Žijí mezi námi, i když o nich možná nevíte. Přízraky, démoni, strašidla – a také jejich lovci. Jenže i lovci monster mohou mít své osobní přízraky – přízraky minulosti, se kterými je mnohem těžší se vypořádat než se všemi duchy, upíry a vlkodlaky. Ostatně, jeden z lovců vám o svých osobních démonech bude v knize Zákon Azylu vyprávět.
Lucie Lukačovičová má již na české literární scéně pevně zapuštěny kořeny. Budete ji znát ale spíše ve spojení s historickými romány, urban detektivkami nebo dobrodružnými romány připomínající svojí atmosférou legendární verneovky. Jenže novinkový Zákon Azylu je ryzí akční fantasy, i když v sobě nese i stopy urban detektivky. Ostatně, co jiného by měl člověk očekávat od příběhu o partě lovců monster pátrajících po mocném démonovi?
Je libo trochu nadpřirozena?
Lucie Lukačovičová si ve svých příbězích ráda pohrává s duchy, legendami a mystikou. Dá se říci, že je na podobné věci specialistka – a nebojí se celý nadpřirozený i okultní arzenál s chutí využít k „pobavení“ čtenářů. Ani tentokrát tomu není jinak, a tak do dění skočíme pěkně zostra. Po úvodní bitce se setkáme například s vodníkem, který rozhodně není ten milý strejda, jakého znáte z pohádek, a naopak se nesetkáme s ohnivým vozkou, který prostě… zmizel. Což je u strašidla poměrně zvláštní.
A podobně zvláštní je i fakt, že se rozjede pátrání po nadpřirozeném zmizelém. V rolích detektivů se objeví mladík Benedikt a jeho společník. Oba jsou dost neobvyklí – Benedikt je bývalým členem Azylu, společnosti lovců monster, který se však s organizací nerozešel zrovna v dobrém. Jeho společník Gabriel je ještě o stupínek podivnější: je totiž duch, což je při pátrání mnohdy neocenitelné. Do Benediktova týmu se následně přidá ještě jedna členka: golemka Yissl.
Možná to tak na první pohled nevypadá, ale při volbě protagonistů byla Lucie Lukačovičová velice chytrá a předvídavá, protože tam, kde by člověk selhal, si duch nebo golemka poradí. Člověk přece jen potřebuje dýchat, neprojde hmotnými objekty, dělá hluk a ani v síle a výdrži nemůže příliš konkurovat.
Bratrská láska
Nesmíme ovšem zapomenout ještě na jednoho klíčového hrdinu: Teodora. Ano, řeč je o Benediktově mladším bratrovi, se kterým se ovšem hlavní hrdina příliš nemusí. Teodor pracuje pro Azyl a do morku kostí hájí jeho ideologii. Zatímco Benedikt tvrdí, že v každém monstru může být něco dobrého a lidé mohou naopak být ty nejhorší monstra, Azyl má dogma zhruba ve smyslu „sejmi monstra a o lidi se nestarej“.
Problém je, že než čtenář pochytá dostatek souvislostí, může mu připadat nevraživost mezi bratry spíš jen jako pošťuchování nekorespondující s řečmi o neshodách až nenávisti. Postupně se však dostáváte k detailům z minulosti, které ukazují formování vztahu obou bratrů – a samozřejmě dojde i k opětovnému sbližování, když musí oba aktéři spolupracovat v jednom týmu.
Konflikt a protiklady spojené s morálním dilematem – další chytrý prvek, který příběh Zákonu Azylu oživuje a ozvláštňuje.
Vyšetřování pokračuje!
Sympatické je, že do vyšetřování se pouští tým paranormálních detektivů v ulicích Prahy. Jenže jak se zdá, tak běs, který zde řádí, rozhodně nebude z domácích luhů a hájů. A tak po krátké konfrontaci nezbývá než vyrazit směr Argentina, odkud zřejmě démon pochází.
Pravda, zápletka a některé momenty jsou možná lehce přitažené za vlasy, ale nakonec se Lukačovičové podařilo mozaiku poskládat tak, aby byla stravitelná bez vážnějších logických kopanců. Zajímavá je směs kultur, které má autorka evidentně dobře nastudované (ostatně, její láska k cestování je známá) a všemožné mystiky a okultních vlivů z různých koutů světa.
A ještě jednu věc je třeba si ujasnit: ano, Zákon Azylu je akční kniha, ale nečekejte žádnou typicky českou akční školu. Lukačovičová šetří krví, násilím i sexuálními scénami, jen zkrátka oproti tomu, na co jsme u ní zvyklí, zařadila autorka víc akčních sekvencí, které ale vyplývají z dění. Díky tomu je příběh svižný a čtivý. Lukačovičová má cit pro jazyk a barvitou češtinu, kterou se nebojí použít. Naopak v několika pasážích by to chtělo trochu vychytat tempo, protože zejména retrospektivní pasáže občas děj brzdí.
Říct cokoliv jiného, než že Zákon Azylu je velice příjemným čtenářským zážitkem, který si vás omotá kolem prstu, by bylo nefér, protože tahle kniha má mnoho silných momentů. A jako důkaz, že Lucii Lukačovičovou psaní bavilo, budiž fakt, že ze stejného světa jí již vyšla i povídka a další příběhy má připraveny minimálně v hlavě.
Lucie Lukačovičová. Zákon Azylu
Vydala: Epocha, 2021
Obálka: Jana Šouflová
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč
