Poušť. Kam až oko dohlédne, tam se táhne nekonečná poušť. Tak to v blízké budoucnosti vypadá v okolí všech měst (nejen) na jihozápadě Spojených států. Přístup k vodě je pro ně vším a stačí jediná bomba, jediný starý zastrčený dokument o vlastnictví, aby se ze dne na den rozhodlo, které z měst přežije a které pohltí sucho. V takovém světě není místo pro férovou hru. Vyhrát mohou jen ti nejsilnější.
Lidstvo si příliš pozdě uvědomilo, že ho jeho nezodpovědnost dovedla na pokraj ekologické katastrofy. Podnebí se změnilo a teplota neústupně stoupla. Jihozápad Spojených států, který nikdy nebýval nejhojnější oblastí země, se tak záhy proměnil v pouštní oblast, v níž se každá kapka vody stala malým bohatstvím. Jednotlivé státy mezi sebou začaly bojovat o jednotlivé zdroje, přičemž původně mírumilovné a čistě právní souboje začaly nabírat násilnějších a vypočítavějších podob. Mexiko, ležící až daleko na jihu, na konci všech přítoků, se zhroutilo do Kartelových států a jeho obyvatelé se hromadně vydali na sever za lepším. Hranice každého státu hlídají ozbrojené jednotky ve spolupráci s najatými tlupami surovců, život jednotlivce má stále nižší hodnotu a civilizace se stává legendou. Jedinými oázami pohodlí a dostatku tak zůstávají arkologie. Uzavřená města s maximální recyklací vody a odpadu majetným nabízejí starý dobrý způsob života, nekonečné sprchy a bujnou vegetaci v zahradách.
Coloradská královna Catherine Caseová, která prakticky vládne Los Angeles a staví jednu arkologii za druhou, je jedním z největších hráčů v okolí. Ví, že přežije jen ten, kdo získá více vodních práv než ostatní, a proto neváhá tlačit na své protivníky v Nevadě a Kalifornii jak právní, tak i násilnou cestou. Její „vodní nože“ – speciální agenti vysílaní do míst, kde je nutné někoho rázně odříznout od vody – jsou proslulí široko daleko a každý se bojí jejich příchodu. Tím nejlepším je pak Angel Velasquez, jehož nejnovější práce vede do Phoenixu, pomalu umírajícího města topícího se v organizovaném zločinu a postupující poušti. Zdá se totiž, že se na scéně objevil dokument, který by zaručoval vodní práva na řeku Colorado tak stará, že by přebila všechna ostatní. Takové terno ovšem nalomí nejednu loajalitu a přitáhne spoustu supů čekajících na příležitost.
Paolo Bacigalupi tematikou svých prací jednoznačně směřuje k postkatastrofickým thrillerům s důrazem na ekologii, přičemž ani Vodní nůž není žádnou výjimkou. Na třech stech padesáti stranách se nám tak dostává fascinujícího a uvěřitelného popisu světa, který bychom sami jednou mohli zažít, pokud si hodně rychle nezačneme dávat pozor, jak zacházíme s matičkou Zemí. Netřeba se však bát nějaké agitky za zelenější způsob života nebo suchého akademického poučování o příčinách a důsledcích. Autor raději sází na hutnou atmosféru, kterou snadno buduje od začátku knihy až do samého konce. Při čtení vám tak vyschne v ústech a zalije vás všeobjímající horko, zatoužíte po převzácné sprše a popřemýšlíte, jak hrozná je asi voda z recyklované moči.
Krom nesnadného pouštního života vás také čeká akce a napětí. Ať už věci vybuchují do vzduchu, hrdinové se ocitají v přestřelce, v přecpané márnici hledají námět na článek nebo jen sedí doma a poslouchají nastartovanou dodávku na ulici, obě složky pracují, jak mají, a napínají vám nervy k prasknutí. Pan Bacigalupi ví, kdy trochu zvolnit, kdy přidat, kdy situaci odlehčit a kdy z hrdinů vytáhnout maximum a dohnat je na samé meze jejich sil. Členění na kapitoly a přeskakování mezi třemi hlavními postavami a jejich vlastními dějovými linkami, které se setkávají až později, mu pak umožnilo vybudovat dobře napsané cliffhangery, díky nimž jste jako na jehlách, kdy nebo jestli hrdina zemře, či nikoliv. Příběh sám o sobě přitom nikde nepřešlapuje, ani zběsile neuhání kupředu. Zkrátka si drží stabilní tempo a neúprosně se i přes přesuny mezi postavami a místy sune plynule kupředu ke svému cíli. Je přehledný, promyšlený, a byť nejde o originální myšlenku, překvapí a rozhodně ho nelze snadno předvídat.
