Za císařství! Přišel čas pozvednout Císařovy čepele

Posmrtné oživení

Vraždou císaře se však teprve začíná roztáčet kolo událostí. Z vládnoucího rodu totiž zůstanou tři sourozenci, kteří jsou intrikánům stejným trnem v oku jako císař samotný. Tentokrát si však zvesela nezanotujeme popěvek o tom, jak žili byli bratři tři, protože bratři jsou jen dva, třetím sourozencem je sestra.

Nejstarší bratr, Kaden, je logicky také dědicem Netesaného trůnu. Byl otcem poslán na výchovu mezi mnichy, aby získal potřebné dovednosti. Jak se však ukazuje, klášter není zcela bezpečné místo. Obchází ho totiž podivný netvor, jehož jediné stopy přítomnosti spočívají v nalézání zabitých koz. Kromě této „drobnosti“ však hluboko v horách nehrozí Kadenovi nic kromě výprasku od mistra a posměšků některých studentů ohledně jeho původu, který se projevuje zvláštní barvou očí.

Mladší z bratrů, Valyn, se naopak touží stát členem jedné z nejlépe vycvičených armád, které císařství má. Síla této armády spočívá v dokonalé sehranosti pětičlenných týmů, které létají na velkých ptácích; a Valyn, pokud dokáže úspěšně složit závěrečnou zkoušku, má šanci stát se velitelem právě jednoho z těchto týmů. Vojenské prostředí však nepřináší jen dřinu a dril, ale také mnoho svízelí. Navíc v momentě, kdy se druhorozený dozví o snaze úkladných vrahů ukončit jeho život, má mnohokrát na kahánku, a paranoia rozhodně není bezdůvodná.

Relativně nejsnadnější pozici má jejich sestra Adare, která po smrti otce zůstává u císařského dvora v pozici ministra financí. Po většinu knihy je tato mladá okouzlující dáma na druhé (nebo spíše třetí, vzhledem k počtu sourozenců) koleji – ať již u svých kolegů, kteří ženu v úřadu přehlížejí a považují za protekční dítko, či u autora samotného, který jí také nedává zrovna moc prostoru k vyniknutí. Ale téměř v závěru knihy její doslova a do písmene horká chvilka přijde.

To „něco navíc“

Možná si říkáte, že až doposud Císařovy čepele Briana Staveleye nijak zásadně nevybočují z mainstreamového proudu současné martinovské fantastiky. Je nutno říci, že Staveley má cit pro vyprávění, a tak se dějové linky nestřídají příliš divoce, žádný ze tří spletených příběhů nemá hluchá místa, ale naopak jsou doslova nabité událostmi.

Svět, ve kterém se děj knihy odehrává, v sobě nese punc originality. Mniši zůstávají stejní v pojetí téměř každého autora – asketismus, tvrdý výcvik a slušná porce nátlaku na nebohé studenty. Ani v Císařových čepelích tomu není jinak. Ovšem bestie, která nepozorovaně obchází okolo, to už je jiná káva a nepřítel hodný respektu. A samozřejmě, co by to bylo za mnichy, kdyby neměli prastaré tajemství, které střeží a díky kterému může vyvolený zachránit svět!

I ve Valynově vojenské linii se autor doslova vyřádil. Čtenáře potěší přesuny vojáků vzduchem nebo dobře popsaná akce v podání sehraných bojových týmů, ve kterých nechybí specialisté na výbušniny, odstřelovači a především čarodějové – takzvaní lichové. Každý z nich má své „malé tajemství“, kterým je zřídlo, ze kterého čerpá svoji moc. Síla tohoto zřídla určuje moc daného licha, a zřídlem může být cokoliv, od dětské krve po kamínky v kapse.

Jediné, co trochu pokulhává, je svět, ve kterém se příběh odehrává – nekonají se žádné velké popisy, nečekejte žádné úchvatné dechberoucí scenérie. Vše je popsané dostatečně na to, aby si čtenář dokázal okolí v hrubých rysech představit, ale kamenité hory, ostrovy i města slouží spíše jako kulisy ubíhajícímu ději než jako lákadlo a prostředek k okouzlení čtenářů.

A když už jsem použil termín martinovská fantastika, dovolím si srovnávat přímo pomocí tohoto obecně uznávaného etalonu. Oproti Písni ledu a ohně je Staveleyovo dílo sevřenější a svižnější. Naopak společné pojítko je, že se ani jeden autor nebojí nechat zemřít sympatické postavy, i když Staveley tak možná učinil trochu předčasně, takže si čtenář ještě nestačil nebožtíka oblíbit natolik, aby ho ztráta nějak zásadněji zasáhla.

K tomu všemu přidejte bitvu o záchranu holého života, která na konci knihy skvělým způsobem graduje, nepřátele z legend a mýtů, kteří byli vybiti údajně již před mnoha staletími, zlovolné církve a kulty bažící po krvi i moci a kopu moudrých pouček ať už z učení mnichů, nebo vojáků. Zakalit, vykovat, a ejhle – Císařovy čepele čekají na své čtenáře, lákavě lesklé, břitce nabroušené a především vyvážené a úžasně dynamické.

Brian Staveley: Císařovy čepele (Kronika Netesaného trůnu 1)
Vydal: Fantom Print, 2016
Překlad: Hana Vlčinská
Obálka: Dorothea Bylica
Počet stran: 448
Cena: 349 Kč