Mocný čaroděj, který se vrátil na svět v podobě kostlivce nasáklého magií, a už zase spřádá plány na ovládnutí světa.
A parta nešťastníků, která mu shodou okolností s oživením pomohla, má jediný cíl: vrátit kostrouna pěkně zpátky pod kytičky.
Před dvěma lety vydalo nakladatelství Mytago první díl série o čarodějném králi ze světa Talodrenu. Návrat čarodějného krále Chada Corrieho se zdál být příslibem, stejně jako parádně graficky zpracované trailery, zmínky o promakaného světě a nových, neotřelých nápadech… Bohužel, první díl série byl dokonale průměrný – z literárního hlediska v něm nebylo nic, co by mohlo urazit, a jen několik drobností, které naopak mohly čtenáře nadchnout.
Pokus o reparát
Znáte to sami – první díly jsou zkrátka určeny k tomu, aby rozehrály situaci. Budiž, pokud budeme nahlížet na první díl série v tomto kontextu, je vše docela v pořádku – neuspořádaný děj postupem času dostává řád, na konci je parádní háček do dalších dílů, nechybí trocha akce a nějaké to nastínění věcí z minulosti…
A tady nastupuje lekce z naivity: člověk by totiž čekal, že když autor něco udělá jednou, poučí se a nebude opakovat staré chyby. Bohužel, ve Zkoušce čarodějného krále změnil Corrie pouze jednu z věcí, zbytek jede víceméně jako podle kopíráku. Ale pěkně popořádku…
V momentě, kdy se pořádně do Zkoušky čarodějného krále začtete, vám to dojde. Chad Corrie není čistokrevný spisovatel, ale grafomanský dungeon master, pán jeskyně nebo jakkoliv chcete člověka šéfujícího libovolné roleplaying game nazvat. Budete mít pocit, že líčí zážitky ze hry, přičemž tento styl nesedne „klasickým fantazákům“ požadujících od četby především formu a invenci. Jako modul k dračáku (toto tvrzení berte, prosím, s nadsázkou!) to rozhodně není špatné, jako samostatná kniha už to funguje podstatně hůř.
Vše, co od fantasy čekáte
Corrieho dílo obsahuje opravdu vše, co by člověk od fantasy očekával. Vezměte si tužku a pojďme si společně odškrtávat: krásná čarodějka – jasně, proradný záporák disponující ohromnou mocí a téměř k neporažení – je tam, drak – samosebou nechybí, žezlo moci – jasná věc, trpaslík mluvící dialektem (v tomhle případě vcelku podivným) – jak si ráčíte přát, bojovníci se spoustou hrubé síly… (O deset minut úspěšného odškrtávání později) Lidožravý obr – chybí. Sakra!
Ale vzpomeňte na pejska s kočičkou, kterak pekli dort. To, že nacpete naprosto esenciální věci do jedné knihy, ještě zkrátka nezaručí, že to bude super čtení.
Celou knihou se prolíná linie čarodějného krále, kterému padla do spárů ona výše zmiňovaná lepá čarodějka. Ostatní postavy neuspořádaně rotují kolem jako figury na orloji; střídají se sice zběsile, ale nikterak koncepčně, a tak celá kniha opět působí strašně rozházeně a chaoticky. Družina se dá dohromady až na posledních stránkách, mezitím sledujete každého z dobrodruhů, kterak se pere se životem, svými předsudky a pochybami. Některé z motivů nejsou špatné, a obecně lze říci, že čím více se blíží konec knihy, tím uceleněji kniha působí, na posledních zhruba padesáti stranách už si začnete myslet, že si z vás autor dělá legraci, protože kdyby takhle napsal celou knihu, byli by čtenáři na vrcholu blaha.
