Byli jste někdy na larpu? Ano, mluvíme o tom „pobíhání po lesích s dřevěnými či bůhvíčím obalenými zbraněmi a ve všemožných kostýmech navrch“. A pokud náhodou máte s těmito hrami naživo osobní zkušenost, určitě vás potkalo plno zážitků: tu modřinu co vám udělali mečem si nejspíš pamatujete dodnes, nebo si toho naopak dodnes moc nepamatujete… Jenže kniha Ve jménu Brožova!, ačkoliv je to soubor povídek založený na událostech z jednoho tradičního larpu, žádné zkušenosti s dřevárnami nevyžaduje. Jediné, co potřebujete, je mít rádi dobrou fantasy!
Jsou knihy, které budí apriori ve čtenáři nedůvěru – a já si troufnu tvrdit, že antologie fantasy povídek Ve jménu Brožova! mezi ně patří – zejména díky podtitulu Fantasy povídky z larpu Zlenice. Larp, to slovo praští do očí, a čtenář larpovými akcemi nepolíbený vůbec netuší co od takové knihy očekávat. Ale nemějte strach, není třeba se ničeho bát. Autoři zkrátka jen přepsali události prožité během dřevárny do literární podoby; a co víc – je to opravdu zábavné čtení, které si kvalitativně nezadá se zvučnějšími povídkovými konkurenty!
Za branami hry
Už jen výčet autorů a autorek, kteří se hry osobně zúčastnili a přetavili své zážitky v povídky, vypadá lákavě. Najdete zde pár zvučných jmen; zejména Míla Linc je autor, který je ve fantasy kovaný; zaujme i jméno vycházející hvězdy Michaely Merglové a podobně je na tom i Karel Doležal, byť u něj jeho prvotina rozhodně čistá fantasy nebyla. Žádné „ořezávátko“ ve světě fantasy rozhodně není ani Jitka Ládrová. Tomáš Banžuch je spjat v očích čtenářů spíše s politicko-historickými fantastickými texty, doména Jarmily Kašparové je prozatím povídková tvorba a Tereza Kadečková je známá díky recenzím na Sardenu.
Jenže ačkoliv se každý z autorů postavil k námětu osobitě, výsledná antologie je řemeslně kvalitní, čtivá, zábavná a vůbec velmi dobrá. Rozhodně mnohonásobně předčí vaše očekávání! Vykašlete se na předsudky; ačkoliv můžete vstoupit do pro vás coby čtenáře neprobádaných vod, Ve jménu Brožova! si zaslouží vaši pozornost a (i když možná budu trochu předbíhat) s největší pravděpodobností si získá vaše srdce!
Editor knihy, Michael Bronec, sám mnohaletý účastník larpu Zlenice, si (opět) splnil jeden ze svých literárních snů. Přepracovat zážitky z larpu do knižní podoby je totiž z pohledu vydavatele po ekonomické stránce docela risk, ale Bronec je prostě srdcař. Kromě toho je také zkušený nakladatel, pozná kvalitní text a má ve své vydavatelské stáji autory, kterým věří, a díky tomu je Ve jménu Brožova! malým klenotem, u kterého by bylo fajn, aby ho čtenáři objevili.
… a takhle si tu žijeme
Podívejme se nejprve na fenomén larpu trochu obecněji. Pro nezasvěcené najdete na úvod knihy pár stránek vysvětlujících poměrně obecně, co takový larp vlastně je a co všechno obnáší; následně se pak dozvíte i detaily z historie larpu Zlenice.
Co je však podstatné: Zlenice mají schopné a početné organizátory, takže každý herní týden nabízí přehršel historek a prožitků, a je na každém z účastníků jak si „svůj svět“ užije. Ale příběhových linek k objevení je mnoho, a právě některé z nich vám účastníci a autoři v jedné osobě nabízí.
Předchozí odstavec budiž vám i malou nápovědou ohledně charakteru povídek. Jak bylo řečeno, autoři popisují prožité příběhy, takže jsou zaměřeni z větší části na samotnou událost a propracování charakterů postav díky tomu ustupuje trochu do pozadí. Můžete očekávat spíše svižné dobrodružné příběhy – a navrch u mnoha z nich osobitý nadhled a svébytný humor.
Knihu otevírá hned dvojice textů Terezy Kadečkové. První z nich, Řezník, je popisem lovu na člověka unášejícího lidi (víc asi prozrazovat netřeba, proč Řezník si asi domyslíte sami). Kadečková se držela zadání a víceméně popsala situaci bez větší přidané hodnoty – rozhodně to není špatné, to vůbec, zkrátka klasická fantazárna akčnějšího ražení, jen příliš nepracuje s postavami.
To Jak Brožov k hrdinovi přišel je z trochu jiného těsta – úsměvná a zábavná jednohubka o statečném kováři, který měl navíc pořádnou kliku.
