Bitva o Stalingrad byla jedním z nejkrvavějších masakrů v historii lidstva. Krev, masakr a František Kotleta – to pasuje dohromady, že? Bruntálský řezník se ve své novince nazvané Stalingrad vrací ke své průlomové série Bratrstvo krve v opravdu velkém stylu!
To, že se František Kotleta vrátí až k nejhlubším kořenům své tvorby, už asi neočekávali ani ti nejzarytější fanoušci. S tím, jak si nejnovější knihy „psal pro radost“ a skákal přitom mezi žánry, se upřímně není moc čemu divit. Jenže pátý díl série Bratrstvo krve, která Kotletu udělala a přinesla mu popularitu mezi českými milovníky splatterů, je, byť nečekána, na pultech knihkupectví! Namísto spekulací se tedy pojďme podívat kterak se s tím Franta popasoval; ono totiž naplnit očekávání není vůbec jednoduché, zvlášť u takovéhle kultovky.
Mohli jsme stvořit recenzi plnou nadšených výkřiků a zorganizovat oslavný ohňostroj, ale abychom byli co nejvíce objektivní, zkusíme nabídnout několik různých pohledů na toto dílo. Věřte nebo ne, stále totiž existují čtenáři, kteří Kotletovky neznají.
Pohled první: První kontakt s Kotletou
Pokud dílo Františka Kotlety neznáte, zkusíme vám ho krátce přiblížit. Jedná se o akční braková béčka, která nemají za cíl zaměstnat vaše mozky, ale nekomplikovaně bavit. Násilí a brutalita, to vše ve velmi přepálené až sebeironizující formě, hrají prim – vše navíc vkusně doplňuje černý humor, drsňácké hlášky a sexuální scény. Kotletova raná díla bývají srovnávána s dalšími legendami českého akčního braku: Kulhánkem, Kopřivou, Drescherem č blahé paměti Moudrým, z mladší generace pak Fuchsem nebo Koubkem.
Kotleta je čtení na první dobrou – buď vás osloví a jeho styl si zamilujete, nebo vás bude pohoršovat, nudit a nebudete chápat, co na tom kdo vidí. Gró jeho tvorby se v zásadě nemění, tudíž stačí dát šanci jedné – dvěma knihám a víte přesně, na čem jste. A mimochodem – pokud chcete otestovat konkrétně sérii Bratrstvo krve, doporučuji začít prvním dílem, tedy Hustým nářezem.
A ještě krátce o celé sérii. V kostce: jedná se o válku upírů: s lykantropy, mimozemšťany nebo zkrátka „jen“ boj mezi jednotlivými upírskými klany. Na rozdíl od lidí upíři rychle regenerují, takže průstřel či bodná rána nejsou neřešitelný problém. Kromě války dělají upíři také lásku (eufemisticky řečeno), mají svérázný smysl pro humor a nízký pud sebezáchovy. Děj je většinou slepencem akčních scén s menšími nádechy mezi nimi; častým argumentem je, že autor jede dokola pořád to samé s drobnými obměnami. Kotletovky jsou (většinou) jednoduché, svižné a zábavné – zkrátka akční jízda, která sama sebe v žádném případě nebere vážně.
Pohled druhý: Něco od něj už jsem četl
Máte základy – fajn. Jenže v případě Kotletovy tvorby hodně záleží na tom, kterou z knih jste četli. Částečně je to dáno i genezí tohoto autora – jeho prvopočáteční tvorba měla za cíl oslovit především fanoušky hvězd tehdejší literární scény, zejména Jiřího Kulhánka, a od toho se odvíjel i Frantův styl psaní. Postupem času však Kotleta začal sbírat zkušenosti a dostal chuť experimentovat a dělat literárně hodnotnější věci než líbivý brak. Pokud jste četli kupříkladu Lovce (superhrdinský román) nebo postapo Spad, vězte, že Kotletovy prvotiny byly mnohem syrovější, krvavější, ale také bezhlavější (méně koncepční) co se stavby příběhu týče. Takže zvažte, jestli takovou nálož unesete.
Pokud máte zlouskanou sérii Perunova krev nebo knihy o Tomáši Koskovi, pak máte o Bratrstvu krve poměrně jasnou představu, zejména Velké problémy v malém Vietnamu se dost přibližují. Bavilo, líbilo? Pak neváhejte a po Stalingradu sáhněte.
Pohled třetí: Bratrstvo krve mě fakt bavilo!
Pro fanoušky zkusíme nabídnout trochu zasvěcenější rozbor včetně špetky nošení dříví do lesa.
