Virus Omega – Postapo roadtrip těsně PO

Rozpad civilizace nějakým neovlivnitelným zásahem vyšší moci může mít mnoho podob, stejně jako možných způsobů, jakými k této neodvratné situaci může dojít. Důsledek je přesto vždy stejný. Pro většinu lidí znamená smrt. A pro ty přeživší jde o marný boj o záchranu původních společenských hodnot, ochranu přeživších blízkých a blízkých před ztrátou posledních zbytečků lidství.

Různorodá pětice přátel a jeden starý pes cestují přes území virem zdecimovaného Slovenska. Cílem je zachránit dcery a bývalou manželku toho, jenž celou cestu zorganizoval a naložil ostatní do svého mikrobusu. Následně se mají přesunout na odlehlou chatu, kde by v klidu přečkali konec světa jak jej znali. Zánik způsobený virovou nákazou s 96%ní úmrtností je už v poslední fázi, a poslední částečky lidství se u zbylých přeživších postupně vytrácejí. Stín temnoty se pomalu, ale jistě snáší i na osádku mikrobusu.

Zásobu potravin, alespoň na cestu, mají prozatím dostatečnou. Daleko horší je to s palivem, které z nádrže ubývá s každým ujetým kilometrem a z již vydrancovaných benzínových stanic se nedá doplnit. Od prvního incidentu s loupeživou hordou na dálnici u převráceného autobusu, to vede k riskantnímu činu – zastavení ve městě Zvolen. Tragická dohra špatného rozhodnutí, na sebe na Náměstí SNP nenechá dlouho čekat. V důsledku ztráty, strachu a rozbitých psychických pochodů této malé skupiny lidí, míří jejich osud k neodvratnému a bolestnému závěru.

Mark E. Pocha nastínil příběh děsivého scénáře, který ve své extrémnosti využívá nejhoršího možného dopadu opravdu zničující virové epidemie. Jeho novela Virus Omega (Carcosa 2022), zrozená z depresí lockdownů a nesmyslných vládních nařízení, se nese na vlně inspirace komorního psychologického dramatu několika lidí přesně po tom okamžiku PO, které je tak dobře představitelné, až z toho zamrazí. Pravda, jedná se prvoplánově o brakovou literaturu, v níž je autorem popsaný úsek jednoho dne po cestách zanikajícího světa. Nedá se srovnávat s filozofickými hloubkami děl, do kterých kupříkladu patří geniální Pán Much od Williama Goldinga, ovšem i přesto má čtenáři co nabídnout. Už jen právě svou přímočarou formou vyprávění a pro i tak malým rozsahem dobře načrtnutými a uvěřitelnými charaktery postav. A právě jako u jakéhokoliv jiného braku se dá několik drobných nelogičností v ději velice jednoduše přejít a autorovi odpustit.

Mark. E. Pocha: Virus Omega