Další nepříliš povedenou záležitostí je překlad. To je trochu s podivem, neboť Jan Č. Galeta je sám zkušeným vypravěčem a autorem několika typově podobných děl, a tento žánr i pojetí by mu rozhodně neměly být cizí. Text na mnoha místech drhne, působí úsečně (což může zčásti být dáno i autorovým stylem), ale rozhodně si mnoho pasáží dovedu představit přeložených mnohem čtivěji.
A nakonec asi hlavní problém. Pokud jsem se prvního dílu zastával, že měl jen rozehrát situaci, pak v díle druhém se v hlavní příběhové lince téměř nic neudálo. Je fajn, že jsme se dozvěděli o plánech kostlivého čaroděje, že jsme opět nahlédli do osudů jednotlivých členů družiny, a že jsme objevili, že za vším vlastně stojí vyšší moc – oživlá mrtvola má totiž svého patrona, který jí pošťuchuje a tahá za nitky přesně podle svých plánů, což je samozřejmě trnem v patě zbytku božského panteonu, a tak pro změnu vypomáhají zbylým členům družiny, protože jen oni mohou… No prostě taková ta obvyklá klišé předvídatelná jako malá násobilka. Doře, pokud nepotřebujete k životu ani kapku snahy o originalitu, žádný problém. Ale že se během celé knihy bude čekat, až se sakryš už stane něco zásadního, to je opravdová zkouška trpělivosti. Opět se budu opakovat: toto pojetí zkrátka nemá šanci náročnějšího čtenáře uspokojit; osloví spíše žánrové začátečníky nebo skalní hráče RPGček.
S tím souvisí i minimum akce. Abych Zkoušce čarodějného krále nekřivdil, je třeba říct, že pár akčních, dobrodružných a napínavých pasáží obsahuje, i když s jejich četností je to už slabší. Podobně na tom je i onen avizovaný propracovaný svět. Náznaky tam jsou, ale díky autorovu stylu můžeme konstatovat, že potenciál by tam byl, praktické využití se však blíží nule.
Každý svého štěstí strůjcem
Autor se navíc rozhodl podřezat si svoji větev pořádně nabušenou motorovkou. Tam, kde v minulém díle nechal na samém konci knihy parádní háček lákající k přečtení dílu dalšího, je nyní NIC. Hrdinové se sejdou, parta je připravená čelit moci kostrouna a zachránit svoji členku, kostlivec se blíží, dveře se pootevřou (obrazně řečeno) – a konec! Marná sláva, v tuhle chvíli i ti nejodolnější čtenáři nutně musí propadnout depresi.
Jediné, co lze beze zbytku pochválit, jsou některé z postav. Autor dokázal poměrně dobře vystihnout jejich vnitřní pohnutky, boje s vlastní vinou, předsudky, vnitřními pochybami; zkrátka postavy působí jako opravdu reální lidé. Zdůrazňuji ovšem slovo některé, protože zbytek charakterů je plochý jak plovoucí podlaha.
Zkouška čarodějného krále je velmi specifickou knihou. Pokud jste milovníky fantastiky a máte načteno, rozhodně vás od této četby budu odrazovat – nemá čím překvapit. Pro začínající fantazáky a pravověrné RPGčkáře bude naopak vítaným zpestřením knihovny, protože nabízí mnoho věcí pro žánr typických, zároveň však ve velmi průměrné formě. Netvrdím, že Chad Corrie si své fanoušky nenajde, ale G. R. R. Martin nebo Sanderson jsou zkrátka o level jinde.
Chad Corrie: Zkouška čarodějného krále (Talodren II.)
Vydalo: Mytago, 2018
Překlad: Jan Č. Galeta
Obálka: Victtor Manuel Leza Moreno
Počet stran: 376
Pěkná recenze (i když se spoustou překlepů:)). Trochu mě udivuje, že se v Mytagu rozhodli vydat autora, který podle všeho – webovými stránkami počínaje, hodnocením na Goodreads konče – opravdu ani vzdáleně nepatří do první spisovatelské ligy v anglosaské fantasy. Tak hodně štěstí na českém trhu!