„A my mu říkali – hlavně žádnej průšvih, Hofírek, na nic nešahat, jak tu minulost jednou změníš, už to nejde vrátit a bude to celý roz.. ehm, rozhozený. A von né, no a průšvih je na světě. A teď tady hopsá časem jak vožralej klokan, a čumí, co ty jeho nenechavý ruce způsobily.“
Knih o paradoxu způsobeném při cestování časem už bylo napsáno spousty. Stačí zašlápnout brouka, zabít konkrétní osobu nebo zabránit jednomu rande a řeka dějin si vybere úplně jiné koryto. Jenže Zlé časy jsou jen jedny, a Michal Březina se sice stará o čas, ale namísto koryta nabízí spíše kopyto, protože jinak by člověk hlavního hrdinu Dušana Hofírka ani nazvat nemohl.
Ty tvý nenechavý pazoury, Hofírek!
Na začátku by bylo dobré říct si pár slov k pojetí tématu. Pokud čekáte seriózní román o cestování časem, pak se rovnou poohlédněte jinde. Březina je autorský svéráz a jeho styl vyprávění se nese v duchu nekorektnosti, zábavných přirovnání, lehké praštěnosti, machismu a českého národního buranství (mnohdy až švejkovského). Pokud jste četli Měsíční deník, tak máte velmi dobrou představu co na vás ve Zlých časech číhá.
Základ celého příběhu je jednoduchý jako hlavní hrdina sám. Zvláštní agent Dušan Hofírek je vybrán, aby podnikl cestu časem. Jeho kvalifikací je to, že má sice dostatek svalů, ale hlavu spíše k estetickým účelům. A protože stroj času přepravuje pouze jedince nepříliš bystrého rozumu…
Jenže kam Hofírek vstoupí, tam sto let tráva neroste. Po prvním menším extempore se zaměstnavatel nepoučí a Hofírek dostane další šanci podívat se do doby vlády Karla IV. A co čert nechtěl, agent se nám zakouká do nesprávné ženy a jeho malý úlet změní celou budoucnost. Ale Dušan není žádný béčko (nebo si to o sobě aspoň myslí), a tak se vydá zpátky, aby vše napravil. Jenže namísto toho skončí v daleké budoucnosti a začnou se dít věci.
Hop sem, hop tam
Úvodní část až do bodu, kdy se hlavní hrdina snaží vrátit zpět a vše napravit, je o něco svižnější a konzistentnější než zbytek knihy. Částečně je to dané počátečním seznamováním s reáliemi, kdy může autor dělat spoustu vtipů a vytasit se se svými oblíbenými neotřelými přirovnáními. Aby ale nedošlo k mýlce: Březina se nesnaží dělat jen humor, ale píše humornou literaturu. Literární kvalita knize nechybí, i když autorův styl obsahující občasné myšlenkové odskoky a zkratky (čímž se občas do textu dostanou věty jako z „jiného světa“ aby další věta už byla zase úplně normální) nejspíš nepřesvědčí každého. Čtenáři ale rychle dojde, že Březina má slušný literární rozhled, a užije si dešifrování odkazů a narážek, které mnohdy ani nejsou nikterak skryté. Inu, jak se říká: psaní blbých knih si mohou dovolit pouze chytří autoři.
Druhá část knihy už je mnohem rozsekanější. Hofírek se vrací z daleké budoucnosti se zajímavým doprovodem a na svých poměrně častých zastávkách opakuje v různých variantách to samé: přivlastnit si pohon stroje času, aby mohl opět pokročit nazpět. Objeví se v časech zlých i lepších, ale na čtenáře nečeká žádný zásadní kulturní šok co se týká toho, jak to bude v budoucnu vypadat. Občas si říkáte, že některé zastávky mohou být zbytečné, některé dost natahované, ale když se nad tím zamyslíte na konci, je celá mozaika dobře poskládaná a dílky do sebe zapadnou. Jen děj už díky větší rozkouskovanosti nemá takový švih a spád, i když nechybí akční scény ani humorné momenty. Zajímavé je sledovat, kterak cestovatelé sledují následky neuváženého činu v minulosti a přemítají, jak asi bude vypadat budoucnost když…
Zlé časy jsou sci-fi časovkou, která zaručeně pobaví a mnoho čtenářů i potěší, jde jen o to sžít se s Březinovým svérázným stylem. Po vrstvou humoru se totiž skrývá relativně jednoduchý, ale v mnoha ohledech propracovaný a zajímavý příběh s několika překvapivými momenty.
Michal Březina: Zlé časy
Vydal: Laser, 2023
Počet stran: 248
Cena: 329 Kč