Už první dva texty ukážou, že o larpu se dá psát tak, aby text pochopili všichni bez rozdílu, a že to může být příjemné čtení. Zvlášť Řezník, ve kterém sehrají roli i populární zaklínači, je tím správným háčkem na čtenáře. Opět budeme trochu předbíhat, ale Michael Bronec v roli editora seřadil povídky opravdu dobře a smysluplně, takže vše pocitově sedí na výbornou.
Jitka Ládrová přichází zase s úplně jiným pojetím tématu: komorním dramatem ukazujícím různé tváře hrdinství a slávy. Příběh je vyprávěn, víceméně bez akce, z úst několika protagonistů, a během toho odkrývá svá tajemství a věci dosud nevyřčené.
Trocha optimismu do žil
Ale ne, ještě chvilku s tím optimismem vydržte. Ony ty příběhy jsou ve své podstatě stejně všechny neveselé – město, které napadnou hordy nemrtvých, bitvy, vraždy a loupeže…
Ani Míla Linc svým textem Návrat do Brožova vaši bránici nepolechtá. Na druhou stranu se jasně ukazuje, kdo je tu literární mazák a že Linc má cit pro příběhy – umí jim dát stavbu, gradaci, napětí a styl. Co na tom, že návrat po letech domů není pro slavného barda vůbec radostný – tahle povídka se podařila, včetně zajímavé pointy.
A nyní k té veselejší části. Michaela Merglová ukazuje, že špetka humoru jejím textům sluší a že fantasy žánru meč a magie je jejím šálkem kávy. Příběh s patínou je úsměvný, ačkoliv ústředními postavami jsou dvojice hrdinů, z nichž je jeden mrtvý, nekromant a jeho poskok – a Smrtka s velkou chutí žít. Právě díky ní a černému humoru dostává celý příběh lehce zeměplošský nádech, ačkoliv na rozdíl od Pratchettova Smrtě je Merglové smrtka krásná dáma, pro kterou byste umřeli (ehm.. to není šťastné přirovnání, ale budiž). Merglová píše přirozeně a s lehkostí; nálepku literárního talentu rozhodně nedostala jen tak pro nic za nic.
Karel Doležal radí: Nenafukuj slámkou žáby! A ví proč, protože žáby (a Smrtka!) sehrají v celém příběhu nezanedbatelnou roli. I Doležal napsal svůj text s nadhledem a humorem; a mimo jiné se dozvíte, jak je důležité držet se hesla kdo nic nedělá, nic nezkazí. Podobně jako u předchozího textu: dobré (byť v tomto případě možná lehce prvoplánově humorné) počtení, které svižně odsýpá a ukazuje, že i mladá nastupující generace umí pracovat s příběhy a pod legráckami „ukrýt“ i velkou porci řemeslné zručnosti.
Na řadu přichází Tomáš Bandžuch, a tady zase zvážní… Ne, moment! Bandžuch není vážný a seriózní jak ho známe z jeho děl z přelomu republiky. Také se přidává k autorům píšícím v lehkém tónu, a je třeba říct, že i tahle poloha mu proklatě sluší. I on ukazuje, že je vypsaným autorem a má cit pro příběhy. Jako hlavního hrdinu si dokonce „vypůjčil“ samotného editora a dlouholetého účastníka Zlenic, a příběh o krádeži magické dýky a strasti s jejím ubráněním je rozmarný a čtivý.
A na samý závěr Jarmila Kašparová. Ta má s povídkami zkušenosti z různých literárních soutěží, takže se bez bázně a hany vrhla i za brány Brožova. A vzala to pěkně zhurta: píše o tom incidentu jak mág… ehm.. no.. tu jednorožku.. vždyť vy víte, to se neutají, ne? Ano, i zde je kupa humoru, možná oproti předchůdcům o trošku ujetějšího. Každopádně ani zde nevyhrává prvoplánový humor nad formou, vyprávění má hlavu a patu a po čtenářské stránce bez problému uspokojí.
Abychom to uzavřeli
Jak již bylo řečeno: Ve jménu Brožova! je velmi milé překvapení. Tahle útlá kniha ukrývá čtenářsky vděčnou kombinaci čtivých povídek a řemeslné kvality. Každý z příběhů je uzavřeným fragmentem většího celku, který má pointu a funguje.
A kromě zdařilých textů bychom neměli zapomínat ani na zdařilé ilustrace Janiny Strnadové, černobílé kresby vyobrazující hlavní aktéry jednotlivých příběhů.
Je jedno, že nevíte o larpu zhola nic. Kdyby na obálce nebyla zmínka, že povídky jsou podle „nějakýho larpu“, nejspíš by to čtenáři vůbec nepoznali. Takže ze srdce přejeme, aby se Ve jménu Brožova! prodávalo, protože podobných příběhů bychom si rádi v budoucnu přečetli víc!
Michael Bronec (editor): Ve jménu Brožova!
Vydaly: Straky na vrbě, 2019
Obálka: Janina Strnadová & Jana Maffet Šouflová
Počet stran: 288
Cena: 195 Kč
