„Já že ho zabil? Dokažte to! Já mám alibi!“ Tak nějak by se ve zkratce dala popsat kniha Vymazlené vraždy Milana Skály. Tři mordy ve třech povídkách nabízí rafinované pachatele a pražskou kriminálku v koncích. Co na tom, že okruh podezřelých je velmi malý, když nemůžete na nikoho s jistotou ukázat prstem. A důkazů je nedostatek.
Milan Skála se rozhodl přesedlat z odborné literatury na beletrii. Jeho první kroky vedou do detektivního žánru – a Vymazlené vraždy jsou zajímavou prvotinou, která čtenáře zaujme. Není to totiž úplně klasická detektivka…
Tři vraždy stačí, drahoušci
To, že je autorova prvotina souborem tří kratších povídek, není ničím výjimečným ani překvapujícím. Netypický je však styl popisu případu: od počátku je jasné, kdo je vrahem. Ale Vymazlené vraždy dělají čest svému jménu: každý z trojice případů je totiž pachatelem do nejmenšího detailu promyšlený, a tak pro kriminalisty rychle přestává být tou nejžhavější otázkou kdo, a naopak se usilovně ptají JAK.
Tento postup má však co se vyprávění příběhu týká i své nevýhody. Pokud máte rádi detektivky kvůli postavám charismatických vyšetřovatelů, pak budete nejspíš zklamáni. Ve Vymazlených vraždách totiž samotné kriminalisty příliš vnímat nebudete. Příběh je postaven především na dialozích a testování různých hypotéz, a i když Skálovi snahu vyšetřovatele profilovat nelze upřít, budete při čtení vnímat především technickou a faktografickou stránku celého případu. Budete se soustředit zejména na sběr důkazů, konstrukci možného provedení vraždy a vůbec snahu poskládat celou mozaiku tak, aby v ní žádné dílky nechyběly či nepřebývaly.
Skála nezapře, že je spíše technicky zaměřeným autorem. Nepřidává do povídek příliš omáčky, z pozadí příběhu vysvětlí jen to nejnutnější, motivaci vrahů také jen naznačí, ale i tak to stačí, aby byla každá ze tří povídek funkční a čtivá. Detektivní práce nemá příliš spád, akce je také poskrovnu.
Třikrát a (zatím) dost
U Vymazlených vražd hodně záleží na tom, jaký jste typ čtenáře. Už malý rozsah i menší formát knihy napovídá, že tohle čtení má být především oddechovou zábavou. To se knize daří, je tu ovšem několik malých ale…
O stylu vyprávění a upozaděných postavách už řeč byla. Dalším faktorem jsou případy samy. Každý z nich je promyšlený, ale když o nich budete přemýšlet příliš, mohou se zdát možná až překombinované a krkolomné. Pokud knihu berete jako oddechové čtivo, je vše v pořádku, jste-li vášnivým analytikem a s prominutím šťourou, pak možná budete lamentovat.
Problém můžete mít i s prvkem náhody. I když je šťastná náhoda vítaným přítelem každého kriminalisty, zejména v první povídce zafunguje „štěstíčko“ jako pověstná deus ex machina díky které se podaří případ rozlousknout.
Potěšující je, že během čtení si těchhle pseudoproblémů nejspíš vůbec nevšimnete. Milan Skála totiž dokázal dát jednotlivým povídkám zajímavé zápletky a díky jeho stylu se do řešení případů doslova zažerete. S tím, jak budete dostávat jednotlivé dílky skládačky, budete zaručeně v pokušení vyzkoušet si, jestli jste chytřejší než vyšetřovatelé pražské kriminálky, díky čemuž se kniha stává hlavolamem testujícím čtenářovu schopnost.
Vymazlené vraždy bezesporu stojí za pozornost. Trojice kratších textů zaměřených na usvědčení pachatele je čtivá a vlastně i hravá, protože do snahy usvědčit pachatele je zapojen i čtenář. V podstatě jde jen o to, zda je tato kniha tím správným typem detektivního příběhu pro vás. Milan Skála ale ukazuje, že má potenciál, a jeho prvotině nechybí zajímavé nápady i řemeslná zručnost.
Vydal: Golden Dog, 2021
Obálka: Michal Sirotek
Počet stran: 160
Cena: 199 Kč