Zaujmou i samotné hlavní postavy knihy. Vodní nůž Angel možná není mužem, kterého byste chtěli někdy potkat, a nebude snadné si k němu najít nějaké hlubší pouto, přesto je to muž na svém místě. Drsňák pro drsnou práci, který nezapomíná, že aby člověk uspěl, nestačí jen bezduché násilí, musí se i přemýšlet. Novinářka Lucy Monroeová do Phoenixu původně přišla z vodou obdařeného severu. Během let ji ale město pohltilo a ona nasákla jeho beznadějí, neúprosností a zatvrzelostí. Ví, že tady člověk musí za vše zaplatit a o zvědavosti to platí dvojnásob. I přes drsné zkušenosti však nezapomíná na lidskost a ideály. Oproti ní si mladičká Maria Villarosová život nemaluje. Žije ve slumech, její nejlepší kamarádka se živí prostitucí a podléhá drogám, přičemž ona sama je od stejného osudu jen krůček daleko. Touží po bezpečí, po úniku z pekla, v němž žije, ale je příliš realistická, než aby pro chudou osamělou holku viděla cestu ven. Tři zcela odlišní lidé bojují o život odlišnými a přesto stejnými způsoby, zatímco je jim neustále dokazováno, že štěstí je přelétavé a že o život člověk přijde snadněji, než by se chtělo věřit. Ať už se v nich vidíte, nebo ne, budete jim fandit, budete se o ně bát a budete jim přát štěstí.
Vodní nůž je skvělá kniha. Snad by se dalo vytknout, že závěr nebyl tak grandiózní, jak by mohl být, nebo že autor občas z hrdinů (hlavně z Angela) dělal superhrdiny, ale to už jsou jen hnidopišské drobnosti. Celkově vzato je to skvělá záležitost s perfektně vystavěnou atmosférou, která vás pohltí. Přestože je to především akční příběh, rozhodně nejde jen o bezduchou přestřelku. Román ve vás zanechá dost podnětů k přemýšlení a donutí vás zauvažovat nejen nad ekologickými dopady vašeho jednání, ale také nad tím, kdy je ještě člověk člověkem a kdy už zvířetem. Za zmínku také stojí i dobrý překlad, pečlivé provedení a nádherná obálka s ilustracemi uvnitř knihy. Argo se zkrátka zase jednou předvedlo ve velkém!
Paolo Bacigalupi: Vodní nůž
Vydal: Argo, 2016
Překlad: Richard Podaný
Obálka a ilustrace: Milan Malík
Počet stran: 352
Cena: 398 Kč
Hodnocení: 90 %
Opravdu velmi dobré, napínavé a se sugestivní atmosférou. Výborné řemeslo. Anotace tentokrát sedí :-). Je ovšem potřeba vědět, že je to “jen” velmi kvalitní thriller. Pokud se někdo zaměřuje na fantastiku jako takovou, nemusí mu to úplně sednout, protože základní vize je skvěle odvyprávěná a atraktivní, ale není až tak originální a drží se svým způsobem hodně při zemi, zakotvená v realitě – to je ale záměr, díky tomu je to hodně sugestivní, jako že by se to fakt mohlo stát. Nicméně myslím, že atmosféra padlého amerického snu, přece jen nebude na obyvatele Kotlinky účinkovat tak jako na lidi z USA, což je mírné mínus.
Až překvapivě mi to v některých věcech připomnělo třicet let starý Hardwired od Williamse, rozložené USA, uprchlíci, sucho, bída a mocné frakce, které jednotlivce zašlápnou jako červa… a právě proto, že tehdy měl Williams daleko volnější kontakt s realitou, je mi Hardwired jaksi sympatičtější i když zřejmě není tak skvěle napsaný.