeká, a zároveň podtrhuje i ambice samotného autora!
Kniha, která klame obalem
Obálka. Věc, která má čtenáři předznamenat, co na něj v knize čeká. V případě Zloděje osudů je však obálka v rozporu s obsahem. Růžový okřídlený anděl spolu s logem vydavatelství CooBoo evokuje čtení spíše pro mladší čtenáře – dokonce byly slyšet i hlasy tvrdící, že „podle obalu to bude něco jako Maasová“.
Chyba, přátelé. Nesuďte knihu podle obalu, protože uvnitř se dočkáte čistokrevné fantasy s několika dějovými liniemi, spoustou hrdinů a vůbec všeho, co k rozsáhlým fantasy ságám patří. Mladší, či spíše nesečtělejší čtenáři, se příliš chytat nebudou; děj je navíc místy temnější, takže v podstatě ani nejsou pro Zloděje osudů zamýšlenou cílovou skupinou!
Startujeme ságu aneb Kostky jsou vrženy
Jak již bylo řečeno, mají být Věčné mlhy rozsáhlou fantasy ságou – a Zloděj osudů slouží jako vstupní brána do zcela nového světa.
Jak naznačuje anotace knihy, vše začíná hodem kostkami. Ty jsou v rukou bohů, kteří určují chod věcí pozemských na dlouhá léta dopředu. Tentokrát se však „rituál“ nevydaří – kostky jsou vrženy neznámou bytostí, a navrch jedna z kostek zmizí, takže není možné dokončit celou věštbu. Lovem na kostku a neznámou bytost je pověřena božská Strážkyně, protože bohové sami mají na povrch Gambaly vstup zakázán. Ale jsou to bohové, takže kdo z nich by se nechal omezovat nějakými pravidly…
Střih. Přesouváme se na Gambalu, což je velmi zjednodušeně svět, kde žije spousta lidí. A právě zde se začíná rozehrávat další část příběhu. Urban se v duchu tradic „velkých“ fantasy ság pustil do výstavby světa a vytyčení jeho mantinelů a pravidel, takže se postupně seznamujeme s obrovským množstvím postav v několika spletitých dějových liniích. Dočkáme se politikaření, množství intrik, a příběh postupně nabírá základní směr hovořící o tom, že magie na zemi sílí, a díky tomu se po staletích probouzí nekromant s děsivou pověstí, který se chystá (znovu) ovládnout svět. Proti němu se postaví „hodný“ mág, který pošle své vyvolené, aby bojovaly s „tím zlým“ o náramky se silou elementů, které mohou výrazně zvrátit poměr sil.
Nevýhodou úzce spjatou s faktem, že se jedná o první díl větší série, je, že autor střídá jednotlivé linie a postavy, aby stihl představit většinu těch klíčových. Navíc, jak již bylo řečeno, se vše odehrává v několika paralelně se odvíjejících liniích, takže minimálně zpočátku budete mít pocit, že se skáče z jednoho na druhé a bude chvilku trvat než si dokážete poskládat alespoň částečně jednotlivé části k sobě.
Paralely
Pokud budeme hledat podobnosti, pak lze Věčné mlhy asi nejlépe srovnávat s Písní ledu a ohně. Jedná se o epickou fantasy, kterou podtrhuje autorův (místy možná až příliš) popisný styl. I středověké zasazení a přítomnost magie dává tomuto přirovnání za pravdu. Z Malazské knihy padlých si zase autor půjčil zvyk nic nevysvětlovat a hodit čtenáře rovnou do víru dění, i když v případě Zloděje osudů jdou věci vydedukovat mnohem snáz než u nečitelného Eriksona.
Můžeme se dohadovat, co bylo inspirací jednotlivých linií… Ale je zkrátka fakt, že ve fantasy literatuře se motivy v čase opakují a Urban se nesnažil psát příběh originální za každou cenu, přesto, že několik zajímavých prvků vonících neokoukaností v knize najdeme. Každá fantasy už holt bude jako nějaká jiná, protože mezníky žánru byly položeny již před dávnou dobou a od té doby je každé další dílo pouhým „recyklátem“, ať již vědomým či nevědomým. A zrovna v tomto případě bych Jana Urbana nepodezíral z toho, že se snažil kohokoliv kopírovat nebo vykrádat!
Mládí vpřed
Jako celek působí Zloděj osudů konzistentně a pět set stránek rychle uteče. Snad jedinou výtkou může být, že i přes poměrně velký rozsah je to stále „jen ochutnávka“ – věci se pozvolna rozehrávají a čtenář stále pořádně netuší, na čem je.
Pokud se na knihu podíváme drobnohledem, můžeme najít pár much. Předně: Urbanův popisný styl již byl zmíněn. Občas je tím narušena plynulost příběhu, místy dostáváte víc, než je vlastně třeba (zejména některé vedlejší postavy se zdají být úplně zbytečně rozepsané do detailu), ale to už opravdu lovíme drobnosti.
Postav je vážně kupa, takže nechybí nezbytný přehled na konci knihy, bez kterého budete nejspíš občas tápat. Překvapením je, že předpokládané klíčové postavy, které ponesou na svých bedrech břemeno záchrany světa, jsou ještě teenageři.
Věc, se kterou možná budete trochu bojovat, jsou velmi různorodá jména hrdinů. Vidět je pěkně naskládané vedle sebe místy představuje slušný galimatyáš, protože stylově jsou mnohdy zcela odlišná. Ano, město je určitě plné lidí z různých koutů světa, ale orientaci v postavách to příliš neusnadňuje. Ale to už je holt úděl přelidněných fantasy ság…
Možná je to zvláštní, ale Zloděj osudů je i přes velký stránkový rozsah prozatím pouze ochutnávkou, která ale dokáže vzbudit zájem. Získáte prvních pár indicií kudy se děj bude směřovat dále, poznáte svět a jeho bohy, budoucí hrdiny i arcipadouchy… Dost na to, aby ve vás kniha vzbudila zvědavost jak to vlastně bude dál.
JAN URBAN: ZLODĚJ OSUDŮ
Vydal: CooBoo, 2021
Obálka: Dominik Broniek
POČET Stran: 576
cena: 399 Kč
