Ve stínu magie: antologie vskutku magická

Začalo to lovem na nacisty v antologii Ve stínu říše. A protože první společný počin pánů Leoše Kyši a Borise Hokra v rolích editorů měl nečekaný úspěch, rozhodli se dát si opáčko. Druhá antologie, Ve stínu apokalypsy, byla také prodejním trhákem – tak proč si to nedat ještě jednou dokola, ne?  Jenže tentokrát už (nejspíš) naposledy.

Návrat ke kořenům

Ačkoliv to tak nevypadá, bylo téma Ve stínu magie asi tím nejtěžším námětem, se kterým se v rámci trojic antologií z cyklu Ve stínu… museli autoři povídek popasovat. Je to takový návrat ke kořenům, k prazákladům žánru fantasy, pocta starým dobrým kusům – ale zároveň to ve své podstatě může být i demonstrace toho, jak jsou „oldchoolovky“ překonané a jak překotně se fantastika vyvíjí.

Na jednu stranu se říká, že kdo neumí napsat dobrou fantasy ve stylu meč a magie, může psaní rovnou zabalit. Na druhou stranu je šíře, v jaké je možné danou tematiku pojmout, opravdu obrovská. Prvním důkazem je sama antologie, která nabízí opravdu rozmanité úhly pohledu na magii jako takovou – od té zmiňované klasické fantasy přes „moderní divočiny“, urban fantasy až třeba po pohádku (protože v jakém jiném druhu příběhu je nejvíc esenciální magie, že)? A druhým důkazem je fakt, že v některých předmluvách k povídkám najdete zmínky o tom, že dotyčný autor či autorka váhal/a jak dané téma pojmout, přičemž Oskar Fuchs se nebojí žehrat na přílišnou šíři zadaného námětu přímo a otevřeně.

Jak jste tedy pochopili, je výsledná antologie opravdu rozmanitá. Pokud se bavíme o námětech, překvapivě vede peklo a démoni v různých podobách, i když jen proto, že obsažená témata jsou velmi různorodá a tím pádem námět opakující se třikrát vítězí v klání o ten nejčastější. A co se provedení týká, i zde je škála široká: od mrazivých atmosférických kusů přes emotivní, lehce depresivní dílka k rozjásaným humoristickým fantasy.

Takže pokud bychom měli vybrat klíčová slova charakterizující antologii Ve stínu magie, pak by jimi byla bezesporu různorodost a kvalita.

To dobré zůstává

Nejnovější literární přírůstek z dílny editorského dua Kyša & Hokr vsází na osvědčené věci z předchozích dvou antologií a nevymýšlí žádné převratné novinky. Snad jedinou „změnou“ je obálka – přesto, že je i tentokrát z dílny Satine Zillah, nenajdete na ní obligátní postavu, ale pouze detail hlavy (obličeje). Ale marná sláva, vypadá opravdu skvěle, nebál bych se říci, že nejlépe z celé trojice!

Co se týká vnitřku knihy, drží se vše osvědčeného schématu. Na úvod na vás čeká předmluva matadora české fantastiky Martina Fajkuse – a pak už hurá na povídky. Před každým textem najdete krátký úvod samotného autora / autorky, následně pak povídku, a takhle se to opakuje celkem osmnáctkrát. Na samém konci antologie na vás ještě čekají krátké medailonky autorů.

Stabilní je i sestava tvůrců povídek. Opět je přítomno „zdravé jádro“ z minulých antologií. Headlinerem je František Kotleta, který si pro čtenáře připravil velké loučení s jednou ze svých oblíbených postav. Historicky prvním hostem je slovenský hororový brakmistr Mark E. Pocha, který nezůstal své pověsti nic dlužen; z nových jmen se objevují Theo Addir, Michaela Merglová, Zuzana Strachotová nebo třeba Vilém Koubek. Velký návrat do světa fantasy pro dospělé hlásí po dlouhé odmlce Petra Neomillnerová, která se vrací do světa zaklínačky Loty. Pokud se podíváme mezi stálice, nalezneme jména Romana Bureše, Jana Kotouče, Míly Lince, Oskara Fuchse, Kristýny Sněgoňové, obou sester Lukačovičových, Julie Novákové, Petra Stančíka, Davida Šenka či Dalibora Váchy.

V jedné lajně

Po zralé úvaze jsme se rozhodli, že jednotlivým povídkám věnujeme samostatnou recenzi. Takže v tuto chvíli se budete muset spokojit s obecným tvrzením (a častým klišé povídkových sbírek), že v téhle knize si každý si vybere to své.

O kvalitě obsažených textů nemůže být pochyb – naprostá většina jmen autorů je zárukou kvality sama o sobě. Jak bylo řečeno: náměty jsou různorodé stejně jako provedení, bude tedy záležet vyloženě na preferenci každého ze čtenářů. V antologii sice není žádná vyložená bomba, která by strčila ostatní do kapsy, ačkoliv si zpočátku u několika povídek budete nejspíš říkat, že právě to by mohla být ona, aby se později ukázalo, že jednotlivé kusy jsou kvalitativně zcela vyrovnané. Nechybí překvapivé nápady, zajímavé zvraty ani ukázky poutavých stylů vyprávění.

Sami editoři se přiznali, že jejich cílem bylo vytvořit reprezentativní antologii předních autorů české fantastiky. To se podařilo na výbornou nejen jmény, ale i výsledným dojmem, který kniha zanechá. Je to vážně Přehlídka s velkým P. Můžete si vychutnat texty svých oblíbenců nebo objevovat nová jména fantastiky, ten mix je prostě dobrý a funguje.

Mnozí budou argumentovat vysokou cenou (neslyšeli jsme to už dvakrát?) knihy, ale berte v potaz, že kniha má více než 630 stran. Mnozí budou tvrdit, že povídky nečtou. Ale moc lepších tuzemských fantastických antologií na trhu v současnosti nenajdete, pokud vůbec nějakou; my se vám navíc za kvalitu antologie Ve stínu magie s klidným srdcem zaručíme. Berte tuto knihu jako ukázku toho, jak široké může být pojetí zdánlivě jednoduchého tématu. Berte ji jako ochutnávkové menu současných autorů české fantastiky (byť někteří jsou i dost mimo svůj obvyklý literární „revír“). Zkrátka: tahle kniha je svého druhu úkaz, který má šanci navrátit i zapřisáhlým škarohlídům víru v to, že povídkové antologie stojí za to číst.

A PS na závěr: Editoři se nechali slyšet, že z důvodů časové vytíženosti a dalších povinností bude Ve stínu magie jejich posledním společným kusem, protože v nejlepším se má odejít. Tak uvidíme, jestli nevyměknou…

Leoš Kyša a Boris Hokr (editoři): Ve stínu magie

Vydala: Epocha, 2019

Obálka: Satine Zillah

Počet stran: 632

Cena: 565 Kč