Česká spisovatelka Anna Šuláková, bioložka, cestovatelka, ale především spisovatelka. V roce 2014 jí vyšla sbírka básní u undergroundového DIY nakladatelství Pravěk, poté v roce 2017 román Každý má rád Julii a v roce 2019 dva romány Nanečisto a Vězení. Psaní se věnuje od třinácti let a její zájmy se projevují i v jejím psaní – každou chvíli ji totiž zajímá něco jiného.
Čtenář se ocitá v roce 2057, kdy lidstvo (jako obvykle) všechno podělalo a katastrofické následky globálního oteplování zpustošily většinu zeměkoule. Kdo nedřepí v přísně střežených vězeních uprostřed pustin, musí se spokojit s tím, že v jednadvacátém století není život procházka růžovou zahradou a buď se musí na venkově podrobit vůli rodičů (jako někde ve středověku), nebo si dovolit studovat a odjet do města za nejasným osudem.
Píše se rok 2057, děti se rodí postižené nebo se nerodí vůbec, na jihu se válčí, lidé hladoví a přestože některá místa jsou pomalu sto let za opicemi existuje jich pár, kde ještě probíhá zdání jakéhosi normálního života. V téhle bublině žije vědec Evan Mainer, který se svým dlouholetým přítelem Markem Spierem přišel s revolučním nápadem, jak zbytky lidstva zachránit.
Idea je to vskutku šlechetná, ale neříká se nadarmo, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Evanův a Markův nápad spočívá v napojení člověka do virtuální reality. Oba vědci zastávají názor, že lidstvo ničí samo sebe a polepší se pouze tehdy, když se vyvine v lepší verzi sebe sama. K tomu má lidem pomoci Labyrint – virtuální realita založená na reálném světě. Má to ale háček, protože jakmile jsou subjekty do Labyrintu zapojeny, není jisté, zda se jim podaří dostat ven.
Pokusnými králíky se stává několik vězňů, nebezpečných a odsouzených vrahů, kteří na projití Labyrintu mají dva roky a pokud jím projdou, budou propuštěni na svobodu. Do popředí celé skupiny odsouzenců se dostává Gabriela, jediná žena ze skupiny, a August. Každý z nich má svoji vlastní kapitolu v ich-formě, což působí na těch několika stránkách mnohem úderněji než zbytek knihy, který je vyprávěm v er-formě.
Vězení je rozděleno celkem na pět částí (Experiment, Vězení 1. část, Probuzení, Vězení 2. část a Prozření) odkazujících na fáze projektu a prolog s epilogem. Čtenáře povětšinou příběhem provází Evan, má tedy možnost sledovat, jak projektu a své kariéře mladý vědec obětuje veškerý svůj volný čas a potýká se (jako každý workoholik) s velmi reálnými problémy. Čekala bych, že Vězení bude převážně o tom, jak se odsouzenci potýkají s virtuální realitou, co přesně se v ní liší od jejich normálního života, kde nastal bod zlomu atd. Namísto toho je čtenáři krásně ukázáno, jak etika a věda pro vyšší dobrou věc někdy nejdou ruku v ruce, jak se z nadějných vědců stávají egoističní idioti (jenom já můžu lidstvo zachránit, moje práce je ta nejdůležitější) nebo jak vláda využívá těch správných momentů, aby všechno skoupila a do všeho se namíchala.
Vězení je jedna z prvních autorčiných knih a musím říct, že je povedená. Nemá snad jediné hluché místo, za což nejspíš můžeme poděkovat také počtu stránek, ale její četba především plyne. Přesto má nějaké mouchy a hned ze začátku je jedním takovým nepojmenování postav. Je možné, že to bylo uděláno úmyslně, ale v dialogu bezejmenní hrdinové nepůsobí příliš dobře, především, když jsou oba muži a lze je rozeznat pouze podle toho, co zrovna říkají. Chápu, že autorka zřejmě chtěla, aby některé postavy byly záhadné a do správné chvíli zůstaly bezejmenné, avšak někde to četbu trochu narušuje (asi jako těch pár šťavnatých chyb, ze kterých mi krvácely oči).
Na druhou stranu bych ráda vypíchla velmi reálné plácání se v rodinných vztazích – není ho tam moc, ale když už, tak to stojí za to. Ať už jde o naštvanou manželku, ctižádostivou vypočítavou internistku nebo mladou rezignovanou ženu, jež se zároveň bojí opustit teplo domova a raději kývne na dohodnutý sňatek, než aby se řítila do náruče nejistému osudu někde ve městě, je to vše skvěle napsané.
Co mi ale ve Vězení chybělo, byl větší popis toho, co se vězňům dělo v Labyrintu, jak se žije mimo města nebo proč se rodí jenom postižené děti (někomu se přeci může narodit nějaké zdravé, ne?), jakým způsobem dostala Gabriela s Augustem své schopnosti a proč ona zrovna ty a on tamty. Vzhledem k tomu, že Vězení se odehrávalo z velké části ve firmě a řešil se Evanův soukromý i pracovní život s nějakým tím vedlejším řešením projektu, aby se neřeklo, nepřišlo mi, že by kniha byla postapo (ale to je jen osobní poznámka).
Celkově vzato je Vězení velmi nadprůměrný začátečnický počin. Přečetla jsem ho na jeden zátah a svět, který Anna Šuláková vytvořila, nabízí mnoho nevyřčených nápadů a příběhů. Navíc je to jeden z příkladů toho, že i bez explicitního textu se dá napsat dobrý román. A kdo ví, třeba na některé otázky odpoví Fialová, volné pokračování, které vyšlo autorce letos a odehrává se přibližně sto let po konci Vězení.
Anna Šuláková: Vězení
Vydal: Skleněný můstek, 2019
Formát: ekniha, PDF
Počet stran: 213
Cena: 52 Kč