To, že sérii Bratrstvo krve tvoří tři Nářezy, totiž Hustej nářez, Fakt hustej nářez a Mega hustej nářez, prequel Vlci a nově také Stalingrad časově se řadící mezi prequel a originální sérii, informujeme spíše proto, kdyby až sem dočetli někteří poctivci z předchozích dvou kategorií. O tom, že Vlci byli přijati poměrně rozpačitě, protože se jejich pojetí díky skoku děje do daleké minulosti lidstva (období antiky versus blízká budoucnost) radikálně změnilo, také nemusíme dlouze kázat, podobně jako o nedávném zpracování prvního dílu do podoby komiksu.
O čem však informovat musíme je fakt, že Stalingrad představuje opravdový a nefalšovaný návrat k autorovým prvotinám – se vším všudy a v plné parádě! Na místě je i osobní omluva, protože jsem často v recenzích tvrdil, že Kotleta už je jinde, začíná být vyměklým polointelektuálem a ten „starý dobrý cvok“ z počátků jeho tvorby je nenávratně pryč. Takže nezbývá než sklapnout ústa, srazit paty a zašeptat nesměle: „Promiň, Franto.“.
Ale zpátky k problematice. O tom, že to autor s krví, násilím a brutalitou myslí vážně, svědčí i zvolené téma – vždyť Stalingrad byla krvavá řežba nejtěžšího kalibru. Do tohohle prostředí se staří známi v čele s Janem Bezzemkem coby ruským partyzánem hodí přímo dokonale. Takže čekejte to, na co jste zvyklí – Bezzemek v čele malé party prorusky smýšlejících upírů (tedy, ono je to složitější, jde spíš o výběr menšího zla ze dvou nabízených) jde z akce do akce, mezitím se prolívá vodkou a upíjí krev, (ne)počítá průstřely, oddává se sexuálním hrátkám, hýří hláškami a plánuje, aby nakonec stejně udělal úplně nelogickou kravinu, která ho s největší pravděpodobností bude stát život. Ohrané cyklické schéma, které neomrzí; nic, co by zkušeného čtenáře mělo šanci překvapit. Tohle tu už bylo a funguje to i tentokrát, i když se některé vtipy opakují a rubačky jsou opět „variací na jediné téma“.
Jenže zároveň oproti Nářezům dostanete i něco nového. Je zřejmé, že Kotleta spisovatelsky vyzrál. Vrátil se ke starým hrdinům (Veronika, Gerhard a další) a mezi válečnou vřavu propašoval i snahu o prokreslení postav, dovysvětlení některých témat a vztahů, nastínil (byť s lehkou ironií) pozadí celé války… Stalingrad má v sobě jasný koncept, plán; už to není jen čistá akce se scénami poskládanými jak múza diktovala. Kromě toho se objeví mezi postavami i nová hráčka – tajemná Skadi, která zamíchá kartami a vztahy a je středobodem několika dějových zvratů. Dobře, pořád je to braková jízda a čtenář, který chce jen zábavu, se detaily zabývat nemusí. Jsou v ději šikovně zakomponované, neruší; ale výsledný dojem je pocitově úplně odlišný než u Nářezů.
Kromě toho si Kotleta vyhrál i s historickými reáliemi. Je vidět, že pilně studoval a své znalosti prodal. Opět – jsou to spíše drobnosti, které ne každý ocení (schválně, kolik z vás ví, z čeho se u Stalingradu střílelo?), ale prostě to vypadá dobře a tu péči a zájem ze strany autora z toho cítíte…
Stalingrad je fúze starého dobrého Kotlety s chutí šplíchat krev po kýblech a brodit se ve vnitřnostech a toho Kotlety, který napsal Spad – autora, který se vymanil ze své vlastní škatulky a dokáže dát svým knihám koncept, myšlenku i lehký přesah. A funguje to, ačkoliv je těžké uvěřit, že tyhle dvě tváře jednoho autora dokážou existovat vedle sebe.
A resumé zní: pokud jste fanoušky Bratrstva krve, novinkový přírůstek vás nadchne!
Pohled čtvrtý: jsem největší Kotletomaniak ve vesmíru
Pokud se řadíte sem, pak vám nemáme co říct. Knížku totiž máte doma a přečtenou minimálně třikrát (z toho aspoň jednou pozpátku) a nejlepší hlášky chrlíte na nic netušící oběti ze svého okolí. A pokud ne, pak kecáte a vraťte se k některé z předchozích kategorií!
František Kotleta: Stalingrad (Bratrstvo krve 5)
Vydala: Epocha, 2019
Obálka: Piotr Cieśliński
Počet stran: 296
Cena: 299 Kč
